Údolí konce

Klon č.1 a č.2

Kloni prichádzali a videli že Shew zastal tak jeden klon potajomky vyvolal dvoch jastraboch ktorý zostali v ústraní.
Klon č.1 ,,Nám neutečieš a teraz keď vieme že si v Oto tak nemáš kam uniknúť,,
Klon č.2 ,, Privedieme ťa naspäť živého alebo mŕtveho,,

Ukážu ti jak jsem se zlepšil v rychlosti.Rozeběhl jsem se velice velkou rychlostí s kunaiem v ruce proti jednomu z klonů,ale byla to opravdu velká rychlost nemohl to snad ani stíhat.

Klon č.1 a č.2

Klon na ktorý sa vrhol Shew len ostal stáť a druhý klon s vytiahnutím Tantom čakal.

Těsně před ním se zastavím a podám mu kunai.Jak myslíš udělej to co si myslíš,že je dobře. řeknu mu,ale nechtěl jsem být omráčený takže jsem byl ve střehu pouze před omráčením nikoli před kunaiem.

Klon č.1 zobral kunai chcel prebodnúť Shewa a Klon č.2 ho nasledoval z Tantom.
Ale tesne pred ním sa klon č.1 a klon č.2 rozplynuli. Jediné zranenie ktoré mu spôsobili bol škrabanec na krku.

Ještě tu jsou jestřáby. řeknu a díky čichu jsem přesně na ně hodil Kunaie pod sebe jsem hodil kouřovou bombičku a zmizel jsem(přesun)

Jastrabov kunaie trafili a rozplynuli sa na atramentovú kaluž.

Objevil jsem se na hlavě Hashimarovy hlavy a podíval se na krásné okolí.
"To místo má něco do sebe... Navíc to má i v názvu..."
Ještě jsem si poupravil Bashosen, kimono a poté jsem se zadíval na druhou
sochu.
"Tak vylez, ať jsi kde si. Je čas to skončit..."

Pomalými krokmi som sa v žiare mesačného splnu i ja objavil na soche Madarovej hlavy, nie však sám.
"Hashi, vezmi Niji a choďte odtiaľto čo najďalej. Tento súboj rozhodne nebude pre slabé povahy."
S červenými žiariacimi očami som pohliadol do tých Kagamiho s nepatrným úsmevom na tvári.
"Nemaj obavy, bude to jeden na jedného. V prvom rade mi dovoľ ospravedlniť sa za všetko utrpenie, ktoré som ti tvojim využívaním spôsobil. Rozhodne som neplánoval ísť proti vlastnej krvi, naopak, vybral som si ťa zámerne. Ty nie si len obyčajným Uchihom, si žiariaci oheň našej stáročnej nenávisti. Naposledy ti hovorím, tvojim nepriateľom nie som ja, premysli si poriadne, či je to, do čoho sa chystáš, tým správnym rozhodnutím," prehovoril som a začal odpočítavať, ako som to mal vo zvyku v poslednom čase.

Zhluboka jsem se nadechl a musel jsem alespoň zatnout pěst, než jsem na Madaru vůbec promluvil.
"Kdyby jsi věděl, jak strašně se mýlíš... Ani nevíš, jakou radostí pro mě bylo to utrpení snášet... I když jsem u toho téměř zemřel, i když už nejsem ani z části to, co jsem kdysi býval... A ty se tady opovažuješ mě označovat jako oheň naší nenávisti. Jediný, kdo tady chce nenávost jsi ty. Tyhle oči, které mám, toho způsobily už moc.
Tolik zloby, tolik utrpení a bude jen správné, když to pomocí těchto očí ukončím..."

"Od času, kedy som si ťa poprvýkrát vybral, keď si bol nemilosrdne pripravený o vlastné oči, si sa pomerne zmenil. Každopádne, tá nenávisť, o ktorej hovorím, nie je skutočnou cestou, po ktorej kráčam. Nech to už bude znieť akokoľvek povýšenecky, chystám sa tento svet od základov zmeniť, raz a navždy ho definitívne ponoriť do hĺbiek temnoty. Vrátiť ho do stavu, v akom bol, než Hashirama Senju stáročné vojny ukončil. Možno sa pýtaš, či k tomu mám nejaké konkrétne dôvody. Odpoveď ale znie, nie nemám," po krátkej pauze na úsmevy som pokračoval.
"Robím to skrátka preto, pretože chcem. Nič viac v tom nehľadám, my, shinobi, sme nástroje určené na zabíjanie. Tak tomu bolo a tak tomu vždycky bude, aj keby som to mal docieliť vlastnými rukami. A nikto, ani len iný Uchiha, mi v tom nezabráni. Uchiha Kagami, poslúžil si mi výdatne. Teraz sa priprav na smrť," tasil som katanu.

