Ulice Listové

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Nechápavě jsem se na ni podívala. Ta holka je mimo. O mém klanu neví nic... Ale to mi hraje do karet.
"Možná že já tě zastavit nedokážu, ale nikdy bych z bojiště neutekla. Nechápu zač mě máš. Podle sebe soudím tebe? Směšné." jízlivě jsem se pousmála. Kapitán přece opouští loď až poslední.

Znovu jsem použila Prázdnou dlaň, tentokrát jsem ji namířila proti zemi. Půda pod Lizzy se začala rozpadat a ona se propadala do menšího kráteru.

"Ale, holčička se rozzlobila," koukl jsem na její zbytečný útok kosou a probleskl se až k ní, uchopil kosu a zeptal se s úsměvem, "já ti zapomněl říct, že tohle brnění ignoruje útoky chladnými zbraněmi?" udeřil jsem s ní vší silou o zem.
"Je konec.."

S rudou září okolo mého tělo jsem přiskočil k ulici a zakroutil nevěřícně hlavou.
"Tak proto jste chtěli samehadu."

Oni.. boli zničené ? prebehlo mi v rýchlosti hlavou, tento krát ma už nedržalo nič, myslela som si že vybuchnú a tým pochovajú celú konohu, všetky budovy, ale .. pokazilo sa to, Behom zlomku sekundy som sa z môjho pôvodného miesta presunula asi desať metrov ďalej a začala som hľadať Himi no zároveň som stále utekala ďalej a ďalej do hmly, jej technika zasiahla neskoro, už som na zemi nestála a vlastne som sa abnormálnou rýchlosťou presúvala po uliciach v Konohe, alebo aspoň po tom čo z tejto časti zostalo. Musela som sa o to postarať, ešte o jednu vec, neodkladnú záležitosť O.o.

Mrskl se mnou o zem, já ale necítila žádnou bolest. ,,Ano, máš pravdu, je konec." pousmála jsem se a setřela si pramínek krve. Ještě více jsem zvýšila sílu pečeti, což mě začalo ničit. Ale chtěla jsem to dokončit. Jednou rukou jsem rychle udělala pečetě a Shunshinem jsem se probleskla k němu. ,,Tohle ale na mě nereaguje...Moje čakra je silnější.." znovu pečetě jednou rukou a dlaně jsem mu položila na hruď. ,,Hyouton: Uchi naru hyoten." šeptla jsem mu do ucha a čekala.

Susanoo se ukázalo v celé kráse a tostsukou jsem zastavil Lizzy.
"kampak."

Môžeš sa tak maximálne nadýchať môjho prachu.. ale nechcem byť drzá Hokage-sama.. povedala som páč som už stála niekoľko desiatok metrov ďalej, netrafil ma, ani nemal ako, toto brnenie malo jednu výhodu, mohla som sa v ňom pohybovať do hocijakého smeru a abnormálnou rýchlosťou ktorá presahovala aj hranice shunshinu. Nemá cenu bojovať proti niekomu kto je mŕtvy, navyše sú tu dve prdele plné shinobi ktorý by ma pri "tom" zastavili.. musím ju nájsť, posledný krát ju vidieť. rozmýšľala som splašene ..musela som ju odtiaľto dostať ! mŕtvu či živú, bolo mi to jedno proste som nechcela nechať jej telo napospas Konohe, problém bol v tom že som nevedela kde prsne je, a ani som nevedela či ešte žije.

"Drzá a namyšlená holka." mé tělo více pohltilo brnění.
"Nikdo není rychlejší než já, snad jen, zesnulý Čtvrtý Hokage."
"Bojte se! Střeste se! Vaše kosti budou zlomené! Velký Raikage-sama je tady!"

Co to? Ucítil jsem dotek a podíval se na stékající pramínek krve z jejích úst. Ucukl jsem tak, že její dlaně sjely po mé levé paži.
Cítil jsem neuvěřitelnou bolest, odkopl Hitomi od sebe a začal uvolňovat chakru. Infuuin

Následně se mi navalila všechna chakra do rukou. Bolest na nějakou dobu pominula a já zaútočil s cílem rozřezat jí celé tělo. Chakra Scalpel Gome..

