First topic message reminder :

hlava udělala boing boing najednu stranu a části těla žuch a prásk na zem


(poznámka uživatelky: to si děláte prču ne? chudák Reinička jako )

Bolestivě jsem si zaryla nehty do kůže.
,,Zabiju je, Daisuke...všechny z jejich klanu..Nedovolím, aby byli na živu a udělali to znovu a hlavně ne na mém dítěti!" uhodila jsem pěstí do stolu, který hned zledovatěl.

"hlavně nedělej zbrklé hlouposti, jakože se vrhneš do jejich sídla kde jich bude plno ... to je sebevražda, nenchal bych tě to udělat i za cenu mého života" podotkl jsem a desky položil na zmrzlý stůl

Opřela jsem se o stůl, ze kterého byl spíš velký rampouch.
,,Ne..Za takovou věc už jsem jednou zaplatila." ušklíbla jsem se při vzpomínce na záchranu Sasukeho.
,,Ne..Všechno hezky postupně..Potřebuji zesílit, abych Reinu porazila, ale zabiju ji, to přísahám!" svraštila jsem čelo. Pocítila jsem něco divného.
,,Někdo prošel do vesnice, aniž by se ohlásil...Upozornila mě mlžná bariéra." podívala jsem se Daisukemu do očí. Setřela jsem si slzy a luskla prsty. Led zmizel a stůl zůstal v pořádku.
,,Chci vědět, kdo to je." zamířila jsem pomalým krokem ke dveřím.

"dobře tak půjdem .. ale jestli to bude Reina, necháš bojovat mě ! nehodlám se koukat na to jak ti ubližuje" podotkl jsem a šel za ní

Povzdychla jsem si, ale nic jsem nenamítala. Nemělo by to cenu, neshodli bychom se a jen se pohádali. Oba jsme mířili tam, kam mě vedlo tušení, že ten člověk je.

Došel jsem k domu a loktem otevřel dveře. Vešel jsem a opět zavřel.
Hitomi jsem donesl až na postel v jejím pokoji.
"dobrou noc Himi-chan, spi sladce"
zavřel jsem za sebou dveře a odporoučel se na gauč, kde jsem se uložil ke spánku

Usínala jsem už cestou, takže když jsem pocítila měkkost postele, okamžitě jsem usnula. Není divu, po použití pečetě. Použila jsem hodně čakry, ač se to třeba nezdálo. A možná by bylo lepší, kdybych byla vzhůru, protože sny, které jsem měla byly horší než realita.

Ještě ten večer příjdu domů a jdu si lehnout na gauč tam jsem přemýšlel co se děje mizukage sama při tom jsem usnul.

S bolestivým protažením jsem se probudila. Zase mě bolelo celé tělo, jako vždy po použití pečetě. Opatrně jsem vstala a odešla do koupelny, kde jsem na sebe pustila sprchu. Všechna krev ze mě konečně stekla. Průhledná voda se smíchala s ervenou tekutinou. Krví klanu Kana. Ušklíbla jsem se a zase vylezla. Oblékla jsem se a zamířila dolů. Mou pozornost upoutaly dvě osoby na gauči. Zamžourala jsem, jestli vidím a následně jsem myslela, že se rozteču. Kyaaah...Tak strašně sladké...Uiiii kawaii sou desu!! Přišla jsem potichu jako myš k nim blíže a nahla se nad ně. Chvíli jsem pozorovala Daisukeho s Toshihirem, jak spí.
Nyaaan!
Jednou budeš skvělý otec, Daisuke, usmála jsem se. Oba jsem přikryla dekou, kterou jsem donesla z pokoje a odešla do kuchyně připravit jim něco k snídani, až se probudí.

Vzbudil jsem se otevřel oči a vztal viděl jsem jak tam Mizukage sama něco dělá.
Šel jsem ke kuchyni

Mizukage sama nechcete s tim pomoct?

V obýváku se objevil inkoustový pták, který se přeměnil na vzkaz.

Spoiler:

Otočila jsem se, když jsem zaslechla, jak na mě někdo mluví.
,,V pořádku, Toshihiro, už to skoro mám." usmála jsem se a posypala poslední toast. Tak.. otřela jsem si ruce a zalila dva hrníčky čaje. Talířek s toasty a čaje jsem dala na tácek a ten jsem donesla do obýváku.
,,Pojď, Toshihiro." pobídla jsem ho, aby šel za mnou. Zastavila jsem se u gauče a dívala se na toho spáče. Pousmála jsem se a naklonila se k němu.
,,Koukej vstávat, nebo prospíš celý den." zašeptala jsem mu do ucha a jemně, abych nevysypala či nerozlila nic z tácku, jsem s ním zatřásla.

