Tréninkové prostory

"náhodou má dobrý nápad taky bych si zaplavala." okomentovala jsem jeho nápad ale do spodního prádla se mi nechtělo

Jen zakroutím hlavou a zmizím v koruně stromu.

Podívala jsem se za ním a pak jsem si šla sednou na kraj sundala jsem si boty a ponořila si nohy do vody

Sanji Mizuki

Po chvilce plavání a cákání se ve vodě, sem zase nabral trochu chakry potřebné na trénink, takže se usoudil, že bych mohl vodu zkusit ještě dneska.
Nechal sem se proudem unášet, dokud sem se nezastavil o kámen. Opřel sem se o něj jednou nohou a pak sem se nechal nadnášet. Teď sem koncentroval chakru v nohou i rukou. Tady podle mě měla být chakra co nejtenčí ale nejhustší. Chakra byla lehčí než voda, takže stačilo ji udělat pořádně pevnou, aby se neponořila, až na ní zatlačím celou vahou. Chvilku sem vychytával hustotu chakry a občas sem zkusil opřít ruce o vodu. Většinou se ztuha ponořili, takže sem pořád víc a víc ztlačoval chakru, dokud sem nezískal oporu a byl schopen se opřít o hladinu. Potom jsem ještě víc zhustil chakru na nohou a váhavě sem se postavil. Chvilku sem tam takhle stál a bez toho aniž bych musel uvolňovat chakru sem zvednul nohu a udělal jsem krok. Potom další a další. Ještě jsem si upravoval chakru, ale vždy jen na jedné noze, abych se když tak stihl postavit na druhou, na které jsem udržoval konzistenci.
Párkrát jsem se prošel po rybníku a udělal jsem ještě pár uprav a pak jsem se dal do běhu z jednoho břehu řeky na druhý. Udržet chakru na nohách mi problém už nedělalo, se soustředěním sem na tom byl dobře, ale občas jsem musel přidat, když jsem cítil že se mi noha trochu namočila. Ještě sem párkrát přeběhnul, sem tam poskočil a vylezl sem zpátky na břeh za Reinou. Tak to by sme měli, dneska už ale s chakrou nic dělat nebudu... učim se rychle, ale nejsem žádná chakrabanka.

"Tak to je samozřejmé nejtěžší máš za sebou." ušklíbnu se a pocuchám mu vlasy

Když slyším co řekla Reina jen se pousměju. To nejtěžší? Tohle byla ta nejjednodušší část. pomyslím si. Každopádně by to mohl zvládnout v přijatelném čase. Podle toho jak si pozorumí s větrným ostřím.

Sanji Mizuki

Vyčerpaně se doplazím na místo, kde sem měl věci a oblíknu se, potom se doplazim zpátky k Reině a když mi začne cuchat vlasy, vzmůžu se jen na tiché zavrčení a líné zvednutí ruky, která pak zase hnedka spadla.
Dlouho sem neplaval sakryš... je to znát... A to nejtěžší teprve přijde... mam uklidit naše sídlo a vůbec se mi tam nechce.
Pousmál sem se při vzpomínce, jak mě Orion kárala, když sem přišel.

"Jestli to byla pozvánka do vašeho sídla, aby jsme tam uklidili tak to si na omylu, ber to jako svou misi." usměju se na něj při té zmínce si představím náš dům, jak tam se dlouho neuklízelo

Sanji Mizuki

No tak určitě... svoji práci si udělám sám a vás by do sídla stejnak nepustili. Zasmál sem se a pak mi zakručelo v břichu, zase... Vyhoupl sem se na nohy.
Fajn... je čas jít spát, tak se měj a pozdravuj Shikiho. Čau. Ráno mě najdete u jezera. Řekl sem a vydal sem se k leknínovému jezeru zaspat hlad. (přesun)

pousmála jsem se a zvedla se a šla pod strom, kde byl Shiki.
"Jdeš domů? Nebo tu budeš sedět a přemýšlet nad světem?"

Podívám se dolů a seskočím. "Povahu má jednoznačně po sestře." usměju se mírně. "Pojďme domů."

"Je to oříšek, ale vedeš si s ním dobře." snažím se mu zvednout tím náladu a vyrazíme směrem k domovu (přesun)