Byt Raikage

Kráčal som spať do bytu Raikage či už sa prebudila vskutku bo lso mzo začiatku vytočený no prešlo ma to heh možno raz z neho niečo bude uvidíme.Vošiel som cez okno do butu Raikage kde može byť tak som opať vyrazil ju hladať.

Orel dorazil k oknu mého bytu.
Sama jsem nezaregistrovala, jak se mi Isase podařilo dostat až dovnitř, ale byla to jen další věc, která mne nezajímala. Posadila jsem se na postel, jemně ho podpírala a hlavu mu položila na svůj klín. Jednou rukou jsem ho vískala ve vlasech, druhou pořád léčila. Za chvíli se mohl probudit, protože jsem mu tím dodávala i chakru. Po většině zranění nezbyla žádná stopa. Pak jsem se zaměřila zvlášť na tu jizvu. Na oblečení jsem už měla jeho krev, no nevadilo mi to. Občas jsem se jí při léčení dotkla, ale bolet to nemělo. Spíš tak příjemně šimrat.

Ako som omdlel mal som niečo ako keby sen.Zobrazil som sa v tmavej miestnosti ako malí chlapček a predomnou bola cesta ktora viedla na koniec.Nejakych bielich dverí.Začacl som pomali kráčať do predu no zrazu sa začali ohlasovať zvuky nič len tma a tie zvuky."Nezabudni si so sebou zobrať obed mam ta moc rada som hrdá že mám takého syna-Utekaj Isas skovaj sa nech ta nenajdu-Ahao nieeeeeeeeee!!!!Ked budeš dobrí a posluchneš maminu tak ti zajtra tvoj otec ukáže ako sa ovláda so zbranami-Nesmieš zomrieť tvoj život má oborvsku cenu-Cičio nechod preč!!!!!!!Som rada že ta mám si najlepši braček na svete-Isas ja zomieram-Sara nie neopuštaj ma!!!!!Gratulujem od dneska si jounin-Každý raz opustí svoju cestu a vydá sa inou-Raikage-sama nerobte to!!!!!V tom som sa rozbehol preč a uetakal najviac ako sa dalo k tomu svetlu.No moje telo v skutočnosti sa začalo divne triasť.

Cítila jsem, jak se jeho tělo roztřáslo a zorničky se mi rozšířily.
"Ne, ne prosím ne..." zoufale jsem šeptala a trochu pevněji ho objala.
Víc smaragdové chakry jsem už ze sebe dostat nemohla, no ani jsem nevěděla, co léčím, už měl být v pořádku.
"Jen mě neopouštěj..." cítila jsem, jak mi z očí stékají slzy, ale nevzlykala jsem.

Ako som bežal smerom ku svetlu tie zvuky boli čo raz horšie."Nehajte ma dosť!!".V tom sa všetko skončilo hlasy zmyzli temnota tiež a ja som sa prebrakl k životu.Otvoroil som oči a silno som sa nadýchol obzeral som sa okolo seba mlčki že som konečne neni v tej temnote a zmizol som od toho démona.

Když otevřel oči, zatvářila jsem se nadmíru přiblble, prudce ho objala a nehodlala ho pustit.

Ako ma objala ostal som ako socha pohlad prázdny ako keby bez života ako keby nejaka bábika.

Odtáhla jsem se a překvapeně na něj hleděla.
Copak se tam stalo něco víc? Ta dívka před ním byla nahá, co když... To by... Má mě vlastně ještě rád? Nesouvislé myšlenky jsem se ani nepokoušela nějak zařadit.
"Jsi... Jsi... V pořádku?" trochu jsem se třásla pro změnu já. Naprostý nedostatek chakry už bych další pilolkou nezachránila a na oblečení jsem měla jeho krev. Ani mi ta otázka nepřišla hloupá. Kdyby nás někdo viděl neřekl by, že ho málem zabili, zato u mě by si tím mohli být jistí.

Púozeral som stále tým prázním pohladom"Až na to že som videl peklo tak nič viac a dakujem za záchranu".No nič viac zo man nevypadlo stále osm tupo pozeral do zeme

"Ne." zavrtěla jsem hlavou a vrátila se k obvyklému chování.
"To ne já, ale Ryo. A kdybych tě tam neposlala samotného, nestalo by se to. Omlouvám se, moc se omlouvám."

"Aj tak vám dakujem Raikage-sama malo to pre mna dosť velké ponaučenie".Postavil som sa a pomalím krokom som sa poberal preč.

"Stůj!" postavila jsem s před něj skoro se zoufalým pohledem.
"Ještě nejsi v pořádku... No a podívej se na mě, jak po tomhle vypadám. A... Proč chceš odejít?"

"Potrebujem byť sám prepáč":Pomali som zdvyhol ruku položil jej na rameno a odsunul ju preč a kráčal som pomali dalej.

"Já tě teď ale... Nemůžu nechat jít." šeptla jsem a seběhla za ním na schody.
"Jen ještě. Chci ti říct, že ti přidělím tým, rozhodla jsem se už před nedávnem. Doufám, že nebudeš proti. A taky..." jemně jsem ho políbila na rty.
"Miluju tě." chystala jsem se vyběhnout zpět do bytu.

Pozrel som na nu vražedním pohladom."Ja som neni ten kdo si zasluži mať tým".Ako ma pobozkala len som držal a nič viac bolo cítiť ako moje pery by boli chladné bez citu na jej poznámku som nereagoval videl som že ide naspať hore no ja som sa zvrtol a odišiel.
(presun)

Dosedla jsem do jednoho z křesel a dívala se do prázdna.
Neměla jsem ho na tu misi posílat...
Rychleji jsem dýchala, no bylo to nedostatkem chakry.
A také ze stresu.
Nechci ho ztratit...

Po noci plné zvláštních pochmurných myšlenek jsem se zvedla a zamířila pryč.

(Přesun)

seděl jsem před jejím bytem v plášti a v ANBU masce v tureckém sedu

Doloudala jsem se s nimi domů.
Konečně....
Když jsem spatřila Zuka, hodila jsem na Atsuku prosebný pohled, aby ho dovedla k posteli a přitom si přiložila prst k ústům. Nemusel vůbec nic vidět, nechtěla jsem, aby už otevíral oči. Pak jsem čekala, až se za nimi zavřou dveře.

hnedj ak jsem jí viděl jsem řekl "Raikage-sama....mám důležité zprávy" dál jsem hrál že jsem anbu z vesnice

Pozvedla jsem obočí.
"Jistě... Mimochodem znám tě dost dobře, abych poznala tvůj hlas. A nechal sis svou katanu." zářivě jsem se pousmála, jako kdyby se nic nedělo.

"veděl jsem že tě neoklamu...rád bych s tebou rpobral věci ohledně Tsukigakure a Kumo"

"Hai, s tím jsem počítala. Půjdeme do kanceláře nebo to můžeme vyřídit tady?" ušklíbla jsem se.

"radši kancelář" usmál jsem se..trochu zmateně....nevím jestli jí to tak vzalo že se na to snaží tak zapomenout nebo co...no neřešil jsem to

Len som prikývla.. pomaly som ho uložila do postele po čom som sa však vrátila a postavila som sa kúsok od Rin.. heem heee??? Rin-chan.. nechcela si ísť bezo mňa že? spýtala som sa jej obviňujúcim hlasom..