Hokage monumenty

Dotáhla jsem Akiho až nahoru. Usadili jsme se v trávě. Netrvalo dlouho a spal jako špalek. Usmála jsem se. Vždy usínáš v tak nevhodných chvílích? Zavrtěla jsem hlavou a vstala. Opřela jsem se o zábradlí a shlížela na vesnic, v hlavě tisíce vzpomínek. Tým, mise.. ten den, kdy jsem dostala svou čelenku. Usmála jsem se. Tak hrdá jsem nikdy nebyla! A pak ten den prozření, den který změnil můj život! Ušklíbla jsem se a zavrtěla hlavou. Hloupé, vlezlé vzpomínky... k ničemu!
Otočila jsem se a sedla si vedle spícího Akiho. Tenhle svět potřebuje zachránit... a já ho z té špíny dostanu!

Pootevřel jsem oči a po namáhavých pohybech se posadil.Podíval jsem se na levou stranu a uviděl tsu,jak spí.Zase jsem včera usnul?Podrbal jsem se na hlavě a snažil se rozpomenout.Po pěti minutách jsem se postavil na nohy a podíval se na Konohu.Tak kde se asi teď nacházíš co?Vzpomínáš někdy na ty časy?zavřel jsem na pár desítek sekund oči a vzpomínal na nedávnou minulost.

Probudila jsem se. Zelená tráva mě šimrala na tvářích a její svěží vůně lahodila všem mým smyslům. Posadila jsem se a pohledem vyhledala svého společníka. Pousmála jsem se. "Minulost tě dohonila...?" otypovala jsem si, protože jsem tušila, že se mu stalo to, co mě včera. Člověk se tomu prostě neubrání! Lehla jsem si na záda do trávy a pozorovala oblohu. Je tu krásně...

''Nemám žádnou minulost'',odpověděl jsem stroze a otevřel oči.''Pojďme najít tu techniku..Rád bych si udělal výlet do nějaké jiné vesnice,nudím se.Co takhle Suna?Nebo Iwagakure hmm?''Řekl jsem a přišel k ní,počemž jsem se posadil vedle a přitáhl si kolena.

Lehce jsem se usmála. "Minulost má každý... dobrou či špatnou, ale má ji..." strčila jsem si do pusy stéblo trávy. Představa napadení vesnice jako je Konoha se mi ani za mák nelíbila! "Ty tvé akce jako; zabiju Hokagemu jsou nesmyslné. Myslíš, že se odsud dostaneme živý?" vzdychla jsem si a posadila se. "Nemůžeme jen tan nakráčet do kancláře a chtít tu techniku, za a) nám ji nedá a za b) bude bojovat, seběhnu se ninjové a pak..?"

''Dlouho si chci otestovat své nové techniky..Ještě mám čas,dokud neoslepnu.''Řekl jsem s dávkou sarkasmu.''A jak to chceš tedy získat?Dlouho tu nebudu..Jestli něco nevymyslíš do dneška jdu si pro to k Hokagemu'',usmál jsem se a podepřel se.''Nesnáším tuhle vesnici..Kolik ninjů musí trpět pro to,aby si lidé mysleli že je vše v pořádku a že se všichni tady cítí šťastně.Až získám patřičnou sílu celou ji zničím.Nebude nikdo šťastný..Ale nebude nikdo trpět,nebude tu vůbec nic..''

"Cítíš nenávist..." konstatovala jsem s pohledem upřeným před sebe. Nenávist, láska... dobro a zlo... neutuchající koloběh bolesti, který nikdy neskončí! Kdo vám dal právo, nazývat mě zlou...? Zachránit svět! "Pokud půjde někdo k Hokagemu, budu to já, jsi moc podezřelý..." konstatovala jsem jednoduše a odtrhla pohled o ničeho. "Když jim vezmeš domov, budou trpět ještě víc..."

Cítil jsem lehký vánek na mé pokožce a pousmál se.''A kdo řekl že bude mít kdo trpět?''Vydechl jsem a postavil se na nohy.''Ale uznávám že bude zatím dobré,nerozpoutávat žádné války s vesnicemi..Momentálně chci najít jednoho muže.Pomůžeš mi?Jednou..Vypařil se jako pára nad hrncem..myslím si že Satake něco ví..Spíš jsem si jistý.Kdysi..Byli s tím mužem nejlepší přátelé na život a na smrt.''Řekl jsem polohlasně a podíval se na velké hlavy Hokagů.Co jste udělali vy hmm?

Stočila jsem pohled na něj. Takže máš minulost! Lehký, trochu škodolibý úsměv. "Kdo byl ten muž..?" naklonila jsem hlavu na stranu a upřela na něj pohled. Pomáhat, nepomáhat... každý žije sám pro sebe, pro vlastní cíle... můj cíl je moc daleko.. zatím se můžu zabývat takovými malichernostmi... Znovu letmý úsměv a pohled vysoko k obloze

''Uchiha Kirei..Můj bratříček..Také Madarův syn,možná jsi o něm slyšela.''Řekl sjem zamyšleně a odvrátil pohled od vytesaných hlav ve skále.''Půjdeme?Nemusíš se bát..Nechci už nikoho napadnout'',řekl jsem.Copak máš ty v plánu?Nevypadáš jako někdo,kdo by se chtěl nechat někým ovládat..Půjdeš se mnou,uvidíš.

