Tréninkové prostory

Shiki

Usměju se na ní. "Budeme to považovat za remízu?" podívám se na ní a pousměju se nad jejím výrazem.

"To chceš vzdát?" usmála jsem se na něj a povolila jsem postoj a kopí nechala zmizet a prohlížela jsem si ho

Shiki

"Jsem dost inteligentní na to, abych dál nebojoval. Nejsem Jinchuuriki s neomezenou zásobou chakry. Navíc, tolik mých technik jsi porazila s tak málo svými...Řekl bych, že tohle můžu uznat jako svou prohru." řeknu a pomalu povolím stisk jejích nohou, stejně jako zatasím katanu a padnu na záda koukajíc do stropu. Kápě mi lehce sklouzne z hlavy.

stoupla jsem si vedle něj a pak si k němu sedla.
"Unavený? Co ta rána, co jsem ti způsobila?" podívala jsem se na něj

Shiki

"O to se vůbec neboj. Je to jen škrábnutí, co spíš tvoje ruka? Neviděl jsem jestli jí klon nezasáhl." otočím k ní hlavu a koukám jí do očí.

"moje ruka?" kouknu na svou, možná tak malá modřina. "Ne v pohodě. Slíbila jsem ti odpověď po souboji." začala jsem nejistě

Shiki

"Jestli si nejsi jistá, klidně si můžeš vzít nějaký čas." odpovím taktéž mírně nejistě, přičemž se posadím a letmo uhnu pohledem.

"Kdybych se na to ptala já, tak bych chtěla slyšet odpověď co nejdřív a já nemůžu být taková mrcha a neříct ti to, takže ........ pokud toho nebudeš litovat, ano vezmu si tě." usmála jsem se na něj

Shiki

Na tváři se mi rozleje úsměv. Nečekaně padnu na zem, strhnu Reinu na sebe a políbím jí. "Litovat toho nebudu." usměju se na ní, když se odtáhnu.

"Je to navěky jsi si toho vědom?" vzala jsem ho za ruku a cvrnkla ho do čela

Shiki

Volnou rukou jí zajedu do vlasů a přitáhnu si jí blíž. "Jsem." zašeptám pouze a znovu ji dlouze políbím.

Opětovala jsem mu polibek, ani ve snu by mě to nenapadlo, že se z týmového partnera stane jednou můj manžel. Můj partner pro dobré i zlé časy. Polibek byl něco, co ve mě povzbuzoval motýlky v břiše. Já ho volnou rukou pohladila po tváři a když jsem se od něj oddálila musela jsem se zeptat na otázku, která mi ležela v hlavě.
"Jak dlouho si tohle plánoval? Kdy k tomu došlo, že sis.... uvědomil tohle?" spíš to byly dvě otázky, ale obě mě zajímaly.

Shiki

Užívám si ten krásný okamžik naprostého štěstí. Když se zeptá, usměju se na ní a po chvilce pokračuju. "Ještě...ještě předtím, než jsme byly od sebe odděleni na tu dobu jsem si začal uvědomovat, že tě nevidím pouze jako kolegyni. Pak následovala ta doba co jsme se neviděli a já rázem přišel na to, že když nejsi u mě...je to jako kdyby chyběla část mého života. Jako kdyby polovina mého srdce prostě zmizela." řeknu upřímně.

"Ty starý romantiku." šťouchla jsem ho. "Stydím se přiznat, že já na tebe myslela jen, když jsem zrovna neměla práci." řekla jsem omluvně. "Pokud se nenastolí mír mezi vesnicemi, čeká Iwu válka s Konohou a Kumogakure. A my v ní." šeptla jsem vážně, "Ale jsem ráda, že jsi se vrátil, mám se po dlouhé době zase o koho opřít."

Shiki

"Neboj se, nedovolím aby se ti cokoliv stalo. I kdyby to mělo znamenat, že opustím vesnici a vše tady. Cokoliv pro to, abys byla v bezpečí." zadívám se jí do očí. "Na tuhle chvíli jsem čekal dlouho." šeptnu ještě.

I já mu zamilovaný pohled opětuji a pohladím ho po ruce.
"Ale stejně se máme v čem zdokonalovat, v tom souboji sis vedl dost dobře, ta poslední taktika, neměla jsem slov. Je trochu pozdě, nechceš....nechceš jít už semnou domů?" podívala jsem se trošku zdráhavě

Shiki

"Měl bych uznat, že to byla taková podpásovka." mrknu na ní. Když se zeptá zda s ní nechci jít domů, věnuju jí široký úsměv a následně polibek. "Moc rád." odpovím vřele a pomalu se začnu zvedat ze země, přičemž jí chytnu do náručí. "Přál si tu někdo odvoz?" optám se provokativně.

"Tady někdo čte myšlenky?" omotám mu ruce kolem krku a položím mu hlavu na rameno.
"Doufám, že si ještě pamatuješ, kde bydlím." ušklíbla jsem se

Shiki

"Viděl jsem ti to v očích." mrknu na ní a společně zmizíme. (Přesun)

Sanji Mizuki

Když sem došel na cvičiště, dle mého očekávání tam nikdo nebyl. Nechtěl sem podceňovat informace, co mi Orion dala, ale byl sem zvyklý počítat s horší variantou.
Vytáhl jsem tedy katanu a začal jsem si procvičovat katy z kenda, které spíš sloužili k zapamotování si pohybů, abych je později dělal automaticky, jinak kata neměla jiný význam. Prováděl sem údery a kryty proti imaginárnímu protivníkovi a snažil sem se tak zabít nějakej čas.

Líně jsem přišla na cvičiště a viděla tam kluka. Hm že by to byl on? Dojdu k němu
"Ahoj, ty jsi ten brácha Tsuchikage?"

Sanji Mizuki

Zastavil sem uprostřed seku a katanu sem schoval do pochvy. Potom sem se otočil a podíval sem se na tu nově příchozí. Blondýna... mám to já ale smůlu...
Mohla vidět moje modré oči se špičatými zorničkami, které byli stejné, jako ty Tsuchikage, až na barvu. Také jsem měl kolem očí stejné znaky.
Hmm... záleží na tom proč se ptáš. Ale jo, jmenuju se Sanji Mizuku a jestli mě těší se dozvím až podle toho, co po mě budeš chtít. Řekl sem s úsměvem a dřepnul sem si do trávy. Reina Kana...

"jsem ochranka Tsuchikage teď prozatimní nástupce Reina Kana. Prý tě mám trénovat, i když tě ráda uvidím pod taktovkou mého přítele, který to umí lépe než já. Tak co mi předvedeš?"

Sanji Mizuki

Dobře, rád tě poznávám. Řekl sem a musel sem se pousmát nad svým odhadem.
Promiň, ale neukážu ti nic, protože nic neumim. Potřebuju se nejdřív něco naučit, abych se mohl předvádět...
Pak mi ale nějak došlo, co vlastně řekla. Počkej... jak nástupce?

"To je na dlouho, takže základy doufám máš." zapřemýšlela s čím začneme. "Jak jsi na tom s přesností kunai noži a shurikeny?" pozvedla jsem ruce a 100 metrů od nás se objevilo pět úzkých krstalických "klád" s malou dírkou tak akorát pro kunai v horních částech.
"Zkus se trefit."