Tréninkové prostory

Smrtelně jsem zbledla.
Být sensei není lehké. Doufala jsem, že tohle už nebudu muset dělat.
Vybrala jsem si mnohem vyšší skálu kus za cvičištěm. Spíš útes, který se tyčil nad potokem.
A snad se neztrapním hned první den...
Přešla jsem potok a vyběhla na strom na jeho druhém břehu. Chvíli jsem pohledem pečlivě přeměřovala vzdálenost k útesu než jsem skočila na nižší "plošinu" pod nejvyšším bodem skály. Moji váhu zřejmě neměla unést, takže jsem se jen rychle přikrčila, odrazila se a zachytila o skálu.
Chakru jsem přesměrovala do ruky, aby mě automaticky držela na skále. Pak stačilo trochu napnout svaly. Byla jsem ráda, že z té výšky má studentka neviděla můj výraz. Trochu jsem se zhoupla a udržela ruku napnutou než se mi nějakým záhadným způsobem podařilo posadit se na něj. Sice jsem měla pocit, že držet se tam ještě chvíli, vykloubím si rameno, ale povedlo se.
Se sarkastickým úšklebkem jsem zasalutovala, abych se rozpadla na papírky a znovu zformovala před Kimiko. Bylo to jednodušší než seskakovat z takové výšky.

"Myslím, že když už tu máme Midotsuchiho-sensei, tak s létáním by nebyl problém," vzala jsem její poznámku o létání naprosto vážně. "Ale nejdřív Chuuninské zkoušky. A na Chuuninské zkoušky je třeba zvládnout i tohle."
Věnovala jsem jí povzbudivý úsměv.
"A víš co? Nechám tě vstřebat zkušenosti a zajdeme si na to Dango. Stejně je už večer. Probereme si teorii a zítra, až se to uleží, ti to třeba půjde hned."

"Midotsuchi-sensei, připojíte se? Můžete nám třeba vyprávět o létání," potutelně jsem se usmívala.
Ten fakt, že i já umím létat jsem si nechávala pro sebe. Já měla křídla, on se vznášel bez nich. Méně emotivní, ale stále bylo létání pěkný zážitek. Možná si ještě pamatoval doby, kdy jsem byla Genin a kdy mi poprvé dal možnost chvíli letět. Možná kdyby udělal to samé pro Kimiko, byla bych mu vděčná. Za tu chvíli si mě prostě získala.
Pomalu jsem se vydala směrem do ulic, aniž bych čekala na jeho odpověď, počítaje s tím, že má studentka půjde za mnou.

(Přesun)

Hrozně ho bolelo za krkem. To bylo první, co si Roka uvědomil. Následovalo poznání, že má zavřené oči a nakonec závěr, který říkal něco o tom, že musel usnout.
A když otevřel oči, všiml si parádního zčernalého fleku na jednom z tlumoků, ve kterém si nosil svitky. Očividně měl tu čest se na chvíli blíže seznámit s cigaretou, kterou Roka držel před usnutím v ruce.
A že musel spát dlouho, protože byl nasáklý rosou jako školní houba. Jenže on se bohužel nedal ždímat.
Zvednul se ze země a shledal, že ho bolí i záda.
Lepší už to být nemohlo, pomyslel si ironicky.
Kimiko, ani nikdo jiný známý tu už očividně nebyli. Ne, že by mu to nějak vadilo. V tomhle stavu stejně musel vypadat jako strašák do zelí. Rozhodl se, že se půjde rozloučit s Tsuchikage - což cítil jako jakousi nevyřčenou povinost - a pak se zase vydá o dům dál.
Nebo o vesnici, když na to příjde.
(přesun)

Doběhla jsem na travnatou plochu a postavila se do střehu.
"Tak schválně jak ses zlepšil od posledního střetu." vyzvala jsem ho k boji

Shiki

"Řekl bych...absolutně nijak." usměju se a ledabyle si prokřupnu ruce. Postavím se do nízkého střehu. Kage Bunshin. zhmotním kolem sebe 3 stínové klony. Sám se rozeběhnu přímo proti ní, dva klony míří k ní ze stran, jeden do zad. Za běhu všichni tasíme katany. Hned jak jsem u ním tnu jí zleva do prava přes hrudník.

když vidím, že udělal klony obalila jsem se armour a nechala ho na mě zaútočit.

Potom jsem od něj odskočila a vrhla jsem po něm rokkaku shurikeny.

