Severní Hlavní brána

First topic message reminder :


Ochranný systém



- 4 ANBU a 1 chunnin, který hlásí Tsukikagemu, kdo přišel

- Každý host bude mít doprovod ANBU, volně se pohybovat po vesnici neexistuje – pokud tak bude stráví noc a den ve vězení
U brány se odevzdají všechny zbraně



- kolem vesnice jsou krystalové hradby a vstup je možný pouze branami nebo vzduchem ze shora


- V ulicích se potloukají nukenini někdy i hodně nebezpeční, když se naštvou a zahrávat si s nimi není dobré

- Nad vesnicí lítají 2-3 draci a hlídají

"Můžeš..." pousmála jsem se na Akiho a obrátila se na Yo. "Tak...?" věnovala jsme jí další pohled. "Musím si něco ověřit..."

Zaslechla jsem své jméno a v davu vyhledala, kdo mě volal.
To už mám slyšiny?
Dál jsem pátrala po zdroji toho zvuku, až jsem narazila na dva černovlasé body. Musela jsem se usmát, když jsem spatřila PiliKKu.
Vstala jsem a zkontrolovala jestli jsem na místě nic nezapomněla.
Pomalu jsem k ní došla. "Hai, co jsi potřebovala Pili-chii?" Pousmála jsem se a pohledem zkoumala okolí.
Divize se stáhla a teď odpočívala, přesně podle rozkazů.
Nabrat síly, to teď potřebují..Potřebujeme.. Tu myšlenku jsem opustila a s menším úsměvem čekala, co mohu pro PiliKku udělat.

"Tsuki je zničená, ale já doufám že... dům Reiny je v pořádku! Chci jej prozkoumat a třeba.. najdu nějaká vodítka... já vím, je to spíš nesmysl, ale stejně... chci to zkusit! Pro nalezení Rukiho udělám cokoliv..." podívala jsem se jí vážně do očí.

Přikývla jsem a potom se zahleděla na zničeou vesnice.
"Chápu, za pokus nic nedáme, půjdu s vámi.." Pousmála jsem se a pomalu se rozešla pryč, kamsi do trosek zničené vesnice.

Povzdychla jsem si a rozešla se ke stanům Assasinovy divize. Konečně jsem se rozhodla. Jen tak Tsuki neopustíme, ještě ne. Jen jsem si potřebovala promyslet, koho vzít sebou. Sedla jsem si na zem a opřela se o pozůstatek ze stromu. Vyhrabala jsem odkud si papír a tužku a vypisovala si seznam.
,,Dobře, půjde naše divize. Yokoina divize-boj na dálku. Její písek se hodit bude určitě, loutky taky, mohly by zastavit prchající Shinobi..Skvělé!..
Jedna divize tu musí zůstat..Ale která? Hmmm, mohla by Naomina, budou kontrolovat, jestli někdo objeví tady, i když..Asi budu potřebovat někoho sebou, stejně tak nějakého sensibila.." přikyvovala jsem sama sobě. ,,Stejně tak někoho z klanu Aburame nebo Kamizuru či už někoho se zvukem..
Smortnova divize by mohla..počkat, co on má?.." zapátrala jsem v paměti. ,,Jistě! střední vzdálenost. Mohli by se podívat do ulic.." zakšrtla jsem si. ,,Budem potřebovat medika..Mohla by Shijin, navíc je Hyuuga...Ksooo nesnáším plánování.." zašklebila jsem se a odložila papír vedle sebe. Za chvíli jim dám pokyn.. Zaklonila jsem hlavu. Sledovala jsem bílé chumáčky, které líně pluly po obloze. Anebo se na to vykašlu a pokusím se vymyslet něco jiného..Škoda, že tu strýc nemá časopisy o pletení, mohla jsem zkusit něco uplést, teba by mi to šlo..alespoň něco, ušklíbla jsem se. Papír, který jsem sepsala, jsem roztrhala na malé kousky.

Došli jsme zpět k naší skupině. Neskrývala jsem svém zklamání. Měla jsme chu´t do něčeho pořádně bouchnout. Ale krotila jsme se... "Co bude dál?" otázala jsem se Hitomi.

Došla jsem zpátky před bránu a čekala na PiliKKu. Nevěděla jsem, co říct. Radši jsem jen mlčela a pak si všimla, že PiliKKa někam odešla. Odpojila jsem se na chvilku od ní a došla k nejbližšímu stromu. Opřela jsem se o něj a jen zarytě hleděla před sebe.
Co se stane příště? To všechno se pravděpodobně nehonilo hlavou jenom mě.

Předtím jsem si PiliKKy a Yo všimla, že někam mířily. Líně jsem se na ni podívala.
,,Byly jste na průzkumu? Kde?" optala jsem se. Podle její nálady mi bylo jasné, že asi nic nenašly.

