Severní Hlavní brána

First topic message reminder :


Ochranný systém



- 4 ANBU a 1 chunnin, který hlásí Tsukikagemu, kdo přišel

- Každý host bude mít doprovod ANBU, volně se pohybovat po vesnici neexistuje – pokud tak bude stráví noc a den ve vězení
U brány se odevzdají všechny zbraně



- kolem vesnice jsou krystalové hradby a vstup je možný pouze branami nebo vzduchem ze shora


- V ulicích se potloukají nukenini někdy i hodně nebezpeční, když se naštvou a zahrávat si s nimi není dobré

- Nad vesnicí lítají 2-3 draci a hlídají

Aburame Muta

Len som prikývol pri čom som všade v tom smere rozmiestnil svojich chrobákov a sám som ním bežal.. chrobáci boli doslova "všade".. rozmiestnení tak "systematicky" v okolí aj na mieste, kde hľadali stopy po chakre Seita a aj tej ženy.. na jednom mieste však bol doslova slepý bod.. postavil som sa k nemu, pričupil som sa k zemi a len som pokýval hlavou.. nič.. tuto chakrová stopa mizne, ako keby.. proste od tohto miesta neexistovala.. možno nejaké fujinjutsu alebo kagura shingan.. povedal som Assasinovi a len som hľadal aspoň "nejakú" stopu..

"Najdi pomocí pachu, mého bratra. Tady." nějaký Shinobi mi podal jeho ponožku, kterou našel ve stanu.
"Vy tři, mě doveďte k bratrovi, prosím."

Inuzuka Aka
Přikývl jsem a vydal se za stopou. Nasál jsem pro mě teď již známý pach a okamžitě se jej vydal lokalizovat. Následoval jsem v podstatě i brouky.
"Není to tak daleko, ale stopa se pomalu vytrácí. Nesmíme marnit časem.."

Přikývla jsem a poté už se od nich vzdálila úplně. Jen prosím, ať je v pořádku.. vzdychla jsem si a rozhlížela se kolem sebe, jestli jsou v pořádku i ostatní. Sem tam jsem pomohla zraněným, myšlenkami úplně mimo.

"Hai, tak do toho." přikývl jsem a následoval jsem je.

Vyrazila jsem směrem k ledové jeskyni.

Inuzuka Aka
Konečně jsem znovu chytil pachovou stopu po dlouhém hledání.
"Tudy, Hokage-sama!" Zakřičel jsem a vrhal se směrem k ledovým jeskyním.
(Přesun)

Rychle jsem vyrazil. .přesun.

projekce vše z povzdálí sledovala po sletu událostí zase opět nezpatřena zmizela

Zarazila jsem se.
"Arigato." mírně jsem se pousmála a vděčně si sklenku vzala.
Pravda, to jsem potřebovala...
Napila jsem se a sledovala, jak pár lidí odchází.
Co se stalo?
Nicméně než mi to došlo, co se děje, byli pryč.
Pokrčila jsem rameny a vrátila se k raněným.
"Nic mi není, jen..." pokusila jsem se o mírný úsměv.
"...nemám ráda války."
Nic inteligentnějšího jako odpověď mne nenapadlo.

Ja som sa nato uz vykaslal vobec mi to neslo ani som uz neveril zeby mi to pojde .
Preto som stal opodial a jedine co som mohol bolo sledovat ten dav co robi .
Chcelo by to zasa najs Arashi .

Vrátil som sa pred bránu a sledoval dedinu.
Snažil som sa hladat či medzi mrtvími neni niekto živí bolo mi jedno či to bol niekto zo spojenectva alebo od nás.

Objevila jsem se s celou divizí u zničené brány a snesli jsme se na zem k ostatním jednotkám. Sdělila jsem své divizi, ať jsou v hotovosti, ale ať jsi po probdělých nocích na chvilku odpočinou.
Já sama jsem zamířila k menšímu stromu a posadila se pod něj. S letmým úsměvem na rtech jsem pozorovala oblohu. Pohled jsem po chvilce přemístila k zničené Tsuki. Už ani tady slovo domov nezazní.. Suna..
Tu chmurnou myšlenku jsem zahnala a pousmála se.
Suna se znovu obnoví, v to věřím..
Po chvilce jsem pozorovala ostatní Shinobi kolem a pomalu stahávala veškerý písek z ulic zpátky ke mě.

