Sídlo klanu Kuga

First topic message reminder :



Toto sídlo vlastní lékařská rodina s dcerou Natsuki. Jedná se o docela rozlehlé sídlo s velkým množstvím obytných prostorů, vlastním tréninkovým dojo a rozlehlou japonskou zahradou, kde se dá krásně odpočívat.

Když vešel vstala jsem a sledovala ho pohledem. Co tu chceš? Zeptala jsem se trochu podrážděně a začala před ním pomalu ustupovat do té doby než mi v tom zabránila zeď.

Litoval jsem toho co jsem udělal, ale jak se jí omluvit jsem nevěděl. Když se pomalým ustupováním dostala až ke zdi přisedl jsem si k ní na postel. Byly jsme od sebe asi tak metr. Podíval se na její stále červené oči a slzy co jí tekly po lících.
Pak jsem se k ní přiblížil a políbil jí na rty. Poté jsem špičkou jazyka olízl její pravou tvář od slz. Nakonec jsem vstal a jemně ji rozcuchal vlasy na hlavě. Pokusil jsem se o úsměv a namířil si to ke dveřím.

Nevěděla jsem co si myslet. Stála jsem tam jako by mi někdo přilepil boty k podlaze. Když odcházel zvedla jsem k němu svůj pohled a ani nevím proč jsem vykřikla Počkej ... ! A chytla ho za ruku. Druhou rukou jsem si otřela oči od slz a potichu zašeptala. Omlouvám se, přehnala jsem to.

Otočil jsem se k ní ,, Neomlouvej se, to ty jsi si nezasloužila abych se k tobě takhle choval" pokusil jsem se o úsměv. A pak ji pevně sevřel v náručí.

Přitulila jsem se a taky ho obejmula. Nejspíš jsme oba dneska vstali špatnou nohou. Řekla jsem tiše a užívala si jeho přítomnost.

Shora jsem na ní pohlédl a zvolna mě opouštěla všechna zlost kterou jsem měl v sobě naschromážněnou. Zavřel jsem oči a cítil jakoby začínaly téct slzy, snažil jsem se to nějak rychle zastavit, ale evidentně to bylo k ničemu. Mám takový pocit že jsem ji k sobě přitiskl ještě více, ale v tu chvíli jsem tomu snad ani nedával moc velkou váhu a doufal že né příliš. Najednou jsem cítil jak mi slzy tečou po tváří, vcelku rychle jsem jí přestal tak mačkat, trochu se odtáhla než by jsi stačila povšimnout rychle jsem je utřel. Chytil jí za ruku a odvedl do zahrad. za tu dobu co jsem byly nahoře se nám do ven dostavila mlha, tak hustá že nebylo vidět snad ani na krok. Pokusil jsem se proplést všemi nástrahami jež tam byly nastraženy. Dovedl jsem jí na místo, kde jsem předtím seděl a pozoroval přírodu. Vybídl jsem ji k posazení. Doufal jsem, že mlha brzy opadne a bude opět trochu více vidět.

Možná si myslel že jsem si těch slz nevšimla, ale nebyla to pravda. Chtěla jsem něco říct, ale to už mě někam táhnul. Šla jsem za ním až do zahrady kde se válela hustá mlha. Na jeho vybídnutí jsem se posadila a pozorovala ho tedy aspoň obrys postavy to bylo vše co bylo v mlze vidět. Proč jsi mě sem odvedl? Zeptala jsem se opatrně.

,, Jen proto abys pochopila proč jsem sem šel, odtud je vidět jenom čistá příroda, pokud teda není mlha, jakože je." povzdychl jsem si. ,, Tady je to tak trochu odříznutý od světa, kam se podíváš je jen příroda, a hluk vesnice se sem nedostane. Zkus se tu do toho zaposlouchat"
Zavřel jsem oči a snažil se pochytit zvuky.

Sledovala jsem jak se najednou rozzářil když jsme tu seděli. Očividně měl přírodu moc rád. Chytla jsem ho za ruku a taky se zaposlouchala. Ne že bych snad něco slyšela, ale bylo to uklidňující. Zůstala jsem vedle něj tiše sedět a nerušila ho v rozjímání.

Po chvilce jsem cítil jak mě něžně chytla za ruku. Chvíli jsem jí nechal a pak když měla zavřené oči jsem jí jednoduše povalil na zem. Né že bych něco zkoušel, jen jsem jí chtěl trochu poškádlit. Poté jsem si lehl vedle ní a zapletl si prsty na ruce za kterou mě chytila.

Opravdu jsem nečekala že mě povalí na zem. Podívala jsem se na něj s úsměvem na tváři a otočila se k němu čelem, trochu se přitulila a dál se snažila zachytit nějaký zvuk přírody.

