First topic message reminder :

hlava udělala boing boing najednu stranu a části těla žuch a prásk na zem


(poznámka uživatelky: to si děláte prču ne? chudák Reinička jako )

Došla jsem domů se smíšenými pocity. Nebylo to tu takové jako předtím a navíc je to z části rozestavěné. Pokoje ale hotové jsou, položila jsem Pá-chan na zem a ona se do jednoho pokoje v přízemí rozběhla. Šla jsem za ní, ale to už si vyskočila ke spícímu Daiovi a přilehla si k němu. Pousmála jsem se, svlékla se a lehla si k nim.Přitulila jsem se k Daiovi, jak jen mi to Pá-chan dovolovala a během chvilky jsem usnula a Pá-chan mezi námi.

Stála som pred sídlom klanu Yamada.. pozerala som sa na vynikajúcu prácu stavbárov no popravde ma moc nenadchla.. už tretí deň bez.. "neho".. bola som na nervy.. niečo v štýle "nádeje" zo mňa opadalo čím ďalej tým viac, nechcela som však stratiť aj túto osobu..a tak som sem prišla, teraz som však nevedela či mám ísť ďalej alebo nie, na sebe som mala iba obyčajné biele dlhé tričko s kratšími rukávmi a sivé tepláky, na nohách som mala iba obyčajné šľapky, nemala som pri sebe žiadne zbrame, dokonca ani Kiby, tie ostali bezpečne zapečatené vo zvitku a ten bol schovaný v mojom dome.. čelenka Kirigakure, tá tiež ostala doma.. páč som dúfala že ju dnes nebudem potrebovať.. chcela som si aspoň na jeden deň po takom dlhom čase skúsiť aké to je, byť obyčajným človekom.. bez nejakých shinobi schopností..

Zavrtěla jsem se, když mi něco olízlo obličej. Potom znovu, a znovu, až jsem konečně otevřela oči.
,,He?" zamrkala jsem a dívala se do velkých očí toho malého stvoření. Pá-chan šťastně zavrtěla ocáskem.
,,Ty mrško, proč budíš mě a ne Daie? To jsem si nezasloužila." kníkla jsem bolestně a zívla si. Při pohledu na Daie jsem se ušklíbla. Rozvalený na posteli, deka odkopaná mimo a na hrudi mu seděla Pá-chan. Navlékla jsem na sebe noční košilku, pleskla rukama o stehno, abych ukázala štěněti, že má jít za mnou a odešla jsem z pokoje. Pá-chan běžela za mnou do kuchyně, kde jsem si stavila vodu na kávu. Zamíchala jsem si ji a i s ní se přesunula ven, aby se Pá-chan vyvenčila. S rozespalýma a stále zalepenýma očima jsem se rozhlížela a když jsem ji uviděla, málem jsem se utopila v kávě. Hekáním a kašláním jsem se tu lahodnou tekutinu snažila dostat z plic.
,,Lizz..y, ty mě chceš zabít, že? Hrát si na ducha.." vyhekala jsem s uslzenýma očima.

Pozerala som sa na Himi a pri tom pohľade som sa musela mierne pousmiať.. spravila som zopár krokov k nej no po tom som sa zastavila a len som tak pokorne sklonila hlavu.. P..prepáč Himi, ž..že som opustila Kiri ja..ja.. gomeen.. vykoktala som zo seba pri čom som sa len tak meirne nešťastne zatvŕila.. chcela som sa ku nej rozbehnúť a objať ju.. ale naozaj som nevedela či je to teraz vhodné.. ako by na to zareagovala.. musela som jej privodiť hodne starostí.. navyše tu tiež bola hrozbe že by som bola celá od kávy a ona tiež..

