Hokage monumenty

Chtěl jsem jí odpovědět nějakou trefnou poznámkou, ne, že bych jí to chtěl vymlouvat, tak daleko od pravdy zase nebyla, ale svým činem mi poněkud vzala vítr z plachet! Jak to jenom ta holka dělá?!
Málokterá holka se mnou šla, ani by si nemyslela, že si jí chci při nejmenším vzít. Nejednou se mi stalo, že jsem musel zdrhat tajně, abych se těch saní zbavil... ale aby mi některá řekla tohle... Aizawa boduje!
Přestal jsem přemýšlet nad kravinama, který stejně nikam nevedli a radši převzal iniciativu. Jo, já měl vždy radši navrch!
Prsty jsem vpletl do jejích vlasů, přitáhl ji k sobě blíž a aktivně se zapojil. Polibky od holek jejího formátu jsem nikdy neodmítal! Přejel jsem druhou rukou po jejích vlasech, zádech, až jsem se dostal na její boky, kde jsem ruku nechal.

Sama jsem netušila, co to dělám, fakt asi jsem se naprosto zbláznila, ale to mi v tu chvíli bylo popravdě naprosto šumák. Nijak jsem se s ním v polibcích nepřela, už jsem teda o jeho zkušenostech a pravdivostech jeho slov nijak nepochybovala, protože nepochybně nějaké měl. Dobře, ani já nebyla anděl.
Stejně jako předtím jsem v prstech sevřela lem jeho trika a druhou ruku vpletla do bílých vlasů, když byl v taovém tom plolrhu, proč toho nevyužít, prostě jsem si na něj obkročmo sedla. Byla noc, hvězdy nad námi, naprostá romantika, jo, jenže tu ani jeden z nás nebral v potaz!
Až po chvilce jsem se sama oddálila od jeho rtů, roztáhla rty v malý pokřivený úsměv, ale nijak ho nepouštěla.
"Tak, jak si stojím?" Vždycky jsem ráda věděla, na čem jsem!

Důležitě jsem sjel z jejího obličeje, přes prsa a bříško až k rozkročeným nohám, kterými seděla na mě, pak zase zpět, než jsem se opět ušklíbl. "Potvrzuješ mé domněnky, že s*xu po svatbě neholduješ." ušklíbl jsem se a přejel po jejích zádech, až k zadečku, abych si ji znovu přitáhl k sobě.
Po několika dalších minutách, když už jsem se zkrátka musel nadechnout, jsem se znovu odtáhl a usmál se. "Umíš využít momentu překvapení, to se musí nechat. Popravdě stoupáš závratnou rychlostí." pousmál jsem se a lehce jí políbil na krk.

Musela jsem se ušklíbnouut taky.
"Kdybych holdovala, mám pocit, že bys tu nezůstával moc dlouho!" Zasmála jsem se, kdepak, tenhle rodinej typ nebude!
"Stejně mě pořád zaráží, že člověk tvého kalibru a tvých kvalit může chtít malou nezkušenou holku, co, podle tvých slov, akorát vylezla z Akademie, jen proto, že ti nedala hned" Ušklíbla jsem se, jo, zase všechno říct tak, jak si myslím.
"Momentu překvapení? Takže kdybych se zvedla a odešla, dostala bych za překvapení bod nahoru?"

"Neodešla bys." odpověděl jsem jednoduše. Jo, byl jsem si sám sebou dost jistej.. někdy až moc! "Neřeším spekulace, zůstala jsi a to říká jediný. Chceš mě, jako já tebe." ušklíbl jsem se.
Položil jsem si ruce na její zadek a zaklonil hlavu a chvíli koukal na nebe. "Sama jsi řekla, že rád kazím malý holky.. krom toho.. mě jen málokterá nedá hned." ušklíbl jsem se. Jojo, moje ego bylo zkrátka nezastavitelný. "Ale ne... tohle není jen o tom, která mi dá a která ne... je to o životním postoji." filozoficky jsem se na ní podíval, jak kdybych řešil teorii relativity. "Nechci tě do postele.. teda.. to taky.. ale jde mi o to, aby jsi přestala vzdorovat. Držíš moc dlouho, víš?"

