First topic message reminder :

"Proč?" nechápavě jsem na něj zamrkala dlouhými řasami. "Jsi přece můj sensei, jsem na to hrdá!" odporovala jsem přesvědčivě.

Narovnala jsem se a ledničku zaklapla. Pak jsem k němu došla a prohlédla si ho. Už jsem ho s PiliKKou viděla, ale jméno jsem nikdy neslyšela. "Těší mě Akiyuu, jsem Yoko" Představila jsem se s úsměvem a stiskla mu ruku, druhou jsem založila v bok. "Tak, pokud nic nepotřebuješ, já se vzdálím" Dodala jsem a zamířila ke dveřím, chvilku jsem ještě počkala, jestli nemá nějakou připomínku.

"ahoj Yo...máte zeleninu ?"

Usmál jsem se a vzal sklenici do ruky,přičemž jsem se napil.''Tak zase někdy Yoko.''Usmál jsem se a podíval se na Kisukeho.''Cvičný boj?''Vyplázl jsem jazyk a odložil sklenici.

"nemám náladu....co se včera stalo ? mám okno"

Všimla jsem si i Kisukeho. Asi je tu dva nechám a pěkně se vypařím.. Pomyslela jsem si a nad tou myšlenkou se pousmála. "Zeleninu? Jasně v mrazáku, copak, že by zase Saké nejlepší přítel Kisukeho, se činilo?" Nadhodila jsem se zdviženým občím a postávala u dveří.

''Nic se nestalo,musel si přijít ráno nebo pozdě v noci nešel jsi s náma domů..Nic nevydržíš'',vyplázl jsem na něj jazyk a otevřel okno.''Tak zatím'',špitl jsem a vyrazil směrem do kanceláře.

"jo..zase mě tam nechali samotného....začínám si myslet...že mě nemaj rádi...aspoň že mám tebe a zeleninu "

"Mě? Neříkal jsi, že mezi tebe a Saké se nic nevleze?" Zeptala jsem se s úsměvem. "No, Kisuke, mě čeká nějaká práce v kanceláři, takže tě tu nechám. Nezboř dům, hezky si lehni a nech si zdát o.. Co já vím, růžových králíčcích.." Nadhodila jsem, usmála se a pak se vytratila z domu.
(Přesun)

"Yu-ri" vypadlo ze mě a lehl jsem si

Vletěla jsem do domu jako velká voda. Kisukeho na gauči jsem si skoro ani nevšimla, položila Amayo na křeslo, proletěla do kuchyně a vytáhla z lednice mísu s těstem. Rozpálila jsem pec a začala těsto lít do hezkých bíle puntikovaných krabiček. "Muffinky, muffinky!" prozpěvovala jsem si nadšeně a všechny je vložila do pekáče. Potom jsem si nandala zástěrku a vzala si rukavice a mezitím začala uklízet dům, abych se před Kiriovskými nemusela stydět!

Konečně jsem vešel do domu.''Jé to voní to je pro mě?''Šel jsem poslepu po pokoji a mířil k troubě.

Po několikerým zabloudění jsme se konečně dostali na správnou ulici.
,,Bingo!" zvolala jsem, když jsem zahlédla dům, který mohl patřit jedině Kazekage. Před ním jsem Niji postavila na zem a držela ji za ručičky, aby se na vratkých nožičkách udržela.
,,Teta." chtěla Třešnička udělat krok v před.
,,Hai, tady bydlí teta." usmála jsem se a zaklepala na dveře.
,,Ještě pořád se smažíš?" pohlédla jsem na Daie.

Skoro jsem jí nevnímal, díval jsem se po domech okolo. "Tady bydlí asi Sunská smetánka co?!" mrkal jsem na nové vilky. "Nekoupíme si jednu jako letní byt?!" zazubil jsem se.