Otevřel jsem oči a posadil se.
"to už je zase ráno ?" protáhl jsem se
A když už jsem lépe viděl a zahlédl snídani, tak jsem se pousmál
"ohayo.. itadakimasu !" natěšeně jsem sáhl po toustu

,,Počkej, počkej, vždyť mi to vyrveš z rukou." zasmála jsem se a tác položila na stůl. Sundala jsem z něj čaje a položila je na stůl zvlášť.
,,Toshihiro, pojď se taky najíst." pobídla jsem ho a sebrala ze stolu vzkaz. Aha, takže nejvyšší stupeň znamená už pozítří, to je milé..Chystá se něco velkého, ušklíbla jsem se. Vzkaz jsem zničila, pro jistotu a odkráčela do kuchyně zklidit použité nádobí, zahloubaná ve svých myšlenkách.

S chutí jsem se dal do jídla.
"děkuji Himi-chan" řekl jsem než jsem začal jíst
hm ... dobré jídlo .. zase doma pousmál jsem se a spokojeně jedl dál
"a ty si nedáš ?"

Utřela jsem si mokré ruce, sundala zástěrku, poskládala ji a uklidila. Vrátila jsem se do obývacího pokoje. Zavrtěla jsem hlavou.
,,Nemám hlad, Daisuke. A myslím, že takové jídlo můj žaludek ještě nesnesl." pousmála jsem se a pohladila si bříško. No ani ne tak žaludek, jako ty, že, broučku?

"jak myslíš, hlavně si něco dej, nebudu tě tahat po nemocnicích" usmál jsem se a když jsem dojedl a vypil čaj, tak jsem se opět uložil na gauč a pozoroval strop
"nějaké plány na dnešek?"

,,Tam se vrátit nehodlám." usmála jsem se. Poodešla jsem k oknu a otevřela ho, aby tu bylo trochu čerstvého vzduchu.
,,Ještě nevím. V hlavě se mi toho honí strašně moc." pousmála jsem se. Opřela jsem se o parapet a zadívala se ven. ,,Ty budeš dělat něco speciálního?"

"myslel jsem, že půjdu asi zpátky za Yo... etto .. do suny" podíval jsem se z okna
"tam je krásné teplo" usmál jsem se
"jinak nic speciálního v plánu nemám" řekl jsem dívajíc se na dveře

,,Za Yoko?" pousmála jsem se nepřítomně a povzdychla jsem si. Tolik vzpomínek...Tolik událostí...Tolik etap uběhlo.. Otočila jsem se a na parapet jsem se posadila. Opřela jsem se o rám okna a hypnotizovala zem.
,,Umím si představit její situaci..." prohodila jsem. Bodejť by ne...Vždyť..Já na post Kage nastoupila podobně..

"ano a proto chci být s ní, aby nebyla na všechno sama, proto jí chci pomáhat jak nejlíp budu moct, ať už klidně jen nepatrně" usmál jsem se a díval se na Hitomi sedící v okně
"ale taky tě tu nechci nechat samotnou s dítětem .. vlastně teď už dvěma"

Odtrhla jsem zrak od země a podívala se na něj.
,,Obojí zvládnout nemůžeš, nemáme kouzelnou hůlku." usmála jsem se.

"já vím, a to mě trápí nejvíc .. nevím, které z vás mám pomáhat .. tobě akorát přitěžuji jako včera .. a proto bych měl jít spíše do suny .. abych to neudělal znovu" řekl jsem sklesle

Znovu jsem si povzdychla. ,,Víš, Daisuke, bránit ti nebudu. Nejsem tvá matka, abych ti to zakazovala. Jsem tvá nařízená a máš ode mě povolení do Suny jít, je to na tobě..Ale.." z parapetu jsem seskočila. Přistoupila jsem k zrcadlu v předsíňce a stáhla si rukáv z pravého ramene, kde se tkvělo znamení, že jsem byla Anbu. Zastesklo se mi po těch časech. Čas, kdy jsme byli všichni tři tým. ,,Řekla jsem ti už NĚKOLIKRÁT, že mi tu nepřekážíš. Ať už se stalo, co se stalo. A tohle bylo naposledy, co jsem to řekla. Příště to opakovat nebudu." přivřela jsem oči.

"to ano.. ale já nechci aby jsem to udělal znovu .. a proto půjdu .. doufám, že to tu zvládneš i beze mě" vzdychl jsem si a zamířil ke dveřím
"hlavně nevyváděj hlouposti. .. když budou nějaké problémy, pošli Kitsu do suny"