Ulice Listové

Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Provinile jsem se na ni podíval."Napsal jsem ji dopis. Kdybych ji vzbudil, nepustila by mě a ještě by se pak něco stalo." Věděl jsem, že jim to připadá jako Ha.zlovina a to taky byla, ale já to myslel jen v dobrém. Nechtěl jsem, aby se kvůli mě dostala do problémů.

"Mám takový dojem, že nechci vědět, co v té zprávě stálo..." Povzdechla jsem.
"Udělal jsi hloupost, ale docela to chápu. Jen jsi nepomyslel na následky. Zdálo se to dobré, ale možná to natropilo jen víc škody. A možná to bylo úplně zbytečné."

To co říkala byla pravda, ale pořád jsem si stál za tím, že by z toho mohla mít problémy. Měl jsem výčitky svědomí a štvalo mě to. Věděl jsem, že jsem ji ublížil a to na tom bylo to nejhorší."Odvedeš mě prosím teda do toho informačního střediska? Pak můžeš jít Nawakim a o mě se už nestarat..." Chtěl jsem to mít za sebou.

"Jak to myslíš?" nadzvedla jsem obočí.
"Kdepak, chci na tebe počkat, pak Kiri a pak Tsuki, přesně, jak jsem slíbila." pousmála jsem se.
"Mimo to... Když budu v Tsuki nebude čas stavit se na přátelskou návštěvu podívat, jak se vám s Lizzy-chan daří, což by mne mrzelo."

Podíval jsem se na ni."A co Nawaki...on na tebe počká?" Podíval jsem se na něj a pak zpátky na Shijin.

"Slíbila jsem to, i když se mi nelíbí, že půjdeš sám." druhá část mé věty byla směřovaná k Nawakimu.
"Ale hned po Kiri se jde do Tsuki."
Takovou dobu mimo Konohu...
"Krom toho ještě máme mít oba misi, takže nemůžeme jít hned, ne?" otázala jsem se, znovu Nawakiho směrem.

"Dobře..." Dál jsem seděl a přemýšlel, jak by Lizz reagovala, kdyby ho znovu viděla.

Těkala jsem mezi nimi pohledem.
Ještě máme dost času... Nejraději bych zaběhla do sídla, no ale Mikomi tam stejně asi nebude...

Pomalým krokem jsem přišel k baru Shushuya.
"Zdravím, jednu láhev saké, a prosím sebou." usmál jsem se a podal mu několik Ryo.
..
"Ano, Hokage-sama." odpověděl stařík a podal láhev.
..
"Děkuji a nashledanou." poděkoval jsem, schoval láhev pod plášť a vydal se zpět do kanceláře.

Podíval jsem se na zeď na hodiny."Myslím, že bychom měli jít..."

"Hai, dobrý nápad." před námi se zase objevili dva chakroví havrani.
Na jednoho jsem nasedla.
"Takhle to bude mnohem rychlejší." ušklíbla jsem se, když jsme vzlétli.

(Přesun)

Na lavičce jsem seděl už docela dlouho a začínal jsem se hodně nudit.* Měl bych jít na cvičiště...musím se zlepšit...mohl bych zapracovat na taijutsu...jsou tam klády takže mám kde trénovat....to je dobře* pomyslím si , vstanu a vydám se směrem na cvičiště.*Doufám že tam nikdo nebude...nemám moc rád společnost* pomyslím si.
(Přesun)

Mal som uz strasne dlhu dobu zlu naladu .
Citil som sa ... vlastne som nevedel ako som sa citil no nieco bolo ine .
Jedine co ma aspon trochu podporovalo bolo to ze u mna bol Rongu .
Sadol som si na lavicku a ku mne vyskocil Rongu on vycitil ze nieco nieje v poriadku tak svoju hlavu polozil na moje nohy a ja som ho zacal hladit .
Ako to ... ze niekedy mi vobec nevadila "samota"
Tak dlho mi to nevadilo a teraz sa citim osamely ?
Najlepsie bude ak sa odtialto presuniem .
Aspon ze mam ale Rongua .
"Co myslis Rongu ?
Bude lepsie to tu ukoncit ?
Je lepsie ked budeme len dvaja nie ?"
Povedal som z mierny usmevom ale on zaknucal .
"Neboj nebudem robit hluposti neboj ... trochu rozumu som uz dostal ."
Nic sa viac nedialo iba som sa oprel chrbtom o lavicku a privrel som oci .

