Ohromná rezidence klanu Osferatu

First topic message reminder :

Velká rezidence klanu Osfertu kde zije uz jen Tascher Osferatu jako jediny dedic majetku klanu Osferatu a zaroven taky prezivsi... Komplex se sklada z velke celorocne zelene zahrady a velkeho domu. Vse je chraneno specialni barierou, ktera cely pozemek chrani proti neautorizovanym osobam. Tedy lidem kterym nedal primy souhlas Tascher Osferatu. Dale pak take vytvari vlastni okolni atmosferu diky ktere, je v celem komplexu prijemna teplota i vlhkost...

V současné době dům trvale obývá Tascher Osferatu, Fujin Surashi a početné služebnictvo (zahradníci, kuchaři, opraváři, služky, komorníci a ochranka (úroveň Chunnin až Jounin) mnoho dalších k provozu potřebných povolání )

Jak by mohl mít přátele kluk,
co vyrůstal v lese, stejně jak buk?
ušklíbl jsem se.

Potom evidentne muze... Ja jsem toho dukazem... Jelikoz chci byt tvym pritelem... Navic slovo pritel ma mnoho definic, ale je to asi tohle... Pratele se na sebe muzou spolehnout, vzajemne si pomahaji, jsou tu vzdy jeden pro druheho a podporuji se jak to jen jde... rekl jsem melodickym a milim hlasem, pritom jsem se hrejive usmival...

Mávnul jsem rukou,
To znám, to je teorie,
očividně se to ale špatně žije, promnul jsem si bradu a přemýšlel nad tolika příklady z literatury, které tu teorii vyvraceli.

No, to je teda haluz, zvedl jsem oči v sloup. Dost mě to zarazilo a moc se mi to nelíbilo, dokonce jsem už zase zapoměl rýmovat.

Povzdechl jsem si.
No, tak to přejdeme
a kdy vlastně na to cviciště dojdeme?
Ten barák byl vážně obrovský.

Usmál jsem se a moje prsty začali modře svítit, jak jsem do nich hromadil čakru. Odskočil jsem od něj, dopadl do dřepu a moje ruce začali po podlaze jezdit takovou rychlostí, že se dali sotva sledovat.

Nez to staci dokoncit poslal jsem po nem vybusne kunaie posilene a zrychlene pomoci Fūton: Reppūshō, ktere vybuchly hned, jak se priblizili k Exovi...

Okamžitě jsem uskočil a v letu si pomocí palců u nohou sundal boty. Stejně to pro mě bylo přirozenější.
Že nejsem silný, neznamená, že jsem pomalí.
Dopadl jsem a okamžitě jsem začal kreslit po zemi nohama, vypadalo to tak trochu, jako kdyby jsem tančil, ale i nohama jsem dokázal vyvinout úctyhodnou rychlost. Mezitím jsem vytáhl svou jedinou jehlici a i na tu jsem nakreslil pečeť.

Zvedl jsem masu pisku a ten ho velice rychle zacal obalovat... Navic jsem tam nepozorovane vlozil vybusne listky a ty byli skryte pod milimetrovou vrstvou pisku. Z toho duvodu nebyla nasledna exploze nikterak omezena...

On ovládá písek? dost mě to překvapilo, ale ne na tolik, abych z toho opět nestihl uskočit, rychlosti jsem se konec konců učil od zvířat.
Tak změníme taktiku.
Hodil jsem po něm jehlici, která je malá a tím pádem těžko viditelná a odklonitelná. Těsně u něj jsem jí nechal vybuchnout.

Probleskl jsem pryc od vybuchu a bjevil se za nim... pouzil jsem kunai a primackl mu ho na krk...

Pousmál jsem se.
Dostal jsi mě.
V tu chvíli jsem hlavou trhl dozadu, takže jsem ho pořádně praštil do nosu, abych ho na chvíli zarazil. Zároveň jsem využil toho, že je tak blízko, zkroutil jsem ruku a velkou rychlostí mu začal kreslit pečeť na záda.

Vytvoril jsem mezi nami vztlak vzduchu, ktery nas oba odmrstil na konec mistnosti... Diky me schopnosti jsem se v letu zastavil a jeho zachytil do gravitace tak bych mu blokoval vsechny koncetiny... Na chvyli jsi me vyvedl z miry, za to mas muj obdiv...

Pousmál jsem se.
Teprve teď se budeš divit.
Pečeťe jsem kreslil opravdu rychle a k uvolnění téhle jsem rozhodně nepotřeboval končetiny.
Kai! pečeť na jeho zádech vybuchla.

Dostal jsem dost silny zasah, ale vykryl ho pisek ktery byl ukryty na kuzi... Tak ty to chces brat do opravdy, jo ??? Z posledchnich zbytku soustredeni jsem po nem hodil telekinezi ostry kamen, ktery se mu zabodl hluboko pod levou lopatku...(to je kousek od srdce ) Potom jsem klesl k zemi a z hluboka oddechoval... Presto jsem se dal snazil hlidat dalsi mozny vypad z jeho strany...

Dost to bolelo, ale bylo to přesně jak jsem předpokládal a technika, kterou mě svazoval se uvolnila.Dopadl jsem na zem přesně na místo, kde jsem měl rozkreslenou pečeť. S bolestným úsměvem jsem se dal do práce. Na mé rychlosti se mnoho nezměnilo.

Trochu jsem to rozdychal a znovu se soustredil na ulomek... Trhnul jsem s nim abych zpusobyl paralizu bolesti a hrot zajel jeste bliz k Exove srdci, byl uz jen kousek od srdce a zpusobyl poraneni jedne plice. Ta se zacala rychle plnit krvi... Ja jsem se opet vznesl a vyletel asi 10 metru vysoko...

Padl jsem na všechny čtyři a začal jsem vykašlávat krev. Pečeť už ale byla dokončená a Tasher ze vzduchu mohl obdivovat její neskutečně složitý tvar. Vykašlal jsem další krev a aktivoval jsem pečeť. Na chvíli modře zazářila, ale jinak nebylo nic vidět. Spokojeně jsem se svalil na záda a díval se nahoru na Tashera.Teď už nemáš šanci vyhrát, zasípal jsem a vykašlal jsem další krev

(Sakra, co to melo byt za pecet bys mohl alespon napsat... takhle nevim proti cemu mam vlastne reagovat)

(Tvoje postava to taky neví, tak to nemáš proč řešit )

(Tvl tak Ok ) Dost me ta pecet zarazila, ale rychle jsem unikl z jejiho dosahu, alespon jsem si to myslel... Potom jsem hodil nekolik vybusnych kunaiu do zeme a ty se zarazili asi 20 cm pod zem.. KAI... Nastal vybuch a jeden cip peceti byl znicen bortici se podlahou...

Lístky sice vybuchly, ale část podlahy nacházející se pod pečetí byla naprosto neporušená. Bolestně jsem se zasmál.
Už jsem ti to jednou říkal, teď už nevyhraješ. Tohle je pečeť čistoty, absolutní obrana, hijutsu mého klanu.
Opět jsem vykašlal krev, zatraceně to bolelo.