Tréninkové prostory

Sanji Mizuki

Na něco sem se tě ptal, tak prosim tě odpověz. Řekl sem a začínal sem se mračit.
Todle se mi ani trochu nelíbí...

"No tvoje ségra jela na prázdniny víš? Může pokračovat prosím, moc mi to neulehčuješ." svázala jsem si vlasy do culíku

Sanji Mizuki

Cože?... Na jaký prázdniny?! Zavrčel sem potichu a palcem sem vysunul katanu z pochvy o pár centimetrů. Jak sem se mračil, jestě sem u toho cenil zuby a opět se odkryli dva nápadně velké tesáky(špičáky).
Řekni mi to všechno, jinak se z místa asi nehneme.

"nevím toho o nic víc jak ty. Mám za úkol tě trénovat. A to hodlám dodržet a laskavě nebuď drzej. Začni házet ty kunaie nebo si mě nepřej, na takový jako ty skutečně nemám náladu." vyjela jsem z místa a ukázala na ty kůly.

Sanji Mizuki

Zbohem... Řekl sem, otočil sem se a odešel. (přesun)

"Skihi tak toho si vychutnáš." odfrknu si a jdu za ním (přesun)

Sanji Mizuki

Došel sem do tréninkovejch prostor a hned se mi vybavili vzpomínky na akademii a tréninky hodů s kunaiema, nebo ninjutsu techniky E ranku, které vypadali dost složitě a já sem si to všecko pamatoval jen matně. Posledních několik let to byla katana a já.

Dorazím společně se Sanjim a všimnu si jeho výrazu. "Přináší to tu vzpomínky?" podívám se na něj.

dojdu po chvíli za nimi na cvičiště.
"tak co máte v plánu?"

Sanji Mizuki

Ne, jenom sem se moc přejedl. Odpověděl sem jednoduše a pak dorazila i Reina. Nejradši bych si šel dát dvacet...

"Ano to by jsme chtěli všichni ale trénink je důležitý." drcnu ho pěstí do ramena a pro jistotu ustoupím

Sanji Mizuki

Podívám se na to jak poodstoupila a jen se usměju. No neboj, já ti za to hlavu neuříznu.
Řekl sem, ale pak sem nasadil takovej podezřele zamyšlenej pohled, ale byla to jen provokace.

Podívám se na něj zamyslím se a prohlásím. "Základní techniky z akademie. Bunshin, Henge, Kawarimi." poté mu ukážu příslušné pečetě. "Tímhle začneme."

Sanji Mizuki

Ah... Dobrá, dobrá. Řekl sem, udělal sem pět nehmotnejch klonů a potom sem je promněnil na psy a nechal je zmizet. Potom sem složil několik pečetí a místo mě se tam objevil keřík co byl opodál.
Tak... teď přijdou kunaie a pak to proklaté chození...

"Dobře základy máš." řeknu a vytáhnu z kapsy papír a podám mu ho. "Víš co je tohle? Papír ze stromu vyživovaného chakrou. Uvolni do něj trošku chakry. Zjistíme tak tvou podstatu. Pokud blesk, zmačká se. Pokud oheň, shoří. Pokud voda, zvlhne, pokud vítr, rozpůlí se a pokud země, rozdrolí se."

Sanji Mizuki

Chytnul sem papírek mezi prsty, ale nic se nedělo. Chvilku sem na něj zíral a pak se podíval na Shikiho. Jak?... Né, neřikej mi to, přijdu na to sám...
Sednul sem si na zem a zkoumal papírek. Uvolni chakru do papírku... taková blbost...
Pomyslel sem si, potom sem dal papírek mezi a udělal sem klona. Klon se hnedka rozplynul a když rozložil ruce, tak byl papírek našikmo jakoby rozříznutej.

"Vítr?" sleduji celou akci zamyšleně a podívám se na Shikiho co bude dělat dál

Vydechnu a zašeptám. "Tak tohle mám asi za trest." prokřupu si krk a poté se podívám na Sanjiho. "Vstávej." vytasím čepel po které okamžitě začne projíždět větrná aura. "Začneme ovládáním chakry, až to zvládneš tohle pro tebe bude hračka. Souhlas?"

Sanji Mizuki

Na povel sem vyskočil na nohy.
Klídek. To že něco neumim není moje chyba, spíš mi přijde že já sem dostal za trest tebe, když k tomu máš takovejhle přístup.

"Nevíš proč jsem to řekl, ale uvidíme časem jestli to bylo odůvodněné či ne." řeknu klidně a kývnu na něj aby mě následoval ven. Dovedu ho před jeden z vysokých stromů. "Tohle bude tvůj tréninkovej parťák, 2 metody tréninku budeš absolvovat tady. Za prvé..." soustředím chakru do nohou a pomalým krokem vystoupám do poloviny kmenu. Otočím se a pokračuju. "Soustřeď chakru do nohou. Musíš najít ideální kombinaci obou chaker abys strom neroztříštil nebo z něj nespadl. Sám musíš přijít na to, jaká kombinace to je." seskočím dolů a podám mu kunai. "Tímhle si značkuj maximální výšku."

