First topic message reminder :

"Proč?" nechápavě jsem na něj zamrkala dlouhými řasami. "Jsi přece můj sensei, jsem na to hrdá!" odporovala jsem přesvědčivě.

Polozil jsem ho opatrne na gauc a odvedl jsem Yoko do vedlejsi mistnosti... potichu aby to slysela jen Yoko jsem rekl... Byl opravdu ve zbydacenem stavu, ale pokud neco neudelame tak se to muz opakovat... Co myslis, ze bychom meli delat??? Sice jsem ho poznal teprve dnes, ale podle toho co jsem slysel o jeho otci.. Musi to byt ten nejhorsi odpad spolecnosti... Jestli to takhle pujde dal, tak ho muze i ZABIT... Mam velky byt a v nem dve postele, muzu ho tam klidne nechat nez se tahle situace nevyresi...

Otočila jsem se na Taschera. "Chápu tvoje rozhořčení, viděla jsem, jak vypadal. Klidně může zůstat i mě, tady si ho nikdo neodváží hledat. Je to dům Kazekage. Jedno ti k tomu řeknu. Vím, že to co řeknu vyzní špatně, taky bych mu ráda pomohla, ale především musí chtít on sám. Musí si to vyřešit, neznám jeho rodinu a pokud ji má rád, je rozhodnutí čistě na něm. Pokud ho jeho otec má jen trošku rád, nikdy by své dítě nezabil. Mysli si o mě, co chceš Taschere, ale opravdu je někdy lepší nestrkat ruce, do cizích věcí. Necháme tomu chvilku čas, možná s ním později půjdeme, ale nech to na něm, aspoň prozatím" Dodala jsem a povzbudivě se pousmála.

Jen jsem se pokusil vstát, ale ani jedna část těla na pokyny mozku nereagovala. Jen jsem zůstal dál ležet. Zdá se, že to takhle asi nepůjde...doufám, že otce zase nenaštvu... Díval jsem se na místo, kde ti dva zmizeli

Překvapeně jsem sebou trhla, trochu jsem se zamračila. Neměla jsem ráda, když se mluvilo o mě.
"Udělej to.. jak chceš, bránit ti nebudu.." Dodala jsem a pak šla zpátky do obýváku. "Bude to blbá otázka, ale.. Je to lepší?" Zeptala jsem se Fujina, měla jsem na mysli jeho fyzický stav.

Ze šitoka jsem se na Yoko usmál."Hay...děkuji ti za všechno..." Podíval jsem se směrem k tomu klukovi."A tobě taky...našel si mě...a pomohl...promiň, že jsem po tobě předtím tak vyjel...jen jsem trochu háklivý na autoritu, nic víc..." Taky jsem se na něj usmál, i když mě pořád bolelo celé tělo.

Pousmála jsem se a jen přikývla. "To nestojí za řeč. Zůstaň pro dnešek tady a odpočívej. Kdyby jsi měl hlad, něco shoď, to uslyším.." Zamumlala jsem s úsměvem. "A kdybych se náhodou neprobudila, kuchyň je hned vedle obýváku.." Dodala jsem.
"Já si jdu lehnout, mějte se.." Rozloučila jsem se s oběma chlapci. Pak jsem vystoupala po schodech nahoru, do svého pokoje. Opláchla jsem se v malé koupelně a pak sebou plácla na postel, do pár minut jsem bezmyšlenkovitě usnula.

Jen jsem se rozloučil a trochu se vytáhl do sedu. Šlo to z těžka, ale přeci. "Ssss...kurňa..."

Ok proto jsem ti rekl at se nezlobis.. cekal jsem tuhle reakci... rekl jsem k Yoko a pak se otocil na Fujina... Nic se nestalo. Ja jsem Tascher Osferatu a ty jsi rikal Fujin a dal nevim, ze??? No muzem byt klidne pratele jestli chces a az se uzdravis muzem si spolu zatrenovat. Pokud budes chtit tak se za mnou skratka kdykoli stav a rekni kdyz budes mit problemy nebo si budes jen chtit pokecat... Sam navic autority nemusim, ale snazim se to v sobe dusit a neudelat zadnou hloupost rekl jsem a celou dobu se ne neho povzbudive smal...

Taky jsem se usmíval."Fuji Surashi...těší mě Taschere..." Pak jsem se trochu zarazil."P-přátelé? No...a ty by si chtěl? Víš...ještě jsem nikdy přítele neměl...musím se starat o finance naší rodiny a tak mě nikdy moc jakoby nebrali...otec je asi taky další důvod...ale...tobě to nevadí?" Udiveně jsme se na něj podíval. Nabídl mi najednou naráz tolik věcí, že jsem nevěděl na co mám reagovat dřív. Taky jsem na to nebyl vůbec zvyklý.

Ja nejsem typ cloveka co by se ridil predsudky, ale ridim se tim co vidim a slysim. Ridim se jak svym rozumem tak i srdcem... Ano muzem byt pratele a ano na vse co jsem jiz predtim rekl... stale jsem se smal

Jen jsem se naposledy pěkně usmál, než mě začala už dostávat únava. Byl to náročný den, i když jsem skoro nic nedělal. Tento zážitek mu stačil."Díky..." Ještě jsem šeptl, než se mi oči zavřeli úplně a já se nechal unášet sladkou říší snů...

