Kancelář Otokageho

First topic message reminder :

Shodai Otokage: Orochimaru
Nidaime Otokage: Tsukiko Tooya
Sandaime Otokage: Reina Kana

Nemám proti tobě nic. Neznám tě, jen to naše první setkání u Kazekage mě naštvalo. Podcenil jsi mě tam a hodně. Nemám rád když se ke mě někdo chová jak ke slabému. Nic si o mě nevěděl a ihned si mi vyhrožoval smrtí. To je jen to. Jo a ta kulička, víš nemůžu nikomu věřit a ona má takové větší zaměření. Dalo by se říct že je to sledovací zařízení. Jestli zmizne zemřu, takže asi tak.

Faito

Aha, takže když má polovinu u sebe Tatsuo, tak nemůžeš zemřít? Nebo se za pět minut vydá za námi, aby viděl Reinu? zeptal jsem se. A párkrát jsme se už viděli. A zatykač byl na místě. NIkdy jsem tě nechtěl zabít. To Tatsuo přišel a začal se kasat. Ale nebudu tu prosazovat mou nevinu. Ta se prokáže sama.

Nebudu v tomhle nic říkat. Do vašich problému mi nic není. Jsem ninja se Suny, ale né že bych nemohl zemřít. Prostě pozná kdybych byl v potížích. Nevím jestli příjde, ale spíš ne. A zatykač to nechápu.

Faito

Podíval jsem se na něj. prostě jsi byl ve špatnou dobu na špatném místě. řekl jsem jen a pokračoval v cestě. Došel jsem ke dveřím a tam jsem ho zastavil. Víš, Reina mi jednou dala tohle tanto. Bylo její, ale myslím si, žew na něj máš větší právo, než já. řekl jsem a ukázal mu tanto, ve kterém byl genjutsu bod. Teď k ní půjdeme. Byl bych rád, kdybys na ni nesahal a uctil její památku v tichosti. dodal jsem a otevřel dveře.

Místnost byla posázená fialovými krystaly, uprostřed byl kamenný stolec a na něm ležela Reina s rukama podél těla v korzetu, který tak často nosila. Vypadala jako když spí.

Len som ich počúval a sledoval.
"Toto je na zbláznenie všetko"

Je mi líto, ale další zbraně nechci. Už teď jich mám dost a nevím jak to budu používat, ale děkuji. Když ti jí dala musela mít pro to důvod " Mile jsem se pousmál " Neboj nešáhnu na ní.

Faito

Tak tady je... řekl jsem a ukázal na ni. Ruki mohl vidět, jak můj obličej přestává mít onen kamenný výraz a oči se mi začínají lesknout. Já...já počkám venku. řekl jsem trochu zlomeným hlasem a odešel za dveře.

Přistoupil jsem blíž k jejímu tělu a pořádně se na něj podíval. Slíbil jsem mu že na ní šáhnu a to jsem hodlal dodržet. Byla bíla, vypadala vážně jako mrtvá, ale díky krystalu jsem věděl že není, viděl jsem aji ránu co tam měla. " Hm co se ti vlastně stalo Reino? " Pousmál jsem se " bude to zajimavé, ale hlavní je že jsi v pořádku. Udělal jsem chakrovou kuličku " Tohle by tě mělo ochránit. " Kulička do ní vstoupila, ale reagovala divně. Byla v ní totiž ještě jedna. "Tušil jsem to, že by to byl ten důvod proč mě nezabila?" Zamyslel jsem se " Jak moc daleko si zašel tati?" Hodil jsem květinu k jejímu hrobu a pomalu odcházel.

Šel jsem za nimi díky Rukimu jsem věděl kde jsou došel jsem až ke dveřím před kterými stál Faito."Takže tady je?Schovaná v místnosti kde ji nikdo neuvidí a nikdo nezjistí jak zemřela a nebo jestli je vůbec mrtvá.Tohle se ti líbí že?Přiznej to zabil jsi ji ty."při poslední větě jsem mírně zvýšil hlas.

Faito

Ano, je tam...běž si pro ni. řekl jsem a odcházel.

