Ohromná rezidence klanu Osferatu

First topic message reminder :

Velká rezidence klanu Osfertu kde zije uz jen Tascher Osferatu jako jediny dedic majetku klanu Osferatu a zaroven taky prezivsi... Komplex se sklada z velke celorocne zelene zahrady a velkeho domu. Vse je chraneno specialni barierou, ktera cely pozemek chrani proti neautorizovanym osobam. Tedy lidem kterym nedal primy souhlas Tascher Osferatu. Dale pak take vytvari vlastni okolni atmosferu diky ktere, je v celem komplexu prijemna teplota i vlhkost...

V současné době dům trvale obývá Tascher Osferatu, Fujin Surashi a početné služebnictvo (zahradníci, kuchaři, opraváři, služky, komorníci a ochranka (úroveň Chunnin až Jounin) mnoho dalších k provozu potřebných povolání )

Dali jsem se do jidla... Kdyz jsme skoncili rekl jsem: To jidlo bylo znamenite, jako vzdy... Vim o tom, ze jsi se o neho postaral, ale kdyz na neho nechame pro jistotu kouknout odbornika nic to neskazi... Nerad bych neco zanedbal, co se tyka jeho zdravy... za 1. za jeho stav muzu ja a za 2. ho beru ze pritele, stejne jako tebe... pratelsky jsem se usmal

Já jsem se naopak vděčně usmál."Nic se tím nedá pokazit..." Sklidil jsem nádobí ze stolu a hned ho umyl a poutíral. Vše jsem dal tam, kam patří. Nakonec jsem schoval i připravené jídlo pro Exe. Pak jsem se vrátil k Tascherovi."Myslím, že bychom už měli jít spát...zítra bude náročný den..."

Jen jsem přikývl a ještě naposled se hřejivě usmál."Děkuji...tak já jdu spát...zítra opravím pak tu rozbitou podlahu v tréninkové hale." Otočil jsem se a chodbou se vydal do svého pokoje. Tascher měl stejnou cestu, ale to mě nevadilo. Potřeboval jsem si už lehnout. Vešel jsem do místnosti, hodil si rychlou sprchu a pak jen tak na adama zapadl do postele a pořádně se zachumlal. Trvalo jen pár sekund, než jsem úplně usnul.

Nechtel jsem nechat tu rozbytou podlahu na Fujim, tak jsem ji opravil sam... Potom jsem si dal rychlou lazen a sel v kimonu spat do sveho pokoje... Zitra bude opravdu tezky den snad vse dobre dopadne

Vzbudil jsem se a posadil se. Chytil jsem se ránu, která mě pořádně zabolela, ale proti tomu, jak bolela včera to nic nebylo. Usykl jsem a rozhlédl se kolem. Byl jsem v posteli v nějakém pokoji. Hodil jsem to za hlavu a posadil jsem se na kraj postele.
Cože to ten kluk říkal? Že bych dneska neměl používat svoje techniky? No, tohle mu určitě vadit nebude.
Vytáhl jsem si jeden čistý svitek, který jsem měl u sebe a někde jsem našel štětec a inkoust. Posadil jsem se na zem do tureckého sedu, svitek položil před sebe a začal jsem si kreslit pečetě.
Zatraceně, k tomuhle jsem se nemusel snížit hodně dlouho.

Vstal jsem, oblekl se a sel se podivat na Exe... Zaklepal jsem na dvere a vztoupil dovnitr... Dobre rano... Uz je ti alespon trochu lip??? Mas Hlad??? Dnes sem prijde jeden muj podrizeny... Je to ninja medik... Patri mezi spicku v Sune... Pokud budes chtit mohl by se na tebe podivat a mozna i urychlit hojeni, toho zraneni... mile jsem se usmival...

Obrátil jsem se na něj.
Přeji dobré ráno,
co se týká hladu, musím odpovědět ano, usmál jsem se.
A co se týká toho druhého rozhodně nejsem zvyklý,
zlobit se, když mé léčení někdo zrychlí.

Vstal jsem o něco později, což mě docela štvalo, protože jsem to neměl ve zvyku. Naházel jsem na sebe věci a rychle se přesunul do kuchyně. Vytáhl jsem jídlo z ledničky a dal ohřát. Potom jsem ho položila na táct a k tomu pomerančový juice. Vše jsem zval a pomalu nesl do pokoje, kde spal ten kluk.
Když jsem tam dorazil, uviděl jsem tam Taschera."Dobré ráno...omlouvám se...trochu jsem zaspal, ale nesu ti jídlo...pokud chceš tedy...máme Tempuru...doufám, že ti to bude chutnat..." Vešel jsem a položil do na stolek vedle postele.