Odložila jsem kávu na zápraží a tak, abych do ní nekopla. Otřela jsem si uslzené oči a povzdychla si.
,,V pořádku. Nebyla bys ani první, ani poslední. Celkem jsem si zvykla. Kdybych se měla zlobit na každého, asi by mé srdce bylo plné nenávisti. Jsi skoro dospělá žena. Sama dobře víš, co děláš a pokud ne, pak už by bylo na tobě, aby sis to vyřešila. Ostatní můžou buď přihlížet, nebo pomoci. Já si vybrala obě možnosti. Respektovala jsem to a v případě nouze byla ochotná pomoci." vzala jsem ji na milost a mírně se pousmála. Zaprvé tě chápu, Lizzy, pokud toho člověka opravdu miluješ, jak jsi psala..A zadruhé, chci, abyste pak později pochopili vy mě a neodsuzovali mě..

Po jej slovách mi len do očí mierne vyhŕkli slzy.. hneď som si ich však tak systematicky začala zotierať rukou.. len som spravila také dva rýchle kroky k nej a objala som ju.. po dlhom čase znova za takých mierumilovných podmienok.. žiadna vojna, tiež som zrovna nebola pripútaná na léhatko v nemocnici.. stále som ju len tak objímala a snažila som sa silou mocou neplakať čo sa mi aj podarilo.. teda ako tak..

Přitáhla jsem si ji blíž a stiskla ji.
,,Ššš, klid.." šeptala jsem a pohladila ji po vlasech. To už k nám přiběhla Palmička a dívala se na nás. Nešťastně zakňučela, když jsem si jí nevšímala.
,,Ale..Ty taky brečíš? Klid, Pá-chan." chlácholila jsem i štěně. Začala se mi sápat po nohách.Povzdychla jsem si. ,,Ne, krom Daie ke mně nikoho nepustí." zavrtěla jsem hlavou a sehnula se pro to malé stvoření a posadila se s ní na kamennou terasu. Ukázala jsem Lizzy, aby si sedle vedle.
,,Nechceš si promluvit? Tak dlouho jsi pryč nebyla. Stalo se něco?" pobídla jsem ji.

Len som prikývla.. posadila som sa na terasu, mierne som si povzdychla a znova som si pretrela oči.. už ma to ako tak prešlo ale v mojom terajšom stave bolo iba otázkou času kedy ma to zase pochytí.. Uhm.. k..keď,.. ono j..je to také.. z..zložité.. zamumlala som potichu a len som po Himi hodila taký zdevastujúci pohľad.. mohlo za to aj to že som sa poriadne nevyspala.. veď kto by spal keď ho celú noc chytali desivé sny.. a keď už si zvykla na prítomnosť niekoho kto pri nej už nebol..

Opřela jsem si ji osebe a hladila ji po vlasech. Stejně jsem jsem hladila štěně, aby se necítilo ukřivděně.
,,Tak se mi to pokus vysvětlit. Třeba to pochopím." pousmála jsem se.

O..on.. no.. keď si tu ešte nebola tak.. ho našli polomŕtveho niekde v lesoch.. proste m..mal na sebe známky po dosť.. krutom zápase.. vlastne sme ho sotva stabilizovali.. začala som pri čom som sa nechala oprieť.. jej blízkosť mi prišla taká ukľudňujúca.. konečne som sa cítila aspoň o niečo lepšie.. stratil pamäť.. a..ja som mu zatajila to z a..akej dediny pochádza.. teda.. to že som našla aj jeho ochrannú čelenku.. práve pre to ž..že bola ..p...preškrtnutá.. zo znakom Y..Yuki.. mumlala som ďalej a len som sa mierne striasla.. chcel vedieť čo spravil.. a.. proste všetko o ..o..o sebe.. a tak sa rozhodol ísť do Konohy, za klanom Yamanaka.. išla som s..s ním.. chcela som byť pri ňom k..keď sa to dozvie, chcela som ho podržať.. utešiť.. či podobne a..ale.. keď sme čakali na hokageho tak som zaspala.. a prebudila som sa.. niekde v nejakej ubytovni.. nechal mi len lístok ž..že ma do toho nechce zatiahnuť.. t..teraz je už pravdepodobne vo väzení alebo ..m..m..mŕ..t.. nedokončila som páč mi znova do očí vyliezlo zopár sĺz a ja som si tvár zaborila niekam do ramena Himi kde som tak potichu vzlykla..