"Hmmmmm... ne!" odvětila jsem ledabyle, ale zase taková pravda to nebyla. Uchihové jsou přece vždy aktuálním tématem! "Bát se...?" lehce jsem se pousmála. Strach necítím už roky... "Kam chceš tedy jít...?" Vstala jsem a opřela se o zábradlí. Že by tohle bylo další rozloučení...? Otočila jsem se k němu čelem a čekala odpověď.

''Ano..Bojíš se,například toho že by nás po mém útoku na Hokage obklíčily.''Řekl jsem provokativně a nadzvedl obočí.''To nevím,dlouho jsem tu nebyl..Ani nevím pořádně co je to za svitek,jestli ho má vážně jenom Hokage,nebo jenom neumíme v knihovně hledat.''Řekl jsem zamyšleně.

Ušklíbla jsem se. "Máš pravdu... bojím se, že by tvá zbrklost ohrozila můj cíl! Ale umřít.. toho se nebojím. Když umřu znamená to jenom, že jsem byla k ničmeu. Vyhaslá existence s nenaplněnou hodnotou.. to je všechno!" Proč ti to vůbec vykládám..? "Já bohužel taky nevím, co je to za svitek..." pokrčila jsem rameny. "Ale pokud je u Hokageho, tak jednoduché to nebude..."

''Takže to mám asi nechat na tobě?''Vypadlo ze mě.''No..Takže jak to plánuješ provést?''Dodal jsem polohlasně a pousmál se.Po této zdlouhavé misi tě najdu..I když to budu muset udělat přes tebe Satake.Udělal jsem pár kroků vpřed a přeskočil zábradlí.''Tentokrát tě neztratím..Aby to nedopadlo jako minule''

"Jak...? Nepřijde ti moje role ztracené hrdinné kunoichi, jenž se po dlouhodobém zranění vrátila domů, jako dostatečně dramatická?" ušklíbla jsem se a vylezla na zábradlí. "Nemám jediný záznam, mám čelenku a moje mise byla opravdu neúspěšná... jsem důvěryhodná. Není lepší se domluvit, než hned někoho zabíjet..?" zamyšleně jsem se dívala na vesnici.

''Nikdy jsem neuměl mluvit..natož někoho přesvědčovat.Kde bych měl na tebe počkat?Nemyslím si že by mě tu neznali..Neodešel jsem zrovna nespozorován.''Opřel jsem se jednou rukou o zábradlí a usmál se.''Co máš ty v plánu hmm..?''Zeptal jsem se z ničeho nic na to,o čem jsem stále přemýšlel.

"Hmmmm.. nevím, jak dlouho mi to bude trvat... ale já se ti ozvu, neboj. Nezapomeń, moje krev v tobě bude navěky." ušklíbla jsem se zlověstně a pak pohodila hlavou. Záplava rudých vlasů. "Co mám v plánu..? Kdy...?" nechápala jsem, no.. možná jsem trochu nechtěla chápat, ale kdo to řeší?

''Hmm?Nikdy,nech to být'',ušklíbl jsem se a sešel menší kopeček dolů.''Takže dáme někde sraz nebo si mě prostě najdeš?''Řekl jsem a tázavě pozvedl obočí.Satake nebude moc rád že jsme tu zůstali tak strašně dlouho..Zajímalo by mě jestli se naše organizace za tu dobu nějak..pohnula.

"Jo... já si tě najdu!" ušklíbla jsem se. Nechala jsem obrovská křídla narůst, roztáhla je ke slunci. "Uvidíme se později, sebestředný Uchiho.." ušklíbla jsem se, odrazila se a vzlétla do vzduchu. "Pozdravuj Satakeho!" křikla jsem ještě, než jsem se nadobro ztratila v bílých mracích.
(Přesun)

''No jasně..tak zatím'',mávnul jsem rukou a ještě jednou se zhluboka nadechl a kousl se do prstu.Tak zatím.Ušklíbl jsem se a vyvolal středně velkého hada,kterému jsem skočil do tlamy a spolu s ním zmizel v zemi.(přesun)

,,Soka..." usmála jsem se. Položila jsem ji na rameno ruku. ,,Mnoo...nechceš si dát cvičný tréning...? Po té bychom si mohli dát rámen a pak se podíváme co týmu...co říkáš?" nadhodila jsem. Přitom jsem si stoupla a přitáhla se. Yuusuke se líně zvedl a čekal, co se bude dít.

Z přemýšlení mě brzo probudila Hikari. ,, Proč ne?" usmála jsem se a stoupla si. Trochu jsem si protáhla nohy. ,,Vlastně, bylo by docela fajn, kdyby jsme si zašli pro nějakou misi. Docela by se mi hodilo vydělat nějaké peníze." trochu zasněně jsem se nad představou plné peněženky pousmála. ,, Můžem?" připravila jsem se.

"Tak jo... jdem pro misi ..." usmála jsem se. Poposkočila jsem si vesele a kývla. A tak jsem mrkla jsem na Yuusukeho, který taky vyskočila a začal se protahovat. "Jop můžem..." ukázala jsem na ni palec nahoru a vylezla na Yuusukeho. Ten už čekal, až na něho vylezu. Ihned vyrazil směrem k budově hokage. (presun)

Po rychlém odchodu Hikari jsem se sebrala a následovala ji. (Přesun)