Raikage?! Někoho mi připomíná. Ta jeho čakra je monstrozní.
Podíval jsem se sharinganem na techniku, která ho obklopuje.
Skvělé, tohle bude skvělé. "Raikage-dono, vítám vás!"

"Vy budete Hokage, že?" zamračil jsem se a moje vlasy stály na hlavě.
"Rád bych si s vámi potřásl rukou, ale teď bojujeme."

Jeho plíce i srdce pomalu začaly zamrzat. Dusil se, musela to být nesnesitelná bolest. Než jsem však stačila lusknout prsty, pocítila jsem strašnou bolest. Jeho útoky mi řezaly tělo, stejně tak mi vnitřně ničila tělo pečeť. Z úst mi vytékala krev a já upadla na zem. Opřela jsem se rukama o zem a pootočila hlavu na Daie. Pousmála jsem se.Miluji tě... Potom už jsem upadla. Oči se mi zavřely a já naposledy vydechla. S potrhaným tělem, hlubokýma ránama.
Nebe nad Konohou se zatáhlo. Nabralo ocelovou barvu. Vzduch byl najednou chladný a z oblohy se začal snášet sníh. Bílý sníh. Nebyl ani tak kvůli mě, ale kvůli Niji. Plakala za mě, i přesto, že jsem ji zabila. Technika, kterou jsem na Alliiho použila, se mou smrtí zrušila.

"Určitě to vadit nebude." ušklíbl jsem se a sharinganem sledoval Lizzy.

Objavila som sa až u Himi, nestihla som ani na nič pomyslieť a len som sa k nej sklonila.. do očí sa mi nahrnuli slzy, vedela som že spolu s Himi zomrela aj Niji, alebo skôr naopak, poznala som ju dosť dobre na to aby som vedela že ju pravdepodobne otrávila, asi nechcela aby jej dcérku niekto zneužil.. Sretneš sa tam s ňou.. sľubujem.. šepla som ku koncu a pohľad som pootočila aj Daia, bol po smrti, schmatla som Himi po čom som sa rýchlo presunula aj k nemu. Musím.. musím .. aj keby ma to malo zabiť. prebehlo mi hlavou a položila som ju vedľa neho. kývla som rukou do pravej strany vďaka čomu sa okolo nás utvorila ohromná kupola ktorá rozsekala, alebo aspoň zdržala všetko čo sa dostalo do jej oblasti.. gomenasai, že som nebola silnejšia.. zamumlala som ešte a v momente som aktivovala prekliatu pečať hneď na druhý stupeň, Pokožka mi celá nabrala takú matnú fialovú až šedú farbu, vlasy sa mi sfarbili do matne modrej a oči úplne do zlata, na chrbte mi vyrazili krídla a ja som do jednej ruky schytila mŕtve telo Himi, a do druhej Daiove. Kupola okolo nás zmizla a ja som ohromnou rýchlosťou vyletela k oblohe, vlastne to bolo skôr preblesknutie.. chcela som sa otočiť, bojovať, zomrieť, ale musela som to spraviť, povinnosťou detí je pochovať svojich rodičov.. a ja som brala Himi ako svoju matku, bola som až príliš vysoko, vďaka dosť silnej koncentrácii som dokázala držať oboch bez toho aby ich Shohasou no yoroi roztrhalo no musela som ho nechať aktivované.. to že tu bol Raikage mohlo mať dosť fatálne následky. Očami som začala hladať Daisukeho, nevedela som či žije, alebo či je mŕtvy no zazdalo sa mi že som ho zazrela nad akadémiou, rozletela som sa vo veľkej výške tým smerom.

Po mém útoku jsem klesl na kolena, po té nesnesitelné bolesti jsem ucítil mírnou úlevu, avšak zároveň s ní mi z úst začala vytékat krev. Oči se mi klížily a motala se mi hlava.
Stihl jsem si položit dlaň na hruď a vyléčit nejvážnější zranění, hodně štěstí vám ostatním, pak už jsem vyčerpáním upadl.

