First topic message reminder :

Objevil se mi široký úsměv na tváři.. mohl jsem vyprovodit Yoko až do Suny.. sice i stím otrapou, ale co nadělám. "Hai, Tsuchikage-dono" řekl jsem oddaně a odešel jsem spolu s ostatníma směrem k hlavní bráně.

Keď vyzval na vstup nás oboch, tak som len prikývol a vošiel som do dverí.. do nosa mi ihneď udrel pach krvi no ovládol som sa.. len som sa troška nepríjemne pomrvil.. bolo to zvláštne no čím ďalej som si uvedomoval že krv "cítim".. tým to bolo intenzívnejšie.. začal som dokonca aj rozoznávať krvné skupiny daných ľudí.. bolo to zvláštne a ja som netušil prečo to tak je.

Vstúpil som po Ogovi a zatvoril so dvere. ,,Zdravím Tsuchikage,, a jemne som sa uklonil.

"Tak...právě jsem se vrátil z rady kage,z které jsem musel odejít,neboť hokage si myslí, že mu všichni skočíme na nějakou báchorku a pak nás všechny po jednom odrovná... takže nemám dobrou náladu,takže povězte... co chcete ..." řekl jsem unaveně...
/ach ty emoce jsou tak vysilující :-D/

Ja počkám.. chcem s vami prebrať niečo ohľadom Rimy.. povedal som potichu a len som sa oprel o stenu, pozrel som sa pri tom niekde do zeme a čakal som kým sa Tasai vyspovedá.

,,Tsuchikage..ako viete mal som ísť zo Aotsuchi do Otogakure no sato niekoho hľadať, už pri bráne sme mali komplikácie Oto zrejme zlepšilo obranu, nepustia vás do vnútra bez povolenia od Otokage, Aotsuchi zobrali a išiel pred Otokage mňa nechali pred bránou, teraz neviem či ho našiel alebo ho hľadá alebo ho uväznili, takže som vám prišiel oznámiť čo sa deje a poprípade čo mám robiť ďalej,, povedal som dlho a vyčerpávajúco "Hm odkedy je Tsuchikage tak nevrlí?" pomyslel som si a čakal na odpoveď

"Tak dobrá... tak počkáme,dokud se nevrátí ostatní.... a pokud se do té doby nevrátí.... tak ho osvobodíme... " řekl jsem unaveně...

Bol som rád že na mňa nevybehol prečo som ho tam nechal. Nemohol som zato že ma nepustili ďalej. ,,Rozumiem Tsuchikage, máte pre mňa nejakú ďalšiu úlohu? Alebo ako sa to vyvinulo v Kemono no sato?,,

Hmmm.. tak teraz ja.. no.. povedzme že mám pocit.. že mi Rima svojou krvou nedala len "život".. Začal som a následne som si povzdychol.. a myslím že to dobre viete Tsuchikage-sama.. dodal som pri čom som sa na neho mierne podozrievavo pozrel.. Nevedel som prečo mi nepovedal.. že na mňa svojou krvou niečo preniesla.. alebo prebudila.. alebo ako to povedať.

"Tasai.... v kemono je to tak,že musíš mít nejdříve smlouvu a oni zprostředkují zbytek... nic zásadního... a jinak... asi tě pošluna hranice Konohy a Iwy... aby jsi jim dal zprávu,aby zvíšili hlídky a nepouštěli žádného ninju zkrz... " (utvořím topic)
a pak jsem se otočil na Ogu a řekl jsem... : "No něco tuším... ale pozor... jak já ji znal... tak by se mohlo stát,že se tě pokusí ovládnout..."

Kývol som hlavou na znak súhlasu a postavil sa bokom aby som im nezasahoval alebo neplietol do rozhovoru. Pokiaľ by to bolo natoľko súkromné vyšiel by som von.

Hmm.. to neviem ale.. povedzme že ma to začína trocha desiť.. cítim ju.. cítim krv z každého človeka ktorého som doteraz stretol.. cítim to nehorázne vzrušenie keď sa pozerám na otvorené rany svojich nepriateľov.. Heh.. ale.. nemyslím si že by ma chcela ovládnuť.. iba kvôli tomu by nezomierala.. keby že ma nezachráni tak sama bude žiť.. Odpovedal som mu a len som si jednou rukou zakril asi polovičku tváre.. nevedel som čo sa so mnou robí.. mal som chuť smiať sa.. bohvie prečo.