Zastal som neďaleko brány a zrušil techniku neviditeľnosti. Divízia senzibilov ma už určite odhalila.
Vyzerá to na armádu Aliancie. Teraz už iba nájsť niekoho, kto bude vedieť viac.
Prechádzal som stan za stanom a hľadal nejakého Kage.

"Uvnitř vesnice, chtěla jsme si prohlédnout Reinin dům, ale nic jiného než díra po něm nezbylo..." zamumlala jsem.

,,Ach..Takže Tony neponechal nic náhodě." pousmála jsem se. Zamyslela jsem se. Reina někam zdrhla...Kso, ale kam?! Že já se od toho Raikageho nedozvěděla víc! zamračila jsem se. Vyhrabala jsem se na nohy a zhluboka se nadechla. Ruku jsem si položila na bříško a rozhlédla se kolem. ,,Co myslíš, byl by rozumný přesun na jiné místo?" zahleděla jsem se jí do chrpově modrých očí.

Vyskočila jsem na jeden ze stromů a pozorovala okolí.
Zdálo se, že ve Tsuki nezbyl nikdo. Nikdo živý.
Povzdechla jsem a přimhouřila smutné oči.
Zvláštní... Zničili jsme ji... Ale nic nám to nedalo. Vůdci dál unikají.

Nakoniec sa mi podarilo nájsť Mizukage a Kazekage.
"Dobrý deň. Aj keď podľa toho čo z dediny zostalo, to na pekný deň nevyzerá."
A teraz by mi mohli povedať čo všetko sa stalo.

"Neměla by ses tolik namáhat, nebo se té kmotřenky nedočkám!" pousmála jsem se. "Přesun... záleží na tom kam... potřebujeme alespoň jednoho člověka, jedno vodítko, které by nás dovedlo k Reině... jiank nám zničení Tsuki nic nepřineslo..." vzdychla jsem. "Ale... myslím, že tady už není co dělat..." zahleděla jsme se na holou pláň, kde kdysi stála vesnice.

,,To se lehko řekne, než udělá." pousmála jsem se.
,,Ach, Tsuchikage-dono." pousmála jsem se na muže vedle nás. ,,Během války není žádný dobrý den, pokud se nejedná o vítězství. Naše samozřejmě." zahleděla jsem se na trosky. ,,Pokud nám nic neřekne Nawaki, který se tu stále potlouká, tak nikdo..Nikdo jiný se tu už neobjevil. Možná přesun do Kumo nebo Oto a tam hledat." těkala jsem očima z obou Kage.

Bol som hore na strome a počul som čo vravela.
"Ja by som vám aj vedel pomoct.....ja viem kde je Reina....."
Skočil som dole pod strom.
"A viem kde je tvoj syn ale od Akatsuki si nedáš poradit."

Zaostřila jsem a nenápadně jsem se připletla blíž, kdyby Nawakiho napadl nějaký podraz.
I když... Nakráčel si úplně klidně doprostřed armády. Ale... Proč by nám měl chtít pomáhat?

Podívala jsem se na Nawakiho, i když jsem věděla, že by to mohla být moje velká chyba. ,,Když se zeptám, jestli mi to jen tak řekneš?" ušklíbla jsem se.

Mal som radšej počkať v Konohe. Ale shinobi by ma mali za zbabelca.
Otočil som sa na Nawakiho a oči som mal na jeho hrudi. Nedôveroval som mu a obával sa genjutsu.

Pomaly som kráčala táborom armády pri čom mi pri tvári poletoval jeden z chrobákov klanu Aburame a jedna včela z klanu Kamizuru.. bola som stále v spojení s dvoma vodcami týchto klanov keďže som sem išla iba ja a ich som nechala v tábore mojej jednotky.. keď som si všimla Nawakiho tak som sa len tak mierne nepríjemne zatvárila a ruka mi skôr tak automaticky pristála na rúčke od jednej z Kiba swordov.. všimla som si že je Himi v poriadku.. tak isto aj Shijin čo ma dosť potešilo..

"Chcem za to iba dve veci."
Obzrel som si ich všetkých

Jenom dvě věci... Ale, ale ten je skromný.
Sarkasticky jsem se ušklíbla a nespouštěla ho z očí.
Jsem opravdu zvědavá, co z něj nakonec vypadne.

(za pol hodku som tu!

Jo chlapče...Snaž se, abych ti uvěřila, protože se zatím to na mě nemá efekt..
,,Ano? A jaké?" ušklíbla jsem se.

(dobře)

Nič nie je zadarmo...
Snažil som sa vyhnúť pohľadu do jeho očí.
Mohli sme ho radšej chytiť a nechať Yamanaku, aby prečítal jeho myseľ.