Kancelář Kazekage

Konečně jsem došel do budovy, nijak jsem nespěchal, nějak jsem se na setkání s Kazekagem netěšil, neměl jsem potuchy, kdo by to mohl být, byl jsem tu naposledy při chunninské zkoušce a to už bylo fakt dávno. Zastrčil jsem ruce do kapes a došel ke kanceláři. Zaklepal jsem a pak se opřel o stěnu.

Na sucho jsem polkl a sledoval ji. Když se zeptala jestli jsem si jistý tak jsem odpověděl. "Ani ne, ale stejně vám to neřeknu." Trval jsem na svém. "Ale máte vážně krásné oči. A to je slabé slovo to krásné." Řekl jsem abych jsem trochu přestal myslet na to jestli říct či neříct.

Možná bych bývala zašla dál, vždyť já to sakra musela vědět!!.. no jenže zaklepání mě poněkud zastavilo, zkazilo mé odhodlání a já si uvědomila, co nepatřičného dělám. Narovnala jsem se, jako školačka přistižená při nějaké nekalosti a odkašlala si. "Budeme pokračovat příště!" kuňkla jsem a radši se zase vrátila do bezpečí svého křesla xD. "Dále!"

"Senseie asi nedostanu co?" Zeptal jsem se, bylo vidět že kdyby zašla ještě trošku dál tak už bych ji to řekl. "A mám už jít? Nebo to "příště" bude za chvíli?" Zeptal jsem se trochu vystrašeně.

Otočila jsem se na něj a přimhouřila oči. "Nevím kdo přišel.. takže to zatím pro zatím ukládám na neurčito!" ušklíbla jsem se tajemně. "A senseie sháním!" zasmála jsem se zase klidně a otočila se na židli o 360°.

"Hm... nějak nereaguje." Zapřemýšlel jsem nahlas. "Modro-očko? Co by jste dělala kdybych vám řekl že mám krev Rikudou Sennina? A že se mi líbíte...." Oboje byla pravda, což ona vědět nemohla. Pak mi došlo že jsem ji řekl Modro-očko. Sakra!

Zaslechl jsem vyzvání, zastrčil ruce do kapes a vešel do kanceláře, rozhodl se pro dnešek autoritu respektovat, nechci si první den přidělat peklo.
"Dobrý den Kazek- Ty?" Už jsem se připravoval na nějakého párdu nabručeně na mě zírajícího, když jsem uviděl tu černovlásku přímo před sebou. Vypadal jsem víc než překvapeně, ale pak jsem se zase pohodově usmál. Byl jsem rád, že ji vidím, po tak dlouhé době jsem upřímně přestával doufat. "Takovej prcek a Kazekage, jo? Bych do tebe neřekl, Pili.." Zašklebil jsem se, kdo by si nerýpnul, když má Kazekage něco málo přes 160 cenťáků.

"Jeho krev..?!" zase jsem k němu dodupala, připravena ho třeba mučit, aby mi to řekl, když do dveří vlezl někdo další! Dneska je to tu jak brána, tam a ven, tam a ven! "Kdo jste a..." podívala jsem se na blonďáčka. Naklonila jsem hlavu na stranu. Co to má znamenat..? Odkud mě zná..? Vždyť já ho neznám! Nebo, že by... "Prcku?!" pořádně jsem se podívala. Takhle mi říkal jen.. "DAIKI!" Vypískla jsem nadšeně, doběhla k němu a skočila mu okolo krku. "Ty blondýno jedna, co tu děláš?!" zazubila jsem se, visíce mu kolem krku.

Využil jsem příležitosti a pokusil se opatrně opustit místnot. Krůček po krůčku, už jsem byl skoro u dveří, už jsem je i otevíral, doufal jsem že mě nezastaví. Doufal jsem že si nedá dohromady to co jsem řekl.... krev Rikodou Sennina a techniku co jsem udělal Shinra Tensei.

Přes Daikiho rameno (což byl pořádný problém při jeho výšce o.O) jsem se podívala na Noira. "Ty!" ukázala jsem na něj prstem. "Nemysli si, že jsme na tebe zapomněla!" ušklíbla jsem se.

