"Proč?" nechápavě jsem na něj zamrkala dlouhými řasami. "Jsi přece můj sensei, jsem na to hrdá!" odporovala jsem přesvědčivě.

Na chvíľu ma tá odpoveď odrovnala no ja som sa nedal.. proste.. ak mi tak budeš hovoriť.. n..nenaučím ťa nič.. odpovedal som jej jednoducho po čom som len zatvoril oči.. cítil som sa o niečo kľudnejší.. no naozaj by som nezniesol keby že niekto hovorí "sensei" mne..

"Ummmmm hai hai..." zmlkla jsem a trochu naštvaně nafoukla tvářičky. "A jak ti tedy můžu říkat?" naklonila jsem hlavu na stranu.

Na chvíľku som sa zarazil.. s týmto som nepočítal.. uhm.. A..Artemis.. stačí ak mi budeš hovoriť menom.. povedal som nakoniec a posnažil som sa vystrúhať úsmev aj keď.. bol taký.. "neistý"..

"Dobře!" kývla jsem. "Přijímám... jsem ráda, že mě budeš učit, budu tě poslouchat a budu nejlepší studentka jakou jsi kdy měl!!" usmála jsem se jako hvězdička.

Hai hai.. zasmial som sa nervózne.. snáď aj jediná študentka akú som kedy mal.. prebehlo mi hlavou .. bolo to celkom zvláštne no nejak som "prestal" ovládať Rin a Kin ako živé bytosti.. proste.. obe boli "zapečatené" vo zvitku na mojom chrbte čo som už tiež pekne dlho nespravil.. Tak ..ehm.. Amayo-chan.. môžem ísť d..d..do vnútra či sa..chceš učiť niekde t...tu vonku? spýtal som sa jej stále trocha nervóznym hlasom..

"Já nevím!" pokrčila jsem rameny. "Můžeme jít bu´d na dvorek a nebo do haly, tam jak chodí maminka... jak chceš sen-eee Artemisi!" zářivě jsem se usmála.

Hmm.. tak..p..poď za mnou.. povedal som jej po čom som len vyšiel na ulicu.. bola noc takže tu aj tak moc ľudí nebolo.. pozorne som si premeral jednu z "paliem" na ktorú som zaťukal rukou.. Amayo-chan, a..a. eh.. ako si na tom s .. k..koncentráciou chakry? spýtal som sa pri čom som si len troška odkašľal..

Lehce jsem vzdychla a mírně zčervenala, což naštěstí ve tmě nebylo vidět. "No víš... já... mno.. já... nic moc neumím... vlastně skoro nic." vzdychla jsem si znovu. "Táta na mě neměl čas a maminka trénovala Rukiho... já... vždycky jsme měla z boje strach, tak jsem radši nic nedělala a všechno se učila teoreticky ale teď,..." zvedla jsem k němu oči. "Chci být silná, aby jednou Rukiho přivedla domů!!"

Eh... n..n.. no som si i..istý že s teba bude skvelá Kunoichi.. povedal som s takým neistým úsmevom na tvári po čom som si len povzdychol.. okej.. tak začneme od úplného .. "základu".. vyšplhať sa na túto palmu.. bez pomoci rúk.. len nohami.. a chakrou.. dodal som po čom som dal ruky do jednoduchej pečate aby sa mi lepšie sústredilo.. no .. sprav to čo ja.. keď si v tejto tu pózičke.. (xD) tak ..eh..etoo.. sa "sústredíš" na svoj chakrový obeh.. chakra ti prúdi celým telom no ty j..ju zintenzívniš.. a.. alebo inak, proste sa doslova sústredíš na svoje ch..chodidlá.. skúšaš na ich povrch "vložiť" kúsok chakry.. musíš ju však dobre vyvážiť.. podľa toho po akom materiály ideš chodiť.. po tom len.. spravíś.. uhm toto.. dopovedal som a len som sa obrátil k palme po ktorej som začal kráčať až hore.. zozačiatku eh.. doporučujem rozbeh..a ..t..tak.. povedal som ešte keď som bol úplne hore na palme.. tá bola dosť vysoká.. takých šesť až sedem metrov.. znova som zišiel dole a len som si sadol kúsok pod ňu po čom som ju začal sledovať.. no i.. ideš.. zaškeril som sa pri čom som sa znova poškrabal na hlave.. bolo však vidieť že si stále držím odstup.. aspoň nejaký..