Shiki

Klony explodují po nárazu do armoru. Já naštěstí vyváznu pouze se zkrystalizovanou částí čepele, okamžitě proženu čepelí větrnou chakru abych krystal odloupl. To už se na mě ale řítí shurikeny ve vcelku hojném počtu, prudce odskočím do strany a čepelí odrazím několik shurikenů které jsem přímo neminul. Jeden mi však unikne, protrhne mi plášt na rameni a udělá mělkou ranku. Přimhouřím oči a metnu po ní 3 kunaie, na kterých jsou navázány ony úzké dráty.

jen jsem natáhla ruku a kunaie mířící na mě zkrystalizovali a já se jen usmála a dala jsem mu další možnost útočit, všimla jsem si toho, co jsem mu způsobila shurikenama.
Pak mu to ošetřím....pomyslím si

Shiki

Usměju se a obloukem se k ní rozeběhnu, za běhu po ní metnu prudké Kamikaze, čímž zvýřím prach v místnosti a využiju ho proti ní jako kouřovou clonu. Za běhu ještě podpořím pěst dávkou větrné chakry, abych se nemusel bát úplného přilnutí, prolétnu až k Reině a vedu prudký úder na plocho do břicha.

Když se mě dotkl tou rukou ve které byla chakra. Rozbil mou obranu a ta ze mě spadla jako skořápka. Přesto jsem ho rychle za tu ruku chytila a snažila se mu ji zkroutit, tak aby stál ke mě zády a já s ním mohla lehce manipulovat.

Shiki

Snažila se mi zkroutit ruku za záda. Ještě než se jí to povedlo jsem trhnul rukou zpět, vrazil do ní tělem a podrazil jí nohy. Na zem jsem šel stejně s ní, rukou kterou mi držela jsem jí přimáčkl zápěstí k zemi a druhou ležérné sáhl pro kunai. Mohla si všimnou, že s vytáhnutím kunaie si dávám opravdu na čas.

"Na to zapomeň." ušklíbla jsem se a volnou rukou jsem mu chytla tu jeho po které sahal po kunaii. "Přetahovaná?" vzepřela jsem se mu

Shiki

Jen se usměju, vytrhnu se z jejího sevření a prudce odskočím vzad. Dám jí čas aby se zvedla, postavím se do střehu a čekám na útok. "Ted si ty role můžem prohodit." pronesu pouze klidným hlasem.

"Špatná volba." usmála jsem se a vzpažila ruce a ze země se vynořili dva krystalový draci, kteří obrovskou rychlostí letěli proti Shikimu

Shiki

Odskočím vzad a za letu složím pečetě. "Fuuton: Reppushou" proti dvou drakům vyletí moje tornádo. V následném výbuchu dvou technik vytvořím stínový klon který vyletí z prachu a běží směrem k Reině s úmyslem zaútočit sekem do boku. Já zatím začnu v prachu zaměřovat Yari na Reinu.

udělala jsem pečetě na další techniku, toho klona jsem si všimla pozdějš, ale stihla jsem zareagovat, když se mi na ruce udělalo ostří a já jí klona sekla.
"Ještě něco máš?" podívala jsem se mu jeho směrem

Shiki

V momentě kdy na mě koukla na ní už letělo 5 černých kopí a v jejich závěsu já. Pod nohama jí lehce foukl vítr a bylo slyšet zacinkání kunaiů který vítr odsunul. Bylo to zvláštní ale vypadalo to skutečně jako vítr který dovnitř pronikl oknem. Může si všimnout, že po cestě se za běhu sehnu jakobych chytal něco do ruky.

nelibě jsem se na něj dívala a přivolala před sebe velkou krystalovou stěnu a jen se pořádně dívala co dělá, ty kopí by mělo do stěny narazit

Shiki

Kopí se zavrtávala do stěny. Já mezitím oběhl stěnu a znovu bylo slyšet zacinkání kunaiů. Poté jsem prudce trhnul rukou a dráty přivázané na koncích kunaiů se ted Reině útahly kolem nohou, nyní v nich proudila i větrná chakra. Prudce jsem k ní přiskočil s úmyslem přiložit jí špici čepele ke krku a přitom si udržet odstup kdyby s něčím přišla. V čepeli chakra samozřejmě proudila taky.

Pootevřela jsem pusu v úžasu, kunaie jsem nemohla skrystalizovat a tak jsem natáhla ruku a v ní se objevil krystalické kopí a mířila jsem s ním proti jeho čepeli