Um děkuju. Vzala jsem si od Natsuki klíč a dlouze jsem se na něj zadívala. Pak mě nějaký zvuk z venku vytrhl ze zamyšlení a tak jsem klíč strčila do kapsy. Dojedla jsem snídani a uklidila po sobě. Um..myslím, že půjdu k jezeru. Řekla jsem jí, ani nevím proč, přece jenom lidi obvykle nezajímá co dělám. Chtěla jsem odejít, když jsem si vzpomněla na svoje věci. Um..moje věci....můžu si je už vzít?

Měl jsem dál zavřené oči, když v tom se ke mně přitulila. Objal jsem jí zezadu jednou rukou tak aby si o ní mohla opřít hlavu a třitulil jsme se trochu víc k ní, abych jí byl prakticky co nejblíže. A dál vnímal přírodu.

Už mi bylo daleko líp než před půl hodinou. Vnímala jsem teplo jeho těla a vůni místo zvuků přírody stejně jsem žádný zvuk nepostřehla. Krapet jsem se odtáhla a sledovala jeho soustředěnou tvář.

Po chvilce jsem ucítil jak na mě kápla kapka. Odevřel jsem oči a uviděl Yunu jak se na mě dívá. Když ona je tak krásnáříkal jsem si v duchu. Pousmál se na ní a znovu zavřel oči a pokoušel se soustředit. Když v tom znova kapka a další a následovala rychlá sprška, které jsem se ani nebránil. Jen jsem otevřel oči a užíval si to vlhko a padající déšť, zase jakoby smyl všechny mé problémy. Doufal jsem, že si to Yuna taky užívá, žijeme v Kirigakure, to je tady normální a jedna z nejhezčích věcí co zde najít.

Déšť! Vykřikla jsem s nadšením a vymrštila se na nohy a zula si boty. Usmála jsem se přes rameno na Akia a začala se bosá procházet v mokré trávě. Začala jsem pobíhat po zahradě už úplně mokrá od deště. Prudce jsem se otočila na Akia a s ďábelským úsměvem se za ním rozběhla, těsně předním zabrzdila tak prudce až ho ohodila sprška bláta. Netvař se tak trocha přírody ti neublíží. Zasmála jsem se a klekla si k němu.

Ani v nejmenším jsem nečekal že bude tak nadšená. Já si užíval déšť duševně, kdežto ona fyzicky. Dováděla, hopsala, skákala, klouzala se... Byla přitom tak roztomilá, byl úžas jen na ní pohledět. Najednou se rozeběhla proti mě. A sakra uvědomil jsme si že se něco stane. Ohodila mě snad komplet blátem. No to je snad špatnej vtip. Nejdřív mě to rozzlobilo, ale ve chvíli kdy si ke mě klekla a andělsky se usmála jsem nezmohl se na nějakou zlost. ,,jen počkej ty potvůrko" Nabral jsem bláto co jsem měl na sobě a hodil ho po ní. K tomu všemu jsem jen tak dodal "Muhahahaha" A vyplázl jazyk.

To snad ne teď jsem celá od bláta to si vypiješ. Pohrozila jsem mu a okamžitě ho začala válet v blátě. Když jsem byla se svou prací spokojená nasadila jsem výraz "To já ne" a znovu se začala smát.

Nechal jsem ji, ani sem se nebránil. Byla tak šťastná, proč ji to kazit? Když nasadila ten svůj nevinný výraz. Pohlédl jsem tajemně na ní, aby tušila co se bude dít. A skočil po ní, a vše ji oplatil se stejnou razancí a poté nasadil stejný výraz. Ale tak trochu na ní furt ležel. Aby mi nic nemohla oplatit.

Vyplázla jsem na něj jazyk. Však ty mě někdy budeš muset pustit a pak uvidíš. Slibovala jsem mu a přitom se pořád smála.

,, Někdy?? Teď!!" A vyplázl na ní jazyk a začal běhat po zahradě, přičemž jsem doufal, že mě časem chytí a chtěl vědět co udělá.

Okamžitě jsem se přetočila na všechny čtyři a chtěla se rozběhnout jenže mi podjela zadní noha a já spadla přímo do kaluže. Víc špinavá už být nemůžu. Zasmála jsem se nad svou nešikovností a znovu vstala, rozběhla se a snažila se ho chytit. Asi po deseti minutách se mi to povedlo skočila jsem po něm a povalila na zem. Když jsem se konečně přestala smát otřela jsem mu zablácenou rukou špinavý obličej, který jsem mu tím ještě víc zašpinila. To mi nezabránilo v tom ho lehce políbit na rty. Máš ji. Zašeptala jsem mu do ucha a pro změnu se snažila nenechat se chytit.

