Sídlo klanu Kuga

First topic message reminder :



Toto sídlo vlastní lékařská rodina s dcerou Natsuki. Jedná se o docela rozlehlé sídlo s velkým množstvím obytných prostorů, vlastním tréninkovým dojo a rozlehlou japonskou zahradou, kde se dá krásně odpočívat.

Nóóó... krásný to je... taky je mi to líto... Sice mam Fuuton, ale neumím s ním žádnou techniku zatím... Dodal jsme trochu poklesle.... Natsuki-can? Není možnost? Moc prosím.

Natsuki

Ne nedalo, venku je hnusně, takže otevírat okna nemá smysl. Do zítra to vydržíte. Usmála jsem se na Yunu a Akia. Tak uklidíme tady. a já se svalím na gauč, z nějákýho záhadnýho důvodu se cítím vyčerpaná. Zívla jsem a začala sbírat věci.

To je škoda. Řekla jsem smutně. Do zítřka nevydržím. Začala jsem se smát a dál si prohlížela pokoj.

Nic mě nenapadá. Řekla jsem po chvíli usilovného přemýšlení. Asi budeme muset opravdu počkat.

Natsuki

Nechápu co nevydržíte, tvářila jsem se udiveně, ale tak pro mě za mě si tu spěte už teď, pokud na ty stěny nebudete šahat a pokus si otevřete okno tak to snad bude v poho. Nechápavě jsem zakroutila hlavou a odešla do obýváku. Jo ukli'dte to tady, barvy do obýváku do rohu ke stojanu. Nechal jsem je tam a došla do obýváku. Tam jsem si lehla na gauč a přikryla se. Škoda že tu není Katsuro, napadlo mě ještě, než jsem usnula.

Je to naše vysněný víš? A pokusíme se dodržet pravidla, slibujem, že Yuna-chan? Skočil jsem po Yuně a objal j. Krásný že? Pousmál jsem se. Pak jsem vzal všechny barvy co tam byly a rychle je nesl do obýváku na své místo.

Když mě objal jen jsem se souhlasně usmála na Nat. Jo je to nádherný. Odpověděla jsem a znovu se rozhlížela po pokoji mezitím co Akio někam odběhl.

Když jsem vše odnesl šel jsem zpět za Yunou. Otevřel dveře a znovu mě ten pokoj uchvátil. Nádhera... Yuno? Co zranění? Vytáhl jsem postel a skočil přímo na ní.

Už je to lepší nedělej si s tím těžkou hlavu. Zopakovala jsem dnes asi po třetí, ale stále s úsměvem. Pomalu jsem došla k posteli a sedla si na ni.

Víš co? Musím... Přece jsem tě zranil... Dodal jsem trochu potrápeně a tak trochu ji tím zlobil. A kam to zase koukáš a proč tam sedíš takhle? Pořád takovým škádlícím tónem.

Nemusíš jsem v pořádku. Následovalo vypláznutí jazyka. Koukám támhle na toho tygra. Ukázala jsem prstem na malbu na zdi. A jak mám sedět? Řekla jsem po chvíli. Takhle? Nebo snad takhle? Během své otázky jsem vyskoušela spoustu způsobů sezení a pak se nahlas rozesmála.

To je dobře... Jsem rád. A co jsem ti říkal o tom jazyku? Následně poukázala prstem na toho tygra. ÁÁháááá... No když když je to tak já zatím zase mizim do obýváku. Vyplázl jsme na ni jazyk pro změnu já. A sedni si tak jak ti to vyhovuje... Já myslel že si spíše lehneš no... Mezitím co se smála jsem se pokusil vytratit.

Nikam. Řekla jsem se smíchem, chytla ho za ruku a povalila na postel. Co máš proti mýmu jazyku? Zeptala jsem se a stále se smála při tom na něj vyplázla jazyk.

Co bych měl mít proti tvýmu jazyku? Jen nějak chodí na vycházky moc často, nemyslíš? A vyplázl na ní jazyk. A proč mi nedovolíš do Obýváku? dodal jsem trochu skleslým hlasem.

Nechodí. Trochu jsem se při tom začervenala. Hlavně že ten tvůj má vycházky povolený. Zasmála jsem se. Zůstaň tu chvilku semnou. Řekla jsem potichu a upřela na něj zrak. Dnešek byl trochu ... hektický. Tak můžeš tu semnou chvilku zůstat?

Ale chodí... A nečervenej se jak jablíčko a dál na ní vyplazoval jazyk. Po chvilce odmlky jsem odpověděl na ostatní otázky [No.. Jestli teda chceš, hektický? To byl, ale o to ho víc využít ne? Eště je pořád poledne času na vše dost. Pousmál jsem se.

Nenutím tě tu být jestli nechceš. Řekla jsem ještě tišeji a stále se červenala.

Ne, pokud chceš klidně tu s tebou zůstanu. A nejhraj si na rajčátko jo? Proč se tak červenáš?zasmál jsem se.

To nevím. Zrudla jsem ještě víc a schovala si obličej do dlaní.

Co? Že by najednou stydlivka? Začal jsem se nahlas smát, lehl si zase na postel a koukal se na ní.

To ne. Zahuhlala jsem zpod dlaní. Když jsem si je oddělala z obličeje vracela se mi zas původní barva. Trochu jsem se přitulila a přivřela spokojeně oči.

Tak když myslíš. Najednou dala pryč ruce a obličej měla v pořádku... Divný... Pak se ke mě přiblížila a přitulila se. Zase se dostavil ten pocit naprosté spokojenosti. Jen jsem ji objal a užíval si ten pocit být s ní v tom našem novém pokoji.

Musíme za to Nat nějak poděkovat. Řekal jsem po chvíli a stále se k němu spokojeně tulila. Díky ní konečně máme místečko jen pro sebe. Zasmála jsem se a vzhlédla k němu.

No.. Měli by jsme stará se o nás pořád... Dál jsem ji poslouchal a když se pa ně dívala, pohlédl jsem jí do jejich rozzářených očí. A neměli by jsme to sem nastěhovat do toho ...našeho... pokoje? A dál jsem se na ní díval, jak se spokojeně smála.