"Povýšený a egoistický jako vždy... Tak moc jsme se v tobě zklamal, zklamal jsem se v sobě... Od té doby, co jsem se pokusil zaútočit na Konohu...
Byl jsem takový blázen... A takový jsi teď ty. Ale jak chceš, i já ti tedy řeknu, jak na tom jsem..."
Pomalu jsem zvedl ruku a chytl svou masku.
"Už žádné skrývání, jsem připraven svému osudu čelit tváří v tvář."
Opatrně jsem sundal masku a poprvé po několika letech někdo opět mohl vidět můj ubohý věkem sešlý obličej...

"Podívej se na mě Madaro. Podívej, co jsem se sebou provedl, jak si se mnou osud pohrál... Ale já jsem za to rád...
Víš proč jsem si na chvíli vypůjčil tvé jméno? Chtěl jsem veškerou tu nenávist stáhnout na sebe, všechnu tu zlobu, tu špínu... Očistit tak náš klan a alespoň částečně ulehčit Světu jeho bídnou existenci... Ale neuspěl jsem... Opět.
Myslel jsem, že vše zvládnu sám, ale mýlil jsem se. Je to vše na lidech, jakou cestu si zvolí, to určí, jaký Svět bude. A žádný jednotlivec, ať sebemocnější, nemá právo to rozhodovat.
Proto jsem dnes zde. Vím, že tě neporazím, vím, že zde najdu svůj hrob. Ale já jsem za tuto možnost nevýslovně vděčný. Jelikož zemřu jako bojovník, který bojoval pro dobro ostatních... A pro sake ostatních musím zničit TEBE! Dlužím ti to už jen za to, co jsi udělal z mého otce..."
Sám jsem sáhl k pravému boku a tasil Kusanagi no Tanken.

"Očividne si sa nič nenaučil. Tento svet už odjakživa neovláda "väčšina", právo na jeho záchranu, ale i skazu, majú jedine tí, ktorí majú moc! Pretože," v mysli sa mi na krátko vybavili spomienky niekoľkých tvárí.
"Nikto z nás nikdy neumrel, aby sme skončili pod nadvládou. To my, Uchihovia, sme predurčení k tomu vládnuť!"
Nebojácky som vyskočil naprieč Kagamimu, s úmyslom skrížiť s ním meče.

"Egoistický jako vždy! Už se vzpamatuj. Tvůj čas už je dávno pryč. Jsi jen ubohá loutka osudu, která se bezradně zmítá a snaží se za každou cenu utéct smrti.
Ale to po dnešku skončí. Už to stačilo. Přijmi svítání a krvácej se mnou!"
Taktéž jsem vyskočil a jeho pravděpodobnému úmyslu jsem rád vyhověl.

Naše zbrane sa teda zrazili, čo konkrétne pre mňa nebolo práve najšťastnejšie. Jeho materiál bol očividne tvrdší ako ten môj, z čoho dôvodu som nemal na výber, než uskočiť a dopadnúť na vodnú hladinu.
"Bábka, hovoríš? Omyl, dôvod, prečo tu ešte stále som je, že narozdiel od teba som ovládol i čas samotný. Pretože to ja som jediným a skutočným bohom, ktorý neznesie pohľad na to, ako náramne hlboko shinobi poklesli. Bojujem preto, aby slovo shinobi nestratilo svoj význam," po utvorení pečatí som po ňom vypálil ohnivú techniku.
"Katon, Gouka Mekkyaku!" očividne šlo o vyššiu úroveň, než s akou sa u bežných Uchihov dá stretnúť.

Jakmile se naše zbraně střetly, objevilo se pár jiskřiček, které se odrazili v našich očích. Oba jsme měli v očích to neukojené odhodlání a touhu po boji.
Poté jsme se oba odrazili od toho druhého a dopadli na vodní hladinu.
(Nehorázně to připomíná souboj Sasukeho a Naruta )
Jeho prsty nezůstaly nečinné a okamžitě proti mě poslal obrovskou smršť ohnivých jazyků. Okamžitě jsem sáhl pro Bashosen na zádech a mocně jsem se zahnal. Využil jsem i vody, které zde bylo všude plno a vytvořil tak kombinaci větrného elementu, který se cestou k ohnivým jazykům skombinoval i s vodou.

"Takže je predsa len u teba," ešte než do mňa vodné tornádo, ktoré vytvoril, stačilo po zmietnutí katonu naraziť, v očiach sa mi aktivoval eternal mangekyo sharingan.
Ako náhle sa voda rozpŕskla po vzájomnom strete našich techník, stál som tam nezranený, obklopovaný typickou chladnou a temnou chakru nášho klanu v podobe susana.
"Nestrácajme čas a prejdime na vyššiu úroveň," susano sa rozohnalo a vystrelilo po Kagamim ostré zbrane z náhrdelníka Yasaka no Magatama.

