Údolí konce

"A TERAAAZ FINÁLE!" Zasmial som sa a zdvihol ruky. Tak ako môžem ovládať vodu... ovládam aj zem, oheň, blesky a vzduch! Trhol som rukami do strany a oheň, obrovský oheň zabočil rovnako do strany... obletel rashoumon a zo strany mieril na Assasina. Moja chakra je už takmer na nule... ale stále... on nemá ruku... použil techniky, ktorého ho vyčerpali... toto ho dorazí!

Nande!?
Oheň se blížil já jsem se jen postavil a pohlédl směrem ke Kagamimu.
Mám poslední šanci. Čakra vlákna jsem přilepil na Kunai a hodil ho po Kagamimu, oheň mě popálil, já se však přesunul a snažil se nevnímat tu palčivou bolest.
Moje poslední technika, vložím do ní.. "VŠE!! Suiton: Rasengan!!"

Oheň spôsobil explóziu na mieste stretu so zemou. Ja som už len videl ako ku mne letí kunai. Tomu som sa reflexívne vyhol, no nečakal som, že sa pri ňom Assasin objaví. Dostal som zásah vodným rasenganom a padol do vody. Moje telo klesalo ku dnu a moje oči bledli.

"Vy jdete se mnou." Otevřel jsem ústa a můj jazyk se natáhl a omotal Kagamiho okolo pasu. Přiskočil k hlavě Madary a táhl ho za sebou. POložil jsem Kagamiho na hlavu.
Hlasitě jsem oddechoval. Teď by mě porazil i genin.
Roztřesenou rukou jsem vytáhl zkumavku. Naklonil jsem se k umírajícímu Kagamimu a natáhl se pro jeho oči. Za chvíli byly ve zkumavce, uschoval jsem ji.
"Kagami..." podlomili se mi kolena a hlasitě jsem dýchal.
"B-byl..jste ..silný..protivník."

Sebral jsem všechny zbývající síly. M-Musím se vrátit..Konoha je v nebezpečí, dokud jsem v tomhle stavu!
"Áááááárrr!!!" Jsem Sedmý Hokage z Konohy! Musím ji ochránit za každou cenu!! přehodil jsem si Kagamiho přes rameno a přemístil se do kanclu.

Tady je božský klid. Kochala jsem se přírodou a zpěvem ptáků. Na strom jsem pověsila svoje svršky a jen v tričku bez rukávu a černých kraťasech se postavila na vodní hladinu. Zkusila jsem na ní udělat Kaiten. Několikrát jsem se otočila ale pak jsem zakolísala a měla co dělat, abych se na hladině udržela. Navíc jsem se u toho pěkně zmáčela.

Zdá se, že mi to jde pořád líp... Potom to zkusím zase na souši.

Nakonec jsem neodolala a přerušila tok své čakry. Klesala jsem ke dnu a rozhlížela se kolem sebe, jestli uvidím nějaké ryby. Skoro jsem zalitovala, že mě nedostatek kyslíku donutil vyplout zpět na hladinu.

Sebrala jsem si své věci, oblékla se a prohrábla své trochu vlhké vlasy. Dneska už na ten Kaiten peču. Je na čase se z toulek vrátit zpátky do Konohy.

Vyšla jsem na cestu.

přesun.

Objevila jsem se v Údolí konce.
Když jsem hledala kam jít, tohle byla jediná možnost.
Povzdechla jsem.
Konečně jsem to udělala... Ale žádnou úlevu zatím necítím.
Trochu šíleně jsem se usmála, ale byla v tom i jistá trpkost.
Budu muset ještě pokračovat.
"Yuniiku..." šeptla jsem tiše.
"Cokoli, ale ty nesmíš zemřít. Teď jsme volné."

Při vzpomínce na Ryuujiho mě bodlo u srdce.
To bylo jediné, čeho mi bylo líto.
Omlouvám se... Nikdy jsem nemohla být dobrý učitel. Já ne. Je to můj osud.
Posadila jsem se a začala jsem psát dopis svému žáku.
Bývalému žáku.
Nemohla jsem už jinak. Vlastně jsem tu jen čekala, až mě lidé z Konohy najdou.
Z vesnice, kterou jsem nějakou chvíli mohla milovat.

Když byl dopis dopsaný a vypadalo to, že mne nikdo nesleduje, vyrazila jsem pryč.
Možná ještě mám žít... Ještě mám jednu věc, kterou musím před smrtí vyřešit.
Povzdechla jsem a zmizela.

(Přesun)

Prišiel som do údolia konca a sadol som si na otcovu sochu.
"No čo otec..."

"Idem ja naspet....neni to tu bezpečné sa potulovat sám"
(presun Tsuki)

Poletoval som aj s Reininým telom pomocou dáždnika.
"Jeeeeeeeej, nádherné miesto. To je tak nostalgické."

Z ničoho nič som zmenil smer. Reinino telo mäkko pristálo na hlave sochy Uchihu Madaru, zatiaľ čo do Naruta vrazil dáždnik.
Následkom nečakaného úderu narazil do sochy prvého hokageho.
"Hádam si si nemyslel, že pred tebou zdrhnem, čo ?!"

Postavil som sa .

"Neviem ale prečo chceš bojovať!"

Dáždnik som si položil na rameno.
"Určite poznáš toto miesto. Legenda, ktorá celé tie stáročia pohybovala potomkami synov Rikudo Sennina ako figúrkami na šachovnici. Necítiš to snáď v spojitosti s údolím konca ? Vražedné pudy, vďaka ktorým moja krv vrie vzrušením. My dvaja nepotrebujeme dôvod bojovať."

Na tvári sa mi objavil šialený výraz masového vraha.
"Blázniš ?! Na tomto chabom svete niet protivníka, s ktorým by som si užil toľko srandy, ako s tebou, Uzumaki Naruto-chan."

"Hovor mi Smrť," dáždnik mu z ničoho nič prebodol pľúca.
Hneď na to som naň skočil a pritlačil ho ním o skalu.

Nebolo to v tom že som bol pomalý no bol som teraz rozptýlený a on bol rýchli .
Keď dopadol ku kose v tedy sa naňho rútil rasengan čo bol na chvoste .
Bolo to takmer v tú istú sekundu čo na mňa skočil .

Bol to priamy zásah, lenže do polena z kmeňa zo stromu vyrastajúceho z lesa, ktorý sa nachádza blízko údolia. Na Kawarimi to však bolo prirýchle. Vykročil som z miesta, odkiaľ som sa za zvalený strom zamenil a vyskočil na hlavu sochy prvého hokageho.
"Ešte sme iba začali a už si ma prinútil použiť túto techniku."

Ja už som bol bez dáždnika v sebe .
A zasa som bol teraz uňho a chcel som ho zasa trafiť rasenganom .

Úchvatná rýchlosť ! Dokonca ani s plnou podporou mojich očí a schopností sa mu v nej takmer nemôžem rovnať. Úchvatný súper !
Obrovskou rýchlosťou sa mi podarilo prekľučkovať pomedzi jeho nohy a jednu z nich mu aj zlámať v oblasti päty.
Následne som mu podkopol nohy a kým bol vo vzduchu, udrel ho do sochy. Všetko to prebehlo tak rýchlo, že sa jeho rasengan nestačil dostať ku mne.
Je to únavné, takto preňho nebudem protivníkom.

Aj keď ma zranil hneď som bol v pohode a zasa som bol pri ňom.
Ešte než som bol ja uňho chytil ho chvost a v ňom dostal rasengan .
"Rasenkyūgan!!"