Sídlo klanu Kuga

First topic message reminder :



Toto sídlo vlastní lékařská rodina s dcerou Natsuki. Jedná se o docela rozlehlé sídlo s velkým množstvím obytných prostorů, vlastním tréninkovým dojo a rozlehlou japonskou zahradou, kde se dá krásně odpočívat.

V pořádku. Děkuju. Všimla jsem si, že se na mě ta holka dívá, ale ignorovala jsem to a dál jsem jedla. Pak jsem se přece jenom otočila na ni. Je tu snad něco k vidění? Zeptala jsem se ledově.

Vůbec ne. Odsekla jsem a uklidila po sobě nádobí.Té holky u stolu jsem si už ani nevšimla. Z chodby jsem si vzala boty a šla je do koupelny umýt, protože ze včerejšího tréningu na nich zůstalo bláto.

Natsuki

Nami s Yunou si evidentně dobře sedly. Ach jo, no aspoň tu bude veselo. Kdyby tu aspoň byl Katsuro, aspoň bych si měla s kým pokecat. Bože, mám asi krizi, když mám plnej dům lidi a potřebuju si pokecat se psem. Položila jsem knížku na stůl, došla ke stolku na kraji místnosti vytáhla papír a tužky, vrátila se ke stolu a začala kreslit Katsura, jak leží u krbu.

Probudil mě nějaký hluk. Pootevřel jsem oči a uviděl najednou úplně jiný pokoj než ve kterém jsem spal včera. Trochu mě to zděsilo, ale následně jsem si uvědomil co se dělo. Po takovém spánku jsem měl energie na rozdávání. Vyskočil jsem z postele, navštívil koupelnu ve druhém patře, oblékl si věci co mi přichystala opět nejspíše Nat.
Následně jsem šel dolů dát si něco k snědku. Bylo nejspíše něco po poledni a to co tam ještě zbývalo vypadalo jako poslední snídaně, usoudil jsem, že bude asi pro mě. Dole seděla ta holka co včera přišla. ,, Dobré ráno eee eto.., asi jsem nepostřehl tvé jméno jak, že se vlastně jmenuješ" a pustil jsem se do jídla.

(PS: Nami? Promiň, pokusím se na to myslet Editnuto)

Do kuchyně mezitím přišel ten kluk ze včera. No bezva... Pomyslela jsem si znechuceně. Zeptal se mě na jméno. Neměla jsem nejmenší chuť mu odpovídat, ale ze slušnosti k hostitelce jsem se ovládla. Střelila jsem po něm znechuceným pohledem a odpověděla jsem. Um...Nami..Nami Kōrihiya... Z mého hlasu byla znát nechuť z jakou jsem mu odpovídala. Dojedla jsem snídani a přešla jsem ke kreslící Natsuki. Um..můžu se zeptat, kde jsou moje věci? Tón mého hlasu se změnil když jsem mluvila s ní. Nebyl to sice úplně přátelský tón, ale v rámci téhle konverzace přijatelný.

Natsuki

Byla jsem zabraná do kreslení, že jsme málem nepostřehla, že se mě Nami na něco ptá. V sušárně, jsou mokrý vyprala jsem je. Až uschnou, tak je vyžehlím a pak ti je dám jo. Usmála jsme se a vrátila se k malování.

Když jsem umyla boty vrátila jsem je na původní místo. Akio už byl vzhůru jen jsem ho z chodby pozdravila a šla si sednout do obýváku. Neměla jsem sebemenší chuť vracet se do kuchyně za tou divnou holkou.

Ta kunoichi mi odpověděla takovým hnusným tónem, ani s nejmenším jsem něco takového nečekal. Poté vstala a šla za Natsuki. Když jsem jedl přemýšlel jsem nad tím, proč je na mě taková? Co jsem jí provedl? S jejím přístupem se ve mě objevovalo opět mé staré protivné já, které nemělo rádo nic kromě otce a Hayateho. Mezitím kolem mě prošla i Yuna, ale v tu chvíli jsem ignoroval i její pozdrav.
Jakmile jsem dojedl uklidil jsem nádobí a vše co bylo na stole. Následně jsem šel za Nami. Se slovy ,,Nami? Mohl bych se tě na něco zeptat!?", byl to tón již dlouho nepoužívaný a hrubý.