Tak to bude sranda. Přišla jsem za nimi a sedla si kousek od nich a sledovala jsem jak to Sanjimu půjde

Sanji Mizuki

Fajn, todle to fakt nesnášim. Řekl sem a kopnul sem patou do stromu a pak se o něj opřel celý chodidlo. Takhle sem měl perfektní rovnováhu a pár minut sem takhle stát vydržel, když sem měl nohu opřenou o strom. Potom sem se snažil nějakým způsobem dostat chakru ven z nohy... Věděl sem zhruba, že chakra koluje v celým těle jako krev, ale jak jí dostat ven sem věděl jenom při pečetích.
Po chvilce státní a zkoušení vypustit ven chakru sem si prohodil nohy. Měl sem výhodu, že ty dva neviděj chakru, takže ani asi nepoznali, že sem ještě nezačal. Začal sem si vybavovat ty věci, co říkali učitelé na akademii při teoriích.
Soustřeď se, nech chakru proudit v tom místě a nech ji vytrysknout ven...
Najednou se kůra pod nohou rozlámala a já sem ucítil takové brnění v noze. Začal sem trochu ubírat koncentraci chakry a cuknul sem s nohou trochu k sobě, držela tam jako přilepená, ale když sem ještě trochu ubral, tak se odlepila.
Ještě chvilku sem si tam hrál s chakrou, dokud sem si nebyl jistej, že noha drží a snažil sem se v ní udržet stejnou koncentraci. Potom sem se natočil v bocích a přiložil druhou nohu ke stromu, takže sem byl teď tak metr nad zemí, vodorovně. Když sem přiložil druhou nohu ke stromu, kůra opět popraskala, protože to bylo moc. Začal sem znovu ubírat, ale víc sem se soustředil na levou nohu, která mě na stromě teď držela a musel sem napínat dost svalů v těle, abych stál jakž takž rovně. Potom sem i na druhý noze vychytal správný poměr chakry a teď sem stál oběma nohama na stromu. Cuknul sem pravou nohou, jestli drží a pak sem uvolnil chakru v levé noze a udělal s ní krok dopředu. Kůra tentokrát nepopraskala, ale chakry bylo málo, takže sem začal přidávat, cuknutím sem se ujistil, že noha drží a pak sem uvolnil chakru v pravé a udělal další krok. Takhle jsem pomalu vylezl až nahoru na strom a na špičce sem udělal zářez kunaiem. Pak přišlo to složité... otočit se a sejít dolů. Jedna noha byla opět záchytná, na kterou jsem se nejvíce soustředil, potom sem druhou nohu natočil o 90°, zase vychytal poměr chakry a přidal k ní druhou nohu. Todle sem zopakoval, takže sem teď stál čelem k zemi.
Výborně.... Asi budu zvracet. Řekl sem škodolibě, jelikož podemnou stála Reina s Shikim. Potom sem se ale pomalým krokem vydal dolů a sešel sem takhle až na zem.
Todle jsem si pomalu ještě několikrát zopakoval, dokud sem neměl jistotu v koncentraci svojí chakry v nohou. Když sem měl jistotu, teď přišla část, na kterou Reina očividně celou dobu čekala. Běh při kterém se nevyhnu držkopádům...
Před stromem sem se vydýchal, zklidnil, koncentroval chakru a pak vyběhl nahoru. Udělal sem asi tři kroky a u třetího sem pozdě uvolnil chakru v levé noze, takže zůstala "přelepená" na stromě a se mnou to slušně cuklo, ztratil sem koncentraci, udělal sem rýhu kunaiem do stromu a odrazil sem se od něj. Dopadl sem na nohy a běžel sem znovu, tentokrát sem koncentroval pozdě a smekla se mi noha, když sem se chystal naběhnout na strom. Rukama sem se odrazil, abych si nenabil čumák a běžel sem znova. Teď sem to vychytal celkem pěkně, ale když se mi smekla noha skoro u vrcholku, tak mi pěkně zatrnulo, ale udělal sem čárku a přichytitl sem se větve. Potom sem pomalu slezl dolů.
Běhal sem takhle ještě pár dlouhých "chvilek", které někdy vypadali nebezpečně, ale vždy sem se stihl chytnout větve, nebo se obratně přetočit, abych si nerozbil kokos. S pohyblivostní sem na tom byl totiž výbroně, hlavně díky rannímu protažení.
Nakonec můj trénink vypadal tak, že sem vyběhl na strom, odtamtud sem hodil do země kunai, doběhl si pro něj a pak zase zpátky nahorů na strom. Ještě sem si párkrát zkusil vyset hlavou dolů za větev a pak sem toho nechal.
Bez škrábanců nebo odřenin jsem došel k Shikimu a Reině a specielně na ní sem hodil jeden škodolibý úsměv. Nic se male neříkal a čekal na "oznámkování".

V jednu chvíli jsem málem vyprskla smíchy, ale sledovala jsem ho a vždycky, když měl tendenci spadnout, jsem sebou cukla, že už už ho půjdu chytit. Pak jsem mu v duchu nadávala, že mě straší, ale když přišel k nám s tím jeho výrazem, který mluvil za vše musela jsem uznat jeho práci.
"Skvěle Sanji." zatleskala jsem mu lenivě

"Tak uvidíme jak se ti to podaří támhle." kývnu na vodu a pomalým krokem přejdu přes říčku zastavím se uprostřed vody. "Voda je těžší než chůze po stromě. A je pěkně studená...mimochodem." řeknu s klidem.

Sanji Mizuki

Když sem uviděl její "tleskání" jen sem se uchcetnul. Pffff... nech si ty provokace Reino, protebe to je jako chodit po zemi, já to dělám poprví.
Řekl sem a došel sem k říčce a sáhnul sem do ní. Otočil sem se na Shikiho a zavrtěl hlavou. Voda zejtra, dneska toho bylo dost. Řekl sem, svršky sem nechal na břehu, nechal sem si jen spodky a šel sem si udělat pár temp přes řeku a chvilku sem si plaval proti proudu.