Půlnoční údolí

pro **Akasuna no PiliKKa** Sun 26 May - 23:11

Místo v roklině daleko za hradbami vesnice. Neustále zahaleno neprostupnou mlhou, tiché a chladné, věčně zastíněné staletými větvemi stromů.. celkem slušně děsivé a taky nebezpečné místo, nikdy totiž nevíte, co se za další skálou schovává..

pro Shiro Ochita Tue 25 Jun - 19:58

Tajnými chodníčkami aké som mohol poznať len ja, sme sa dostavili až na toto pochmúrne miesto. Ak bolo toto rande, prečo som ju zaviedol sem, nebolo to až také príjemné, aj keď zvláštnym stvoreniam ako sme my dvaja sa to mohlo páčiť, ja som mal vlastný plán, preto som sa zastavil tesne pred obrovskou zrúcaninou zámku..

pro Kaomi Tue 25 Jun - 20:03

Když mě zavedl na toto podivné místo, jen jsem se na něj jen tak letmo podívala. Samozřejmě že mi to nevadilo, já takové věci měla ráda, strach jsem stále potlačovala a proto jsem se ani nebála. Jen jsem se ho držela a když jsme zastavila, koukla jsem se nahoru a viděla zhrouceninu nějakého sídla. "Jestli si myslíš že se budu bát jsi na omylu." Pousmála jsem se a když mě stále držel, začala jsem si v ruce pohrávat s jeho prsty, pomalu jsem to ani nevnímala že to dělám, ono to bylo tak nějak jako zlozvyk. Hned po tom co jsem se koukala na zhrouceninu jsem se začala dívat na něj a zajímalo mě co má zalubem.

pro Shiro Ochita Tue 25 Jun - 20:10

"Ale ja ťa nemienim vystrašiť.." Pousmial som sa, a vykročil držiac ju za ruku vpred. Ešte pred nedávnom ma držala pri zemi a pokúšala sa ma zabiť a teraz, teraz som bol do nej podľa všetkého zamilovaný. Viedol som ju až k obrovskej zrúcanej bráne, ale namiesto toho, aby som vošiel do vnútra, kde to zapáchalo nebezpečenstvom, chytil som neďalekú fakľu, zapálil ju škrtnutím o zem a následne som ju priložil k obrovskej nádobe, ktorú keď som zapálil, zapálilo sa aj ostatných 9 strážnych nádob, ktoré osvetlili celú zrúcaninu kedysi určite mocného a bohatého zámku. "Vitaj v starom sídle môjho klanu.." Pousmial som sa, toľké spomienky, keď to sídlo vyhorelo. Mnou.

pro Kaomi Tue 25 Jun - 20:23

Když mě nejspíš opravdu nechtěl nijak vylekat, znovu jsem chytla jako před tím jeho ruku a šla spolu s ním tam, kam mě vedl. Když se tu najednou rozsvítilo, mnohem líp jsem na všechno viděla. Sídlo klanu Ochita? Někdo má dost talentu. Pousmála jsem se a koukala s údivem okolo. Věděla jsem že je tento klan vážený a proto bylo pro mě ctí být tu. Otočila jsem svůj pohled na něj. "Hezké...Tady jsi žil kdysi i ty?" Pousmála jsem se zatímco jsem se koukala okolo. Pak jsem došla zase k němu, nebo spíš před něho a naklonila hlavu mírně na bok. "Vzpomínky?" Usmála jsem se na něj. Když se takto někdo jako on tvářit, tak buď vzpomínal nebo si něco vyčítal a v jeho případě jsem uvedla jako pravděpodobnější tu první variaci.

pro Shiro Ochita Tue 25 Jun - 20:27

"Nie príliš pekné, klan sa pýši svojou veľkoleposťou, ale nech vyzerajú zvonku ako chcú krásne, zvnútra sú všetci prehnitý do morku kostí.." Takto ohovárať klan, niekto by ma vypočul a oboch by nás zabil, toto miesto už ale slúžilo len ako ruina, preto som sa nebál, nastavil jej rameno aby sa chytila a ja som ju ako pravý Gentleman previedol zámkom krvi. Svetlo nie len že osvetlilo cestu, príjemné teplo sa prehnalo po údolí a konečne aj hustá studená hmla zmizla a nahradilo ju teplo. Príjemné, ale mne to nevadilo, nevnímal som teplo tak ako normálny ľudia, mne stačilo teplo od nej.

