Severní Hlavní brána

First topic message reminder :


Ochranný systém



- 4 ANBU a 1 chunnin, který hlásí Tsukikagemu, kdo přišel

- Každý host bude mít doprovod ANBU, volně se pohybovat po vesnici neexistuje – pokud tak bude stráví noc a den ve vězení
U brány se odevzdají všechny zbraně



- kolem vesnice jsou krystalové hradby a vstup je možný pouze branami nebo vzduchem ze shora


- V ulicích se potloukají nukenini někdy i hodně nebezpeční, když se naštvou a zahrávat si s nimi není dobré

- Nad vesnicí lítají 2-3 draci a hlídají

Z mojho tela vychádzali vrany a vznášali sa nadomnou bolo ich tam okolo 100.
Mávol som rukou a vrany sa rozleteli nad celú armádu.

Díky byakuganu jsem zahlédla několik vran, které se rozletěly naším směrem. Zkoncentrovala jsem čakru do dlaní a zneškodnila je pomocí prudce vystřelených čakrových jehel.
"Hm... vrány. Kolik by toho zmohly proti orlům? Ale tak nějak tuším, kdo za nimi vězí." oči jsem zaměřila na od pohledu povědomou čakru.

V očiach som mal MAngekyou Sharingan.

Usmial som sa.

Luskla jsem prsty a disky zkapalněly, tudíž zmizely. Než ty dva narazily do ninjů, stačila jsem je upravit tak, že jejich čepel nebyla tak ostrá, přesto je ale zranila. Zamračila jsem se. ,,To není pěkné.." kroutila jsem hlavou a skládala pečetě. Jak to, že cítila ty disky?!
,,Tak zkusíme tohle...Suiton: Suishouha!" zvedla se obrovská vlna, která mířila přímo na Tsu.

Znejistila jsem. Je to opravdu ta stejná čakra, jakou měl kdysi Nawaki? Naposledy jsem ho viděla jako genin... Ne, něco je tu jinak, to ty oči. Povzdechla jsem si. Zatracený klan. Co mě učili, bylo nedívat se nikdy Uchihovi přímo do očí. Na druhou stranu, kdo jiný než Hyuuga má vůči němu alespoň pár výhod? Pro jistotu jsem se připravila k boji.

Křivě jsem se pousmála. Ze zad mi vyrostla křídla. Kousla jsem se i do druhého prstu a složila pečetě. "Chi: Mizu Rappa!" vykřikla jsem a proti Himině vodní, jsem poslala vlnu krve.

Vodní vlna se srazila s tou krvavou. Opět pár pečetí a postavila jsem kolem shinobi ledovou kopuli, aby je tlak z nárazu nezasáhl. Já sama si vyskočila na strom, takže ze mě kapala nejen voda, ale i krev. Stejně tak ale byla mokrá Tsukiko. Znovu jsem nechala kopuli zmizet, aby mohli pokračovat ostatní v boji a pousmála jsem se.
,,Hyouton: Hyourou no Jutsu." šeptla jsem a její tělo začal obalovat led. Mezitím jsem si připravila další pečetě.

Mírně jsem se zamračila. "Mizukage-sama... člověk by řekl, že se poučíte a najdete lepší způsob.." vzdychla jsem si. "Chtěla jsem si hrát ještě chvíli..." Mé tělo začalo modrat, jak mnou procházel elektrický výboj. Ledová krusta pomaloučku křupala, až spadla úplně. "Te´d je asi řada na mě, že? Senei jashu!" vyvolala jsem dva hady a poslal je na Hitomi. Obmotali její tělo a já po nich poslala blesk.

,,Kso.." sykla jsem, když mě hadi spoutali. Předešle pečetě jsem nechala a jednou rukou rychle utvořila nové. ,,Hyouton: Hyourou no jutsu." mé tělo zamrzlo. Hadi do ledu vpustili blesk a led se rozbil. V tu chvíli jsem měla chviličku, abych se odtud dostala. Vyskočila jsem si ještě o větev výš a vydýchávala se. Ona si sice hraje....ale já se zrovna moc nebavím, teda..

"Bravo! Co dál mi ukážete? Chtěla bych vidět tu pečeť, ale jak vás znám, dobrovolně mi ji neukážete..." hravě jsem si vzdychla. "Tak vás donutím já!!" přimhouřila jsem oči a krev se jako hadi začala blížit k ní. Stačilo, aby se dotkla její kůže a už by ji obalila.

Silné techniky..ale stejně nemám na výběr.. Znovu jsem si poskládala pečetě. Nastavila jsem dlaně před sebe.
,,Hyouton: Souryuu Boufuusetsu!" z dlaní mi vystřelili dva černí draci, kteří naráželi do hadů a tím je ničili. Letěli vzhůru a začali se proplétat a točit, čím vzniklo obrovské tornádo.

