Ulice Listové

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Ta představa se mi nadmíru zamlouvala.
"Velmi ráda, začínám mít hlad." pohodila jsem vlasy, které mi spadávaly do očí a vyjímečně se odvážila i odhrnout ofinku.

Ja som k nej pozeral a na chvíľu som sa jej zapozeral do oči .
No potom som podišiel k nej a zobral som ju za ruku .
Zamieril som potom pomaly k nejakej reštaurácii .
"Čo myslíš inak spravil som dobre že som to kuchyiose predal tomu chlapcovi?"

Užívala jsem si tu vzájemnou blízkost a připadalo mi, že má nálada se již ani nemůže zlepšit. Propletla jsem prsty s jeho a přemýšlela nad odpovědí na jeho otázku.
"Myslím, že Katashi tu techniku nezneužije." pronesla jsem po chvíli. "Je to student Mikomi a já věřím, že kdyby si ji nezasloužil, nikdy by ho netrénovala tak jako teď. Ten chlapec si důvěru zaslouží. A i kdyby si nezasloužil důvěru, alespoň šanci by dostat měl. Také věřím, že Chuuninské zkoušky úspěšně absolvuje. U mě má pár plusových bodů i za to, že prvně učil mou žačku. A to velmi dobře."

"Tak to vidím že som teda nespravil zle ale povedal som mu niečo podobné čo Ashi mne keby som zradil .
A už viem prečo mi to aj ona hovorila ."
Zasmial som sa .
"Nieje to len tak dať niekomu niečo také ale ak nesklame možno keby chce mu ukážem aj niečo viac ."
Povedal som a tiež som mal veľmi dobrú náladu .
Vošli sme teraz do reštaurácie .

Posadila jsem se k jednomu ze stolů a chvíli se věnovala prohlížení příjemného prostředí. Pak jsem pohled zase sklouzla k němu.
"Pravda. Tsuuga s čtyřmetrovým mazlíčkem by soupeři mohla způsobit nepěkné poranění." zamyslela jsem se. Nicméně představa toho roztomilého, slintajícího zvířete roztočeného ve vzduchu mě vzápětí rozesmála.
"Jen si to u Akia nedovedu představit."

"No je pravda že to by mu teda zabrať dalo musí byť aj poriadne obrazný a tak no tá premena vo vlka to by bol fakt veľký že ?
Sakra to ani si radšej predstavovať nebudem "
Povedal som a potom som si zobral lístok že čo vyberiem .
"Hmm ... ale fakt ... ale to keby zvládne tie skúšky teda ."

"Pokud vím, ten vlk je dostatečně velký sám o sobě." prohlásila jsem. "Ještě plus přibližně čtyři metry a nepřítel bude utíkat i bez boje." ta představa se mi zalíbila.
"Uvidíme, doufám, že je zvládne. Mám pocit, že má studentka si ho oblíbila a mě by se nelíbilo, kdyby ho někdo na těch zkouškách přizabil. Už proto, že někdo ji učit musí a ona tráví víc času s ním než se mnou." koutky úst mi pořád cukaly do úsměvu.

"Hmm ale to ako vadí ?
To potom aj vyzerá možno u nich aj sľubne ."
Videl som ako sa pri tom usmieva a ja som z toho nemohol akosi .
Môj ocásek sa začal hýbať zo strany na stranu .
"No tak čo inak vybrala si si ? "



cesta domou XDD takž tak za pol hoď

"Ne, myslím, že to nevadí. Spíš vůbec ne..." naklonila jsem hlavu mírně na stranu a zamyšleně sledovala cosi za ním.
"Ale jestli mé žačce ublíží, nepřežije to." tato věta se podobala suchému konstatování pravdy. Jen pár vteřin poté jsem se ale zase začala usmívat, jako kdyby mi předtím vůbec krvežíznivě neblesklo v očích.
"Nu... Myslím, že výběr jídla nechám na tobě, mě na tom příliš nezáleží." pokrčila jsem rameny a nadhodila pohled alá andílek.

(Hai, zkusím tu být a zprovoznit do té doby Skype XD )

"Umm takže ja si zoberiem teda Rybu ... ale bez kostí ... umm a tebe jeden rámen ?"
Opýtal som sa no čašník to už aj šiel doniesť .
Ja som potom pohľadom prešiel na ňu .
"Inak tebe by sa cchcelo ísť na misiu ?"
Opýtal som sa len tak .

Bezmyšlenkovitě jsem kývla.
"Vlastně ano, dlouho jsem na žádné nebyla. Mimo jiné na nějakou později budu muset vzít svůj tým, ale na to je času dost. Ještě se pořádně ani nenaučili chodit po stromech a po vodě." povzdechla jsem.
"A hai, ramen bude perfektní."