pro Kaomi Tue 25 Jun - 20:33

Když takto mluvil o svém klanu, hned jsem si uvědomila že ho nejspíš nemá rád, první věc proč byl jiný, i když jsem věděla, nebo spíš cítila že je toho víc co mi ještě neřekl, ale to jsem se rozhodla zjistit časem. Chytla jsem se ho a nechala se vést tím "strašidelným" místem. Když ta mlha ustoupila a bylo tu víc, teplo, přivřela jsem trošku oči a víc se na něj natiskla. Viděla jsme že toho na sobě moc nemá. Já měla sice jen mikinu, ale mnohem lepší než nemít nic. "To ti není zima?" Koukla jsem na něj s údivem. Já být v jeho kůži tak umrznu!

pro Shiro Ochita Tue 25 Jun - 20:41

To že som chodil s doslova odhalenou hruďou ktorú pokrývala len mikina pretiahnutá cez ranu a slabé krátke tričko, jasne naznačovalo, na príčinu mojej bledej pokožky, ale nebolo to tak. "S tebou nie.." Pousmial som sa, keď sme sa dostali k schodom a pomaly začali stúpať hore, držal som ju a snažil sa aby bola v teple viac. Viac sa ale báť nemusela, onedlho tam prídeme a bude oveľa teplejšie. "Dosť hovorím o sebe, ale čo ty? Takmer nič mi nie je známe.." Pousmial som sa, spoznal som ju nedávno a predsa som k nej cítil niečo tak silné. Áno, som blázon! A čo?!

pro Kaomi Tue 25 Jun - 21:02

Když řekl že semnou ne, začervenala jsem se jak rajče. Samozřejmě že mi nevadilo když jsem se na něj o něco víc tiskla, bylo to příjemné. Mě ani taková zima nebyla, měla jsem dobrou mikinu a tak nějak jsem cítila teplo i z něj, jak na venek tak i uvnitř. Stále jsem šla s ním a držela se ho, při čemž mi částmi začalo tlouct srdce o něco rychleji. Když se chtěl něco dozvědět o mě, nějak jsem se zaculila. Neměla jsem ráda mluvení o sobě, nebylo na mě nic zajímavého. Ale když už něco chtěl vědět, tak jsem mu něco říct musela. "No...Žila jsem velmi krátkou dobu v Iwě, pak se mě ujal jeden muž. Přesněji teda Uchiha-nukenin. Vychoval mě, ale už ho nijak nevídám. Své rodiče neznám, stejně tak ani sourozence. Um...nevím co bych ti ještě řekla, nemám nic neobvyklého." Usmála jsem se na něj. Dokonce i já přes to že jsem ho znala jen chvíli k němu cítila víc než jsem předpokládala. byl to podivný pocit, ale líbilo se mi to.

pro Shiro Ochita Tue 25 Jun - 21:12

Kroky nás zaviedli až do vrchného poschodia, kde sa nachádzala rozľahlá sieň s obrovským železným trónom uprostred, trónom z ktorého trčali do všetkých strán špice, ako náznak nepoddajnosti klanu. "A áno zabudol som, sme pekne namyslený.." Zaševelil som do ticha, bolo to tu zatuchnuté ale stačilo zažať len jedno svetlo a miestnosť zalialo teplo a svetlo, všetká staroba zmizla. Zároveň toho mi padol pohľad na obrovské drevené dvojkrídlové dvere za trónom. "Už môžem len dúfať, že to všetko čo sa udialo nie je Genjutsu.. Že to je realita.." Znova som prehovoril, cítiac tep jej srdca, ten som vďaka výskytu mojej krvi v jej tele dokázal cítiť na míle. Pomaly som prekročil k dverám a pousmial sa. Čakajúc že vojde prvá do obrovskej miestnosti, ktorá slúžila ako obrovská sieň, alebo skôr spálňa. Obrovská, červenou plachtou prikrytá posteľ, všetko prezdobené starým anglickým štýlom s knižnicou na poschodí, obrovské gauče a stolíky, príbory a rôzne súbory na čaj, vyzdobené bohatou škálou obrazov.

