First topic message reminder :

"Proč?" nechápavě jsem na něj zamrkala dlouhými řasami. "Jsi přece můj sensei, jsem na to hrdá!" odporovala jsem přesvědčivě.

Dívala jsem se střídavě na něj a na loutky. Mírně jsem sklonila hlavu a rukama si objala ramena, jako by mi byla zima, což byla blbost. Vzpomněla jsem si na včerejšek, kdy jsem držela maličkou Niji, na Akiho, na Amayo... "Ano, chybí mi to..." zamumlala jsem tiše.

Posadila jsem se na posteli a zazívala. "Ummmm...." protáhla jsem se a vylezla. Oblékla jsem se, provedla ranní hygienu a sešla do kuchyně. "Ahoj strejdo!" pozdravila jsem Kisukeho a sedla si ke stolu, nasypala nesquik do mističky a začala spokojeně chroupat.

"ahoj princezno" usmál jsem se na ní "jakpak ses vyspala ?"

Pozrel som sa na jej reakciu a popravde mi jej bolo trocha ľúto.. chcel som ti to vrátiť.. láskavosť ktorú si pre mňa ty a nee-chan spravili.. keby vás nebolo ja.. asi by som tu už.. nebol a .. no .. vynašiel som jednu techniku.. povedal som potichu a v zápetí sa mi v dlani vytvorila chakrová gulička.. bola niečim zvláštna.. keď ti ju priložím k hrudi.. a vložím ju do tvojho "srdca".. tak.. sa ti obnovia city, teda.. vytvorí to niečo ako nervový systém.. z chakry, vďaka tejto technike by si zase cítila.. dotyk vo tvojich vlasov.. chuť jedla.. zároveň by si ju mohla hoci kedy "dekativovať" a po tom znova "aktivovať".. ja.. no.. chcela by si .. chcela by si aby som ju do teba vložil ? spýtal som sa jej s menšou nádejou v hlase.. všetko čo som povedal bola pravda, táto gulička jej naozaj mohla vrátiť úplne všetky fyzické city..

Mírně jsem pootevřela pusu a vytřeštila oči. Ten pocit, ta naděje, že bych... zase mohla... všechno... teplo, chlad, hlad, chuť, vůně,... dotyk! "To... to je... nemožná já... vždyť... nemůže to být pravda já... nic necítím už tři roky, nemůžeš najednou přijít a říct, že to jde...!" třásla jsem se po celém těle.

"No... ale jo šlo to... akorát nemůžu najít svoje modré ponožky s bílými mašličkami, neviděl jsi je strejdo?!" naklonila jsem hlavu na stranu a dál vesele chroupala. "A kde jsou vůbec všichni?!!"

PiliKKo.. j..ja.. ja som túto techniku vyvíjal dva .. dva roky.. prepáč.. ak s..som ťa nejak urazil.. ak ju nechceš tak.. na ňu proste zabudnem..ale.. je to pravda.. naozaj, ti to vráti všetky city.. úplne.. všetky city.. povedal som potichu zo sklopenou hlavou.. myslel som si že je na mňa nahnevaná.. poprípade urazená.. ale dúfal som že tú techniku prijme.. poznal som ju už tri roky, ako aj jej dcéru.. videl som.. ako ju ničí keď sa zo svojou dcérkou hrá a pri tom ani necíti dotyk jej pokožky, vôňu jej vlasov..

"Ne!" skoro jsem vykřikla, až jsem si dlaní přikryla ústa. Snažila jsem se uklidnit. Byl to moc velký šok, až příliš velký šok! pomalu jsem k němu došla a spadla na kolena před něj. "Prosím...." zamumlala jsem a rozvázala župan, který jsem nechala po ramenou sjet níž. Odhalilo se mi malé, stříbrné srdíčko, co mi na řetízku viselo na krku. "Udělej to..."j

"nevím....a..ne asi nevyděl..nebydlím tady..nevím kde co máš" vyplázl jsem jazyk

(UDĚLEJ TO! xD)

Probudil jsem se a křečovitě sebou škubl.Já..Usnul před domem?Vykulil jsem oči a opřel se o dům.Všechno mě bolí a to jsem nepill..myslím!Otevřel jsem dveře a pomalu vstoupil dovnitř.''Ehm zdravím'',řekl jsem rozespale a zamířil k velké lednici.

"Ahoj Aki!" pozdravila jsem ho z vesela. "Nebydlíš? Vždyť tu věčně spíš na gauči!" ušklíbla jsem se. "Proč se nenastěhuješ natrvalo?!" zazubila jsem se.

Hai len.. je to dosť náročné na chakru tak.. keby som náhodou zamdlel tak sa nediv.. pousmial som sa .. a v momente sa mi chakrová gulička v ruke začala tvarovať.. chvíľkami bola dokonca veľká ako rasengan no ja som ju zrazil na veľkosť pinpongovej loptičky.. po tom som jej rukou pomaly zašiel ku prívesku kde mala svoje srdce.. asi tri minúty som sa sústredil pri čom som do príveska pomaly vnikal.. chvíľkami som mal dokonca dostával kŕče od toho koľko chakry som na to vnímal.. na ruke som pocítil ohromný tlak no nevšímal som si to až kým som techniku nedokončil.. PiliKKe sa zrazu vrátili všetky city.. fyzické city, čmuch, chuť hmat.. ako keby nikdy nepoužila techniku pomocou ktorej sa z nej stala bábka.. ja som sa len mierne pousmial.. ľavou rukou som si zovrel tú pravú páč som v nej pociťoval extrémnu bolesť.. nevnímal som to však.. nevnímal som to že som si na pravej ruke pravdepodobne potrhal chakravody (ako Naruto pri Rasen Shurikene, len to nie je až také vážne)..

