Kancelář Kazekage

Dobehol som až na kraj strechy a pozrel sa dolu. Tomu sa hovorí výška!
Otočil som sa na prichádzajúcu Kazekage a opäť som zaujal bojový postoj.
"Už sa asi nemôžeme tváriť, že sa nič nestalo, však?" Pokúsil som sa o falošný úsmev.
Až teraz som si uvedomil, že Kazekage-dono používa ľudské bábky.
"Nie je vám to hlúpe, takto zneuctiť hroby vašich poddaných?"

Niekto bol vo výške, priamo nastreche.
Hm, Čo tam ten človak asi tak hľadá.
Obaja sme sa pozreli naseba a vedeli sme, že niečo nie je v poriadku. Radšej sme sa však do toho neplietli, určite to nebude nič pre nás. Obaja sme preto vyskočili na najbližšiu strechu a sadli si. Čakali sme, čo sa bude diať ďalej a s úsmevom sme užívali si toto živé kino.

Došla jsem ta ním a chladně na něj pohlédla. "Můj dědeček neměl ani hrob a Kazekage-sama Gaara byl mým senseiem a sám mi to nabídl. Do toho vám ale samozřejmě nic není!" prskla jsem a rozkročila se, připravená kdykoliv zareagovat. "Musí vám být jasné, že ANBU tu budou co nevidět, vzhledem k poničení mé kanceláře!"

Ešte raz som prešiel pohľadom po okolí a chladne sa na Kazekage usmial.
"Áno, ale myslím si, že vy nezaútočíte." Hodil som železnú tyč nad hlavu a čakal čo sa bude diať.
V dedine muselo byť veľa shinobi s veľkou zásobou chakry, ale tá Ichibiho ich predčila. Hrot tyče sa natočil na horu, ktorá sa nachádzala za dedinou.
Zdá sa, že som práve určil jeho lokáciu. Tyč som opäť uchopil do ruky a pomaly sa blížil ku kraju strechy.

"Nechci bojovat, je na tom něco špatného?!" zamračila jsem se, no to už jsem sledovala tyč i směr jeho pohledu. Proč mi něco nepříjemně říkalo, že ví, kde Shukaku je..? No prozatím jsem nic nedělala.

Zastal som na úplnom kraji strechy.
"Nie, nie je na tom nič zlé." Naposledy som pohľadom zmeral výšku, ktorá nás delila od zeme.
"Máte posledné slová na rozlúčku, Kazekage-dono?" Zasmial som sa vlastnému vtipu a chystal sa skočiť.

"Na rozloučenou? Neříkejte, že už odcházíte?!" zavrčela jsem, na každou loutku použila jen jednu chakra nitku a rozeběhla jsem se k němu. Nechat ho utéct..? No tak to ani náhodou!

Pustil som sa voľným pádom z budovy. Na tvári som mal po celú dobu úsmev. Bola to dosť veľká výška, pri páde smrtelná, ale to sa mne nemohlo stať. Počas letu som dokonca skladal ručné pečate. Tesne pred dopadom som sa začal vznášať. Zostal som stáť vo vzduchu a po chvíli zosadol na zem. Môj pohľad smeroval na strechu budovy, kde zostala Kazekage. Úsmevom na tvári som sa jej vysmieval.
Prvý krok, hotovo. Následuje odvedenie pozornosti.

Čtyčlenná jednotka ANBU se objevila hned za zády Kazekage, všichni byli zahalení pláštěm a s maskou na tváři.. Jeden z nich vystoupil ven a promluvil.
"Kazekage-sama, víme, že kancelář byla poškozená, potřebujete-li pomoc, jsme k dispozici.." Podíval se na místo, kam směřoval pohled Kazekage. Kývnul na své společníky a všichni tři okamžitě zmizeli, aby se objevily pod budovou, v blízkosti Akatsuchiho.

