First topic message reminder :

Objevil se mi široký úsměv na tváři.. mohl jsem vyprovodit Yoko až do Suny.. sice i stím otrapou, ale co nadělám. "Hai, Tsuchikage-dono" řekl jsem oddaně a odešel jsem spolu s ostatníma směrem k hlavní bráně.

"Hmmm... to se mi absolutně nelíbí..." řekl jsem a třošku jsem se zamračil... "Chápu,hledáte nový "domov"... a Iwa je prostě nejsilnější a nejlepší... ale také nejméně důvěřivá... takže ... musíte se snažit... a přesto bych s váma zacházel jako s přeběhlíkem... s tím byste se musela smířit.... takže váš názor na to?"

"Nestojím o domov, kde se ke mě budou chovat falešně přátelsky a ještě litovat něčeho, za co si mohu sama. Proto jsem přišla sem. Pokud mám mít vaši důvěru, chci si ji zasloužit. Filozofií se mé vesnici nejvíce podobá právě Iwa a vyměnit zrnka písku za prach také není tak bolestivé než kdybych se měla ocitnout v Kiri plné vody nebo Konoze skryté v listí." sarkasticky jsem se pousmála.
"Chápu vaši nedůvěru a přijímám ji. V Suně jsem už zůstat nemohla a pokud mne přijmete do vesnice, bude má loajalita patřit jen vám. Asistentka Kage nemá příliš času a nejsou žádná pouta, která by mne svazovala s Písečnou."

Když se zmínila o Konoze,tak jsem se pousmál...

když vše dořekla tak jsem odpověděl:
"A zradila byste Sunu,kdybych po vás žádal co nejvác informací o ní?"

"Kdybych to řekla, nedokázala bych vám tak svou loajalitu, ale to, že dokážu zradit. Oproti tomu, když budu mlčet, dokážu vám dle svého svou loajalitu. Suna byla velkou kapitolou mého života. Jakmile jsem ji dopsala, vytrhala jsem všechny stránky a spálila je. Totéž by se stalo, kdybych opouštěla jinou vesnici." pousmála jsem se.
"Jiné je to s informacemi z misí zjištěných mnou pro Sunu nebo vylepšení, která v Suně pomohla. To nikdy neuškodí žádné vesnici a shinobi by neměli stát proti sobě."

"Uvažujete logicky... to se mi líbí... ale zároveň nelíbí... neboť tím jen dokazujete,že dokážete být i proradná... nebo aspoň k tomu máte vlohy..." řekl jsem a pomalu jsem se rozešel ke schodům a pokynul jsem Joki aby šla se mnou ... "Takže... co byste řekla na to, kdybyste udělal pár tajných misí... a když by přišlo na nejhorší a muselabyste odkrýt identitu,tak byste řekla,že jste ze suny?"

"Pokud bych řekla toto, mluvila bych pravda. Narodila jsem se v Suně, tudíž otázkou odkud jsem se neptají, kde jsem v současné době, ale odkud pocházím." pokrčila jsem rameny.
"Nýbrž nemyslím, že byste mne, když mi nevěříte, poslal na tajnou misi, z čehož usuzuji, že mne pořád ještě zkoušíte a pečlivě rozvažuji odpovědi. Takto se moc daleko nedostaneme."

"Nejdřív si musím všechno promyslet.... takže...hmmmm.... Vy byste se mi hodila v tuhle chvíli jako obětní beránek... ale to bych vás potřeboval zabít.... hmmm... to je tak frustrující....Takže jinak... přijďěte za týden,já si to promyslím... nejlepší by bylo,kdybyste čas strávila špehováním Amy... ještě s jedním z našich ninjů..."řekl jsem (rudá- temný podtext a vyznění celého mého těla-gestikulace a zabarvení hlasu.... červená-příjemn normální zvuk a gestikulace)

"Týden v Ame? Proč ne, už jsem potřebovala dovolenou." odvětila jsem s mírně sarkastickým podtextem.
"Samozřejmě, že půjdu, nebudu tam poprvé. S kým mám jít?" doufala jsem, že člověk, který půjde se mnou bude stát za pohled a za pár přátelských slov. Jestli ne... Budu se s tím muset smířit.

"S Manasuki Ikigure... ten se kdyžtak dokáže ubránit a zdrhnout dřív než ho zabijete..." řekl jsem
v hlavě mi však proběhlo : "A když ne,tak ho postrádat nebudem..."
" S ním vše samozřejmně nejdříve chci v´šechno probrat... takže se mnou půjdete do centra vesnice..."

Jemně jsem nakrčila drobný nosík.
"Jsem na něj zvědavá," povzdechla jsem zcela neupřímně.
Ame... Déšť... Rozmoklý písek... Tfuj...
Nakonec jsem jen pohodila vlasy.
"Dobrá, můžeme jít," dodala jsem a aniž bych dala znát své myšlenky vydala jsem se ke dveřím, kde jsem na něj čekala. V Iwě jsem se nevyznala.

přesun centrum iwy- obytná část...