Kdyz usnul, bylo jiz pozde vecer a ja byl liny jit domu. Pro jsem se jen vznasel na zadech a trochu se houpal a takhle jsem taky brzy usnul

Probudil jsem se docela pozdě. prudce jsem se posadil na gauči, ale hned toho litoval, protože se to všechno přes noc uleželo a mě bolel celý člověk. Trochu jsem se povysunul, abych se mohl opřít. Rozhlížel jsem se kolem sebe. Byl jsem z toho trochu vedle, že jsem v jiném domu, než v tom našem. Trochu jsem s panikařil, co by tomu řekl otec a co si o něm musí myslet ostatní. Jen tak si u někoho usneš a obtěžuješ je...tsss... Všiml jsem si toho kluka ze včerejška. Vznášel se ve vzduchu a spal. Radši jsem se ani nepokusil vstát, abych ho náhodou nevzbudil. To jsem opravdu nechtěl.

Protahl jsem se a protrel jsem si oci... Rozhledl jsem se kolem sebe... Premyslel jsem o tom jak je prijemne spat pri letani... Konecne jsem zacal uvazovat racionalne a uvedomil si, ze na me kouka ten kluk ze vcera... Ahoj pozdravil jsem ho. Uz je ti lip.. Nechces neco treba prinest... k jidlu nebo k piti???

Trochu jsem sebou trhl, ale pak se jen usmál."Ahoj...ne...děkuji...promiň, jestli jsem tě vzbudil..." Potom jsem se začal kolem rozhlížet jako bych něco hledal. Potom jsem to uviděl. Moje hůl, kterou jsem vetšinou nosil složenou a připnutou na zádech, stála u zdi. Byla pěkně zdobená a docela dlouhá. Šlo vidět, že si s tím někdo dal velikou práci.
Musela mi asi vypadnout a Yoko ji pak zvedla a asi dala tam. Bez ní jsem byl trochu nejistý a teď jsem ji mohl využít i jinak. Natáhl jsem k ní ruku, která zazářila modře a rukojeť hole taky. Najednou se vytvořil menší vítr který jen tak rychle pročesal místnost a zbraň se lehce zvedla a rychlostí přeletěla do mé ruky. Byl jsem rád, že ji zase mám u sebe. Pomocí ní jsem se pomalu na gauči posadil a dal nohy dolů. Jen jsem trochu siknul a snažil se trochu protáhnout.

Nevbudil jsi me Sam jsem se probudil... Opravdu nic nechces??? Pujdu na cviciste... Chces jit se mnou muzu te tam dostat aniz bys musel hnout jedinym prstem staci te necht vzletnout... Jinak mas opravdu zajimavou hul, co umi krom vletnuti do tve ruky??? rekl jsem s zarivym usmevem...

Konečně jsem došel domů a chytil kliku od dveří..Otevřel jsem se značným skřípotem a rozhlédl se po místnosti,dokud jsem nenarazil na dva chlapce.''Zlato?''Řekl jsem aby se to rozhlehlo po celém domě a čekal na odezvu,Tady je to vážně jako hotel.Zašklebil jsem se a hledal pohledem jestli někde nenarazím na známou černovlásku,po které se mi tak stýská.

Ehm kdo jsi ??? Pokud se muzu zeptat... prekvapene jsem se podival Nevim koho hledas ??? YOKO nebo PILLIKKU ???

Takže to není asi nezvaný host..Doufám''Takže znáš Pili?A nemáš ponětí kde je?''Řekl jsem už trochu s lepší náladou a sledoval ho.''Jsem Shinobi z Konohy Akiyuu..A myslím že chodím s Kazekage'',ušklíbl jsem se a stále pohledem hledal nějakou známou tvář..

Než jsem stačil odpovědět, došel tam někdo jiný. Asi někoho hledal. Jen jsem mlčky dál seděl, protože jsem tu vlastně moc nikoho neznal a taky jsem tu byl více méně přebývajícím člověkem.

Ja jsem tascher Osferaru a kdyz se podivas na mou pasku poznas, ze jsem shinobi ze Suny... rekl jsem s naprostym klidem. Pillika je mimo vesnici a Yoko je nahore a jeste asi spi..

''Hmm..Arigato za informace'',řekl jsem bezduše a pomalu směřoval nahoru k Yoko..Mimo vesnici?To není možné..Přikráčel jsem až k ležící dívce a píchnul jí prstem pod žebro.

Něco jsem zabručela, no potom jsem si uvědomila, že jsem se opravdu neprobudila vlastní vůlí. Prudce jsem otevřela oči, chytila dotyčného za zápěstí a vymrštila se na nohy. Nepřítel, he.. kde?! Začala jsem panikařit, no nato jsem si všimla černovláska stojícího přede mnou.
"A-Akiyuu? Co ty děláš tady, no v MÉM pokoji?!" Zeptala jsem se ho a ignorovala fakt, že mám na hlavě vrabčí hnízdo a pyžamo se žirafou xD

''Hmm..hezké pyžamo'',provokativně jsem vyplázl jazyk a pak se jí zadíval do očí.''Ehm..chci abys mi řekla kam šla PiliKKa slyšel jsem že je mimo vesnici,a myslím že jsi jediná kdo to ví'',nevinně jsem se uculil a sedl si na postel.