Byt Raikage

Pozeral som nechápajuc čo sa tu deje.Nechpápal pri otázkach a odpovediach.
Pozrel som na Rin pri jej odpovedi že učitel pri tom som si spomenul ako trénoval on mna a zrazu som bol ako keby v tranze.

"Odpočívej." pousmála jsem se na něj a odtáhla Isase až za dveře bytu a zamkla.
"Ztratil paměť." konstatovala jsem dávno zřejmé.

Bol som v rozpaku takže dalo sa povedať že som ho totálne stratil no nemal som na to žiadne námietky.
"Rozumiem čo s ním teraz.

Pokrčila jsem rameny.
"Probudit výčitky a udělat z něj jiného člověka..." povzdechla jsem.
"Musím o tom podat zprávu Konoze. Mění to situaci." kývla jsem, ať jde za mnou a vyšla schody do kanceláře.
"A také se nesmí dozvědět, kdo je. Za každou cenu se to musí utajit."

(přesun)

Potočil som havou a chvílu ostal zatrpknutý no nakoniec som ju nasledoval.
"Rozumiem".
(presun)

Došla jsem do domu a položila Kinjiki na křeslo.
"Riichi, seznam se prosím s Ryuzaki Raiem." pousmála jsem se, nutno říct, že mírně škodolibě. "A řekni mu, co ho kvůli jedu čeká."
Plastická operace...
"Atsu-chan, zatím se můžete zabavit s Kinjiki, zvykneš si na ní." ukázala jsem na vrnící kočku.
"Můžeš ji hladit, bude se ti to líbit." věnovala jsem úsměv i jí.
"Já ještě musím někoho najít než zmizí navě... Na pár týdnů..."

(Přesun)

"Ahoj. Som rád, že ťa vidím." Pokúsil som sa o úsmev, ale nešlo to. Radšej som sa zatváril smutne, aby sa zdalo, že ma trápi jed v jeho tele. V skutočnosti som sa tak tváril, pretože som musel robiť niečo čo bolo proti mojej vôli.

Len som prikývla.. pomaly som podišla ku kresle a opatrne som do tej mačky ďobla prstom.. no jemne .. skôr len tak napovrchu aby som zistila aké to je mať nejakú v rukách.. alebo sa nejakej dotýkať.. bola som dosť opatrná O.o..

Prišli sme pred byt Rin.
"Takže toto je asi rozlučenie moc som neni na to zvyknutý tak nečakaj nič extra"zasmial som sa.
"Som rád že si Raikage a ako sa staráš o našu zem a nech to tu dobu tak trvá na dalej".
Priblížil som sa k nej a jemne jej dal dlhšiu pusu na usta odtiahol sa a zašepkal jej do ucha.
"Milujem ťa"otočil som sa a kráčal smerom preč zo sklonenou hlavou zo slzami v očiach.
(presun)

Roztřásla jsem se.
Slzy mi z očí stékaly proudem, ale nevzlykala jsem.
"Já tebe taky..." šeptla jsem a sledovala jeh o siluetu, jak mizí.
Několikrát jsem se zhluboka nadechla a když zmizel, svezla se na zem, zaklonila hlavu a opřela se o zeď. Na prázdno jsem polkla a teprve pak přiložila dlaně na obličej, aby mi nebylo vidět do očí a tiše vzlykala. Bylo mi jedno, jestli mne někdo uslyší. Jen jsem chtěla počkat, až on bude pryč, aby mne neslyšel. Teď se ze mě nestalo nic víc a nic míň než malé dítě, které má strach, že se jeho blízký nevrátí.
To proto, že ho miluju...

Počul som nejaké hlasy a tak som sa vydal z izby von...
(Uvidel som Raikage a mal som pocit že je smutná)
Raikage-sama nemusíťe byť smutná Isas-sensei sa istotne onedlho vráti...

Trhla jsem hlavou, otřela si slzy a pokusila se postavit.
Zprvu jsem zavrávorala, ale pak už jsem stála.
"Ty je v pořádku, Rai-kun."
Probůh, říkám Raikagemu Rai-kun...
"Přišel za tebou tvůj nejlepší přítel..." zaváhala jsem.
"Chtěl ti něco důležitého říct a bude lepší, když to uslyšíš od něj."
Vrhla jsem po Riichim prosebný pohled.

Pristúpil som k Everestovi. "Už je to doba čo sme sa naposledy videli, však?" Zasa som sa pokúsil o úsmev.

Díky bohu, že se na něj mohu spolehnout...
Setřela jsem poslední slzu.
Tak Raikage-sama, čas se připravit na dlouhé chvíle samoty.
Nechtělo se mi, ale věděla jsem, že bude prč dlouho a že tentokrát ten čas neuteče jako voda. Že na něj budu myslet každý den.

Takže on je môj najlepší kamarát povedal som a pozrel som sa na Richiho...

Rád ťa spoznávam teda vidím Richi-kun pousmial som sa.
(Prepáčte že som odpísal pozde ale mal som problém s netom)

Po chvíli, kdy jsem zůstala zamyšlená jsem si šla lehnout.
Popřála jsem všem dobrou noc a zavřela za s sebou dveře pokoje.
Předtím jsem nezapomněla zmínit, že v pokoji, kde spí Rai je ještě jedna volná postel, takže Riichi může zůstat do ráno. Atsuku jsem nechala s Kinjiki, která pod jejími jemnými dotyky doslova roztávala blahem a tiše vrněla. Brzy jsem usnula.

"Asi si ma nepamätáš, však? To je mi ľúto. Pritom všetkom čo sme spolu začili na akdémii." Zasmial som sa.
"Mám pre teba zlú správu, ale viem, že ju zvládneš. Pre teba nebolo nič nemožné." Ani zrada dediny...

O akú zlú správu ide pozrel som sa zvedavo na Richiho...

V hlave: Snád spoznám aj ostatné osoby ktoré som poznal

"Máš v tele jed. Posledná misia sa ti veľmi nepodarila. Musíš podstúpiť operáciu, ktorá nie je veľmi nebezpečná, ale extrémne ti zmení vzhľad." A mohla by aj povahu...

Znervóznel som. "No...vlastne si záletník. Nebolo dievča na akadémii, ktoré by si nechcel. Ale o pravej láske nieviem nič. Na to je ešte skoro." Zasmial som sa.

Všimol som si ako pri mojej otázke trošku znervoznel...

A kedy to budem musieť podstúpiť tú operáciu?
Zvedavo som čakal na jeho odpoved...

"Prepáč, dnes sa necítim najlepšie. Na toto ti bude vedieť odpovedať Raikage-sama." Posadil som sa do kresla.

Tak teda vdaka pousmial som sa a išiel som si lahnút...

Po chvíľke som tú mačku len zobrala na ruky.. všimla som si že tu Rin už nie je a mala som menšie obavy, tak som len prišla do jej izby.. mačku som uložila k jej nohám a sama som si sadla na zem tak.. aby som mala svoju tvár na úrovni jej tváre.. takto som ju pozorovala.. no nakoniec som zaspala aj ja..