Byt Raikage

Vstúpil som do bytu a venoval pohľad každej maličkosti.
"Ehm, Raikage-sama, pred kanceláriou vás čaká dlhá rada."
Vlastne som tam iba ja a Shitaku, ale to nie je dôležité.

"To je milé." oblízla jsem lžičku od kávy a lahodnou tekutinu zase zamíchala.
"Dáš si? Bohužel, čeká A-rank mise a nepočká. Tedy jen dokud nevypiju kávu." Kinjiki jsem položila na gauč a sama se usadila v jednom z křesel.
"A ty na ni jdeš taky. I Shitaku, ostatní musí počkat."

"Takže čaj?" pousmála jsem se. Byla jsem v až příliš dobré náladě.
Labužnicky jsem upila ze svého šálku a ještě jednou zamíchala.
"Jestli nechceš, nutit tě nebudu. Mám tu i mise jako chytání kočky. Zrovna jednu, kterou nemám komu dát. Možná bych vás dva s Shitakem na ni mohla taky poslat." uchechtla jsem se při vzpomínce na tu "stvůru" přičemž jsem děkovala bohu za to, že Kinjiki je takové zlatíčko.

"Shitaku by ma zabil ak by zistil, že som mu dohodol misiu na chytanie mačky."
Posadil som sa do kresla. "Nie, ďakujem. Ani čaj si nedám."
"Čo bude našou úlohou?"

"Pokračování mise z Yuki. Díky ANBU mám jisté... Informace o rebelích, které si žádá vůdce Sněžné výměnou za jakékoli informace o Everestovi." ukázala jsem na mapě na malou dědinu.
"Tady je podezřelé místo. Víc než to." zhluboka jsem se nadechla.

"Takže to bez boja asi nepôjde." Povedal som skôr pre seba.
"Nemal by tu byť aj Shitaku? Aby sa mu to potom nemuselo opakovať."

"Měl. Ale já říkala, že nejdřív musím dopít kávu... Jestli se ti pro něj chce zajít, tak prosím. Sejdeme se u brány za... "
Nic bych neměla odkládat na další den...
"...Lépe řečeno v 18:40." ušklíbla jsem se a hladila Kinjiki.

"Za štyridsať minúť? Asi je to skutočne dôležitá misia."
Postavil som sa. "Máte veľmi rada kávu?"

"Dobrá, dobrá... Pak tedy vyrazíme až zítra ráno, hai?" ušklíbla jsem se.
"A já se alespoň podívám na tu frontu u kanceláře."
Na jeho otázku jsem jen kývla a odložila šálek.

"Ehm, ja sa radšej pôjdem pripraviť na zajtrajšiu misiu."
Rýchlo som prešiel k dverám. Hodím to na Shitakuho. Bude to jeho plán.

"He... Nechtěl jsi vlastně ještě něco? " pousmála jsem se a naprosto nechápala jeho výraz. Vzala jsem Kinjiki do náruče, protože jsem nehodlala odejít bez ní, Atsuce nechala vzkaz, že jsem v kanceláři a nechala ji spát.
Pak jsem se vydala za ním, zamkla za námi a vyběhla schody do kanceláře.

(Přesun)

O niekoľko "dní" som sa zobudila.. tento dlhý spánok mi naozaj bodol aj keď som pôvodne spánok nepotrebovala.. len som si povzdychla po čom som sa postavila a zvedavo som sa poobzerala naokolo.. nahodila som na seba svoje zvyčajné oblečko a išla som do Kumo hľadať Rin..
(presun)

Došli sme pred byt Rin kedže naposledy t odievča nezamklo bolo otvorené pomali som otvorill dvere a vošiel dom vnutra.
Prišiel som pred Rin postel a jemne na nu položil Raikageho.
Pri pohlade na neho mi skoro aj slza z oka vyšla."Bolo mi ale luto že posledný den s Rin a stále sa niečo deje pozrel som na zem a zaťal pesť.

Skousla jsem spodní ret a zezadu mu obtočila ruce kolem krku.
"Já to zvládnu... Nechci, abys mne opouštěl, ale když vím, že se vrátíš, tak to zvládnu..."
Měla jsem po cestě čas si vše promyslet a i když jsem na nic neměla náladu nechtěla jsem, aby poslední den skončil fiaskem.

Otočil som sa na nu a zo zmyslom pre humor na tvári som prehovoril.
"Ale ja nejdem preč len tak idem na dlhu misiu".
Jje ruky som chytil a jmne hladil pri tom sa otočil napsať a pozeral sa na Raikageho.

Po dlhom čase som sa zobudil kde to som ozvalo sa tichým hlasom...
V hlave: Jediné čo si pamätám je...
http://t3.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcQSMJYlbZxs3JEi1QRGyO9XDx6b2Pcb9J_Wo1BiiwViXcgmFv0Q
Strašné ma bolí hlava pozrel som sa na dve osoby ktoré stáli predomnou.
A vy ste kto?

Pozeral som sa na neho a vidle že sa konečne prebral."Raik-"Poj usmev klesol ked sa spýtal že kdo sme celkom som nerozumel či to myslí zo srandy alebo naozaj.
"Ja ja som Michio Isas"prehovoril som k nemu neistotou.

"To je samozřejmé." pokusila jsem se o zářivý úsměv a něco jemu podobného se mi dokonce povedlo.
Až do chvíle, kdy jsem uslyšela někoho mluvit a ten hlas mi byl až příliš povědomí.
Vrhla jsem po Isasovi pohled typu - Nic mu neříkej - a otočila se na něj.
"Jsem Nanadaime Raikage." zavrčela jsem zvláštním hlasem a přemáhala zlost.

Michio Isas to meno mi nič nehovorí, pozrel som sa na dievča vedla neho takže vy ste Raikage?
Ruky som položil pred seba,neustále sa triasli kto som dočerta ja?

Pootevřela jsem ústa, ale rychle je zavřela.
"Měl jsi nebezpečnou misi, jsi shinobi z Kumogakure. Ale vše už je v pořádku."
Na Isase jsem vrhla varovaný pohled.

V hlave:Takže misia?
A ako sa vlastne volám prosím povedzte mi všetko čo o mne viete...

Pokusila jsem se o úsměv, ale v duchu jsem panikařila.
"Jmenuješ se..." na malou chvíli jsem zaváhala.
"Rai. Rai Ryuzaki." byla jsem ráda, že jsem si vzpomněla na jméno, které si předtím sám dal jako falešné.
"Vyrůstáš v Kumogakure sám, ale učím tě já a tady Isas. Proto jsme tu oba."

Takže Rai Ryuzaki je moje meno? Povedal som opäť tichým hlasom...
Chápem a ako som na tom s hodnosťou Raikage-sama?

"Ehmm..."prohrábla jsem si vlasy.
"Jsi neuvěřitelně talentovaný shinobi, takže se na podzim budeš účastnit Chuuninských zkoušek." myšlenky mi probíhali hlavou jako zběsilé.
Udělala jsem právě z bývalého Raikage Isasova a svého studenta a ještě k tomu genina? Ne, to jsem rozhodně nebyla já.