"Hej!" jako blesk jsem vyrazil rychle za ní.
"Mě neutečeš, tohle mohlo být zajímavé!" nabudil jsem se na maximum a letěl vzduchem za ní.

Letela som vo vzduchu vysokou rýchlosťou, mohla konkurovať aj Raikagemu práve vďaka pečati a mojej technike ktorá bola v podstate to isté čo Raiton no Yoroi len bola založená na kekkei genkai. Môžeš si ma sledovať ako chceš, aj keby mi to roztrhalo telo, pochovám ich svojou dušou.. zavrčala som no ten zvuk sa aj cez značnú diaľku medzi nami doteperil až k Raikagemu.
(presun- akadémia)
btw
odkedy vie Raikage lietať O.o ?

(Letěl jsem vzduchem - to byla metafora.)

Znovu jsem se jen divně pousmála. Co se dá od lidí čekat? Přesně tohle! Byakugan jsem deaktivovala, neboť jsem věděla, kde se Allii nachází. Ihned jsem k němu přispěchala a ptala se sama sebe, co se s ním do pekla stalo.
"Vstávej! Okamžitě přijď k vědomí, nebo tě začnu léčit já a to bude teprve průšvih!" jemně jsem s ním zatřásla. Nechcete mi přece říct že je...?

Odkašlal jsem si a pootevřel oči. "Ugh.. ještě je brzo.." zamumlal jsem. Stále mě bolestivě píchalo na hrudi, ale pomalu to doznívalo.

Zaplaťpánbu... oddechla jsem si. Vytáhla jsem léčivou mast a začala mu ji roztírat po vnějších zraněních. Nebylo jich příliš, díky té jeho zvláštní technice. Tu jsem ještě nikdy neviděla. Takže nakonec přece jen nezahálel. Pousmála jsem se a pořádnou dávku masti mu umístila přímo na nos. Trochu jsem se uchechtla, i když to co bylo kolem nás bylo spíš na pláč. Měla jsem chuť tohle někomu ošklivě vrátit i s úroky. Ale zachránit co se dá, tohle nutkání, to bylo silnější.

hned jakmile jsem se dostala do vesnice a jakmile se útok trochu zklidnil jsem začala pobíhat od raněného k raněnému a léčit je chakru jsem měla zatím stabilní ale ten pocit mrtva v celé konoze byl šílené tak jsem se alespoň pokoušela rozdávat úsměvy a pocity jistototy kde se dalo. Ještě jsem vyvolala Nekomatu
"Ihned jdi do mé vesnice a řekni všem ať nám přijdou na pomoc, šup." poručila jsem a dál léčila zatímco Nekomata opět zmizela

Seskočila jsem z chakrové vrány.
Tomuhle se říká přijít s křížkem po funuse...
Očima jsem hypnotizovala přítomné a prvně jsem se rozběhla k nee-san a Alliimu.
Svým studentům jsem nezapomněla nakázat, ať pomáhají, ale neztrácí se mi z očí.
"Jste v pořádku?" těkala jsem mezi nimi pohledem a hledala cokoli, s čím bych mohla pomoci.

"Já jsem naprosto v pořádku. Víc než činy na mě nepřítel házel rádobychytrá slova. Nakonec stejně utekli." ušklíbla jsem se.
"No ale tady kolega si to pěkně vyžral od Mizukage." povzdechla jsem si.

Seděl jsem na zemi a rukou jsem si podpíral hlavu.
Vlasy mi padaly do očí, ale nevnímal jsem to. Byl jsem vyčerpaný jako už dlouho ne. Pocit, že za chvíli usnu začínal překonávat touhu s něčím pomoci. Jako začínajícího medika a nedokonalého Hyuugu mne k ničemu nepustili. Nedokázal jsem ani ošetřit své vlastní rány. Po chvíli jsem se vyškrábal na nohy a vrávoral neurčitým směrem ulicemi.