First topic message reminder :

"Proč?" nechápavě jsem na něj zamrkala dlouhými řasami. "Jsi přece můj sensei, jsem na to hrdá!" odporovala jsem přesvědčivě.

"Viď?" Vyplázla jsem na něj jazyk taky, pak jeho otázku klidně ignorovala a šla ke skříni. "Otočit!" Zavelela jsem, vytáhla pár věcí, došla do malé koupelny a stvořila ze sebe kultivovanou lidskou bytost. Pak jsem se vrátila, a tak trochu mi úsměv z tváře vyprchal. "Je.. Je prostě mimo vesnici, musela si.. Něco zařídit.." Dodala jsem a snažila se vyhnout jeho pohledu. Proč já ksakru neumím lhát? I když to vlastně nebyla lež..

''Yoko..Chci abys mi řekla pravdu.Chápu že je to Kazekage a že ti řekla ať to nikomu neříkáš ale pochop mě..Jestli se jí někde něco stane..Prostě bych nechtěl žít kdyby se jí něco stalo...A ještě něco..Neumíš lhát'',usmál jsem se a díval se jí do očí..

přišel jsem před dům "Hitomi mi nepomohla...musím jít za "ní"" vzdychl jsem si a otevřel si dveře "PiliKKo ?!"

Jen jsem si povzdecha a už se nesnažila uhýbat pohledem.
"Chápu, jak se cítíš. Vadí mi, že nemám ponětí, kdy se vrátí, co právě teď dělá. Vědomí, že jsem tam nemohla jít s ní.." Ztišila jsem hlas a stiskla ruce v pěst. "Řekla mi, ať to nikomu neříkám, řekla mi, že to zvládne. Je silná, věřím v její schopnosti, ale zřejmě to před tebou neutajím.. Šla.. Šla si vyřídit pár věcí s jistým.. Hebimarem.." Dodala jsem, celkem vytočeně. Proč musí ničit život zrovna jí?! "To ti musí stačit, gomen.." Dodala jsem. "Aki, jen.. Neudělej blbost, který by jsi později litoval. PiliKKa to zvládne, věř jí.." Protože přesně to musím dělat já.. Věřit..

Usmál jsem se."Jasně...proč ne...jo a ještě k tomu na co ses ptal." Opřel jsem se o hůl a stoupl si. Potom jsem ji zvedl a protočil si ji v ruce, Pka za stálého točení kolem sebe a nakonec švihl od těla a držel ji rovnoměrně s rukou namířenou k zemi. Mezitím, co jsem s ní točil se kolem mě zvedal vítr a nakonec jak jsem prudce švihl od sebe se vítr uvolnil a vše v místnosti, co enbylo přidělané a nebylo tak těžké jako nábytek se rozletělo po celém pokoji, protože ode mě zafoukalo docela silně. I člověka to mohlo trochu odsunout a dost ho celého pocuchat."Náš klan má speciální Hijutsu, do kterého taky patří výroba těchto unikátních holý, které může ovládat jen ten uživatel, pro kterého byla stvořena. Mnohonásobně to umocňuje naši sílu ovládat Fuuton a taky vše zjednodušuje a přibírá na efektivitě. Víc ti toho říct nemůžu, ani jak to funguje. Je to zakázané a hlavně si dost potrpíme na tajnosti, proto Hijutsu. Ale možná někdy v budoucnosti ti o tom řeknu víc..." Znovu jsem se pěkně usmál. Moc jsem se radši nepohyboval a i to, jak jsem se teď ohnal bylo dost namáhavé, ale můj stav se pomalu lepšil, i když jsem měl pořád podezdření na zlomená žebra a že mi jedno něco udělalo, protože mě v jedné části hrudníku dost píchalo. Zase jsem někoho uslyšel a taky asi někoho hledal. Neodpovídal jsem a nechal to radši na Tascherovi.

vyšel jsem nahoru po schodech a prohledával pokoje až jsem narazil na ten od Yoko "Ahoj......Akiyuu ?"

Videl jsem dalsiho prichoziho, ale vzajemne jsme se ignorovali... Myslim, ze je to skvele s tema holema, ale radsi pojd nez Yoko zjisti, jaky jsi tu udelal bordel... ukazal jsem na neporadek. Radsi pujdem, ne ???

Teď jsem si to teprve uvědomil."A sakra...to jsem vážně nechtěl..." Poškrábal jsem se na temeni hlavy."Tak teda půjdeme, ale pak to jsem musím dojít uklidit jo?" Podíval jsem se na něj a myslel to smrtelně vážně.

Ok, ze ses to ty tak se divej... Najednou vsechny veci v pokoji zacali levitovat a pristavat na sve misto... dokonce i prach vyletel oknem ven... Tak co na to rikas???... zasklebyl jsem se... Takhle tu cisto jeste asi nemeli...

Usmál jsem se na něj."Myslím si, že je to super...ale zase pořád je to lepší rukou...takhle by se to nemělo zneužívat...i když mě taky napadlo to udělat větrem...bohužel si na to, ale zatím netroufnu, co kdyby něco..." Potom jsem si teprve vědomil, že mám na sobě sice obvazy, ale žádné triko."No...asi bych se měl ale zastavit ještě domů..." A už při té představě se mi udělala husí kůže.