V obýváku mě to po chvilce přestalo bavit. Překonala jsem odpor a šla zpět do kuchyně, kde jsem si sedla na židli a pozorovala dění kolem sebe. Vypadalo to že ta holka naštvala Akia. Ještě jsem ho neslyšela mluvit takovým tónem tak jsem jen dál seděla a čekala jak se situace vyvine.

Přišel ke mně ten otravný kluk. Mluvil hrubým tónem, nejspíš protože se urazil. No bezva..další padavka...bože co je tohle za vesnici? Pomyslela jsem si když jsem poslouchala co říká. Um..a víš že ani ne?... Můj hlas mu naznačoval totální nezájem a i kdyby si toho nevšiml musel si všimnout, že jsem se otočila zpátky k Natsuki a jeho už si nevšímala. Um..děkuju Natsuki-san. Půjdeš dnes znova cvičit k jezeru?

Chladně mě odbyla a otočila se zpět na Nat. A úplně mě nechala za sebou. Chytil jsem ji za ramena a hrubě otočil k sobě. S krvežíznivostí v hlase jsem ji jen odpověděl:,, Co máš za problém děvče?" Poté následoval nádech, výdech abych se trochu uklidnil. Za poslední dny jsem zažil nejhezčí chvíle mího života a teď tenhle obrat? Proč k sakru? A ihned jsem pokračoval trochu méně rozhořčeným hlasem:,, Sice i já jsem tu host, ale i přesto se tě ptám proč se k nám takhle chováš? Možná nemám na toto právo, jenže když už jsi tady proč se nesnažíš chovat se k lidem na stejné úrovni? Jen naznačuješ že jsi něco víc jak ostatní, že tě nezajímají, a já se ptám PROČ? Chovej se k lidem podle toho jak si zaslouží a né jak tě napadne."

Natsuki

Tak a dost! Zařvala jsem a výraz v mé tváři napovídal tomu, že končí sranda. Oba jste tu hosti, tak se podle toho chovejte sakra. Nějak jsem ráno neměla náladu a jejich hádka byla poslední kapka. Ty Nami buď laskavě milejší, a ty Akio nejsi středem světa, pokud s tebou někdo nechce mluvit , tak ho prostě nenuť. Zmačkala jsme obrázek a hodila ho do koše. pak jsem se sebrala a odešla jsem k sobě do pokoje.

Natsuki se naštvala. Né, že bych se jí divila. Um...tohle bude asi konec naší konverzace co? Otočila jsem se znuděně na Akia. V tom případě se s vámi loučím. Řekla jsem jakoby jen tak mimochodem a zamířila jsem ven.
(Přesun)

Očekával jsem, že se to někam zvrtne, ale až na chudáka Nat. Stará se o nás takhle jí to oplácím, mam ji rád, nechci aby byla naštvaná. Nechtěl jsem aby to dopadlo takhle, jen jsem chtěl zjistit co tu holku trápí.
(Pozn. V afektu lidi řeknou i to co by se neodvážili, -> přinucení jí k naštvání).
Když se pak otočila na mě, smutně jsem pokývl. Následně když odcházela jsem tak trochu do vzuchu dodal Promiň.
Po chvilce odmlky jsem došel pro Natsukiin obrázek. Byl skoro dodělaný a bylo mi ho líto. Sedl jsem si na židli vedle Yuny a koukal smutně se na něj díval.

Sledovala jsem tu scénu před sebou nečekala jsem že se to tak zvrtne. Když Nat i ta neznámá dívka odešli Akio tam zůstal stát sám. Chtěla jsem jít za ním, ale on se pohnul dřív vytáhl z koše kresbu Nat, posadil se s ní vedle mě a smutně si ji prohlížel. Nebyla to tvoje chyba. Řekla jsem po chvíli ticha. Proč jí ten obrázek nejdeš vrátit? Myslím že ho nechtěla vyhodit a jistě by ji to potěšilo. Trochu jsem se při tom pousmála a sledovala jeho reakci.