Zase jsem zavřel dveře a opřel se o ně. "Stejně vám to neřeknu." Trval jsem na svém, vytáhl jsem pytlík jahod a začal je jíst.

"Stačilo by, taky se mi stýskalo!" Podotkl jsem a znovu se ušklíbl, když se mi pověsila kolem krku. "Už se mi kolem krku vešelo spoustu holek, a le že by i samotná Kazekage?" Rýpnul jsem si znovu a vrazil jsem ruce zpátky do kapes, čekal jsem, že pri oslovení prcku bude zuřit, no byl jsem rád, takový průlet kanceláří jsem si neplánoval.
"Co tu dělám? Nemám se spíš ptát já tebe, jak může takové nedochůdče se vyhřívat na křesle Kazekageho?" Další rýpnutí, ale dobře, už jsem toho nechal. "Hm, když si z ANBU odešla, neměl jsem důvod tam dál setrvávat, vrátil jsem se do Suny a hlásím se do služeb jako ANBU a nápomocný Jounin?" Navrhl jsem, i když Jounin s mou lenivostí. Dalšího přítomného kanceláři jsem pozdravil kývnutím.

Se smíchem jsem ho pěstičkou udeřila do hrudníku a poodstoupila od něj. "Pořád stejný pako!" ušklíbla jsem se. "Zatím, co ty jsi si válel šunky v ANBU a balil jednu vůdkyni za druhou, já tvrdě makala a získala si tohle dobře placený, nevděčný místo!" zazubila jsem se. "Takže ty budeš pode mnou?! Chja chja žák překonal učitele, že veliteli?!" zakřenila jsem se s narážkou na to, že to to byl v ANBU právě on, pod kým jsem plnila mise.

"Být tebou moc bych se nenaparoval, znám tvé slabiny a navíc, kdo komu zachraňoval zadek, když mu hořelo za patama, že?" Ušklíbl jsem se znovu, odpověď byla jasná.
"A rád bych tě poopravil, já ty vůdkyně nebalil, nemůžu za přirozený šarm.." Ušklíbl jsem se podruhé a pak se prošel po její kanceláři a zastavil se až u okna.
"Jinak, to bylo asi vše, na co jsem se chtěl zeptat. Máš tu tedy pro mě místo?" Hlavní důvod toho, proč jsem tu byl, rušit jsem nechtěl.

"Já tebe..?" zazubila jsem se provokativně. "Přirozenej šarm..?! Kdo by se s tebou dobrovolně spolčil?" vyplázla jsem na něj jazyk. "Leda blázen, gay... no a já!" vzdychla jsem na oko ztrápeně, ale zase se hned usmívala. Mít dávného přítele zase doma... bylo to skvělé! "No.. mám pár volných míst... umývač nádobí, pradlena, joo a něco pro tebe! Hospodyňka, dostal bys takovou tu čelenku na hlavu a krajkový šatečky, tvůj celoživotní sen!" milovala jsem ty naše hry, jsem jsem se sice uráželi, leč v legraci.. on byl vždy provokatér a já moc hrdá, abych se nechala!

"Leda ve snu holčičko.." Podotkl jsem zcela vážně už hned k její první větě. "Vidíš, jsem populární.." Cvrnkl jsem jí do nosu a usmál se, tyhle hádky mi chyběly, ona jediná v ANBU brala život s nadhledem a nestal se z ní stroj, pevná vůle se musí ocenit. Možná jsem se i přestal divit, že se stala Kazekage, hodně lidí k ní vzhlíželo už tehdy. Rozvalil jsem se na křesle naproti stolu a ignoroval to, že jsem nebyl vyzván.
"Ne, pozapomněla si připomenout vařečku v ruce a tu borůvkou zástěru. Úplnej idol, nemyslíš?" Znovu jsem se usmál. "To, abych se začal připravovat na vřískající dětičky a přečíst si aspoń kuchařku.." Uvažoval jsem nahlas, pak jsem ale k ní vzhlédl. "Fajn, co kdybych byl takovej Jounin bez povinností?"