Dobre, potom mas schovane jidlo v lednici... Ok potom se tedy na tebe podiva... Nejdriv, ale musi zaridit jistou operaci Fujina... chystal jsem se odejit z pokoje... Dobre rano Fu, nic se nestalo... Je jen dobre, ze si trochu prispis, zvlast kdyz te ceka dnes tak dulezity den... zarive jsem se usmal...

Taky jsme se na něj usmál."Jasně...ale raději stávám dřív, než pozdě...přeci mám pak lepší pocit..." Na dnešek jsem zkoušel moc nemyslet. Bylo to pro mě trochu těžké. Věděl jsem, že to určitě chci, ale když jsem si vzpomněl, co zas bude muset následovat... Po dlouhé době mi mizel zase z obličeje úsměv, což to se moc často nestávalo.

Neboj, urcite to bude dobre, mam tu na to ty nejlepsi ve svych oborech... Vlastne by tu uz kazdou chvyli meli byt... rekl jsem to tak, aby bylo poznat, ze ho 100% podporuji...

Jen jsem přikývl a snažil se jen myslet na to dobré, co to přinese, ale i tak se mi do mysli někdo v bloudila podobná myšlenka. Jen jsem se ještě jednou pěkně usmál na toho kluka a zmizel potichu z pokoje. Zamířil jsem si to zpátky do kuchyně.

Děk- chtěl jsem mu poděkovat za jídlo, ale už byl pryč. Povzdechl jsem si.
Zvláštní kluk. Vrátil jsem se pohledem zpátky k pečetím.
[b]Vypadá to výborně, ale vezmu si to až později.

Dve postavy se pomalym krokem blyzi k bariere... Jedna z nich je asi 180 cm vysoka a je zahalena v plasti, prez oblicej ma satek, aby nebylo poznat, kdo to je, jen hlas prozrazuje, ze je to mlady muz... Na zadech mel velky pergamen, ve kterem mel ukryte loutky... Uz je to dloha doba, co si nas povolal nas pan, ze??? Zajimalo by me, ktery zatraceny genin ho tak zaujal, ze mu chce poskytnout to nejlepsi vybaveni a vubec na tom nesetri... Druha postava bylo o poznani mensi a velmi utle postavy... Mela na sobe blankytne modry plast a krasny oblicej, ji kryla jen zcela pruhledna latka v barve zapadajiciho slunce... Prez jedno oko, ji prelezal pramen dlouhych medovych vlasu... Byla to opravdu krasna mlada zena... Notak, necerti se Ryu... Nas velitel je sam, taky genin, ikdyz je mnohem lepsi nez ostatni... Urcite ma pro to dobry duvod, ze si ho vybral... Navic jsem ho uz pul roku nevidela a chci ho prekvapit... Ach uz abych u neho byla... Bariera se pred nimi otevrela a oni pokracovali az k hlavni brane sidla...

Prozatim jsem se rozloucil s Exem... Sel jsem za Fujim a premyslel, jak jeste vic zvysit sance na uspech... V tom me jsem v hlave ucitil, ze uz dorazili moji hoste... Nechal jsem je projit barierou a sel jim s Fujim naproti, ke dverim...

Jen jsem šel pomalu za Tascherem. Měl jsem tušení, že naši hosti tady už jsou. Radši jsem sebou vzal nějaké to občerstvení a pití. Host má vždycky přednost. Na velkém tácu bylo vyskládáno láhev saké ze sklenkami, láhev vína se sklenkami a také nějaké to obyčejné pití, juice a minerálka. Potom tam byli nějaké drobnosti jako suši, sýrové placky z mističkou omáčky na namáčení a tak. Celý jsem to nesl na zdravé ruce a udržoval s ním krok.

Dosli spolecne k hlavni brane a ta se najednou otevrela v ni stal Tascher a zrovna je zdravil... Taky zdevym veliteli, ale tohle rano je na muj vkus trochu moc slunecno... Nez Tascher stihl cokoli odpovedet, vrhla se na nej ta divka... Tascher-sama tolik jste mi schazel... Proc jste se mi neozval uz driv???... Nezne ho objimala a snazila se ho polibit... Tascher, ale pouzil Kawarimi no Jutsu a zmizel... Potom pokracoval i prez vyjeveny pohled divky, kterou tohle jeste vice vyhecovalo...

Otevrel jsem dvere a s usmevem je pozdravil dobre rano... a pustil jsem je do dveri... Spolecne jsme pak dosli do jednoho ze salonku... Kdyz jsem tam dosli... Predstavil jsem je... Tohle je Fu... Tamhle to je Ryu a ona je Aimi...