"Fajn, přoznávám!" Rezignovala jsem, rozhodla jsem se to řešit jeho stylem. Což znamenalo neřešit to nijak, jak to ten kluk dělal? Byl tak šíleně arogantní, egoistickej, ale stejně na něm bylo něco, co mě zajímalo a přitahovalo, děsnej floutek! On to věděl a smál se mi, tse!
Ruce jsem spojila za jeho krkem a ušklíbla se.
"Životním postoji, to byla ale hluboká myšlenka!" Zasmála jsem se, nevím, co viděl na životním postoji někoho chtít tak moc získat. Někoho pokořit.. Jen jsem zavrtěla hlavou, někdo položí život za vesnici, někdo to vidí v něčem jiném.
"Ani se mi nezdá!" Podotkla jsem potom, sklonila se, políbila ho na krk, trochu zkousla a s potěšením sledovala červený flíček. Pak jsem se na chvilku zamračila.
"Víš, něco by mě zajímalo. Celej tvůj život je jen o svobodě. Existovala někdy nějaká osoba, kterou jsi nechtěl jen dostat? Dostal se ti někdo někdy tak moc pod kůži, že sis řekl, že ho máš fakt rád?" Nebyla to spekulace, chtěla jsem vědět, jestli je fakt tak zkaženej, jakým se dělá!

Zamyšleně jsem pokýval hlavou. "Nevím... fakt rád.. rodinu nemám, holky využívám... mám rád sám sebe." ušklíbl jsem se, ale nakonec se to rozhodl brát vážněji. "První, koho jsem měl rád, byla moje babča.. a potom Daiki, můj nejlepší kámoš. Víc lidí jsem zatím nepotřeboval.." slovo zatím jsem zdůraznil a pousmál jsem se.
"Co ty..? Už jsi se někdy nechala líbat klukem, jehož jméno snad ani neznáš?" ušklíbl jsem se. U mě to bylo normální, ale ona na něco takového fakt nevypadala!

Je fakt zkaženej! Ušklíbla jsem se, ale poslouchala ho.
"Sám sebe, to jsem si mohla myslet. Kdybych tě nezvala zvráceným a sebestředným, spíš by tě to potěšilo, co?" Podotkla jsem, ruku mu vpletla do vlasů a narovnala mu černý šátek, který mu, mou vinou, sklouzával dolů. Až potom jsem pohled vrátil zpátky k jeho tváři.
"Popravdě? Ne, nenechala a doteď nevím, proč to dělám. Nějak mi to je i jedno" Podotkla jsem a pokrčila rameny.
"Za to ty to moje znáš až podezřele moc dobře, že Kami?" Vítězně jsem se usmála. Něco mě napadlo.
"A ještě něco.. Nějakej tvůj životní cíl? Jestli teda nějakej vůbec máš.." Podotkla jsem.

Spokojeně jsem se usmál. "Začínáš chápat mý životní postoje." narážel jsem na to, že je jí to jedno. Tohle jsem byl totiž přesně já!
"Páni, zná i mé jméno.. nečekané." ušklíbl jsem se a naklonil se až těsně k ní. "Překvapuješ mě, Suki..." políbil jsem jí na krk a pak odtáhl vlasy z jejího čela.
"Cíl..? Hmmm neřekl bych. Nemám cíle, žiju tak, abych byl spokojenej, nekoukám na ostatní, prostě si užívám." odvětil jsem podle pravdy, protože mít cíl byl u mě moc velkej kopec práce!

"Přijde mi to potom jednodušší.." Odpověděla jsem mu a pousmála se.
"Páni, jak nečekané, že pán ví i mé druhé jméno!" Ušklíbla jsem se potom, jen jsem mu to hezky oplatila stejnou mincí. Naklonila jsem se k němu i já a vlasy si odhrnula stranou.
"Prostě si užíváš. Máš pravdu, možná proto, že tu teď s tebou jsem a líbám vlastně skoro cizího kluka, je z toho důvodu, že život bez spontálnosti je nuda.." Pokrčila jsem rameny a znovu spojila naše rty. Však lákalo mě to už dlouho!

Já jsem prostě nevěděl, kde se ta holka vzala! Musela asi spadnout z nějaké planety Vypadám jako holka, ale nejsem holka!
Oběma rukama jsem jí objal a přetočil, čímž jsem jí položil do mokré trávy. Že bych to nějak výrazně řešil, co fakt ne! "Tak spontálnost jo..?" ušklíbl jsem se a z jejích úst přešel na její krk. Ne, že bych si rád značkoval lidi, ale chtěl jsem jí tu modřinu, co mám na krku zkrátka oplatit! "Uvidíme, kam až tu spontálnost vydržíš!" ušklíbl jsem se a zatím, co jsem se vrátil k jejím rtů, jsem rukou vklouzl pod její tričko. Tak zkusmo, jestli mě zabije, nebo jenom zmlátí.