Když jsem uslyšel něco jako blátivou napodobeninu žbluňknutí akorát tak trochu blátivé. Přes rameno jsem se za ní otočil hlavu ,, Chytilas ho?" A vyplázl na ní opět jazyk. Pak jsem utíkal, podle uvážení, buď rychle nebo pomalu, nechtěl jsem aby ztratila hodně energie. Pak jsem tak trochu zpomalil, ale né dostatečně na to aby mě chytila, další nohou jsem došlápl zase do kaluže. To mě vyvedlo z rovnováhy, ale ustál jsem to a běžel dál, jenže asi tak jeden krok. Skočila po mě rybičku, kterou jsem už jen tak mimochodem neustál. Když jsem byl na zemi znehybněj tak trochu jsem přemýšlel co tak asi udělá... Bláto? Voda? Tráva? či něco jiného? jen jsem tam ležel a čekal až se dosměje. Čím déle se smála byl jsem nervóznější čím dál víc. Ale za to pln zvědavostí, která překypovala více a více. Držela mě tam celá mokrá, zablácená. Vůbec mi to nevadilo, každá chvíle s ní kdy se mi věnovala byla pohádka. Koukal se na ní a žil tím pocitem, který právě byl. Najednou se zničeho nic přestala smát. Srdce mi tepalo čím dál větší rychlostí, ale o to větší překvapení bylo když mě zchladila tou rukou o kterou se opírala ve chvíli kdy předtím vstávala ze země kdy jí podjela noha. Zůstal jsem překvapen ležet na zemi, najednou se ke mně přiblížila a políbila mě na mé poblátěné rty. ,,Máš ji" dodala potichým zašeptáním do ucha. Pousmál sem a vyběhl ji chytit hned potom co mě to pošeptala. Nechtěla se vůbec nechat chytit, běhal jsem za ní bezmála čtvrt hodiny, když v tom, přesně na tom samém místě jako předtím jí mi podjela noha a obličejem sem nalétl přímo do kaluže. Trochu sem pozvedl hlavu, podíval se kde je ten rychloběžec alá Kirigakure a vyčerpanej se odplazil kousek od kaluže kde jsem si lehl a neměl tušení jak vstát. Tak trochu se mi zavírali oči a pořád jsem pozoroval tu krásnou mokrou bohyni kunoichi jak stojí opodál a směje se.

Přišla jsem k němu blíž vypadal vyčerpaně a já už taky mlela z posledního. Byla jsem celá promáčená, špinavá a byla mi zima. Dala jsem si vlasy za ucho, pousmála se a pak ho z posledních sil odtáhla dovnitř do koupelny, kde jsem s ním zůstala, protože bych takhle nakapala Nat na chotbu bláto. Otočila jsem se a čekala až se umyje.

Pomalu ke mě šla, nevím jeslti se mi to jen zdálo či ne, koukal jsem na ní čím více se blížila byla více rozmazaná. Ve chvíli kdy byla už u mě všiml jsem si že už musí mít taky dost, ale na moc jsem myslet nemohl. Díval jsem se na ní, byla celá špinavá od bláta, vody a měla i trochu poničené oblečení, ale to nic neměnilo na tom, že nebyla dokonalá i za tohoto stavu. Spokojeně jsem se na ní pousmál, dala si pramínek čokoládově hnědých vlasů za ucho a vstřícně mi oplatila úsměv. Po chvíli jsem cítil jak se mě snaží někdo odnést všiml jsem si, že je to ona, v ten okamžik sem se naplnil od hlavy až k patě studem. Ale neměl jsem moc energie se ani bránit... Než jsem spadnul na tu zem venku byl jsem plný adrenalinu, ani mi nepřišlo že bych měl tak málo energie, ale tím pádem se to všechno změnilo, jakoby to ze mě vyprchala a neměl jsem energie snad ani za mák. Dotáhla mě do koupelny a čekala tam se mnou, sice byla otočení ale i kdyby ne.... no .. v tu chvíli by mi to bylo jedno, neměl jsem ani myšlenky na něco ohledně rozdílných "věcí" dívky a kluka, ale i přesto mi dělalo dobře když tam se mnou byla, nevím proč, možná jsem se cítil více chráněný po té mé nedůvěře k lidem či něčem tomu podobném. Snažil jsem se z posledních sil osprchovat, i přesto že jsem se pořád díval na Yunu jak tam je otočená a čeká. Pak mě napadlo, že bych mohl zkusit studenou vodu, třeba by mě aspoň trochu probrala. Chvíli jsem si myslel že to zabírá, ale jestli jo tak nepatrně. Když jsem odešel ze sprchy podíval jsem se na Yunu,:Mohla b bb by by jsi mi prosím pp podat r rr ručník? a zeptal se tak kodrcavým hlasem z té studené vody, která mě přecijen trochu té síly vrátila. Ručník byl na její straně a tak trochu sem se před ní nechtěl promenádovat takhle oblečený. No... tedy spíše neoblečený...