(Přesun)

Oki


Dorazil jsem k mému cíli , na nic nečekal chtěl vejít dovnitř , ale nešlo to.Sedl jsem si tedy na římsu a doufal že se Tsuchikage objeví.

Vešel jsem do budovi... v keré jsem zašel za správní radou a poté jsem vyrazil do své kanceláře... vešel jsem dovnitř....

Oki


Viděl jsem jak přichází Tsuchikage , ale zřejmě si mě nevšiml.Jak by taky mohl když jsem takhle malý.Když zavíral dveře tak jsem se prosmykl dovnitř.Vyskočil jsem na stůl aby mne vůbec viděl." Zdravím Tsuchikage-dono...mám vám předat zprávu od Hokage-sama... " řekl a vyndal vzkaz který posunul před Tsuchikageho.

Vzkaz:

Vrátil som sa ku kancelárii Tsuchikageho, len som zaklopal na dvere a vstúpil som, nevidel som že by tu na neho niekto čakal a no.. potreboval som podať hlásenie. Celú pravú ruku som mal doslova "dotrhanú" a po tom čase som s ňou už vôbec nmohol hýbať, miestami som na nej dokonca nemal ani pokožku, ja som však bol v takom menšom delíriu takže som to vôbec necítil, necítil som absolútne nič. Bol som celý od krvi a vyzeral som, ako keby mnou prešiel parný válec.. vlastne na tom bola dosť biedne aj moja chakra no nechcel som zase použiť chakrovú pilulku, páč som mal už len poslednú. Tsuchikage-sama.. pozdravil som Tsuchikageho a len som čakal na jeho reakciu, nebolo slušné začať rozprávať bez toho, aby ma k tomu vyzval.

Převzal jsem vzkaz od toho psíka... a pak jsem vzal zapalovač ze stolu a spálil jsem ten vzkaz... pak jpřišel oga... a já se obrátil na toho psa... "Zpráva předána a teď zmiz..." a čekám dokud psík neodejde...

Oki


" Hai..Tsuchikage-sama... " řekl jsem a zmizel v obláčku kouře.

Keď ten pes zmizol tak som sa len pozrel na Tsuchikageho, čakal som či prehovorí ako prvý no keď sa tak nestalo tak som si len vzdychol. Misia ktorú ste mi zadali je splnená.. takmer. Útočníci neboli banditi ani zlodeji ale shinobi, pre mňa z neznámej dediny. Nepodarilo sa mi ho zabiť pretože utiekol no, pochybujem že bude horníkov naďalej otravovať. Podal som hlásenie a len som sklopil zrak na zem, túto misiu som bral, viac menej ako sklamanie.

"Aspoň že tak... hlavní je... když njsme ukázali sílu a ještě k tomu vytěžili nějaké peníze... a když zaútočí znovu? Nevadí... aspoň skasírujeme kameníky znovu..." řekl jsem ale pak jsem se zamračil.... "Měl by jsi se jít uzdravit... i když jak vidím... dost zranění už ti pokryli strupy... zajímavé... normálně by to mohlo trvat více dní... nevadí..." dořekl jsem plně zamyšlen... a pak jsem dodal... "Většina lidí je na misích... a přesto musím pryč... budou to tu mít na starosti dva sentimentální starší... tak poslouchej radši šéfa Anbu..." řekl jsem vzal si plášť a zakončil jsem řeč: "Já teď jdu do města..." a vyšel jsem (přesun brána...-ryhle musím jít na schůzi...)

Prikývol som a len som si povzdychol.. tak ja .. sa idem poriadne najesť.. zamumlal som páč mi v bruchu dosť zaškvŕkalo..Len som sa pootočil a vyšiel som z budovy Tsuchikageho, vlastne som mieril najprv do nemocnice kde som mal v pláne nechať si tú ruku prezrieť.. a aspoň obväzmi nejak zakriť páč vyzerala naozaj hrozne.
(presun)

Přišel jsem do kanceláře... a jenom jsem se usadil do křesla a koukal oknem ven... ale myšlenky mě tak rozbucovali,že jsem vytvořil v ruce meč z krve a zabodl jsem ho do stolu....

Prišiel som pred kanceláriu Tsuchikage a rýchlo a hlasito na ňu zaklopal. Bol som dosť unavený po dlhej ceste tak som si sadol na lavičku a dúfal že nebudem čakať dlho.

Z tréningového placu som prišiel priamo sem.. bol som ako tak odpočatý a tiež som chcel vedieť ako "to" dopadlo. Pred dverami však už niekto stál.. len som na Tasaia kývol hlavou na pozdrav a sám som si sadol na lavičku pred kanceláriou (ak tam nejaká bola)

"Tak vstupte...rovnou oba dva..." řekl jsem unaveně...