"No... podle toho co cítím já... tak nemáš už dávno svoji krev... normálně by se její krev postupem nahradila tvojí krví protože ona sama měla krev 0 Rh +... ale u tebe se to nestalo..." řekl jsem a začal jsem se šibalsky u usmívat

Nie.. nemám svoju vlastnú krv už dávno. Vlastne som ani nemal.. Vytlačila ju tou svojou, inak by som neprežil aj keby mi tú svoju dodala.. pochopte že som v sebe mal niekoľko desiatok úlomkov a niektoré boli.. naozaj malinké.. Dodal som a len som si prezrel jeho.. úškrn? úsmev?

"No ale i tak... tvá slezina by stejně nakonec vytvořila krev,kterou si měl předtím... ale tvůj genetický kód byl poškozen a následně převzal její část genetického kódu a nahradil s ním tu zničenou část... takže teď... teď máš část našeho klanu v sobě... a pokud jsi dával pozor v hodinách v akademii,tak víš... co to znamená..." řekl jsem a pak jsem dodal... měl by jsi se mnou teď jít na jedno místo...
Pak jsem se otočil na Tasaie... a řekl jsem...: "Vydej se na hranici a pak se co nejdříve se vrať..."

,,Hai,, z lahka sa poklonil a zmizol v zemi. (Presun)

Chvíľku som sa na neho pozeral.. Viem čo to znamená.. povedal som potichu a len som sa zahľadel na odchádzajúceho Tasaia.. a kam? spýtal som sa po chvíľke páč mi povedal by som mal s ním niekam ísť.. Jednou rukou som si poškrabal jemné a už zachrastené ranky na vári.

"Do skriptória..."
řekl jsem... (Přesun nové skriptorium)

Len som prikývol a následoval som ho, nič som nehovoril, nepovažoval som to za potrebné.
(presun)

Vstúpil som do budovy a vyšiel na najvyššie poschodie, kde má Tsuchikage pracovňu. Zaklopal som na dvere, a keď po nejakej dobe nikto neotváral, posadil som sa na lavičku. Zobral som si noviny s najnovším dátumom a pustil sa do čítania, aby som si skrátil dlhé chvíle čakania.

přišel jsem k Aotsuchimu a řekl jsem: "Kde je?"

Po dvoch dňoch čakania pred pracovňou ma premohla únava a zaspal som. Zobudil ma až hlas Tsuchikageho, ktorý ma veľmi prekvapil. "T-tsuchikage-sama!" Postavil som sa. "Je v Oto, ale išiel tam dobrovoľne. Uzatvoril s Otokage dohodu ohľadom privolania. Chcel som ho priviesť späť, ale nenašiel som ho." Smutne som sklonil hlavu. "A áno, je to pravda. Otokage je Reina Kana."

"To je vážné... to vůbec není dobré... její činění v minulosti způsobilo jednou zničení povrchu vesnice... " řekl jsem docela ustaraně a vcházel jsem do kanceláře...

/Mám dnes ples,takže tohle je za dnešek poslední psaní ode mne :-( :-) )

Pomalším krokom som mieril ku kanclu Tsuchikageho, trocha som si ponaťahoval zaležaný krk a popukal hánkami. Zívol som no následne som len zaklopal a čakal som či ma vyzve, ak ma vyzval aby som vstúpil tak som len vstúpil a hodil som po ňom taký spýtavý pohľad. Dobrý deň, mali by ste pre mňa nejakú misiu? spýtal som sa potichu, bolo načase znova začať makať.. ak som sa chcel stať čo najrýchlejšie jouninom.

"No... teď musím zapřemýšlet... teď opravdu nevím..." řekl jsem v klidu... napadali mě věci... od zničení Oto až po zničení Kono,ale ani jedno nepřipadalo v úvahu v tuto chvíli...

Hmm.. mám čas.. pousmial som sa a len som sa oprel o stenu, čakal som či mi niečo zadá alebo nie. Ruky som založil na hrudi a uprel som pohľad niekam do neznáma.