Přišel jsem na náměstí , které bylo osvětlené snad miliónem světel.Bylo tady jasněji než za dne.Našel jsem si Ichiraku Rámen a objednal jsem si jeden klasický.
Ten jsem v klidu snědl a vyšel jsem do domu svého strýce , který byl teď i mým domovem.Klíče jsem pomalu vsunul do dveří , otevřel jsem je a vešel jsem dovnitř.Šel jsem nahoru po schodech a vlezl jsem do svého pokoje.Lehl jsem si na postel a promítal si vzpomínky z dnešního dne , nebo spíše z dnešního večera.Uvnitř jsem cítil takový divný pocit , který jsem zatím nikdy necítil.Nevím co to bylo , ale vzpomněl jsem si na ten papírek co mi dala Mikomi-sensei.Vytáhl jsem ho z kapsy.Zívl jsem.*No...ale asi to necháme na zítřek...už se mi chce spát* pomyslím si , zavřu oči.Po chvíli jsem usnul.

Probudil jsem se asi hodinu po 12.Pouze jsem udělal "ranní" hygienu a oblékl jsem se.Zkontroloval jsem kapsy abych si byl 100% že jsem papírek neztratil , a neztratil jsem ho.Jakmile jsem byl připravený , sešel jsem po schodech dolů a vyšel jsem do ulic Konohy.Zašel jsem do Dango obchodu a koupil jsem si jedno Dango.Vzal jsem si ho do ruky a šel jsem na cvičiště , přičemž jsem jedl Dango.
(Přesun)

Přišel jsem na náměstí docela unavený a zpocený.Zašel jsem do Dango obchodu a koupil si 2 špejle Danga , které jsem snědl hned tam.Na chvíli jsem se zamyslel.*Buď půjdu za Hokage-sama a poprosím ho o nějaký svitek s Raiton technikou , nebo splním misi a pak půjdu do knihovny si nějaký vypůjčit....chtěl bych sice už mít nějakou Raiton techniku , ale zdát se mi že je trapné jít za Hokagem a prosit ho jako malé dítě o svitek...ale co...za pokus to stojí....* pomyslím si a vyrazím k Hokageho kanceláři.
(přesun)

bloudil jsem uličkami konohy, byl jsem jako chodící duch který se pouze přesouval tam a zpět při čemž jsem sledoval obyčejné životy lidí

Toulala jsem se ulicemi a trochu se i usmívala. I když tu byly záležitosti, které mi k smíchu nepřišly ani omylem. Nechtěla jsem si s ničím ale lámat hlavu. Najednou jsem naproti sobě viděla povědomou postavu. Zatvářila jsem se překvapeně a zastavila se. Nebyla jsem schopná ani nic říct. Vlastně jsem ho považovala za mrtvého.

nadále jsem se toulal po ulicích kolem mne panovala hřbitovní atmosféra a zdálo se jako by věci vedle mne spolu semnou ztrácely barvu a mizely v čase ...

On mě okázale ignoruje! Naštvala jsem se a vyřítila se směrem k němu. Chytila jsem ho za límec a mohlo se zdát, že se ho snažím uškrtit.
"Ty blbče! Copak mě nevidíš? Kde jsi byl?! Myslela jsem, že je po tobě! Haló! Prober se." s každým slovem jsem s ním zatřásla a doufala, že mu sundám z obličeje ten přiblblý výraz.

již při chycení a hlase jsem si uvědomil o koho jde, avšak při blbý výraz nebral koncí
''umm... Zd-zdravím''

Pustila jsem ho a tvářila se o něco méně naštvaně.
"No nekoukej tak! Ptala jsem se kde jsi byl. Jak si to představuješ jen tak beze slova zmizet z vesnice která tě přijala jako svého? Hm?!"

''unesli mě, někdo mě zachránil, přišel jsem na to že jsem funkční experiment, znovu mne unesli, vymazali mi paměť, pak mě málem zabily akatsuki a po té jsem plaval pět týdnů v řece, při životě mě drželi myšlenky na shiz a zásoba mé chakry, po té mě zachránila bývalá členka akatsuki, odnesla mě do konohy, kde jsem zjistil že je Sh-shiz...'' sklopil jsem hlavu ''mrtvá'' zamumlal jsem ''pak odešla a ... zbytek... to už je jedno'' mluvil jsem čím dál potišeji

Tiše jsem poslouchala co ze sebe vychrlil, no ale moc moudrá jsem z toho nebyla. Nechala jsem to tak.
"Fajn, a co máš teď v plánu? Zůstat v Konoze? Vrátit se do Kumo? Poflakovat se světem?"