Kancelář Otokageho

First topic message reminder :

Shodai Otokage: Orochimaru
Nidaime Otokage: Tsukiko Tooya
Sandaime Otokage: Reina Kana

Otevřela jsem dveře a automaticky sem udělala krok dopředu. Až potom jsem si všimla, kdo tu je. Zastavila jsem se a podívala jsem se na Reinu. Úplně jsem zapomněla, proč jsem sem vlastně přišla.
"Vidím, že se tu řeší něco důležitého... Raději tedy nebudu rušit a odklidím se pryč..." řekla jsem tiše a sklopila jsem hlavu. Poté jsem se otočila k odchodu.

"Ne Tatsuo se o tebe postará.....chci vědět kde je ten prevít, HNED!" brunátněla jsem už vzteky

Byl jsme uplně mimo štěstím a nedokázal jsem se ovládnout.Přeskočil jsme stůl přímo k Reině a objal jsem ji."Ani nevíš jak jsem rád že jsi tu."zašeptal jsem a potom jsem si otřel slzy."Faito je ve vězení měl jsem podezření že za to co se ti stalo může on a tak jsem jednal.Po dobu tvojí nepřítomnosti jsem tě zastupoval.Pokud chceš podrobnější zprávu hned ti ji podám."potom jsem se podíval na Memphista a Killunii."Co potřebujete?"řekl jsem s úsměvem ve tváři a šlo na mě poznat že jsem po dlouhé době šťastný.

Samozřejmě že chce! okamžitě se chopila příležitosti Leiko a kývla na mě na znamení, že udělala něco co jsem chtěla dřív než jsem se ozvala. Aniž bych něco řekl jsem se opět i s Leiko obalila krystalem a praskla (přesun vězení)

Podíval jsem se na tatsua.
Teď když je reina zpátky tak se asi vše mění co?

vrátila jsem se zpět do své kanceláři
Vypadněte všichni! zařvala Leiko místo mě a já na ně ještě vrhla pohled typu nic mě nezajímá, vyhodila Tatsua z křesla a naznačila všem aby opustili kancelář.

Nemluvila jsem, vlastně jsem ani na nic nečekala. Když se pak vrátila Reina a chtěla, abychom všichni odešli, udělala jsem pár kroků směrem ven z kanceláře a pak jsem se vydala pryč s lehce sklopenou hlavou. Nevím proč, ale připadala jsem si, jako bych byla pro tento svět jen přítěží. Zase.
Své pesimistické myšlenky jsem se pokoušela nějak zapudit, ale nešlo mi to, takže jsem zamířila do tréninkové budovy, abych se alespoň pokusila trochu zahnat svůj pesimismus tréninkem.
(přesun)

když jsem se rozdýchala z celého toho dění vyslala jsem Leiko, aby došla pro Killunii že začnu řešit věci vesnice

Drak přistál na střeše budovy.
Sešli jsme o patro níž a já zaklepala na dveře kanceláře.

Dále! křikla Leiko a já jen líně koukla ke dveřím

Otevřela jsem dveře a následně se zamračila na pohled přede mnou.
„Tušila jsem, že tu budeš,“ řekla jsem s přimhouřenýma očima, zatímco Tenshi vešel dovnitř a začal si prohlížet místnost.
„Ještě bys měla být v nemocnici vzhledem k faktu, že za tebe mluví ten skrček,“ ušklíbla jsem se.

Leiko nadskočila na mém rameni naštvaně
Co? já nejsem skrček jsem princezna obořila se na ní okamžitě
"Jsem v pořádku, musela jsem se vrátit." zasýpala jsem potichu

„Ano, to slyším. Naprosto v pořádku,“ ušklíbla jsem se a popošla blíž do středu místnosti.
„A ty kuš, prcku,“ hodila jsem letmý pohled na zelenou ještěrku co Reině poskakovala po rameni.
„A proto se teď se mnou vydáš do nemocnice. Neříkej mi, že tě to ani trochu neotravuje,“ ukázala jsem na Leiko.

Na rozkaz jsem opustil kancelář.

"Je to můj mluvčí." řekla jsem "Nikam nejdu musím to tu dát do pořádku." natočila jsem bradu jako páv na znamení protestu

Pobaveně jsem zvedla obočí a došla ke stolu, přes který jsem se naklonila.
Následně jsem dráčka lehce crvnkla do čumáku.
„No, čekala bych víc,“ zasmála jsem se.
„A já nesmlouvám,“ narovnala jsem se a založila si ruce na hrudi.

Hej! nadechla se Leiko a vychrlila proti ní podle její úvahy plamen, ale vyšlo z toho spíš něco jako malá ohnivá kulička
"Do toho nemocničního smradu mě už nedostaneš."

„Je zlatá,“ zasmála jsem se, ačkoliv mém hlase zaznělo trochu posměchu.
Zamávala jsem rukou ve vzduchu, abych rozptýlila kouř, který vznikl po její bojovém pokusu.
„No, jestli chceš pořád mluvit takhle a nechat za sebe jednat tohle pískle, tak prosím. Taky sis mohla vybrat ale spoň někoho...kdo tě bude lépe reprezentovat,“ ušklíbla jsem se a pohladila po hlavě Tenshiho, který už skončil s obhlídkou místnosti.

"Problémy si řeším sama, proč tu jsi?"

„Nemusíš být tak nevlídná,“ uchechtla jsem se, posadila se na židly před stolem a elegantně přehodila nohu přes nohu.
„Řekněme že když člověk zjistí, že jsi opět vzhůru, nemůže tě nepřijít navštívit,“ usmála jsem se a lehce zvedla pravé obočí.

"hm doufejme že to víš jen ty a moje vesnice." povzdychla jsem si

„Já to nikomu neřekla. Ví to ti, jenž mají tvůj krystal,“ pokrčila jsem rameny.
Tenshi mezitím obešel stůl, nepřátelsky zavrčel na Leiko a posadil se u hrany stolu se zvědavým pohledem upřeným na Reinu.

pohladila jsem Tenshiho "je to těžký, evidentně jsem svým návratem zmařila plány jiným."

„Koho pak?“ zeptala jsem se se zájmem a pohodlně se opřela.
Tenshi mezitím opatrně postoupil blíž k Reině na kterou upíral pohled ,odněkud tě znám, jakou roli hraješ?'.

"To zatím nevím, myslím že Faitovi a tak trochu i Tatsuovi a určitě a i Konoze. Hodlám se jí pomstít,ale nejdřív musím najít Madaru." podrbala jsem Tenshiho za ušima