Nečekal jsem, že bych mohl jeho útok tak snadno odrazit, ale přeci jen jsem byl rád. Ovšem, souboj teprve začínal...
Madara neztrácel čas a okamžitě vyvolal Susana. Vypadalo to, jako by měl nějak naspěch. I kddyž to možná chtěl udělat zajímavější.
Můj Sharingan se taktéž proměnil na Eternal Mangekyo Sharingan a obklopila mne světle oranžová záře. Postupně se vytvořil Itachiho Susano a tím mne ochránil před útokem.

"Nečekal jsem, že to budeš umět i ty, ale jak to vidím, bude to souboj dovedností..."
Sám jsem na nic nečekal a zahltil jsem Madaru plameny Amaterasu.

S čo najväčšou silou dve z mojich rúk udreli po hladine, čím sa voda zdvihla a ochránila ma tak pred amaterasu. Pravdaže, jedná sa o čierny oheň, ktorý spáli všecičko, no predsa len mi to poskytlo dostatok času na to, aby som sa stačil plameňom vyhnúť a zaujať protiútok. Jedna z rúk mojej techniky pevne zovierala niečo pripomínajúce meč, čím sa rozmachla po susane Kagamiho, ako náhle sa mi podarilo dostať bližšie k nemu.

Můj Susano se stačil dotvořit a to už byl Madara skoro u mě a mířil na mě mečem.
"Snad se nemyslíž, že se mě zbavíš tak snadno... Čekal bych od tebe víc, Madaro!"
Můj vlastní susano zaťal pěst a v jeho dlani se objevila podivná dýně, ze které vyšlehla plamenná čepel. Přibližně stejná jako ta Madarova.

"Zapečetit někoho mečem je na tebe příliš jednoduché..."
Nechal jsem Susana, aby zablokoval jeho útok a jakmile se meče střetly, okamžitě jsem na něj poslal další Amaterasu, tentokrát by neměly plameny minout.

"Takže toto je tá obávaná Sasukeho zbraň, zahalená plameňmi amaterasu, ktorá spáli do tla čokoľvek, čo sekne," mierne prekvapene som uskočil. Nebolo možné, aby moje susano s týmto viac skrižovalo meče, i ten predchádzajúci mi totiž po tomto kontakte s jeho zhorel. Ďalšie plamene amaterasu, ktoré po mne tentokrát poslal, som už ale nemohol uniesť, preto som urobil niečo nečakané. Prestal som sústreďovať chakru v nohách a okamžite sa ponoril do vody, čím som sa im vyhol, keďže horieť začala vodná hladina. Následne som sa vynoril ďalej od neho, s miernym pousmiatím nad jeho schopnosťami.

Jakmile Madara pochopil, že v přímém boji nemá šanci, rozhodl se ustoupit.
"Mám tě, ty malá sketo!"
Má zbraň se během pár okamžiků proměnila na luk a šípy, které hořely černým ohněm. Okamžitě jsem se i se Susanem otočil na Madaru a Susano po něm vystřelil jeden ze šípů.
"Budu muset být opatrnější, kdo ví, kdyto využije..."

Rýchle! už to vyzeralo, že som dostal zásah, v skutočnosti som sa ale len o vlas vyhol. Vedel som o rýchlosti týchto šípov, každopádne moja rýchlosť bola predsa len na podstatne vyššej úrovni ako tá Danzova. Ak ma bude chcieť zasiahnuť, bude ich musieť vystreliť viac. Tú príležitosť som mu však neplánoval dať.
"Teraz ja," v ten istý moment, kým on bol sústredený na nabíjanie šípov, som jeho smerom hodil v ruke vytvorenú zbraň v podobe kópie. Celé údolie konca sa otriasalo obrovskou silou boja medzi dvomi susanami.

Nečekal jsem, že i Madara bude mít útoky na dálku, ale musel jsem se mu vyhnout, jediná vhybička by vedla k fatálním následkům.
Proto jsem udělal jednoduchou věc...
Nebylo by v mých silách vyhnout se s tak velkým objektem, jako je Susano nečemu takovému. A jelikož mířilo kopí na Susana a né na mně, jednoduše jsem Susana uvolnil a kopí proletělo nad mou hlavou.
Jakmile bylo pár metrů za mnou, okamžitě mně pohltily nyní již jinak zbarvené plameny a mne opět obklopovala dokonalá forma sasukeho Susana.
A nehodlal si nic líbit, vzal do ruky 3 šípy a ty po Madarovi najednou vystřelil. Mezitím už nabíjel další.