Vytáhla jsem z trouby poslední pekáč vonících maffinků a usmála se. "Ahoj!" políbila jsem ho na nos a zbytek těsta mu rozetřela po tváři. "Sluší ti to!" zahihńala jsem se. "A nech to být, to je pro Himi!" ukázala jsem na něj přísně, ale usmívala jsem se. Pak jsem slyšela zaklepání. "Už jsou tady!!" nadšeně jsem vyběhla ke dveřím a pořád v té květované zástěrce jsem otevřela. "Himi-chi!!" vyjekla jsem š´tastně. "Dai-kun!" věnovala jsem úsměv i druhému. "Nijiiii!!" vypískla jsem a sklonila se k maličké bělovlásce. "Ty jsi tak sladká krásná holčička!!" rozplývala jsem se. "Aki pojď se na ni podívat!!"

''Hé?''Přišel jsem ke dveřím a sklonil se.''Umm..asi jsem se už podruhé zamiloval.''Udělal jsem psí oči na tu malou a vyplázl jazyk na pili,přičemž jsem si utřel těsto do její zástěrky xD.''Ta je..krásná'',uculil jsem se a dřepl si.''jakpak se jmenuješ zlatíčko?''

,,To určitě!" vlepila jsem mu pohlavek a pustila Niji. Ustála to.
,,Ráda tě vidím." usmála jsem se na černovlásku.
,,Teta." zaradovala se malá a ze široka se na ni usmála. (Umm ve skutečnosti je menší. Jiný orázek nemám ^^" xDD) Poté se zahleděla na Akiho. Sedla jsem si do dřepu k ní.
,,Třešničko, řekni Niji..Honem, řekni, jak se jmenuješ..Niji.." napovídala jsem jí. Ona však jen bedlivě pozorovala Akiho. Poté ho prstem šťouchla do tváře a usmála se i na něj.
,,Dobře, tak ne no." vzdychla jsem. ,,Zalíbil ses jí."

Uraženě jsem pohodila vlasy. "Věrnej jako vždycky!" odfrkla jsem, ale pak jsem se zase zaměřila na Niji. "Beruško ty jsi tak vyrostla a už hezky sama stojíš!!" pocuchala jsem jí vlásky.

Jen jsem pozoroval ten mumraj a sledoval počínání své milované dcerky. Dělo se to co vždycky, když ji někdo viděl.. slintání a pitvoření xDDD.

Jen co to PiliKKa dořekla, Niji udělala bác a seděla na zemi. Místo, aby se zvedla, batolila se rovnou dovnitř.
,,Hyperaktivní dítě..Zajímalo by mě, po kom to má." odfoukla jsem si vlasy z čela.

Šťastně jsem se uculil na tu malou a pak jen vyplázl jazyk na Pili a vstal.''Ehm my se ještě asi neznáme..Jmenuji se Akiyuu,a jsem tu na meší návštěvě'',ušklíbl jsem se a podal ruku směrem Himi,poté jsem se zaměřil na Daie.

Chvíli jsem se na ně dívala. "No... taky by mě to zajímalo!" zazubila jsem se. "No... asi mě chtěla jasně upozornit, že jsme strašně neslušná a nepozvala jsme vás ani dál! Tak honem, pojďte dovnitř!" otevřela jsem dveře dokořán a ustoupila.
Návštěva už potřetí v tomhle týdnu! Zazubila jsme se v duchu xD.

Otočil jsem se na muže a podal mu ruku. "Dai Utsushi, těší mě!" kývl jsem na něj a pousmál jsem se. "Návštěva jo?!"

Přijala jsem jeho ruku a jemně s ní potřásla. ,,Hitomi Yamada." usmála jsem se a vstoupila dovnitř. Chvíle nepozornosti a dítě je pryč..Kaboom! ,,Máš to tu hezké.." rozhlédla jsem se. A hlavně uklizený! Nikde žádné hračky jako u nás, ušklíbla jsem se v duchu.

"Nic moc... ale snažili jsme se po té obnově.. navíc jsme známí jako nejlepší hotel ve městě, tak ještě aby ne!" zazubila jsem se a vešla do domu. "Co cesta? Nezlobila malá? Ruki a Amayo bývali na cestách strašní!" povzdychla jsem si.

''Hmm..Ano návštěva..A občas si připadám jako nezvaná!''To poslední slovo jsem zdůraznil aby to jasně slyšely i ti co byli v domě.Vešel jsem dovnitř a sedl si na provizorní gauč.Ani nejsem převlečenej..Ušklíbl jsem se a můj pohled skončil na ošoupaném bílém teď spíše šedém oblečení.