"No ale ja som teraz myslel takú tajnú misiu žeby sme tam šli len mi dvaja dostal som informácie o ... jednom kameni a viem kde sa nachádza .
Takže keby sa ti chce mohla by si ísť ale nevadilo by mi ani keby si ostala len som chcel aby si to vedela .
Nechcel by som ti teraz klamať .
Umm je to vlastne že na území otogakure neviem či to tam je naozaj tá dedina ale tá mapa vedie že k takému miestu ."
Čašník po chvíli doniesol jedlo na stôl .

Beze slov jsem si pohrávala s hůlkami a přemýšlela.
"Šla bych ráda. Už proto, že v Otogakure jsem byla a je to nebezpečná vesnice, nikdo by tam neměl jít sám." položila jsem hůlky na stůl a chvíli jsem se mu dívala přímo do očí.
"Takže... Pokud o tom ví Hokage, můžeme vyrazit hned po jídle. Já mám vybavení s sebou."

"Hokage o tom neví..." ve chvíli, kdy to řekl, jsem s sebou znatelně kývla.
"Jsi si vědom toho, že jakmile bez povolení opustíš vesnici, stáváš se nukeninem?" otázala jsem se tiše, oči jsem měla sklopené k podlaze.

Z té myšlenky jsem byla ještě mírně otřesená.
"Čekala bych, že Hokage nám tu misi povolí, samotného tě nepustím..." znovu jsem si začala hrát s hůlkami.
"Nemůžeme ho obejít. Právěže díky té náhodě by na to právě tentokrát mohl někdo přijít."

"Ále a začo by ma potrestali ?
Že som na nejaký čas opustil dedinu a vrátil som sa ?
To si nemyslím , myslím že by mi to mohlo aj výjsť .
A aj tak sa tam nebojím ísť ak by sa mi podarilo získať to čo chcem tak to už vôbec by som sa nebál ."
Usmial som sa na ňu .
"Veď ma poznáš nie ?
Robím hlúposti len niekedy ! "

"Haii..." můj hlas zněl o něco veseleji.
"Jen někdy." po druhé větě mi koutky úst cukly do úsměvu, ale pak se zase vrátily do neutrálního výrazu. Přestala jsem si hrát s hůlkami a rozhodla se jíst.
"Tedy dobrá... Půjdeme."
Podepisuji si rozsudek smrti. Ale samotného ho jít nenechám...

"Vieš ale že keď nechceš ísť tak nemusíš ?
Ešte by si potom mala problémy aj ty ...
Inak Dobrú chuť ."
Poviem na koniec a pustím sa do ryby .

"I tobě." kývla jsem a také jsem začala jíst.
"Ale vážně... Vážně chci jít s tebou." tentokrát jsem se na něj zadívala psíma očkama a sepnula ruce prosebném gestu. Až moc dobře jsem znala jeho reakci na tento můj výraz.

"Ehm ale no vlastne ja ....dobre akokeby som vôbec neprotetoval ."
Poviem nakoniec z rezignáciou XD lebo nad týmto výrazom ktorý som veľmi dobre poznal sa nedalo vyhrať .
"Ale nepôjdeme tam dnes dobre ?
Predsa som hovoril že teraz keď je čas budem stebou ."
Milo som sa usmial a sklopil som uši smerom na hlavu teda dole .
Po chvíľi ani si nemusela stačiť všimnúť moja rybička zmizla XD .

Dojedla jsem jen chvíli po něm. Celou dobu jsem se šibalsky usmívala. Tenhle výraz jsem používala čím dál častěji XD A čím dál víc se mi to líbilo.
Odložila jsem hůlky vedle talíře a podepřela si hlavu dlaněmi.
"Takže co máme v plánu? Myslím, že v sídle dnes nikdo není, pokud chceš jít tam."

"No tak to môžeme ísť teda kľudne tam .
A ja si budem musieť natrénovať nejakú imunitu proti tomuto kukuču ."
Povedal som zo smiechom , potom som vstal zaplatil som a čakal som kedy vyrazíme .

Pořád s tím šibalským úsměvem jsem vstala, protáhla jsem se a pomalu jsem vedle něj zamířila ke dveřím. Přitom jsem zase nezapomněla chytit ho za ruku. Bůh ví proč mne jeho blízkost uklidňovala a dodávala mi jistý pocit bezpečí.
"Imunita proti tomuhle neexistuje." zavrněla jsem spokojeně. "Naštěstí."
S tím jsem zamířila k sídlu.

(Přesun)