pro Kaomi Tue 25 Jun - 21:24

Když jsem viděla ten prostor a hned uprostřed té velké místnosti trůn, zírala jsem na to jako nikdy na nic jiného. Nic tak hezky zachovalého jsem ještě neviděla. Proto jsem na to koukala jak cvok. Když řekl že jsou namyšlení, musela jsem se tomu zasmát. "Asi nemáš svůj klan moc v lásce hm?" Zazubila jsem se a šla po jeho boku pořád dál. Když jsme obešli trůn a přistoupily k těm obřím dveřím, opět jsem se na ně tak trošku s jiskřičkami v očích koukala. Sugoii... Usmála jsem se do široka a položila jednu ruku na ně, pak i druhou a zatlačila aby se otevřely. Pohled na tu další velkou místnost mě doslova odrovnal. "Máte to ale luxus! Nevím na co si chceš stěžovat." Prokoulila jsem očima a šla do místnosti, kde jsem koukala po všem co šlo. Pak jsem se zase vrátila k němu a zahleděla se mu do očí. "Genjutsu? No, jestli ti toto nepřipadá dost jako realita tak potom teda fakt nevim." Poškrabala jsem se na zátylku a pak jsem se zase mule usmála. Stoupla si na špičky abych byla asi ve stejné výšce jak on-i když byl stále o něco vyšší- a naklonila jsem se k němu.

pro Shiro Ochita Tue 25 Jun - 21:34

Pousmial som sa a rukou som ukázal za ňu na obrovskú posteľ. "Je neskoro, mala by si sa vyspať, nemyslím že po tom, čo sa stalo pri bráne bude dobré sa ukazovať niekde vonku. Tú sa ale nikto neodváži.. Tu je bezpečne stále.." Pousmial som sa, nechal som stiahnuť obrovskú plachtu a odhalil periny s vankúšmi, posteľ bola obrovská aj pre troch. Ja som sa ale posadil do kresla a zahľadel sa do jednej knižky pri sviečke, akoby som nemienil spať.

pro Kaomi Tue 25 Jun - 21:40

Když ukázal na tu obr postel, jen jsem se pousmála a otočila se na něj. Jenže to už milost pán seděl ve svém křesle jak nějakej King a četl si knížku. Jen jsem nad ním pokroutila hlavou a nemohla jsem si pomoc, musela jsem se prostě usmívat. Sundala jsem si boty a skočila jsem do postele. Byla opravdu dost příjemná, vlastně bych na tom spala klidně i celý den, kdyby byla ta možnost. Jenže jsem se i tak posadila a koukala na toho cvoka. "To tam jako budeš sedět celou noc a číst?" Nadzvedla jsem obočí, byl to prostě cvok, i když pro mě nejdůležitější na světě.

pro Shiro Ochita Tue 25 Jun - 21:44

Zrak som odtrhol od knižky, a ten presunul na posteľ s pokladom uprostred. "Nie.. Budem aj popíjať.." Ukázal som zo širokým úsmevom na neďalekú fľašku s nápojom, podľa všetkého krvi a znova sa presunul ku knižke, akoby som uzavrel tému. Bol hrad bezpečný? Bol, ale iba ak aspoň jeden Ochíta v ňom bol pri zmysloch. A jedno som vedel, ak prídu na to pri bráne, Kaomi neublížia! Nikdy!