"Výborně!" kývla jsem na kapitána a vyvolala svou třetí loutku. Její vějíř vytvořil dlouhý stín, no tím jsem se nezabývala a jednoduše se pomocí něj dostala na zem. "Mám vás až po krk, jste srab a neumíte se mi postavit čelem!" vrčela jsem jako naštvaný lev, protože jsem měla chuť udělat mu něco hodně hodně ošklivého!
/Umm asi by chtělo psát do ulice^^/

/Ehm, ešte chvíľu tu./
Kľakol som si a priložil ruku na zem. Po celú dobu som sa usmieval. Povedal som názov techniky, skôr pre seba, a zem pod celou Sunou sa začala triasť. Budovy pred pracovňou Kazekage sa začali rozpadať a zo zeme sa tvorila menšia sopka. Menšia v porovnaní s jej "sestrami", ale väčšia v porovaní s akoukoľvej budovou v Sune.
"Nebolo lepšie, keď sme sa všetci tvárili, že sme priatelia? Tsuchikage-sama nebude mať z našeho konania radosť."
Krok dva, hotovo. A teraz by bolo dobré, naplánovať krok tri. Alebo sa proste vzdám a počkám na...

Zamračila jsem se a napřáhla ruku před sebe. "Právě jste u mě skončil!" loutka Gaary se zvedla do vzduchu a udělala pečetě. Písek kolem se začal zvedat, vytvořil prudkou vlnu písku, vlastně kde jaký písek v okolí se začal vlnit s úmyslem chytit jej do sebe, jako do rakve.

Sledoval som piesok, ktorý sa točil okolo mňa.
"Myslím, že by sme mali pristúpiť na dohodu." Prestal som sa brániť a čakal na jej reakciu.
"Už ste asi pochopili, že táto sopka tu nie je iba na demonštrovanie mojej sily. Koľko užívateľov vodného elementu máte v dedine? Budete ich potrebovať, keď sa začne po uliciach valiť láva. Alebo proste sopku odvolám a budeme sa tváriť, že sa nič nestalo."

Pomalým krokem jsem se k němu vydala. "Vyhrožování. Vážně, klesáte stále níž a níž, působil jste na mě inteligentně... kdybych chtěla, je z vás cákanec krve a bude mi to jedno, protože pískem bych lávu zasypala a ujišťuji vás, že v poušti mám písku dost!" nespouštěla jsem z něj zrak, byla jsem vytočená na nejvyšší míru! "Jste tak arogantní a sebestředný!"

"Čo človek nespraví pre svoju dedinu." Opäť som si kľakol čakajúc čo príde.
"Takže čo bude teraz? Môžem ukončiť alebo naopak spustiť techniku? Nemám veľa času, Tsuchikage-sama očakáva skorú odpoveď." Po dlhej dobe sa mi úsmev z tváre vytratil. Pochopil som, že už dávno nemám navrh.

"Takže doopravdy čekáte, že řeknu; zapomeneme na to, dáme si saké a budeme nejlepší kámoši?!" zamračila jsem se. "Opravdu vypadám jako taková husa?!" zabručela jsem otráveně. "Teď vám dám na výběr já. Zavřete tu vaší drzou pusu a necháte se odvést do vězení, nebo se přestanu krotit a zbarvím písek vaší krví! Mám toho opravdu dost!" stála jsem jen několik málo metrů od něj.

"Ani neviem, ako by som sa mal vzdať..." Nestihol som dopovedať, keď som sa prudko odrazil od zeme a vzniesol sa priamo na sopku.
Zem sa začala opäť triasť a zo sopky sa na všetky strany rútila láva. Dúfal som, že Kazekage zameria svoj piesok na lávu, tak ako povedala, a že ja budem mať čas utiecť.

Odvolala jsem Temari i Sasoriho, nechala jen Gaaru. Na jedné ruce. Druhou jsem chakrová vlákna vyslala směrem k němu a svázala ho jimi. "Jsem loutkář, dokáži ovládat loutku jedním prstem!" prskla jsem a zatímco jsem pomocí Gaary začala sopku zasypávat pískem, prudce jsem trhla druhou rukou a tím s tím praštila o blízkou budovu, až proletěl zdí, no nehodlala jsem tím skončit, trhla jsem rukou znovu a hodila ho na budovu poblíž. Potom jsem ho, stále svázaného, nechala z výšky dopadnout na zem. Písek stále zasypával vstup do sopky, no naštěstí jsme v Suně. Čili písek, písek a zase písek!