Stiskla jsem k sobě víčka a potom otevřela oči. Lekla jsem se, vždyť malá ještě neplakala, nevzbudila mě. Prudce jsem se posadila, abych si vzápětí oddychla. Niji si hrála s..
,,Proboha, jak se ti podařilo?" zamrkala jsem na věc, co držela v ruce. Té potvůrce se podařilo mi strhnout přívěsek od strýce.
,,Proto jsi byla hodná a ani nechtěla papat." ušklíbla jsem se a přívěsek jí sebrala a uvázala kolem krku.
,,Mama, mama." natahovala malá.
,,Ne ne, Niji, to není na hraní." pohladila jsem jí a do úst jí vložila dudlíček. Oblékla jsem se a rukou prohrábla vlasy, aby nebyly tak rozcuchané. Malou jsem postavila na zem a ustlala Pilice rozházenou postel.
,,Tak jdeme, princezno." vzala jsem ji za ručičky a ohnutá s ní pomalu cupitala z pokoje. Na chodbě jsem si ji vzala na ruce a sešla s ní dolů k ostatním.
,,Ohayo, minna." usmála jsem se.

Když chakra na přívěsku přestala zářit, samovolně mi vytryskli slzy. Zvedla jsem před sebe ruce, zahýbala prstami. Byla mi... "Zima.." najednou jsem prudce vstala a pevně Artemise objala. Z očí mi pořád tekli slzy a já ho pevně tiskla k sobě. "Děkuju... děkuju... děkuju..." šeptala jsem mezi vzlyky.

"Dobré ráno teto!" usmála jsem se na ní. "Ahoj Niji!" pošimrala jsem malou na bříšku, až se kuckavě zasmála.

Je to .. to najmenej,, čo som pre teba mohol urobiť.. povedal som potichu a len som sa pousmial.. jednou rukou som ju objal a snažil som sa ju tiež trocha utešiť.. nevedel som presne aká reakcia.. ma čaká keď technika začne účinkovať no.. tušil som že za tri roky kedy človek nič necíti.. bude nejaká.. takáto.. po prvý krát som videl jej slzy.. vedel som však že neplače od toho pretože je nešťastná a tak som sa proste musel aj cez miernu bolesť.. /blbú boelsť xD/ usmievať..

''AHoj.''Mávl jsem na Amayo a snažil se o úsměv...Vytáhl jsem z ledničky nějaký sír a naplácl ho na starý rohlík xD.Zavřel jsem ledničku a dobelhal se ke křesílku.''Zdravím Himi..Kde je Dai?Já si jaksi nepamatuju co se včera dělo...''Vyplázl jsem jazyk a strčil si do pusy rohlík.

Nedokázala jsem přestat. Bylo to hrozně... zátěžové! Nikdy předtím jsem si neuvědomila, o kolik tímhle přijdu ale te´d, když jsem to zase cítila jsem byla... na všechno strašně citlivá! Jemně jsem se od něj odtáhla a jednou rukou si setřela slzy. Mokro... "Tvoje ruka!" dívala jsem se sharinganem na jeho dlań. "Zranil jsi se..." zamumlala jsem, složila pečetě a začala ho léčit.

,,Ahoj, Amayo." pohladila jsem ji po vláskách a usmála se. Niji se okamžitě dožadovala její pozornosti. Položila jsem ji na zem, abych princezně připravila láhev sunaru. Mezitím se Niji přidržovala všeho možného, aby vydržela stát a byla blízko Amayo.
,,Má novou sestřičku a na hlad si ani nevzpomene." uchechtla jsem se a chvilku je pozorovala.
,,Kde je vůbec PiliKKa?" rozhlédla jsem se, ale prostě tu nebyla.
,,A kde je Dai, to taky netušíš. MYslela jsem, že byl s tebou." zamrkala jsem.

"protože tady nechci pořád otravovat" šeptnul jsem a postavil se do pozoru "he ?...zdravím mizukage-sama" uklonil jsem se

"Jsi divnej strejdo!" upozornila jsem ho. "Aki... vypadáš hrozně!" ušklíbla jsem se a houpala ve vzduchu nohama. Potom jsem vstala a nalila si kakao do modrého hrnku s kytičkami. "Asi si máte vzít snídani teto!" pak jsem si klekla k Niji a začala si s ní hrát. Byla hrozně kawai!^^

Eeh.. t...to nič nie je.. zaškeril som sa nevinne a neprestával som sa usmievať.. nechal som si ju však liečiť páč mi to tak uľavilo od bolesti.. som rád.. že sa mi tá technika podarila.. dotiahnuť ju do konca a.. nakoniec ju aj použiť... a že funguje, ničilo ma keď som ťa videl.. ako sa hrávaš s Amayo a .. no .. vieš... povedal som potichu a jednou zdravou rukou som si zotrel pot z čela..

,,No...dobře." pousmála jsem se a naklonila hlavu na stranu. ,,Nemusíš tak formálně. Jsem Hitomi." podala jsem mu s úsměvem ruku.

"Já-já..." stáhla jsem ruce z jeho dlaně. "Nevím jak ti mám poděkovat!" podívala jsem se mu do očí. "Řekni, co chceš, splním ti cokoliv budeš chtít, tohle je... něco v co už jsme nikdy nedoufala!" roztřásl se mi ret.