"Hai!" kývla jsem a pozorně ho pozorovala. Potom jsem udělala to co on, soustředila jsem se na své tělo, na jeho oběh, stavbu,... zhluboka jsem dýchala, měla zavřené oči. Po několika minutých jsem je otevřela a zhluboka se nadechla. "Yosh!" rozeběhla jsem se proti stromu. Nohama se dotkla kmene, udělal tři kroky a..."Whaaa!" vykřikla jsem, když jsme dopadla do písku na zadek. "Au!" reagovala jsem. Vzdychla jsem, vstala a celý proces znovu zopakovala.
Tnetokrát jsme zvládla kroků pět, ale protože jsem byla maličká, nestačilo to ani na metr a půl výšky.

Keď som ju videl ako sa snaží vyštverať na strom tak som sa proste musel pousmiať.. fóbia nefóbia.. ten pohľad bol na nezaplatenie.. Uhm.. i..ide ti to skvele Amayo-chan !.. l..l..len tak ďalej.. povzbudil som ju aj keď som mal čo robiť aby som povzbudil sám seba pred tými slovami..

Lehce jsem se na něj usmála. "Neboj se, já to zvládnu, vím to!" zazubila jsem se a zase vstala, oprášila si kalhoty od písku a nahromadila chakru do nohou. Zavřela jsem oči a soustředila se, tolik jsem to chtěla zvládnout! Tak moc... prudce jsme rozevřela oči a rozeběhla se proti stromu. Běžela jsem poměrně dlouho, ale čím víš jsem byla, tím méně jsem se soustředila na nohy, ale na cíl jít výš... asi tak tři a půl metrů nad zemí jsem ztratila rovnováhu a s vyděšeným výkřikem jsem po zádech padala dolů, do duny písku..

Ale..i..ide jej to.. pomyslel som si keď už bola celkom vysoko.. minimálne v polke.. keď však začala padať tak som sa mierne vydesil páč bola naozaj maličká a taký pád by pre ňu mohol byť dosť.. nepekný.. rýchlo som vyskočil z nôh a zachytil ju do rúk len kúsok za sebou.. ten jej krik mi znel stále v ušiach a tak trocha neprítomne som sa na ňu zahľadel..

Zděšeně jsem se na něj podívala. "A-arigato..." zamumlala jsem tiše. Klepali se mi kolena, měla jsem strach ještě teď, ale na jednu stranu zjistila jsem něco, co jsme doposud... nevěděla!.. Nedovolí, aby se mi něco stalo.. Věnovala jsem mu slabý úsměv. "Pokračujeme?"

Keď sa na mňa usmiala tak som len prikývol a pomaly som ju položil na zem.. hai.. ide ti to skvele.. povedal som a znova som si len sadol kúsok pod palmu.. je to preč.. prebehlo mi hlavou a ja som sa na Amayo snáď prvý krát usmial.. tak nenútene.. nebol som nervózny a ani.. podobne..

Sotva jsem stál na pevné zemi, odrazila jsem se, rozeběhla se a snažila se dostat nahoru.
Vždy jsem tak po třech metrech spadla, ale už jsem si dávala více méně pozor a různými salty a přemety se vždy dostala na nohy.
Byl to můj první pořádný trénink a cítila jsem, jak se moje tělo rapidně rychle unavuje a moje chakra klesá, ale nechtěla jsem to vzdát!
Musím to dokázat, musím!!
Rozeběhla jsem se proti stromu, všechno soustředila na nohy a na kmen, po kterém sem běžela. Zapomněla jsem na okolí, jen viděla tohle!
Vyběhla jsem zhruba pět metrů, špičkou prstu se dotkla jednoho vrchního listu, ale ztratila jsem rovnováhu a pomocí otočky dopadla na zem. Udýchaně jsem si klekla na jedno koleno.

