Údolí konce

Zarazila mě to ticho, tak jsem se na něj znovu otočila... "Ale, ale pokud se už chceš vrátit klidně můžeme hned.." Dodala jsem rychle.

"N-nie nie." Náhle som sa na ňu pozrel. "Môžme tu byť, teda ak chceš."

Nemě jsem přikývla a pousmála jsem se. Rukou jsem mu naznačila, jestli si nechce sednout vedle mě. Pak jsem se zamyslela. "Je tady takový klid, něco úplně jiného od toho věčného ruchu Konožských ulic.." Znovu jsme se podívala na nebe, začínalo se pomalu stmívat.
"Dá se tady skvěle přemýšlet, že?" Znovu jsem se podívalana Futoshiho a pousmála jsem se.

Prišiel som k nej a pomaly sa posadil. "Áno... sme tu len my dvaja... ty a ja." Priložil som jej dlaň na chrbátik a začal ju hladkať, išlo mi viac menej o to, aby som ju zahrial. "Áno, je to úžasné miesto... až na ten vietor." Usmial som sa a pozrel sa do zeme... do zeme, no skôr zo sochy na vodu.

Usmála jsem se a opřela se o něj.
"Hai. A ta voda.. Fascinující, že?" Už mi přestala být zima, což mě donutilo k dalšímu úsměvu. "Chmm.." Na chvilku jsem se zamyslela, ale pak si rychle dala ruku před pusu a snažila se potlačit zívnutí. Překvapeně jsem se porozhlédla.
"He? To už je tak pozdě?" Vždyť před chvílí se teprve stmívalo.. Zvláštní, jak čas rychle uteče.. Zakroutila jsem hlavou a usmála se.

Ešte stále som ju hladkal. "Tá voda je krásna... máš pravdu je vážne neskoro, mali by sme ísť, byť tu v noci by nebolo dobré pre naše zdravie."

"To by nejspíš nebylo.." Souhlasila jsem a musela se chvilku odhodlávat k tomu, abych se postavila a ztratila, tak ten krásný výhled na vodu a také to příjemné teplo. "Vezmeš mě sem ještě někdy?" zeptala jsem se Futoshiho a celé si to tady znovu prohlédla. Jako kdybych tady měla být naposledy, jako kdybych si ten obrázek chtěla vrýt navždy do paměti.
Po chvilce jsem kývla hlavou. "Můžeme jít.." Řekla jsem a pousmála jsem se.

"Ak sem budeš chcieť ísť, samozrejme, že ťa vezmem." Pomaly som vstal. Ešte som sa obzrel na krajinku, no to len na moment, moju hlavnú pozornosť vždy pútala a bude pútať len Yoko. "Áno môžeme." Zasa som ju objal a zmizli sme.
(presun Konoha)

Prišiel som na Madarovu sochu. Posadil som sa na ňu a pozeral som smerom ku Konohe. Moja drahá dedina... Senju Hashirama a Uchiha Madara... ak by ste sa len vy dvaja nerozhádali, kde by sme už boli? Však? Mierne som sa pousmial, ale úprimne. Povzdychol som si.

Stál jsem už na Hashiramově hlavě.
Jak patetické.
"Uchiha Kagami...Dlouho jsme se neviděli."

"Heee? Otočil som tvár smerom k hlasu a koho som tam neuvidel. Vstal som. "Assasin Senju-sama osobne!" Usmial som sa, vidno to zrejme nebolo, je to predsa len diaľka, na to, aby bolo vidno takú malichernosť akou je úsmev. "Áno je to doba, naposledy som ťa videl ako malého chlapca, vyrástol si."

"Za to vy jste se vůbec nezměnil, pořád mladý, a tak starý. Přežil jste dokonce svého syna." ušklíbl jsem se.

"Neuro a Assasin? Alebo Assasin a Neuro?" Zhodil som zo seba kapucňu. "Môj syn spravil niekoľko chýb, ale tie olutoval. Ale čo ty? Stále rovnaká nenávisť k nám? Uchihom? Môžeme my snáď za to, že sa narodíme do Uchiha klanu?!"

"Brr."oklepal jsem se. Naskakovala mi husí kůže.
"Vaše čakra je hrozivější než Kyuubiho, už jsem měl i tu čest se sním setkat. Kagami-san, ne nemůžete, ale vaše chování, nadřazenost a vaše zděděná arogance a hrozivá čakra z vás dělá ty, které ze srdce nesnáším. Uchiha Madara, Uchiha Sasuke, Váš otec, jsou toho příkladem."