Vsimol som si ze piesok ustupoval tak som ho sledova a ked som od brany videl ako piesok ide k Yoko "Ludia uz to tak nechajte"

Všimla jsem si Nawakiho a pozorovala ho.
Schovala jsem svůj písek zpátky do tykve, protože jsem ho včera použila na to, abych v ulicích ochránila divizi Hokageho a ostatní. Pak jsem tykev zapečetila zpátky do svitku a už jen odpočívala, i když něco mě nutilo být stále ve střehu.

Sadol som si na branu a pozoroval som ju.

Obzrel som si pohladom okolie "Preco tu este ste nemyslite ze uz toho bolo dost..." zoskocil som dole a siel pomaly blizsie

Stála som na jednom zo stromov a zo zavretými očami som pomocou zvuku prehľadávala okolie.. zomrela by som keby že mám ďalší deň stráviť v stane alebo v tábore.. stále som však bola dosť ďaleko od zvyšku armády.. predsa len my sme tvorili istú "jednotku" a zatiaľ sme sa mali držať vzadu.. okolo mňa pár krát prešiel niekto s mojej jednotky a keby som nebola taká trpezlivá tak už sa s celou jednotkou rútime naprieč.. niečomu .. a hľadali by sme nejaký stopy po klane Kana.. problém bol len v tom že som nemohla nechať armádu bez mojej jednotky.. keby sa klan Kana objavil a mi by sme boli preč tak by to bol sakra prúser..

Vstala jsem a porozhlédla se po okolí. Hledala jsem alespoň jednu známou tvář mezi stovkami neznámých. Vzdychla jsem. Alespoň Yoko, jako svého nadřízeného bych najít měla! Rozešla jsem se a pomalým krokem procházela mezi armádou.

Celou noc jsem nespala. Pomáhala jsem zraněným, alespoň jsem se tedy snažila. Byla jsem nervozní z toho velení. Nenapadalo mě, co dál. Měli bychom se přesunout..Jenže sídlo Aka by nemuselo být prázdné...Kyaaah, Assasinem, proč jsi velení nedal někomu lepšímu, chytřejšímu?! Unaveně jsem se opřela o jednu z trosek a povzdychla si. Dva dny bdělosti dá zabrat. Rozhlédla jsem se kolem, po té pustošině.

Ucítil jsem náhlou bolest na hlavě a zádech,když jsem otevřel oči tak jsem zjistil že jsem spadl z vysokého stromu...''No bezva,čtyři noci po sobě se pořádně nevyspat,to je nádherné...''Oklepal jsem se a vyrazil mezi stany,porozhlédnout se jestli tu nenajdu někoho známého...

Šla jsem někudy, těžko říct kam... prostě jsem šla. Dívala jsem se napravo, nalevo a hledala někoho známého. Už jsem byla asi dost zdegenerovaná, protože jsem do někoho vrazila. "Ettooo.. gomen- AKI!" Nadšeně jsem mu doslova skočila okolo krku. "Jsi v pořádku! Měla jsem strach, neviděla jsem tě celý den!" vysypala jsem vyčítavě , až potom si uvědomila, že to zní poněkud... divně. "Ehmmm..." odkašlala jsem si. "Chtěla jsem říct, že jsem ráda, že ti nic není!" uhnula jsem pohledem.

Dal jsem si ruku před pusu a potichounku se zasmál.''No,nemohlo se mi nic stát,jen jsem potkal mého bratra a zníčily jsme Tsukigakure nic zvláštního'',zakřenil jsem se a objal ji.''také jsem rád že tě vidím,no a ehm...Nemusíš se ostýchat,víš že tě jako Kazekageho vůbec neberu,bez urážky'',zasmál jsem se a pustil ji.

"Zatracenej Uchiho!" mírně jsem ho bouchla pěstičkou do hrudi. "Děláš mi jenom problémy!" vzdychla jsem, postavila se na špičky, přece jen, byla jsem o dost menší! Zavřela jsem oči a políbila jej. "Zní to asi... asi divně.. ale zkus se hlásit častěji a nenech se zabít!^^" zase jsem uhnula pohledem. "Nevím, jak jsi to udělal... ale mám k tobě.. nějaký... vztah..." mírně jsme zčervenala. "Mu-musím jít, mám nějakou práci.." pousmála jsem se, obešla ho a vydala se směrem do vesnice.
Konečně jsem ji viděla. "Yoko!!" vykřikla jsem a došla k ní. "Potřebuji tě k něčemu, pokud máš čas!" pousmála jsem se.

''A mohu jít s tebou?''Zakřenil jsem se a chytl jí za ruku.''Vždy jsem chtěl navštívit zničenou Tsukigakure.'',Nevinně jsem se usmál a šel s ní směrem k zdecimované vesnici.^^