First topic message reminder :

hlava udělala boing boing najednu stranu a části těla žuch a prásk na zem


(poznámka uživatelky: to si děláte prču ne? chudák Reinička jako )

Pousmála jsem se. ,,Dobře, tak chvilku vydržte." už už jsem se chtěla otočit, kdy jsem si všimla Toshihira. Starostlivě jsem se usmála.
,,Toshihiro..Umm, posaď se zatím. Udělám vám něco dobrého a tentokrát mě poslouchej, ano?" pousmála jsem se a odešla do kuchyně, kde mi došla inspirace..Povzdychla jsem si a připravila domácí ramen pro každého z nich. O písku a vzkazu jsem věděla. Jen jsem to nechala na později. Když jsem každímu rámen s úsměvem donesla, vrátila jsem se do kuchyně přečíst vzkaz od Yo. Takže trénování Jinchuuriki a mobilizování vesnic? Takže to vypuklo.. Aniž bych někomu něco řekla, odešla jsem do pokoje, přehodila přes sebe plášť Kage.
,,Musím do práce. Daii, vydržíš to tu s nimi? Ten nejstarší, to je DarkSten. Kdyžtak ti pomůže tyhle dva uhlídat." usmála jsem se a stoupla si na špičky. ,,Má amnezii. Myslí si, že jsem jeho matka, takže si bude zřejmě myslet, že jsi jeho otec." pošeptala jsem mu, pak jsem ukázala na Haruku. ,,Tohle je Haruka. Možná se tě bude bát. Je hrozně plachý, ale když si s ním budeš povídat, bude v pohodě." a nakonec jsem ukázala na Toshihira. ,,A to je Toshihiro. Je hrozně hyperaktivní a neposedný. Často utíká za mnou, takže s ním bude největší práce. Jsem si jistá, že to ale s DarkStenem zvládnete." usmála jsem se. Znovu jsem si stoupla na špičky a políbila ho. ,,Zatím se tu mějte. Nevím v kolik se vrátím, ale brzy to nebude. Tak pa." mávla jsem jim a opustila dům.

Pouze jsem se koukal jak Mizukage odchází.Díval jsem se na ruce které jsem měl v obvazech a zeptal se Daie.


Můžu si jít zkusit udělat tu techniku venku? zeptal jsem se.
Je to riziko s rukama,ale udělat to musím jednou to dokážu.

Jen jsem překvapeně poslouchal, co mi to říká. Fajn, už vím, co bude mé budoucí povolání.. Ušklíbl jsem se a svalil se na pohovku. Mávl jsem na Himi a podíval se po všech dětech. Co s nima budu dělat? Mám přinést lopatičky, kbelíčky a hurá na píseček? Povzdechl jsem si, měl jsem chuť si zapálit, ale tak tedy né. Protočil jsem párátkem v puse a opakoval si v mysli jejich jména.
Měl by jsi trénovat Dai, i když... Znovu jsem se porozhlédnul. Tihle přebalit potřebovat nebudou.. Hodil jsem ty myšlenky za hlavu.
"Fajn kluci, tak když budete něco potřebovat, řekněte" Ušklíbl jsem se a pustil se do připraveného ramenu, pak jsem zaslechl Toshihira.
"Trénovat? Teď? Ještě včera jsi byl v bezvědomí, myslím, že Himi by nebyla moc ráda. S tréninkem pro dnešek vydrž, vždyť ti nic neuteče.." Ušklíbl jsem se. "Jo, a jak se vlastně cítíš?" Zeptal jsem se ho po chvilce.

Hmm nudim sa v mysli si hovorim stale neviem kto som a kde som idem sa poobzerat naokolo , radsej sa potichu vytratim lebo je mozne ze by ma nepustili ...

Odpověď se mi nedostala, tak jsem se dál nevyptával. Porozhlédl jsem se a pak se zarazil. Jedna, dva.. Počítal jsem v duchu, ale toho třetího jsem se nedopočítal. Jeden, druhý.... Kde je do háje ten třetí?! Vstal jsem a začal procházet dům.
No, skvělé. Nedokážeš uhlídat pitomí děti. Kdy se sakra zdekoval? A ještě mi řekněte, že je to ten s tou amnézií. Tak, jestli na tohle přijde Himi.. Budu pít nadosmrti brčkem! Kso!
Dopochodoval jsem zpátky do obýváku a znovu je přepočítal, se stále stejným výsledkem. Kam mohl jít?! Přemýšlej Dai, přemýšlej!

KDyž se mě zeptal jak se cítím tak jsem ještě předtim usnul.Ráno jsem se vzbudil a šel jsem na zahradu.

Příjdu ven a začnu dělat pečetě

Pak řeknu:


Raiton shunpu!! řeknu a v ruce se mi oběví blesková koule kterou mam těsně nad ruko.Ruce mi opět zčervenají,ale nebolí to.

Dokázal jsem to!!!! zakřičim a pak tou koulí narazim do země a udělá se tam menší díra.Pak to samozřejmě zmizí.