pro Kaomi Tue 25 Jun - 21:50

Když mi tak odpověděl, dokonale mě vykolejil. Objevila se mi virtuální kapka u čela a já jsme si už jen povzdechla. Sundala jsem si mikinu protože už tu bylo teplo a nechala si na sobě jen vasilo a kraťase. Slezla jsme z postele a došla až k němu. Založila jsem si ruce do sebe a zakriutila hlavou. "Už jsem ti řekla že jsi cvok? Nemůžeš být vzhůru celou noc." Prokoulila jsem očima a podívala se na ten jeho vážný výraz pana domácího. "Jestli ti to vadí, tak klidně počkám až se vyspíš a pak si půjdu lehnout já."

pro Shiro Ochita Tue 25 Jun - 21:55

Od knižky som tentoraz zrak ani neodtrhol a to bolo dobré, pretože pri pohľade na ňu, v takomto oblečení by som asi nevydržal zadusil sa krvou ktorú som ešte stále cítil v ústach. "Ale môžem.." Znova chytrá odpoveď, mal som rekord kedy som nespal celý týždeň v kuse, ale keď nato prišla ségra, takmer som umrel. Takže som predsa len odtrhol pohľad od knižky aby som ju definitívne poslal spať, stalo sa to čo som očakával keď som ju videl. Zabehlo mi..

pro Kaomi Tue 25 Jun - 22:02

Když mi tak rázně odpověděl, hodila jsem na něj takovej trošku poker face. Hned na to jsem z trucu prostě jen stála a nehodlala nikam jít do doby co by si on neodpočnul. Když konečně dal hlavu pry od té knížky, vítězoslavně jsem se usmála. Když mu ale zaskočilo, nějak mě to překvapilo. "Jsi v pohodě?" Trošku jsem se potichu zasmála a doufala že mu nic není. By mě ještě scházlo tu tady někoho oživovat.

pro Shiro Ochita Tue 25 Jun - 22:08

Krv mi vytiekla z úst a pristála na koberci ktorý bol donedávna ešte čisto zlatistej farby. Teda kým som naň nenapľul krv, teraz naberal trochu iný odtieň. Chvíľu trvalo kým mi to prešlo, pohľad som trochu od nej zahol a len som prikývol. V tom momente odbila na hodinách polnoc. "Tak choď.. prosím.." Požiadal som ju o spánok, nahodil trochu smutné oči, psie oči, ako pes som naklonil hlavu na stranu a dúfal že to pomôže.

pro Kaomi Tue 25 Jun - 22:14

Když odbila na hodinách půlnoc, nechápala jsem proč chtěl abych spala, to jsem měla jako nějakou večerku? Ani mě nehlo. Ty jeho psí očka byli sice okouzlující až se mi zachvělo celé tělo a žalůdkem proběhla vlna vzrušení, ani jsem se nehla. Stála jsem před ním jak dřevo. "Ani se nehnu." Řekla jsem rozhodnutě. Já prost nešla spát s vědomím že on by byl unavený.

pro Shiro Ochita Tue 25 Jun - 22:20

Postavil som sa, priamo pred ňu, tak prudko a tak blízko až to bolo nad ľudské chápanie. Sledoval som jej oči, následne čoho som si ju pritiahol k sebe, a naše pery spojil v dlhý bozk, ktorý trval ešte hodnú chvíľu a nútil ju oči zatvoriť. Keď ich otvorila, už ležala v posteli, prikrytá a ja som sedel v tureckom sede vedľa nej. "Ak budem unavený, proste zaspím a vedľa teba, to je kompromis!" Zaškeril som sa, snáď už zaspí. Ja ostanem bdieť aj tak.

pro Kaomi Tue 25 Jun - 22:29

Když si předemě najednou stoupl, naklonila jsem hlavu lehce na bok, ale to už jsem se o němu přitiskla a zapojila jsem se do polibku. Jednou rukou jsem mu zajela do vlasů a tu druhou jsem mu dala za krk. Když jsem ale otevřela oči, objevila jsem se na posteli. Uraženě jsem nafoukla tváře a založila si ruce do sebe. Při pohledu na něj jsem ale usnout nemohla, nešlo to. Pomalu jsem si sedla naproti němu a do polibku jsem zapojila i jazyk. Ruce jsem obmotala kolem jeho krku. Nebyla jsem ani moc unavená a proto se mi tak moc spát ani nechtělo.