Ušklíbla jsem se. "No jo, zástěrka s králíčkama by ti sekla!" prohlídla jsem si ho od hlavy k patě. No jo, byl pořád stejný, stejně hezký, vtipný a nad věcí! Neztratil ani kousek svého sarkastického humoru, který jsme vždycky tak milovala! "Ty a v kuchyni?! Leda s hasičema za zadkem!" ušklíbla jsem se. No pak jsem to teda začala brát vážněji. "Co takhle sensei, tým a hooodně povinností?!" nadhodila jsem s úsměvem, leč s výrazem; Myslím to smrtelně vážně, námitky neberu, z toho se nevykroutíš!!

"Tak určitě.." Pronesl jsem napůl zamyšleně a pohled upíral na tu kupu papírů hromadící se na stole. Což mě donutilo k dalšímu pozvednutí koutků. Zkřížil jsem ruce za hlavou a dál vesele ignoroval své okolí a poslouchal jen to, co se mi líbilo a o poslední se mi rozhodně nelíbilo, tak jsem to vesele ignoroval.
"Netvař se tak, nejde ti to.." Podotkl jsem a ušklíbl se.
"Proč já nebyl bych dobrej sensei.." Div, že jsem si nezačal pískat.

"Ale no tak... snad se těch dětí nebojíš! Oni naučí něco tebe, ty něco naučíš je.." pokrčila jsem rameny, jako by to bylo naprosto jasné. "Třeba tě to taky donutí něco dělat a budeš alespoň trochu zodpovědný!" zamrkala jsem. "A že jsi to ty, dám ti to nejhorší, co tu mám!" zakřenila jsem se.

"No, právě toho se obávám! Klidně pět jednotek ANBU, ale Geniny?! Určitě z nich vyrostou dobří Shinobi, ale jseš si jistá, že je nezkazím?" Upřímně jsem se té představy zděsil.
"Jako kdybych někdy nebyl.." Podotkl jsem.
"No dobře, dobře! Souhlasím, stejně by jsi mě k tomu donutila tak či tak!" Rezignoval jsem.

"Miluju, když nad tebou převládám!" zašklebila jsem se provokativně, no bylo mi jasné, že jako Kage mě prostě poslechnou musí, chtě nechtě a taky jsem věděla, že sensei bude skvělý... měl sice povahu línýho rebela, ale vždycky to byl hodnej kluk, co pomáhal ostatním a právě na to jsme spoléhala! "Krom toho, na senseie holky letěj!" mrkla jsem na něj.

"Chceš mé ukřivděné ego uchlácholit?" Začal jsem a ušklíbl se. Já a sensei, to dopadne. No, nakonec jsem usoudil, že jsme se jí tady naotravoval až moc.
"Hmm, na stole se vám to jen hromadí papíry lady Kazekage, snad abych šel.." Podotkl jsem a teatrálně zamířil ke dveřím, neopomenul ani cestou vyseknot lehkou úklonu. "Hmm, zavzpomínáme na staré časy zase někdy příště, kdy má Kazekage volno?" Zeptal jsem se už u dveří.

Uhnul jsem mu od dveří tušil jsem že modro-očko mě ještě nepustí dokud ji to neřeknu, ale pohledy, ani přemlouvání ji stačit nebude, no násilím taky nic nedostane, možná tak zničenou kancelář, měl jsem své důvody, proč ji to nechci říct, a to je krutá pravda že v suně existuje rodina dost mocná na to, aby sunu zničila jedinou myšlenkou.
Tentokrát jsem už stál vedle dveří s výrazem poraněnýho srnce který vidí božské stvoření xD.
Přemýšlel jsem jestli jí to říct či neříct, jestli to zkusit nějak zamluvit, nebo ji lhát a říct že tu schopnost mám jen já, což by mi stejně nevěřila, no nakonec jsem usoudil že to nějak dopadne. Ale stejně ji to neřeknu! Ale doufám že nepoužije ,ženské zbraně' jako začala před tím než došel te chlap.