Jen jsem se na ně velmi příjemně usmál."Velmi mě těší..." A trochu jsem se uklonil. Oba jsem si dobře prohlédl, i když tomu muži nešlo vůbec vidět do tváře, ale naopak té ženě ano. Natáhl jsem k nim táct s občerstvením."Ehm...nedáte si něco? Určitě musíte mít po té cestě žízeň a určitě i trochu hlad..." Znovu jsem se hřejivě usmál.

Vubec nejsem nejsem hladovy ani ziznivy... zareagoval trochu podrazdene na Fujinuv usmev... Co to je za ub..... nez stihl domluvit dloubla ho Aimi do zeber... Rada si neco dam zlaticko... reagovala na Fujinovu otazku s usmevem... zaroven se omluvne podivavala na Taschera...

No kdyz uz se tak dobre bavyte, tak bychom mohli prejit k veci... Tedy k tomu, proc jsem vas sem zavolal... rekl trochu ironicky a usmal se, nenapadne pritom kyvnul na Aimi...

Jen jsem se trochu pousmál a otočil jsem se na tu slečnu."Vem te si cokoliv chcete...jste velmi pěkná dívka..." Znovu jsem se na ni pěkně usmál. Hned jsem natáhl k ní velký táct ze vším možným. Potom jsem se zase podíval na toho muže."Jen to prosím dořekněte...mám rád upřímné lidi, který řeknou to, co si myslí a nic nepředstírají..." Pořád jsem se tak trochu pousmíval, ale moje oči hleděli přímo do těch jeho, což to bylo to jediné, co z jeho obličeje šlo vidět. Můj pohled byl velmi zvláštní, ale takový vyzývavý a zároveň upřímný a utápějící.

Dekuji zlaticko, z tebe bude za par let jiste taky penkny muz... rekla Aimi a prijemne se usmala, pritom strelila pohledem po Tascherovi a cekala na jeho reakci...
Stale zachmureny Ryu, byl trochu zaskocen z Fujinovi reakce a uz chtel neco rict, ale jeste se zarazil a podival se taky na Taschera... Jen do toho, rekni mu co chce vedet... Rekl Tascher bez emoci, jen mu po tvari pohraval trochu strojeny usmev... Tak dobre, podle me si jen jeden z mnoha neschopnych geninu ze Suny, pritom je tu mnoho shopnejsich lidi nez ses ty... Nevidim jedinej duvod, proc se nekdo jako je Tascher-sama zahazuje s takovym bridilem a jeste mu chce zaplatit neco tak nakladneho... z oci mu trochu srcely blesky, ale jine emoce nebyly poznat, jen satek se vlnil pri jeho slovech...

Jen jsem položil táct a ještě se podíval na to slečnu."Děkuji jste milá..." Potom už jsem se jen soustředil na toho muže. Dost mi to teď připomnělo otce, ale s tím jsem se teď nechtěl zahazovat."Děkuji za upřímnost pane...ano...Tascher toho pro mě dělá hodně a já jsem mu za to nevýslovně vděčný. Snažím se mu to vše oplatit, ale ať se snažím jak chci, prostě to nedokážu. Kdyby mě nevzal k sobě, asi bych teď spal někde na ulici, ale můžu zůstat tady a to je něco nezaplatitelného. Možná jsem neschopný, ale já své účty platím, i když mi to teď nevychází podle mých představ. Ty končetiny, co mi che zaplatit, nabídl se sám. Chtěl jsem si na to našetřit, ale on na tom trval. Nejsem z toho zrovna potěšený, že ho takhle zneužívám...já sám si to ani nezasloužím, ale nikdy jsem to s ním nemyslel špatně...to mi věřte a udělal bych pro něj cokoliv...jste určitě velmi zkušený a nadaný muž, proto já nemám právo vás o něčem podobném jako je život poučovat, ale určitě vím, že to chápete...pokud to nechcete dělat...nemusíte...je to jen na vás..." Pořád jsem se mu díval do očí a vše jsem myslel vážně. Potom jsem jen sáhl dozadu a vytáhl dva svitky."Na jednom je nákres ruky a na druhém nohy. Snažil jsem se vše vypočítat přesně a také rozměřit. Pokud to budete chtít, dělat, tak tady to máte. Rozvrhl jsem jak by to asi mělo vypadat a rád bych vám z konstrukcí pomohl. Trochu se v takových věcech vyznám, ale určitě nemám na vás...snad se vám to bude líbit a všechno je v pohodě..." Potom jsem teprve odvrátil zrak.