(Nenechám tě jen tak odejít )
Nevešel jsem dovnitř ale když se snažil odejít chytl jsem ho za ruku."Čekám na odpověď jen tak neodejdeš."řekl jsem mu s ledovým klidem ale byl jsem připraven mu podříznout hrdlo.

( MM promiň ale genjutsu falešného okolí bez toho, aby si napsal že si ho udělal ? A prosím udělej si body )

// Fajn, edit. Beru to ale jako poslední příspěvek tady na foru před zastavením (už jen proto, že bylo zastaveno před hodinou).

Faito

Když jsem chtěl odejít, vzal mě za ruku. Vytrhl jsem se. Nesahej na mě. Najdeš mě ve vesnici, až budeš něco potřebovat, Otokage. uklonil jsem se a s kamennou tváří jsem odešel.

Sedel som v kancelárií na Gauči.
"Bože kde je ten Madara na neho čakať toje utrpenie"
Mrmlal som si pre seba a prešiel ku oknu a sledoval bránu či náhodou nejde.

Seděl jsem v křesle za stolem a koukal jsem se kolem ve vesnici se něco dělo takže jsem se podíval po Nawakim."Nevíš co se to tam děje?"zeptal jsem se ho dřív než jsem zkoušel vycítit něčí přítomnost.Pokud by ani on nic nevěděl nezbylo by mi nic jiného než to jít zkontrolovat.

"Kďe sa má čo diať?"
Opýtal som sa

Došel jsem ke kanceláři a zaklepal.

"Ale nic."řekl jsem směrem k Nawakimu.Potom jsem uslyšel zaklepání na dveře."Dále."řekl jsem klidným hlasem a narovnal jsem se v židli a čekal jsem kdo vejde a co bude potřebovat.

celou vesnici obklopil zničehonic stín draka ten přistál na střeše budovy, seskočil ajsem na ní a krystalovým shunshinem jsem se přesunula do své kanceláře nejdříve se uprostřed ní objevil krystal a ten pak praskl a z něho jsem se vynořila já.
Na rameni mi seděla Leiko a dívala se zlověstným pohledem který uměla jen ona a já.

Všechno se to stalo tak rychle a já jsem jen viděl Reinu stát uprostřed místnosti.Leknutím jsem vyskočil ze židle."Jsi to vážně ty?"řekl jsem a slza mi stekla z oka která jsem neměl zakryté páskou.

"Ne jsem duch....jasně že jsem to já." zasýpala jsem potichu a stále stála na místě

Vešel jsem dovnitř a než jsem stihl cokoliv říct objevila se tam Reina. Chvíli jsem stál jak přibitej a nemohl jsem tomu uvěřit poté jsem se ale vzpamatoval a hluboce se uklonil. "Otokage-sama... vy jste zpátky." Vydal jsem ze sebe. V hlavě se mi začalo rojit tolik pocitů, ale největším byl radost. Na venek jsem se snažil zůstat klidný.

"Děkuji.....kde je Faito? A co děláš v mém křesle?" zasýpala jsem s námahou tiším tónem a Leiko se na mě jen podívala a uchechtla se, v tu chvíli jsem jí chytla za tlamičku
"Přestaň!" sykla jsem na ní

Pomalu jsem vešla do budovy a zamířila jsem do kanceláře Otokageho. Pořád jsem tak trochu nechápala, co se stalo. A pořád jsem měla pocit, že o tom Killuni něco ví, ale nechce mi to říct, prevít jeden. Nakonec jsem ale podobné myšlenky nechala stranou. Musím se řídit tím, co se děje, ne tím, co se dělo.
Pomalu jsem dokráčela ke dveřím do kanceláře. Po chvíli tichého stání a přemýšlení, zda mám otravovat či ne, jsem zaklepala a čekala na případné vyzvání, abych vstoupila.

natočila jsem hlavu ke dveřím a pak na Leiko.
"Na co čekáš?" sykla jsem na ní a ona na mě vypustila ten její nechápavý výraz a křikla ke dveřím
Dále!