Videl jsem jeho reakci a rekl mu... Pokud se bojis domu, tak existuji 2 moznosti. Za 1. muzu jit s tebou a jako tvuj kamarad ti kryt zada, aby se neopakoval ten vcerejsek. Nebo za 2. muzem jit do meho sidla v Sune a ja ti dam nejake tryko co jsem si koupil, ale jeste nenosil. Muzes si vybrat... velmi presvedcive jsem se usmal

Jen jsem se na nějak trochu překvapivě podíval."No...já...já...nevím...ono...nechtěl bych tě otravovat a ještě si od tebe půjčovat věci...no...víš co...je mi to docela blbý..." Řekl jsem dost nejistě, ale ta první možnost se mi vůbec nezamlouvala, i kdyby šel se mnou. Pořád byl otec shinobi a dost dobrý, i když to byl ožrala a taky si z ničím nebral servítky.

Vidim ti na ocich, ze me beres na lehkou vahu, protoze jsem genin, ale zvladnu se vyporadat bez problemu i s chunniny. A rikal jsem DAM, tim jsem myslel, ze si ho nechas uz naporad. usmal jsem se na neho

Jen jsem se na něj tak udiveně znovu zadíval."Dáš?...no...já...nechtěl bych se na tobě přiživovat...a neberu tě na lehkou váhu...můj otec je jounin a dříve dělal ANBU...také hodně plnil mise v zahraničí, ale...no pak se trochu změnil...pár okolností k tomu vedlo..." Trochu jsem zesmutněl, ale snažil se ty vzpomínky hned zahnat.

Ok vidim, ze o tom nechces mluvit, tak to nechme byt... Jestli si o tom budes, ale chtit pokecat, tak muzes klidne prijit za mnou. A prizivovat se urcite nebudes. Muj klan byl, jeste nez ho vyvrazdili dost mocny a bohaty... Ja jsem nyni jediny dedic vseho. Tak to ber treba jako darek. a usmal jsem se.

Taky jsem se nakonec na něj usmál a došel až k němu. Hůl jsem používal jako oporu."Tak jo...teda...díky..." Ještě jednou jsem po něm hodil jeden z mých nejlepších a nejpřátelštějších úsměvů a jen se tak podíval směrem ke dveřím. "Tak teda jdeme ne?..."

Vyrazili jsme k memu domu (presun)

Jen jsem přelétl pohledem Kisukeho a pak se hned otočil na Yoko.''Ihned mi řekni kam přesně šla..A kdy?Prosím Yoko nesmím ji tam nechat..''Skousl jsem si dolní ret a přiblížil se k ní.''Prosím..A řekni pravdu'',řekl jsem už spíše polohlasně a sledoval jedno neurčitě místo na podlaze..

Pevněji jsem stiskla pěsti. "Odešla.. Už je to několik dní.." Špitla
jsem. "Já.. Já nevím KAM šla! Nechce, abychom za
ní chodili, nechce. Chce nás ochránit.." Dodala jsem tišeji. "Říkám ti
pravdu, nevím o tom Hebimarovi nic, vůbec nic.." Vím jen, že mě přišla poprosit o radu a pak... V takovém stavu jí už nechci vidět. Nechala jsem tu vzpomínku zmizet.
"Ráda bych ti pomohla nějak víc, ale.." Odmlčela jsem se. Gomene, Pili..
"Shumisen.." Spíš jsem to slovo jen zašeptala. "Ale víc.. Už opravdu nevím!"

''Půjdu za ní...Kdy už pochopí že na všechno není sama...''Řekl jsem spíše naštvaně a podíval se z okna.Kdo je Hebimaru?A co chce?SKouskl jsem si dolní ret,pomalu se otočil a šel ke dveřím.''Arigato Yoko'',řekl jsem polohlasně a vzal za kliku.

"Dávej na sebe pozor.." Dodala jsem ještě polohlasně. A pokud ji najdeš, dej pozor i na ní.. Tu větu už jsem nechala utkvět jen ve svých myšlenkách. Jen jsem si povzdechla a povolila pěsti. Pak jsem kolem něj prošla, seběhla pár schodů dolů a dorazila k hlavním dveřím. Měla bych se věnovat něčemu jinému, než své sebelístosti, Yosh, tak by to chtěla! Pak jsem dům opustila. Věděla jsem, že Akiyuu půjde stejně pryč.
(Přesun)

Hebimaru..Tohle jméno se mi pořád přehrávalo v hlavě..Prvně ji musím najít..Seskákal jsem v rychlosti ze schodů a zamířil k bráně,pak směr Shumisen..(přesun)

"nesnáším ignoraci" promluvil jsem a pak odešel pryč...náslědně i z vesnice

Dorazila jse domů a spěšně vyběhla pár schodů až nahoru na půdu. Vadilo mi to ticho a prázdno kolem, tak jsem to riskla a začala si něco nesmyslně broukat. Jakmile jsem rozrazila dvířka od půdy vyvalila se na mě kupa prachu. Rozkašlala jsem se a setřela si prach z tváře, načež jsem se vyhoupla nahoru. "Ták a kde vás máme!" Zamumlala jsem znovu a už se vrhala k první krabici. Tam mě čekali akorát tak staří plyšáci a fotografie, takže jsem hledala dál. Konečně jsem našla obrovskou bednu, otevřela jsem jí a pousmála se. Vyhazovala jsem rozbité loutkařské končetiny ven, až jsem našla pár nepoškozených. Otřela jsem je od prachu a vzala je. Pak jsem zmizela ze zaprášené půdy až do přízemí, kde jsem vyrazila z domu ven. Ještě, že máme doma skladiště!
(Přesun)