heeh.. sugooi Amayo-chan.. už vybehneš naozaj ďaleko.. za tak krátky čas.. zaškeril som sa pri čom som si len sadol k nej a chvíľku som sa hrabal vo vrecku.. teda vo "vaku" čo som mal namiesto ruksaka.. po chvíľke som vytiahol tyčinku, bola síce sladká no neobsahovala moc čokolády. .vlastne to bola skôr taká "cereálna" tyčinka no celkom zasítila a keď sa chcelo tak doplnila aj časť energie.. dáme si pauzu ok? spýtal som sa jej takým milým hlasom pri čom som ju jej podával..

"Ummm..." přikývla jsem a opřela se zády o kmen stromu. Všechno mě bolelo a chakry jsem měla docela málo! Vzala jsem si od něj tyčinku a s hlasitým Děkuji si rozbalila obal a strčila pochoutku do pusy. Nadšeně jsem si vychutnávala její sladkou chuť. "Mel-fi-nekdy-nejaký-tým?" zamumlala jsem s plnou pusou.

Heeh nie.. ty si moja úplne prvá študentka.. ale ani by som nechcel.. popravde.. neviem či by som zvládol učiť niekoľko študentov naraz... a navyše som stále chunin.. pousmial som sa pri čom som vytiahol aj druhú a z tej som si tak z chuti odkusol ja.. ty mi úplne stačíš.. aspoň sa ti môžem plne venovať.. dodal som ešte..

"Hai!" kývla jsem hlavou. "Ale jde ti to... máš zásobu sušenek!" zazubila jsem se a vstala. Protáhla jsem se. "Teď to zvládnu!!" zatnula jsem pěst a usmála se.
Rozeběhla jsem se proti stromu...
A zase...
A znovu...
A opět...
A....

Hee? sušenek? spýtal som sa trocha nechápavo no to už trénovala chodenie po "stromoch" ..teda palmách ďalej.. hmm.. zajtra by sme mohli skúsiť aj chodenie po vode a .. praktické využitie.. teda boj na vode.. pomyslel som si keď som ju sledoval a sám pre seba som sa musel usmievať..

Standartně jsem už dávala pět metrů, ale víc jsem se nemohla posunout.. rozhodla jsem, že budu běhat třeba do rána, bude-li to nutné a naučím se to! Nepřestávala jsem, nepřestávala a nepřestanu!

Sedel som tam ešte takú .. hodinu, dve.. po tom som si však všimol ako začína Amayo dosť rýchlo strácať energiu.. rozhodol som sa však že to ešte chvíľu vydržím a počkám či to nedokončí už dnes.. o nejaký čas sa jej to aj podarilo no bola už taká vysilená že som ju zase musel chytať.. len som sa pousmial nad jej spiacou tvárou páč ona naozaj zamdlela.. alebo zaspala no ešte to dokončila.. všimol som si že je už ráno.. pomaly začalo vychádzať slnko a aj na mňa išli driemoty.. zobral som ju dovnútra.. nevedel som kde je jej izba a tak som ju len uložil na gauč.. prikril dekou a sadol som si do kresla.. chcel som tam byť len chvíľku no nejak som sa na ňu zapozeral až som nakoniec sám zaspal priamo tam. .v kresle..

Probudila jsem se ve svm pokoji, v podstatě ani nemám ponětí, jak jsem se sem včera nějak došourala. Vstala jsem a protáhla se, načež jsem zaplula do koupelnky. Trochu ze sebe stvořila přijatelnou lidskou bytost a už si to po schodech mířila jako obvykle - do kuchyně. Pobrukovala jsem si přitom jednu známou melodii, co mě ne a ne opustit. Procházela jsem přes obývák, už jsem byla na konci, když jsem se zasekla. Heee?
Na křesle tam spal jakýsi mladík. Tady v tom domě mě už nic nemůže překvapit. Musela jsem se jen pousmát, no nechtěla jsem neznámého budit, tak jsem konečně našla směr své chůze. Vytouženou kuchyň. Připravila jsem si znovu čaj a i s ním usedla na židličku v kuchyni.