Velkou radostí vyskočim a příjdu do domu a chystám se za Mizukage do kanclu.Cestou mi spadl,ale jeden kunai na zem a já doufal,že nevzbudim Daie

Se všemi dokumenty v ruce jsem přiběhla domů jako velký vítr. Položila jsem si je v předsíni na zem, vyzula so kozačky y vběhla do obýváku. Haruka spinkal. Zarazila jsem se. Počkat, jak to, že je jen jeden?! Dai v křesle spal. Přistoupila jsem k němu a políbila ho, aby se probudil. Pro jistotu jsem jím jemně zatřásla.
,,Lásko," promluvila potichu. ,,Kde je Toshihiro a DarkSten?"

Probudil jsem se a zamžoural na Hitomi.
"Himi? Co tu.." Zarazil jsem se a posadil. Porozhlédl jsem se. "Toshihiro zřejmě venku trénuje a DarkSten, prostě včera odešel a já nemám tušení kam..." Dodal jsem a čekal na její reakci. Ze mě prostě chůva pro několik dětí nebude, potřebuji trénovat to hlídání. A to jsem jenom jedl ramen
Pomyslel jsem si a pohrával si s párátkem v puse. "A děje se něco, zlato?" Zeptal jsem se při pohledu na její unavenou tvář.

Plácla jsem se do čela a povzdechla si.
,,No, nevadí. Pokud je někde venku, Anbu ho naženou před bránu..Daii, potřebuji, aby sis sbalil to nejnutnější. Dostala jsem příkaz, abychom opustili vesnici a se všemi občany se přesunuli do Konohy." podívala jsem se do očí. ,,Měla jsem teď plno zařizování, jsem z toho unavená...Válka vypukla. Musíme se mít na pozoru. Kdyžtak tu počkej s Harukou až si zabalíš. Já jdu udělat to samé a...ještě něco. Během chvilky jsem as u tebe." pousmála jsem se a vyběhla schody do pokoje.

Ušklíbl jsem se. Moc dalších infromací najednou. Nakonec jsem jen pokrčil rameny a šel si nahoru zabalit to nejnutnější. S batohem přes rameno jsem se vrátil zpátky za Harukou a dřepl si zpátky na křeslo, kde jsem čekal na Himi.

V pokoji jsem si zabalila několikero oblečení, abych se měla do čeho převléknout. Samozřejmě to, bez čeho se žena neobejde, nebo alespoň já ne-šminky xD. V zrcadle jsem si zkontrolovala, jestli mám na krku přívěsek od strýce a zajistila okno podobným způsobem jako v kanceláři. S menší taškou přes rameno jsem se vydala z pokoje, který jsem zamkla. To samé jsem udělala se všemi pokoji, dokonce i s koupelnou. Když jsem vlezla do pokoje, kde spával Toshihiro, ašla jsem ho na posteli. Spal. Usmála jsem se. I u něj jsem zajistila okno, vzala jsem ho do náruče a zamkla pokoj. Sešla jsem s ním dolů.
,,Spal u sebe." usmála jsem se a položila ho vedle Haruky. Položila jsem na zem tašku a s miskami od ramenu jsem odešla do kuchyně a umyla je, aby se na ně nechytla plíseň. Pak jsem se vrátila k Daiovi.
,,Ještě chvilku počkej, musím si něco zařídit. Pokud chceš, můžeš jít se mnou." pousmála jsem se a zamířila ke dveřím, které vedly do sklepa.

Pousmál jsem se a zvědavě ji sledoval. Do sklepa?
Ušklíbl jsem se, položil batoh na pohovku a šel za ní.

Usmála jsem se a ze svazku klíčů, který jsem držela v ruce, jsem vybrala ten správný a dveře jím otevřevřela. Sirkou, které jsem vždy nechávala na schodech, jsem zapálila svícen, zavřela za námi dveře a scházeli jsme až dolů. Čím níže jsme byli, tím větší zima byla. Mě to samozřejmě nevadilo, ale Daiovi by mohla být zima.
,,Neboj se, za chvíli bude tepleji." usmála jsem se na něj a došli jsme až ke dveřím, které byly bez klíčové dírky. Vypadaly, jakoby nešly otevřít. Měly pouze kliku, za kterou když jsem zatáhla, zmodrala a dveře povolily. Vešli jsme dovnitř a dveře se automaticky zavřely. Svícnem jsem zapálila další tři svíčky, aby se utvořilo dostatečné světlo.
,,Taková menší tajná laboratoř klanu Yamada." ukázala jsem kolem sebe a usmála se na vysvětlenou.

"No nevypadá to tu zrovna dvakrát sympaticky.." Podotkl jsem a usmál se. "Spíš tak tajemně, nebezpečně.." Ušklíbl jsem se, jak se mi hlavou honily nejrůznější myšlenky. Ať zvrácené, či normální měl jsem jich plnou hlavu. "A co tady chceš dělat?" Zeptal jsem se zvědavě a znovu si přehodil párátko v puse na druhou stranu. Znovu jsem se ušklíbl, protože mě ta otázka vytrhla ze zamyšlení.