"Jo přesně, spontálnost!" Ušklíbla jsem se, i mě už bylo naprosto fuk, kde jsme a co děláme. Jestli někdo přijde nebo ne, mohlo ji bejt do našeho života nic. Asi mě fakt nakazil, tou bezstarostností. Přivřela jsem oči a kousla se do rtu. Něco se mu musela nechat, líbal fakt dobře!
"Mohla bych tvrdit opak!" Podotkla jsem potom, jestli čekal ránu, nepřišla. Ani jsem to v plánu neměla. Prsty jsem vklouzla pod lem jeho trika a bříšky obkreslila linii jeho svalů na zádech.
"Asi jsem se fakt zbláznila.." Podotkla jsem potom, co jsem si ho přitáhla blíž.

"Už jsem tě nakazil.." oznámil jsem s úsměvem, zatím co jsem jí přetahoval tričko přes hlavu. Pravda, mě to divné nepřišlo, běžně jsem tohle dělával, ale nemohl jsem za boha přijít na to, proč to vlastně dělá ona! Chce si něco dokázat..? Nebo jsem jí fakt překecal?
Po tom, co mi přejela po zádech jsem to přestal řešit. Dostanu co chci, to je teď nejdůležitější!
Políbil jsem jí na krk, pokračoval přes klíční kost, níž a níž, až jsem skončil u lemu jejích kalhot. Na chvíli mě napadlo, že Adam měl dost usnadněnou práci, ale nakonec jsem se jen ušklíbl a znovu ji políbil.

Fakt jsem neměla potuchy, proč to dělá. Možná, že můj život mi přišel až moc stereotypní? Proto jsem se vrhla do rukou tohohle floutka? O kterým nevím zhola nic a vidím ho podruhý v životě. Co jsem to vlastně dělala? Co jsem chtěla? Nebylo to jen jeho očima, jeho tváří. Nevím, chtěla jsem něco, na něco přijít, najít nějakou tu jiskru do života, zapomenout na všechno! Udělat konečně něco, jen tak..
"Kami.." Zamumlala jsme jeho jméno a pousmála se, zatímco i já jeho zbavila trička a prsty se přesunula na břicho.
"Cos mi to udělal.." Podotkla jsem potom, fakt jsem nechápala, co se mnou mohl udělat jeden jedinej kluk.

Pousmál jsem se a odtáhl se tak, abych jí viděl do tváře. Pravda, hvězdičky svítili děsně romanticky, ale děsně málo na to, abych přesně viděl, jak se tváří. Z mě neznámého důvodu jsem jí nehodlal ublížit. Spíš naopak... co mě k tý holce vlastně táhlo...?
"Na to bych se měl ptát spíš já tebe!" usmál jsem se a políbil jí. Přece se člověk nemůže zamilovat během jedný noci? Přece se člověk, jako já nemůže zamilovat!!
Snažil jsem se. Ne kvůli sobě, ale kvůli ní! Chtěl jsem, aby byla spokojená hlavně ona!
Nevím ani jak, ale o chvíli později už jsme ani jeden neměli oblečení. Nebylo to však jen mou aktivitou! Nepočítal jsem, kolikrát jsem jí políbil, kolikrát se mé prsty dotkli její kůže, kolikrát mi nehty bolestně prodřela kůži zad. Ne, já se soustředil jen na to jedno a tohle k tomu prostě patřilo...
S hlubokým nádechem jsem ji políbil na krk a spokojeně naposledy tiše vzdychl do její kůže. Byl to zvláštní pocit, cítit pod sebou její rozechvělé tělo.