"Ha ha ha! A čo ty a to tvoje Senju? Ja viem pravdu o tom čo spravil Nidaime... a viem pravdu o tom, ako bol celý náš klan už dopredu odsúdený. Strach... všetci sa nás báli a tak spravili to čo sa spravili. No vďaka môjmu otcovi náš klan znovu povstal!" Upriamil som na neho svoj pohľad.

"Bojíš... sa... ma?"

"Senju ichizoku..Vždy jsme se snažili co nejlépe a co nejdiplomatičtěji s vámi vyřešit vztahy. Jen, nemůže za to přirozená rivalita? Po celá staletí naše dva klany společně bojovali. Od dob Rikudou sennina." zvedl jsem levou ruku a odtáhl si čelenku z oka.
"Bát se? Nikdy..Kagami-san, poměříme sílu našich očích."

"Rikudou? Rikudou nás odsúdil, dňom keď zvolil vás ako lepších! Ale to my sme tí lepší. Povedz, podarilo sa ti vďaka láske uzatvoriť mier? NIE nepodarilo!" Zameral som sa na jeho oko. "Ha? HA HA HA!" Upriamil som na neho svoj pohľad. "Ty máš sharingan? Toto je tvoja hrdosť? Okrádať nás? Ak nás tak nenávidíš, ako je možné že si si niečo z nás vzal?" Náhle som stíchol. "Chceš ma zabiť?"

"Máte pravdu, Kagami-san. Jemnost sama nedonutí svět se otáčet. Plahočit se ve stínech, nikdy nespatřit světlo světa, to byl pravý Shinobi. Tak to bylo v minulosti, míru bylo dosaženo díky takovým jako byl Itachi. Sebeobětování, je povinnost Shinobi!." nadechl jsem se a zavřel své oko, sharinganem jsem se mu podíval do očí.
"Tomu byste ani nevěřil, tenhle drahocenný sharingan patří jako druhý do páru Uchihy Shisuie, ležel v zapečetěné krabici v Orochimarově laboratoři. To všechno pro Konohu, ochráním ji i za cenu svého života, někdy musíte přijmout sílu, od těch které nenávidíte, abyste ochránil vše, co milujete."

To už som sa ale ja do jeho očí nepozeral. "Heh Itachi? Strýko Itachi? Nebol nič viac len zradca a úbohý vrah. Ak by mal hrob, šiel by som mu ho opľuť, ale nemá ani len ten!" Uchiha Shishui... jeho oko je veľmi cenné no zároveň nebezpečné, ak nejakým spôsobom porazím toto decko, vezmem si čo mi právom patrí. Čo patrí klanu. "Dosť rečí! Chceš ma zabiť?"

"Uchiha Itachi, je naživu, stejně jako Váš Otec. Nedovolím, abyste urážel hrdinu Konohy! Kagami-san, jste až příliš nebezpečný, nemůžu vás nechat žít."

"Heh, tak aspoň viem koho zabiť!" Na moment som sa, ale zarazil. Otec??? Rýchlo som sa spamätal. "Takže ma chceš zabiť!" Tomoe v mojich očiach sa zakrútilo.

Ihneď som na Assasina zaútočil. Tento boj ťa bude stáť život!

"Mokuton: Jukai Heki!"
Udělal jsem pečeť a přede mnou vyrostla dřevěná zeď, která to schytala místo mě.
Uchiha Kagami, zemřete a svět bude bezpečnější a já silnější.

To jeho drevo... je to ako boj medzi Madarou a Hashiramou. Na mieste sa objavilo množstvo dymu, kvôli ohňu. Dym som využil ako maskovanie. Rýchlo som použil svoju krv a pečate na privolanie môj summona. Privolal som tri dikobrazy. Tie sa hneď na to rozutekali, aby neboli pri mne. Sami vedeli čo a kedy majú urobiť. Hneď na tom som spravil ďalšie pečate.

Kousl jsem se do prstu a udělal pečetě. Seskočil jsem z hlavy a dopadl na hadí hlavu.
"Kuchiyose no jutsu!!"
Tohle je opravdu jako boj mezi Shodai-sama a Madarou. Co teď uděláte, Kagami-san?

Hady? Hah, Orochimaru... zdá sa že každá generácia ide stále a stále vpred. Stále som stál na hlave Uchihy Madary. Vietok, ktorý pofukoval, už dym odvial a mňa bolo vidno. Bol som teraz vyššie ako Assasin a pozeral som sa na neho z hora. "Takto to má byť. Uchiha sa vždy pozerá na Senju a všetkých ostatných zhora!" Dokončil som pečate. A teraz!"

Veľká ohnivá guľa mierila priamo na Assasina. Had je obrovský, uvidíme čo z toho bude. A znova som dal ruky do pohybu, spravil som ďalšie pečate.