Byt Raikage

K Zukovi jsem jen kývla, pak se trochu zmateně zadívala na dveře.
"Upřímně řečeno jsem měla v úmyslu nechat Isase plně ve tvé péči, ale když jinak nedáš..." provinile jsem se ušklíbla.
"Zuko, tohle je Atsuka, jinak také Démon z Oblačné." pak jsem se zase zadívala na Atsuku.
"Tohle je Tsukikage Zuko Akatsuchi.... A mimo jiné můj ex přítel." druhou větu jsem si nemohla odpustit.

"jo..bohužel" nechtělj sem se v tom Pitvat tak jsem se jen pousmál

Hodila som otrávený pohľad na Zuka a po tom som si premerala Rin.. ehm.. Rin-chan? .. vieš že sa moc do dedín nevyznám hih.. ani neviem že nejaká Tsukigakure existovala a existuje.. dodala som pri čom som bola v jej tesnom závese..

"Existovala a neexistuje." ušklíbla jsem se.
"Ale bude obnovena a Kumo má pomáhat. Zbytek asi dořešíme v kanceláři." povzdechla jsem.
Tsuki, Raina a tohle vše pro mě bylo nepříjemné téma.

(Přesun)

Len som prikývla po čom som ju následovala v tesnom závese.. nehla som sa od nej ďalej než na pol metra.. vždy keď sa na mňa niekto pozrel tak som sa tak divne ž škaredo zadívala do jeho očí čo bola dosť odstrašujúca metóda pre zvedavých ľudí ^^
(presun)

Ležal som na postely zo zavretími očami počul som dosť hlasov a kedže nikde nebol nedalo mi to a otvoril som oči.Ked som ih otvoril krv mi už nešla no stále som mal šedé videnie počul som hlasy nad sebou tak som sa vybral do kancelárie.
(presun)

Uložila jsem Atsuku do jednoho z volných pokojů, dveře druhého jsem nechala otevřené, aby Ayame, když dorazí, věděla, kam jít. Očima jsem hledala i Isase, no když jsem ho nenašla, jen jsem jí popřála dobrou noc a klesla do své postele.
Ještě chvíli jsem otevřenýma očima zírala do tmy a čekala, jestli se objeví, ale pak se mi definitivně zavřeli. Alespoň pro dnešek jsem usnula utahaná doslova jako kotě.

Len som sa mierne zahmírila.. bola to celkom zmena.. vyspať sa.. po tých dlhých mesiacoch na kvázi "oltári" či lavičkách pod ním.. cítila som sa ako v bavlnke a naozaj mi netrvalo dlho kým som zaspala.. vlastne som už teoreticky spala cestou sem..

Cítila jsem, že už jsem vzhůru, ale jedna noc opravdu nestačila.
Na Zuka a Ayame čekali před branou řemeslníci i několik Shinobi a já byla ještě napůl ve snech. Respektive na půl ve snech a napůl se mi mohla rozskočit hlava.
Zase jsem to přehnala...
Otočila jsem se na druhý bok a snažila se znovu usnout.

Včera jsme přišli docela pozdě. Zapadli jsme do pokoje s otevřenýma dveřma a zelehli.

--------------------------------

Probudila jsem se. Posadila jsem se a prohrábla si vlasy. Ran'nu, Iseul ani Kotu jsem tady neviděla. Nehledě na to, jak rádi by tady zůstali, i oni mají svoje povinosti. Shi taky nikde nebylo vidět, ale hádala jsem, že ta se potloká někde po bytě. Pohladila jsem Kinjiki, která ležela vedle mě na polštáři shoulená do klubíčka a vydala jsem se trochu zkulturnit do koupelny. V pokoji jsem si ještě lehla na postel a hladila spící Kinjiki.
Shi se probdila brzo ráno. Vstala a rozhodla se prozkoumat byt. Začala chodit po chodbě a nakoukávat do pokojů. Teda nakoukla do jednoho a uviděla spící Atsuku. A nebyla by to Shi, kdyby šla dál. Dala si za úkol, že ji musí zbavit strachu ze sebe. Vyskočila k ní na postel a schoulila se jí u nohou.