Niekoľkokrát som narazil do steny z čoho som si určite odniesol pár zlomenín, ale neprekážalo mi to. Bolesť som znašal veľmi dobre. Zacítil som ďalšie trhnutie a letel som hlavou dolu.
Tak to teda nie! Z úst som vypustil plameň, ktorý sa po vláknach z chakry rútil priamo na Kazekage. Ja som sa zatiaľ pokúšal uletieť. Teda iba ak by ma uvolnila vlákna.
Po bokoch sopky sa zatiaľ tvorili diery, cez ktoré sa láva opäť dostávala na povrch.
Ak by aj tie zasypala pieskom, láva by nemohla odtekať a nastala by explózia.

Zamračila jsem se, uvolnila chakrová vlákna, vyhla se ohni a vyvolala Sasoriho. Stačil jediný pohyb mých prstů a kolem něj bylo v kruhu na 100 loutek. Nehodlala jsem ho nechat utéct a bylo mi jasné, že právě teď musím zvládat najednou obojí.. šlo o hodně!
Dala jsem pokyn a všechny loutky se na něj v jednu chvíli vrhly. Všechny měli zbraně a byli doslova na každé straně, takže šance zničit je všechny byla opravdu mizivá!
Zároveň jsem dále zasypávala pískem sopku, stejně jako některé díry, no také jsem Sasoriho přesunula k sopce. Z jeho těla vedla chakrová vlákna, takže jeho samotného jsem ještě použít mohla a taky jsem to udělala. Z jeho rukou začala tryskat voda a "hasit" valící se lávu. [code]

Nebolo potrebné zničiť všetky bábky, stačilo trafiť železnou tyčou iba jednu. Tá začala pôsobiť na Sasoriho cez chakra vlákna a rovaným spôsobom aj na Kazekage. Bolo mi jasné, že Kazekage stačí prerušiť vlákna spájajúce s touto bábkou, ale aj tých pár sekúnd, ktoré potrebovala na prekonanie bolesti a spamätanie sa, mi úplne stačilo. A ešte predsa hasila sopku, takže by ma bábky dlho sledovať nemohli. Nie bez toho, aby bežala za mnou. Vzniesol som sa o niečo vyššie a letel preč od centra dediny.

(Presun - ulica.)

Ostrá, řezavá bolest mi vystřelila do ruky a já na pár sekund polevila a přerušila kontakt. Trvalo to chvilku, Sasori zmizel a já stočila svůj pohled za ním. Soptila jsem, že i té sopce vedle bych mohla směle konkurovat! Bolavou ruku jsem švihla jeho směrem a snažila se jej chytit chakrovými vlákny, ale to už byl moc daleko. "Sakra!" sykla jsem, no úplně odejít jsem nemohla. Pořád jsem měla na starosti onu věc, chrlící lávu, za mými zády!
No vyskočila jsem na střechu blízkého domu a přes něj se dostala do blízké ulice.
(Přesun-ulice)

Dorazila jsem do budovy jediné místo, kde by mohla být. No, říkám vám vyjít ty schody bylo teda něco, ale já je spíš vyběhla. Zastavila jsem se až před kanceláří, zvenčí vypadala nepoškozeně, ale enchtěla jsem vidět vnitřek. Doufala jsem, že tam bude, chtěla jse vědět, co se děje, ale když jsem procházela uličkama, zdálo se mi, že se všechno nějak uklidnilo.
Zastavila jsem se před kanceláří a zaklepala.

Došel jsem až ke kanceláři, stála tam nějaká holka, usoudil jsem že už klepala, nepatřil jsem mezi ty co dělají věci bez rozmyslu, i když vlastně patřil, ale teď jsem poslouchal mozek.
Stoupl jsem si ke stěně a věnoval se objemnému pytlíku, jenž byl naplněn, samými čerstvými jahodami, krásně červenými a skvěle pěstovanými....vlastní zahrádka.

Po chvíli jsem to vzdala a opřela se o stěnu vedle dveří. Pff, Pili, kde jen vězíš? Bylo mi jasné, že buď v kanceláři jako obvykle usnula, i když přitom, co se děje ve vesnici nebo dělo mi to přišlo zvláštní a nebo je ještě venku, ale já ji tam nezahlédla. Až po chvilce přemýšlení jsem zaregistrovala, že je tu ještě někdo jiný kromě mě. Viděla jsem, že je zcela zabrán do své bohulibé činnosti, nechtěla jsme ho rušit, ale slušnost mi nedala.
"Zdravím.." prohodila jsem aspoň a pousmála se. Ani jsem netušila, jestli mě slyšel, no nevadí.