Konečně jsme dorazili. Pohledem jsem vyhledala Mikomi.
Takže tu naše divize přece jen je?
Postavila jsem se kousek od ní, kývla na pozdrav a pak už aktivovala Byakuugan.

"Pěkný kousek, jen co je pravda!!" přikývla jsem uznale, leč klidně. Sletěla jsem na zem a nechala všechnu krev, aby se vrátila na své místo. "Zkusíme, co je silnější!" zazubila jsem se, což při mé osobě vypadalo docela hrozivě. Zvedla jsem obě ruce. Zezhora začali padat blesky a zespodu se formulovat vítr. Vznikli dva obrovští draci, kteří se nad mou hlavou propletli a vzniklo stejné tornádo, jako to Himino. Nadechla jsem se a foukla a tornádo se roztočilo jako ´dábelská káča. Foukla jsme ještě jednou a ono se šílenou rychlostí pohnulo kupředu.

Doběhly jsme na místo. Shijin už svou divizi našla, ale já neměla nejmenší tušení, kam mám jít já. Chvíli jsem jen tak stála a rozhlížela se. Doufala jsem, že mi třeba někdo dá nějaké znamení...

Nervózne som zvierala ruky v päsť pri čom som sledovala okolie, boli sme troška ďalej od hlavnej amrády, predsa len zatiaľ sa moja jednotka mala držať stranou, až kým nepríde klan Kana.. dopadne to v poriadku.. doopadne to v poriadku, po tomto tu všetko zoberiem Shijin aj Hitomi na čaj a zase bude aspoň chvíľu "mier".. presvedčovala som sa pri čom som skôr pre seba kývala hlavou na súhlas.. videla som že sú členovia jednotky nervózny.. ostatný už bojovali len ich som nútila držať sa stranou, nevedela som koľko to ešte vydržia a budú akceptovať moje rozkazy..

Drak zase vzlétl. Přelétala jsem nad bojištěm a pohledem vyhledávala někoho z našich, kdo by byl zraněný. Zatím to příliš nebylo třeba, trvalo to jen chvíli a všichni měli chakry dost. Zatím...

Tohle se mi opravdu nelíbilo. Co nejrychleji jsem udělala pečetě a použila Fuuton: Reppushou, abych draří tornádo ještě více posilnila. Vír se nebezpečně zvětšil a já doufala, že Tsuino tornádo bude oslabeno dřív, než se oba oba víry střetnou, protože...To bude katastrofa.. Skousla jsem si spodní ret a přidržela se stromu, protože vítr byl čím dál silnější.

Usmála jsem se. Zvedla jsem ruku a obě tornáda zavřela do krvavé bubliny, ze které jsem odstranila veškerý vzduch. Mé tornádo se oslabilo jen na bleskové. Čekala jsem, co se stane...

Protože byl odstraněn veškerý vzduch, větrný vír zmizel. Zůstali pouze dva proplétající se draci. Do toho jsem složila další pečetě.
,,Hyouton: Kokuryuu boufuusetsu!" k tomu se přidal třetí, který letěl po Tsu. Mohla jsem ho ovládat, takže si to hezky mířil na ni, připravený ji smést z oblohy mohutným ocasem.

Zahihňala jsem se. "Bravo!" zatleskala jsem a sledovala draka, který se ke mě řítil. "Kuchiyose no jutsu!!" vykřikla jsem a přivolala hada. Mohutně zasyčel a obmotal mě kolem dokola, čímž mě chránil.

Přestože ji chránil had, draka jsem na ni poslala. Vynaložil obrovskou sílu, aby do hada sekl ocasem. Hned potom zmizel a já čekala co se stane. Mezitím kus vedle se stále tvořil draří vír. Mračila jsem se čím dál víc.

Had byl zraněný, ale žil a já neměla ani škrábanec.. to bylo hlavní. Odvolala jsem slizkou potvůrku a zlehka se usmála. "Mizukega, drahá jistě mě na momentík omluvíte... abych pravdu řekla, přestávám se bavit!" ušklíbla jsem se. "Zase brzy nashedanou!" usmála jsem se a probleskla se do útrob vesnice.

Nechala jsem zrušit tornádo a zhroutila se na větev. Ubralo mi to dost čakry. Zaklonila jsem hlavu. Ksoo...Takhle ve válce nepomůžu... Zrychleně jsem dýchala a dívala se pod sebe na ostatní, kterým se za chvíli zase připojím.

Mizukage na ruce přistál pavouček, který slabě modře zářil. Obemknul její paži kousek pod ramenem. Byl ke mě připojen vláknem a předával jí mou čakru.
"Slušná síla, ale potřebujeme vás ještě na další kolo." usmál jsem se a střízlivý dokonce vypadal jako člověk.

Usmála jsem se. ,,Díky.." postavila jsem se. Opravdu jsem cítila více síly. Seskočila jsem ze stromu dolů a rozhlédla se kolem. ,,Kyah, jak já nesnáším válku." odfoukla jsem si vlasy z čela.