Údolí konce

objavil som sa tam a hend zacal hladat
hmm kde by asi mohlo byt to telo

po case som nasiel vchod vo vodopave isiel som hlbsie a objavil nejaku hrobku siel som ku nej a zrazu sa tam niekto objavil
Strazca hrobky : "co tu chces tu nemas co hladat okamzite odid lebo zomries"
ja : "prisiel som si po nieco co potrebujem"
Strazca hrobky : "odid lebo zomries"
ja : "nie ty zomries ked neodides" aktivoval som si byakusharingan
Strazca hrobky : hmm zvlastne take oci som este nevydel vybral som si katanu a postavil sa do bojovej pozy
ja : "tak ty chces bojovat tudis kuchiyose no jutsu "
Strazca hrobky : s katanou som vlozil s chakru ale tie chrobaky boli velme silny tak ma ztlacily do steny a ma pripucilo a vypluvol som krv "to malo akoze boliet? teraz ja katon housenka no jutsu
ja : pouzil som katon housenka no jutsu aby som je odrazil a velkou rychlostou som sa potom objavil za nim "si pomali Mandara no Jin (obrovská vlna hadov)
Strazca hrobky : lahol som na zem cely od krvi "toto tak nemalo skoncit mal som to uchranit"zomrel som
podisiel som k hrobke otvoril ju a odrezal som madarovy prst a zmizol som (presun tsuki)

když jsem sem dorazila byli tu už ruiny, někdo si tu musel pořádně zabojovat. Hezký poznamenám a vejdu do hrobky. chvíli jen tak hledám a nakonec najdu to ci hledám a to samotného Madaru.
"Játak nemám ráda mrtvoly." poznamenám.
Vždyť si zabila tolik lidí a nevadilo ti to
Jenže mě vadí hnijící mrtvoly otřepu se a nechám si obalit ruku krystalem, přece na to nebudu šahat. Uzmu jeden článek prstu z kostry a obalím ho krystalem a strčím do kapsy.
"Tak to bychom měli" usměju se (přesun)

Sedel som na ramene prvého a nahnevane som sa pozeral pred seba. Nedokázal som to, prečo, prečo som ju nenechal jednoducho dodýchať???

Vstal som a nohy a keď už som stál zhlboka som sa nadýchol a skočil som z ramena prvého priamo do vody. Po chvíľke som vyplával na breh a mokrý som išiel smerom do Konohy.
(Presun)

Hashiramova socha... úplný vrchol. Objavil som sa tu aj s Yoko, stále som ju objímal, mal som zatvorené oči. Poriadne objať som mohol až teraz, keďže sme sa dohodli tajnosti nášho vzťahu. "Chýbalo mi to."

Usmála jsem se a víc se k němu přitulila. Chvilku jsem si užívala toho, že je u mě tak blízko, ale pak jsem se odtáhla, abych si to tady prohlédla. udělala jsem krok vpřed, ale pak jsem se zasekla a nahlédla přes okraj sochy dolů. "Sugoi.." Špitla jsem a nechala vítr, aby mi čechral vlasy. Pak jsem se zase s úsměvem vrátila zpátky k Futoshimu. "Tady jsem ještě nikdy nebyla.."

Nechal som ju, aby sa popozerala, kým sak robila pozeral som do zeme. Akonáhle prišla zasa ku mne, zdvihol som tvár k nej a začudovane sa zahľadel. "Nie??"

"Umm ne.." Zakroutila jsem hlavou, až se mi neposedné vlasy rozletěli do stran. "Soustředila jsem se výhradně na trénink a proto jsem navštívila jen hodně málo takovýhle krásných míst.." Řekla jsem, podívala jsem se na něj a znovu se pousmála.

"Ale teraz si." Môj výraz hovoril niečo ako kawaii. "To by sme mohli nejako využiť."

Usmála jsem se a přišla k němu kousek blíž. Zvědavě jsem naklonila hlavu na stranu. "Využít?" Usmála jsem se.

"Umm." Tiež som sa usmial a prišiel bližšie. Nakoniec som ju chytil jemne za ruky.

Usmála jsem se. "Kolik takovýhle míst mi ještě někdy ukážeš?" Zvědavě jsem se pousmála a přiblížila se ještě trošku víc.

"Koľko ich len existuje, toľko ich uvidíš." Pousmial som sa tiež sa zasa priblížil k nej.

"To, abychom si na to udělali volno na celý den.." Naklonila jsem se ještě blíž, těsně před jeho rty jsem se usmála a pak se o ně letmo otřela. Čekala jsem na jeho reakci.

"Umm." Naklonil som sa tiež, cítil som jej pery, jemné... vlhké, svojimi som sa zasa dotkol tých jej, nebolo to len na moment. Pomaly som privrel oči.

Zavřela jsem oči a dala mu ruce kolem krku. Políbila jsem ho trochu vášnivěji a mírně pootevřela ústa. Cítila jsem se příjemně a měla nutkání se pousmát.

Oči som zatvoril a priložil jej ruky na boky. Cez jej pootvorené ústa som pomaly prenikal jazykom. Vietor, ktorý pofukoval v okolí, na soche som cítil vo vlasoch, ale nič som si z neho nerobil, teraz by mnou nepohla ani víchrica.

Přitáhla jsem si ho ještě o kousek blíž a svým jazykem se lehce otřela o jeho. Ještě chvilku jsem v tom pokračovala, ale cítila jsem, že mi dochází dech. Nechtěla jsem ten okamžik přerušit..

Dych... tá vec, ktorá vždy preruší to najkrajšie, pomaly som svoje pery od tých jej nasilu odtiahol. Ruky, ktoré som mal na jej bokoch... nechal som ich tam, no oči som neotváral.

Také jsem se pomalu odtáhla a usmála jsem se. Pustila jsem se ho kolem krku a zase se podívala směrem do dálky. Výhled je odsud vážně fascinující. Ušklíbla jsem se, ale pak kolem zavál studený vítr a já na chvilku zalitovala, že jsem si nevzala sebou mikinu.
"Umm.. Je tady chladněji, ale asi to bude tím, že jsme výš.." Podotkla jsem a znovu jsem se usmála.

Ten istý vietor mi nadvihol vlasy. "Áno, sme na otvorenom priestranstve a vo výške, ale ak chceš môžeme ísť inam."

Posadila jsem na okraj hlavy sochy. Nohy mi volně klimbali v prázdnotě a já zakláněla hlavu dozadu a hleděla kamsi na oblohu. Pak jsem se otočila na Futoshiho, protože mi něco říkal. Zavrtěla jsem hlavou. "Nene, to je dobré.. Možná později.. Ještě chvilku tady chci být.." Usmála jsem se na něj.

Kľakol som si na mieste, kde som stál a obzrel som sa k oblohe. Mlčal som.