Byt Raikage

Probudila jsem se.
Sama se divím, že jsem na tu chvíli usnula...
Šedýma očima se jsem se chvíli jen rozhlížela, pak jsem si všimla Yukie, pokusila se o úsměv a kývla jsem na ANBU, že mohou jít.
Jsi tak, tak, tak naivní, Rin!
"Spalo se vám dobře?" nadhodila jsem.

"Upřímně nevím." pokrčila jsem rameny.
"Máte nějaký návrh?"

Bohužiaľ nemám žiadny návrh ale čo keby som pre vás pracovala?

"Spolupráce vypadá jako zajímavý nápad."
Naivní, naivní, naivní Raikage!

"Dobrá, souhlasím, ale prozatím vám snad nebude vadit přítomnost alespoň jednoho člena ANBU. Neberte to prosím osobně, ale nemohu si dovolit ani jednu chybu. Oproti ostatním Kage jsem slabá, zatím jsem svou vesnici nedokázala ochránit jinak než spojenectvím s Aliancí a to nemůže být věčné. Máme vcelku špatné vyhlídky." sarkasticky jsem se ušklíbla.
"Ale nevím, jaké informace byste mi mohla poskytnout."

"Dobrá." přikývla jsem.
"Co mi můžeš říct?"

"Bojovat jsem ho viděla, ale řekni mi jedno..." povzdechla jsem.
"Jak myslíš, že by proti němu obstál Černý blesk Třetího Raikage?"

"Na druhou stranu ještě potřebuji něco proti jeho blesku. Nemohu se i obyčejným technikám vyhýbat Černým bleskem, na to by mi nevystačila chakra, i když už téměř ovládám Bleskového pantera tvořeného právě tím. Bude mi ještě nejméně týden trvat, než bude to Jutsu na dostatečné úrovni." promnula jsem spánky a chvíli zůstala zticha. Přemýšlela jsem.
"Výhodu mám ve své jedinečné ohnivé čepeli, ale ani ta mi ji neposkytne dlouho. Potřebuji získat zpět věci, které patří Kumo. Kupříkladu Kohaku no Jōhei."

"Jak milé..."
Takže Amegakure? To by šlo. Nemají zjevně tolik síly, aby se účastnili války. Pak bych měla mít dost síly já, abych získala zpět, co nám patří.
"Doufám, že se brzy bude konat další setkání Kage. Požádám Mizukage o informace ohledně Manzoua."
A s ním si budeme muset poradit sami...

Bohužiaľ nemám momentálne žiadne informácie kde sa nachádza Everest...
No ja idem zatiaľ trénovať takže môže ísť so mnou aj ANBU.

(Musím ísť preč takže som to musela ukončiť takto ešte prídem )

"V pořádku." přede dveřmi se k ní připojil ANBU a já zamířila do kanceláře.

(Přesun)

Když jsem mluvila o tom, že jsem unavená, bylo to slabé slovo.
Jinak řečeno jakmile jsem se dostala do postele, spala jsem.

Probudila jsem se a mrkla na hodiny.
Pozdě, Rin... Skvěle ten den začíná...
Zamířila jsem ke kanceláři.

(Přesun)

Otevřela jsem dveře svého bytu a nechala ho projít dovnitř.
Přitom jsem měla pořád ten zvláštní výraz. Jakmile jsem znovu zavřela, svezla jsem se do křesla. Rozpuštěné vlasy mi spadávaly přes ramena.

"Kráčali sme a prišli sme do nejákého bytu čakal som že pojdeme niekde índe a ne do baráku."Ehh Raikage-sama čo tu robíme?".Pozeral som s pohladom ako narodené dieťa.

"Jsme u mě doma..." pobaveně jsem se ušklíbla.
"Abysme měli soukromí..."

"Héj pekné to tu máte sukromie a načo a potom mi došlo že chcela s toho asi urobiť nejaku udalosť alebo ma napínať."Už viem o čo vám ide naschval sme išli až sem aby ste ma napínali ale ked už sme tu už mi to možete prezradiť tak ako som uspel?"

"Skvěle bojuješ, ale někdy je mi líto, že ti neumím číst myšlenky." mezitím jsem se přemístila na prostorný gauč a kývla, aby se posadila ke mě.
"Nejsi zbraň Kumo ani zbraň pro mou ochranu. Díky bohu jsi naopak skvělý ninja, jen to neumíš dávat najevo." polkla jsem. Když jsem teď chtěla vyslovit, co si přeju, nebyla jsem si jistá.
Bude to brát jako vtip...

Jej slov som si vážil."Dakuejm aj vy ste víborna shinobi ste hodná poctu Raikage heh videť do mojej hlavy ver te mi po chvíli by ste sa s tých blbostí zbláznila a k tomu že som zbran ja už som na to zvyknutý ale nerobí mi to problém hh a vás vždy ochránim".A usmieval som sa na nu.