Spala som, stále som spala aj keď sa nedalo povedať že to bol bohvie aký spánok, po tvári mi stekal pod pri čom som trocha rýchlejšie dýchala.. bolo to dosť nepríjemné, tie sny a podobne, ani som netušila že nejaké takéto nočné mory chytať budem.. sem tam som sa zo sna aj pár krát strhla.. keď si však ku mojím nohám schúlila Shi a ja som pocítila jej telo a ocitla som sa v jeho blízkosti tak sa mi viac menej uľavilo.. aj keď skôr mimovoľne páč som stále spala.. prestala som sa však triasť.. dych sa mi začínal ukludňovať a pomaly ma tie nie zrovna pekné sny opúšťali..

Měla jsem chuť něčím praštit, protože jsem dobře věděla, že nakonec budu muset vstát. Povzdechla jsem, ustlala a za chvíli už byt provoněla vůně kafe. Nevěděla jsem, co připravit ostatním, tak jsem raději čekala, až se vzbudím. Přitom jsem poprvé upila a cítila se o něco lépe, i když spát bych ještě mohla.

Uslyšela jsem v bytě nějký šramot, tak jsem vstala, vzala Kinjiki do náruče a zamířila do kuchyně. Ostatní šelmy jsem nechala spát. ,,Ahoj.'' Pozdravila jsem s úsměvem, když jsem viděla Rin.

"Dobré ráno." pousmála jsem se. Nutno říct, že jsem vypadala mnohem lépe než včera.
"Netušila jsem, co si dáte, ale vše zde vám k dispozici." mávla jsem směrem ke skřínce. Čaje jsem příliš nepila, ale byly tu také. Já dávala přednost kávě.

Položila jsem Kinjiki na zem a začala si připravovat kávu. Kočka hned přeběhla k Rin a vyskočila jí na klín.

"Úplně jsem se zapomněla zeptat, jak se jmenuje." položila jsem šálek na stůl a začala ji jemně hladit.

,,Kinjiki (Showshoe - sněžnice).'' Usmála jsem se, posadila jsem se ke stolu a v rukáh jsem držela hrnek kávy.

"Krásné jméno." pousmála jsem se a na chvíli přestala a jednou rukou si zase přidržela šálek, abych se ještě napila.
"Ah opravdu, je to uklidňující."

Pousmála jsme se a taky se napila. ,,A jak se daří vesnici pod tvým velením?'' Usmála jsem se a snažila jsem se navázet rozhovor.

"Pořád nemá dostatečnou důvěru, ale doufám, že to bude lepší. Konoha už podnikla dostatek vstřícných kroků a já jí pořád, ať dělám, co dělám, spoustu věcí dlužím." povzdechla jsem.
"Jen zvyknout si na tu zátěž je zatím problém i s chakrou Třetího Raikage."
Díky Konoze mám Nibi, teď jen se odvážit...

,,Ty to zvládneš.'' Povzbudila jsem jí a usmála se. Pomalu jsem dopila kávu. ,,Zajímalo by mě, kde je Zuko. Nechce se mi na něj čekat, ale ani nechci začít bez něj.'' Prohrábla jsem si vlasy.

"Pokud si dobře vzpomínám, včera ho urazilo, že jsem ho nenechala spát u sebe." jen jsem zavrtěla hlavou.
"Chlapi." ušklíbla jsem se.
"Určitě za vámi dorazí a jestli se na někoho bude zlobit, tak to budu já."

Zasmála jsem se. ,,Jo...'' Pak jsem zvážněla. ,,Ještě jednou ti chci poděkovat. Za všechno.'' Pak jsem se zase začala zářivě usmívat.

"Není zač, alespoň tu chvíli nebylo tak prázdno." Jen jsem přikývla a také se usmála. Přitom jsem nepřestávala hladit Kinjiki.

přišel jsem k bytu a zaklepal