pro Shiro Ochita Tue 25 Jun - 22:36

Ruku som ovinul okolo jej pása, samozrejme bozk som jej opätoval, ale nezachádzal som ďalej, aj keď sa zdalo že zachádzam, keď som ju trochu silnejšie zastrčil späť na posteľ aby si ľahla, ostal som ešte chvíľu stáť nad jej hlavou, následne čoho som.. doslova a do písmena odpadol, padol na ňu a ostal bezvládny ležať.. Dýchal som prerývane, dosť ťažko, ale dýchal. Moje srdce našťastie bilo, rana sa ale otvorila, a ja som začal vykrvácať. Boh krvi, ktorého som následoval, si vyžiadal svoju daň za moc.

pro Kaomi Tue 25 Jun - 22:44

Když mě objal okolo pasu, pousmála jsem se a dál mu věnovala polibky. Jakmile mě položil, podívala jsem se na něj s takovým údivem. Chtěla jsem něco říct, ale najednou na mě tak podivně padl. Věděla jsme že by toto normálně neudělal a proto jsem si ihned sedla a jeho hlavu si položila na klín. Ruku jsem měla u jeho hrudi, kterou jsem zvedla a uviděla že mám na ruce krev. Hned po tom jsem se koukla na jeho hrudník. Do prdele! Hned jsem ho položila do polohy rovno. Vzala jsem prostěradlo, které jsem trošku roztrhla a zavázala mu s ním ránu tak, že by měla přestat krvácet, na nějakou dobu. Hned po tom jsem se ho snažila dostat do normálnějšího stavu tudíš pryč s omdlíváním, musel být při vědomí.

pro Shiro Ochita Wed 26 Jun - 10:46

Bezvedomie ostalo až do rána, kedy som konečne precitol. Cez noc sa mi podarilo zastaviť si srdce asi na tri krát, teoreticky som v noci umrel aj tri krát. Oči som unavene rozlepil, pohľad mi padol na tú najkrajšiu na svete. Ruka mi prešla k jej vlasom, pohladil som Kaomi po tvári ale tak aby som ju nezobudil, a ešte stále z otvorenou hruďou som sa postavil, zhodil zo seba tričko, nechal na sebe len trenírky a pomaly som sa začal potácať z izby von.

pro Kaomi Wed 26 Jun - 11:54

Dalo by se říct že celou noc jsem byla vzhůru a když mu několikrát přestalo tlouct srdce, jen jsem se na něj bezmocně koukala a pořád držela jeho ruku. Najednou mi z očí začalo něco téct, nikdy se mi to nestalo, netušila jsem co to je, jaký to je strašný pocit, vždy jsem to jen u někoho viděla a nechápala. Byly to slzy a takový bolest u srdce, když jsem ho viděla polomrtvého, když nedýchal...Byl to nejhorší zážitek na světě, ale já mu věřila. Byl to Ochita a proto jsem věděla že on umřít prostě jen tak nemůže. Po několika hodinách sezení u něho jsem usnula a padla na postel totálně unavená a spánek mi dost pomohl.
Ráno jsem uslyšela nějaký zvuk a na konec i dotek. Byl to obrovský nezvyk, proto jsem ihned otevřela oči a už jen viděla Shira v trenýrkách, ale živého! Myslela jsem si jednu chvilku že to byl jen sen, ale pak jsem si uviděla i tu jeho ránu na hrudi. Rychle jsem vstala, chytla ho nejdřív za prvou ruku a pak ho zezadu objala tak, aby ho to nijak nebolelo. Jak já měla chuť ho za to zbít, ale věděla jsem že to dokáže. "Musíš do nemocnice." Poznamenala jsem a nepouštěla ho, byl to neskutečně ulevující pocit držet ho a cítit jeho srdce bít.

pro Sponsored content

Půlnoční údolí

Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí