Sídlo klanu Kuga

First topic message reminder :



Toto sídlo vlastní lékařská rodina s dcerou Natsuki. Jedná se o docela rozlehlé sídlo s velkým množstvím obytných prostorů, vlastním tréninkovým dojo a rozlehlou japonskou zahradou, kde se dá krásně odpočívat.

Ataru jedl tak pomalu, že mi přišlo, že ztratil zájem. Povzdechla jsem si, sedla si na židli a pozorovala ho. Přemýšlela jsem, proč tak najednou nemá zájem, když ještě před chvíli se ode mě nemohl odtrhnout. Možná se mi to jen zdálo, nejspíš si něco nalhávám, třeba zájem vůbec neměl. Posmutněla jsem.

Popri jedení som sa zvodne na Natsuki pozrel Má na mňa chuť? povedal a zasmial sa. Nevedel ako dlho vydrží tak pomaly jesť kedže on túžil po Natusuki hodne.

Co? Říkal si něco? Zeptala jsem se posmutnělým hlasem. Přemýšlela jsem o tom , kde je zase problém, takže jsem neposlouchala co říkal.

Povzdychol som si a sendvič mi zmizol v ústach len sa zaprášilo. Moja tvár bola pri tej Natsukinej a hneď som ju začal bozkávať a rukami som zašiel pod tričko...

Odstrčila jsem ho. Vůbec ti nerozumím, povzdechla jsem si. Vůbec, položila jsem si mu hlavu na rameno.

Č..čomu nerozumieš? Zdržoval som aby som ťa trochu navnadil a nie znechutil poviem šokovane.

Pitomče, objala jsem ho, bála jsem se že už nemáš zájem, že jsem zase něco pokazila. Tohle mi nedělej, držela jsme ho strašně pevně.

Aha.. tak prepáč... ja som si myslel že ja po tebe túžim viac ako ty a tak som to chcel trochu vyrovnať povedal som a objal som ju pevnejšie. Zašepkal som jej do ucha Už ťa nikdy nenechám čakať... dobre?!

Nevím, jestli to pomůže, já stejně pořád chápu věci jinak než ty. A asi ještě dlouho budu. Chtěla jsem se s ním jen chvíli objímat. A nebudeme se otlapkávat v kuchyni, je to proti pravidlům. Pomalu jsem se odtáhla, chytila ho za ruku a čekala, až se pohne.

Dobre.. dobre už to neurobím... chytila ma za ruku a ťahal som ju za sebou. Ja som cúval a hneď ako sme prešli stenu ktorá delila kuchyňu a obývačku som si ju k sebe pritiahol a chytil ju okolo pása. Ja navrhujem mäkučký koberček a krb.. čo ti na to?

To nejde, nemůžu sama dělat to, co jsem zakázala jiným, Yuna a Akio se taky nesmějí muchlovat po domě, jen u sebe.Navíc jsem byla ještě trošku rozladěná, takže se mi ani do ničeho nechtělo., chtěla jsem se mu spíš stulit do náruče a jen ležet než se muchlat.

Kto hovoril o muchlovaní? Nemôžeme si len tak ľahnúť.. na mäkký koberček, teplo z krbu a pri sebe milujúcu osobu? opýtal som sa a pomaly ju som ju tiahol ku krbu z kobercom.

Já jsem o tom mluvila, usmála jsme se, ale můžeme. Nechala jsem přiloženi na Ataru a lehla si na koberec na polštář, co tam zůstal ještě z minula.

Kľakol som si ku krbu a zapálil oheň. O chvíľu tam spokojne praskalo drevo a plameň osvecoval už trochu tmavšiu miestnosť. Následne som sa po štiroch dostal za k Natsuki. Ľahol som si k nej najstesnejšie ako som mohol a objal ju. Preplietol som si s ňou ruku a pevne som ju držal. Dal som jej pár bozkov na krk a do uška som jej ticho a sladko zašepkal Si dokonalá...

Stiskla jsem Atarovu ruku a přitulila se k němu co nejtěsněji. Nejsem, zašeptala jsem, ale snad ti budu stačit. Pustila jsem jeho ruku a otočila se mu v náručí. Pak jsem mu dala pusu. Miluji tě.

Hm.. a ja tebe budem? opýtal som sa jej ešte keď nebola otočená. Následne sa otočila a po jej slovách som jej dal pusu a oprel som si svoje čelo o jej aby sme boli čo najbližšie A vieš že ja teba tiež Milujem...

To zní moc krásně, Už jsem zase začínala být ospalá a unavená. Zůstala jsem opřená čelem, ale zavřela jsem oči. Povídej mi něco, zaprosila jsem. Vím, že nechceš mluvit o sobě a ani nemusíš, jen ráda poslouchám tvůj hlas. Usmála jsem se.

Dobre.. ako si praješ princezná... povedal som a chvíľku som rozmýšľal čo takého budem rozprávať a nakoniec som začal Kde bolo tam bolo... v hmle zahalenej dedinke.. žilo dokonalé dievča menom Natsuki...

Teda, to mi budeš vyprávět pohádku? Usmála jsem se. Tak to ti brzo usnu. Už na první pohled mu muselo být jasné, že za chvíli usnu stejně. Byla jsem po celém tom náročném dnu utahaná jako kotě.

To mi nevadí kľudnej spinkaj mazle... pobozkal som ju a pokračoval som V tej dedinke okrem toho bystrého a večne usmiateho dievčatka... žil a jeden chlapec... Ktorému v živote niečo chýbalo.... A po stretnutí z tým dievčaťom to našiel

Děvčátko se bude snažit, aby byl šťastný, dlouze jsem ho políbila. Zase jsem si položila hlavu na polštář, usmívala se na něj a čekala, jak to bude pokračovat dál.

Našiel osobu na ktorej mu strašne záleží a nechce ju nikdy stratiť.... jej úsmev mu dodáva energiu... jej slová mu dávajú radosť a šťastie... pokračoval som v príbehu a hovoril som po tichu takým pomalým a zdĺhavým tónom...

Jednou rukou jsem ho lehounce pohladila po obličeji, teď už jsem ani nemohla doufat, že bych usnula. Celá napjatá jsem ho pozorovala a poslouchala.

Keď je smutný stačiť sa na ňu pozrieť a hneď má lepšiu náladu. Vzorne sa o neho stará.. varí mu samé dobroty.... perie mu jeho veci... a necháva ho spať pri sebe..... a vďaka nej je najšťastnejší človek na svete.... iba vďaka nej to pomalé rozprávanie začínalo pomaly uspávať aj mňa. Zazíval som...

Musela jsem se pousmát, ospalý byl tak roztomilý. Nakonec usne dřív jako já, napadlo mě. Když začal zívat, přitulila jsem se k němu tak, aby se mu dobře leželo. Pak jsem se v myšlenkách vrátila k tomu co mi povídal. I já jsem šťastná, že tě mám.