,,Vidíš a mě se tu zrovna líbí." zakřenila jsem se a přešla ke skříni, kde byly ukryty nejrůznější zbraně klanu. Sáhla jsem na skleněná dvířka, která rozpoznala mou čakru a povolila a já je mohla otevřít. Vytáhla jsem odtamtud čtyři katany. Zavřela jsem dvířka a s kamatanmi přešla ke stolu. Potřela jsem je jedem, který jsem si sama vytvořila. To samé jsem udělala s některými mými senbony a kunaii.
,,Půjč mi pár tvých zbraní. Udělám s nimi to samé." usmála jsem se.

Sledoval jsem ji a pak si sáhl za opasek. "Fajn.." Přikývl jsem a usmál se. Pak jsem jí hodil Katanu a podal i několik kunaiů. Dál jsem ji pozoroval při její další práci.

Jed jsem použila i na Daiovy zbraně, které jsem mu potom s úsměvem vrátila. Kousla jsem se do prstu a vyvolala svou kosu a i ji potřela jedem. Zbytek jedu jsem si uklidila do brašničky. Kosu jsem nechala zmizet a tři katany jsem si připevnila na záda. Usmála jsem se, když se Dai divil, jak to, že je unesu.
,,Jednoduché. Jsou hrozně lehké, takže je na zádech unesu, i když tři už zátěž jsou. Neboj se, postupně se jich zbavím." poslední jsem vzala a podala ji jemu. ,,Tuhle si vezmi ty. Vypadá jako obyčejná katana, ale má hrozně ostrou čepel. Byly tvořeny pomocí Hyoutonu a ten jen tak nezničí ani Raiton. Tudíž když tvůj blesk do katany vložíš, s katanou se nic nestane. Protože je lehká, je s ní snažší manipulování. Teď ji máš potřenou jedem, takže o to nebezpečnější. Snad ti bude k užitku." naklonila jsem hlavu na stranu a usmála se.

Usmál jsem se a vzal si všechny zbraně i katanu k sobě. Vážně byla lehká, mnohem lehčí než ta moje. Místo poděkování jsem jí políbil na rty a ušklíbl se. "Tak jdeme?" Zeptal jsem se po chvilce a jal se hledat východ z tohohle sklepení. Pak jsem se zarazil. "Nebo, chtěla jsi tu ještě něco?"

Usmála jsem se a přikývla. Rozešla jsem se k jedné skříňce, kterou jsem otevřela a vytáhla z ní ampulku, ve které se ukrýval...Byakugan..Teď už jsem mohla jít, sfoukla jsem svíčky a jednu vzala a šla za Daiem. Sáhla jsem na dveře a díky mé čakře se otevřely. Opět se za námi zavřely a zapečetětily. Vystoupaly jsme schody nahoru. Otevřela jsem dveře, sfoukla poslední svíčku a vylezly jsme na světlo. Dveře od sklepa jsem zamkla a otočila se na Daie. Byakugan jsem ukryla do brašničky.
,,Nesmíš o něm ani ceknout. NIKDO o něm neví, Daii." zahleděla jsem se mu do očí.

"Jasně, mlčím jako hrob.." Přikývl jsem a usmál se. Pak jsem spolkl veškeré otázky typu, proč je Byakugan v Kiri a rozhodl se na tu maličkost zapomenout. Vešel jsem do obýváku a pousmál se. "Máme sbaleno, vezmeme ty dva před bránu a vyrazíme, ne?" Dodal jsem a přehodil si oba spící chlapce přes záda. Sic jsem toho později litoval, ale Himi se s nimi táhnout nebude! "Himi? Vezmeš mi batoh, pochybuju, že ho někam dám.." Dodal jsem potichu a naznačil, že mám vážně plné ruce práce.

trošku jsem po-otevřel oči "c-co se děje" pověděl jsem unaveně "kam to deme?" otažu se unaveně podívám se na daie "to je dobrý ja pujdu sám" pokusím se o usměv udiveně se divám na cestu

,,Jasně." přikývla jsem. ,,Já bych ale Toshihira vzala, Daii. Nejsem zas tak chromá, abych neudržela šestileté dítě." zamračila jsem se, nicméně jsem mu batoh vzala. Kage plášť už jsem měla na sobě. Přes záda jsem si dala batoh, což nebylo moc pohodlné, díky třem katanám a přes rameno svou tašku, do které jsem ještě přidala spisy, které jsem si vzala z kanceláře. Na hlavu jsem si dala Kage klobouk. Odešla jsem ještě zajistit okna v kuchyni a v obýváku a mohli jsme vyrazit.
,,Dobře, tak jdeme." kývla jsem ke dveřím a vyšli jsme z domu. Dveře jsem zajistila stejným způsobem jako v kanceláři a použila na něj mlhu, ve které se míchala má čakra. Když někdo vleze dovnitř, budu o něm vědět. Trochu nostalgicky jsem se podívala po domě a s Daiem a klukama jsme vyrazili před bránu.

"Já vím.." Dodal jsem k Himi a pustil jsem probuzeného Haruku na zem a pousmál se. Pak jsem se s Toshihirem na zádech vydal před bránu a předpokládal, že Haruka půjde s námi.
(Přesun)

Okamžitě jsem nasledoval Daie "jo už jdu" (přesun)