Yuna na mě promluvila, ale jediné na co jsem se zmohl odpovědět bylo:,, Ale ano, byla, měl jsem jí nechat být, třeba je jen taková a to lidi nezměníš". Poté jsme si chvíli ještě prohlížel ten obrázek a odpovědě:,, Teď mě nebude chtít ani vidět" Pokoušel jsem se rukou co nejvíce rozložit abych ho zbavil těch záhybů. Nakonec jsem vzal svitky a naskládal je na něj tak aby papír co nejvíce narovnávali.
Její pousmání mi moc nedalo, ale na oplátku jsem se pokusil taky zasmát.
,, Nenapadá tě co bychom mohli dělat?" optat jsem se.

Sledovala jsem jak se snaží ten papír narovnat. Nemusíš se přemáhat k úsměvu. Řekla jsem s vážnou tváří a znovu na něj promluvila. Nenapadá mě nic. Posmutněla jsem. Stejně to vypadá že teď na nic nemáš náladu. Vstala jsem ze židle došla až k oknu a sledovala déšť a vodu stékající po skle.

Pozoroval jsem jí a vyslechl vše co řekla. Poté vstala, šla k oknu a dívala se ven. Šel jsem za ní a a přemohl se k úsměvu, nechtěl jsem aby kvůli mě byla smutná i ona. ,, Tak řekni na co máš náladu ty" řekl jsem milým hlasem.

Natsuki

Po chvíli jsem se uklidnila. Ach jo, co se to semnou děje, takhle se přece nechovám. Sešla jsem dolů. Našla jsme ty dva u okna. Omlouvám se, že sem na vás křičela, už se to nestane, mohli bysme na to, prosím, zapomenout. Já teď půjdu chvíli ven, potřebuju být chvíli sama.

Najednou sešla Natsuki dolů, v tu chvíli jsem popadl obrázek zpod svitků a běžel za ní. ,, Natsuki, omlouvám se za mé hrubé chování při jednání s Nami, nechtěl jsem aby to takhle dopadlo." A podal jsem jí ještě trochu pomačkaný obrázek. :,, Ty nejsi ta co se musí omlouvat, to jen já". dodal jsem sklesle.

Natsuki

Usmála jsem se. Tak to necháme být ne. Jdu se projít. Ten obrázek klidně zahoď namaluju si novej. Otočila jsme se a odešla ke vchodu. Tam jsem se obula a odešla.
(přesun)

Když Natsuki odešla došlo mi že jsme tu zase sami. Zvedla jsem zrak a zjistila že jsem v Kuchyni sama Akio stál přede dveřmi. Smutně jsem se na něj podívala byl smutný a mě z toho bylo taky smutno. Rozhodla jsem se nic neříkat. Prošla jsem kolem něj nahoru do pokoje kde jsem jen znuděně koukala z okna.

Natsuki za sebou zabouchla dveře a já zůstal před nimi. Pak kolem mě tiše prošla Yuna a vydala se nahoru. Ani jsem se neohlížel a se sklopenou hlavou jsem se vydal do svého pokoje. Sedl jsi na postel a přemýšlel proč se to vše muselo stát a na Yunu, která je vedle v pokoji a je z toho také celá pryč.

Slyšela jsem jak se vedle zabouchly dveře. Zvedla jsem hlavu a uvědomila si co jsem to udělala. Okamžitě jsem vyběhla z pokoje a hlasitě za sebou práskla dveřmi. Před jeho pokojem jsem se zastavila a tiše zaklepala.

Pořád jsem přemýšlel, díky v tom mě vyrušilo příšerně velké prásknutí dveří. O malý moment později jsem zaslechl klepání. Pootočil jsem se a jen prohodil:,, Dále".