"Dostals přece to, cos chtěl.." Špitla jsem mu do ouška a pousmála se. Litovat? Kdepak, to jsem teda rozhodně v plánu neměla. protože s čistým svědomím jsem to prostě udělat chtěla, přesně tohle, tady a teď! Nikoho jiného než sebe z toho vinit nemůžu a ani se vinit nechci, není důvod. Byl to jen úlet, jen jedna jediná noc. Oba dva na to zapomeneme.. Ale proč jsem na to zapomenout nechtěla? Protože se mi to líbilo? Protože.. Moc otázek najednou, na které jsem si nedokázala odpovědět.
Až ve chvíli, kdy mi začala být zima jsem otevřela oči a prohlédla si ho. Musela jsem se jen ušklíbnout.
"Nezklamals! Přesně, jak jsem očekávala.. Díky Kami" Podotkla jsem a pousmála se, proč jsem mu děkovala, kdo ví. Ale žádná slova jako miluju tě, nebo neopouštěj mě nebo medvídku, lásko! Proč taky? Oba dva jsme věděli, že to byl jen úlet, tak proč jsem nechtěla, aby to tak bylo? Měla jsem snad dál hrát nedostupnou?
Naklonila jsem se k němu, ještě stále rotřesenými prsty, možná i zimou kolem, se dotkla jeho tváře, přejela po hraně čelisti, po krku a rtech. Možná jsem si tenhle obrázek chtěla jen zapamatovat. Ruku jsem stáhla dolů a natáhla se pro triko a kalhoty, nevím, jak on, ale mrznout jsem tu nechtěla. Slova jako hřeje mě láska se u mě moc nevedly a u něj nejspíš taky ne.
Nakonec jsem si jen povzdechla, pohledem vyhledala jeho oči. Snad jen němá otázka, dostal mě, pokořil. Přišla otázka - mám odejít a zapomenout? Věděla jsem, že nezapomenu.

Trochu mě zarazila. No.. trochu víc! Já jí vážně nedokázal pochopit, nedokázal jsem určit, co udělá, co řekne, čím mě zase převeze! Byl jsem rád nad věcí a tohle se mi vůbec nelíbilo, protože ona si dělala co chtěla a na to jsem tedy nebyl zvyklý! Jak to, že je oblečená a já ještě neodešel?!
Zavrtěl jsem hlavou a oblékl si kalhoty a následně i tričko. Nemohl jsem na to přestat myslet! Ale proč, když jsem dosáhl toho, čeho jsem chtěl?! Proč jsem zkrátka nedokázal odejít a nechat to být..? A... kruci!
Přišel jsem k ní a bez varování jí objal. Netuším, proč jsem to vlastně dělal, no jednoduše jsem musel.
"Odcházím z vesnice... Řekni prosím Hokage, že se teď budu chvíli courat.." řekl jsem po chvíli a odstoupil od ní. Věděl jsem, že to vypadá přesně tak, jako bych odcházel od ní, jenže to.. nebyla tak docela pravda. Něco mě na ní zaujalo a já, přesto, že jsem dosáhl na nejvyšší metu, stále mi něco chybělo!
Sundal jsem si z hlavy šátek a zavázal jí ho kolem krku. "Vrátím se pro něj... i pro tebe!" s tím jsem ji políbil, roztáhl křídla a zmizel v černé tmě.
Tyhle romantický chvíle jsem fakt nesnášel!
(Přesun)

Jen jsme přikývla, znamenalo to, že odchází, že fakt to prostě pro oba nic neznamenalo. Na jeho slova jsem jen přikývla, vstala a posbírala zbytek věcí. Když ke mě přišel, jen jsem vzhlédla, prsty přejela po černém šátku a sledovala, jak zmizel v černé tmě kolem, možná, že třeba.. Jsem se splezla.
Nějak jsem osaměla, až teď, jako kdybych si to všechno uvědomila.
Káčo pitomá, vyspala ses na monumentech s klukem, kterýho znáš sotva jméno!
Ušklíbla jsem se a protočila nad sebou očima, život je přece jen o náhodě! Kdo ví, co to všechno dneska znamenalo, jak to všechno bude. No jedno jsem věděla jistě, litovat nebudu. Vydala jsem se z monumetů pryč, domů..
(Přesun)

Yui

Vyskočila jsem na hlavu Třetího Hokage a čekala jsem až se dostaví i sestra. Byla celá zasněžená takže to tu klouzalo, ale to nebylo nic na co bych nebyla z Tetsu zvyklá. Kdo to asi je? Řekla jsem tiše dupajíc na Hiruzenovu Hlavu.

Yui

To nebu de dobrý ná pad. Ještě jednou jsem dupla. Ještě by jsme jim to tu poškodi ly. Pak jsem se ale zle usmála. Nebo to můžem udě lat rovno u.

Yui

Zabodla jsem meč do sochy třetího kde se oběvila prasklinka. Todle nedopad ne dob ře. Druhý meč jsem si připravila do střehu.