Více jsem ji stiskla a držela u sebe. ,,Klid, Lizzy.." konejšila jsem ji. Tak tohle jsem opravdu nečekala. Nukenin z Yukigakure..Hmm..Vesnice, odkud pocházejí mí předci.. pousmála jsem se. ,,Určitě bude v pořádku, Lizzy..Pochybui, že by ho nechali zabít. Každý má šanci žít. Dostali ji i horší zločinci." pohladila jsem ji, když cítila, že mi po nahé kůži stékají její slzy. ,,Počkáme tak dva dny a jápak napíšu do Konohy, ano?" zvedla jsem její obličej, aby se dívala na mě a pohladila ji po tváři. ,,Bude v pořádku. Musíš mu věřit." usmála jsem se.

Po jej ukľudňujúcich slovách slovách a po tom ako sa mi pozrela do tváre som len prikývla.. zahnala som ďalší príval sĺz a mierne som sa ukľudnila.. aspoň na takú úroveň aby som prestala vzlykať.. keď sa na mňa pozerala takto zblízka mohla vidieť že mám dosť opuchnuté oči a také váčky pod nimi.. čo sa týkalo spánku nebola som na tom lepšie než Himi počas vojny.. arigato.. Himi.. povedala som a pri pohľade na jej tvár som len mierne preglgla.. posnažila som sa o menší aspoň taký neistý úsmev no kútiky úst sa nejak odmietali zodvihnúť..

Pocuchala jsem ji ve vlasech, pustila na zem Pá-chan. Sebrala jsem kávu a postavila se. Lizzy jsem vzala za ruku a dotáhla dovnitř, kde jsem ji uložila do jednoho z pokojů. Přisedla jsem si k ní na postel. Pá-chan se mezitím vytratila, zaslechla jsem ji u Daie.
,,Povinně si odpočineš, zasloužíš si to." pousmála jsem se a přikryla ji.

Nechala som sa uložiť do postele.. možno som to už niekde v podvedomí vzdala.. ponocovať a tak.. prikývla som pri čom som sa mierne pomrvila.. pozerala som sa na Himi a tak poriadne som si zívla.. možno sa konečne vyspím.. pomyslela som si a len som sa tak mierne pritúlila ku Himi ktorá tam na posteli sedela.. po tom sa mi už naozaj začali zatvárať oči a ja som nemala ďaleko od spánku..

Pousmála jsem se a probírala se jí pramínkami blonďatých vlásků, dokud neusnula. Jemňounce jsem ji od táhla, abych ji neprobudila a pořádně ji přikryla. Nahla jsem se nad ní a políbila ji na čelo. Má toho za sebou taky dost.. usmála jsem se. Zvedla jsem se a otevřela okno, aby tu měla čerstvý vzduch a potichu jsem její pokoj opustila. Kávu jsem vylila a hrníček umyla. Oblékla jsem se a zkulturnila. Daie s Pá-chan jsem taky nechala spát a vytratila jsem se z domu do kanceláře.

Ve svých myšlenkách jsem se vrátila domů. V ústrety ke mně běželo hnědé stvoření a šťastně kolem pobíhalo. Sehla jsem se k ní a musela se pousmát. ,,Alespoň ty máš z mého příchodu rdost. Zabydlela ses rychle." podrbala jsem Pá-chan a odcupitala se nahoru nepřevléci do oblečení, ve kterém jsem mohla trénovat. Zkontrolovala jsem Lizzy, která sladce spinkala. Nakonec jsem šla vyvenčit Pá-chan, kterou jsem potom položila k Daiovi. Políbila jsem ho na tvář a opustila dům.

O dosť dlhý čas som sa prebudila.. teda.. len som otvorila oči, bolo mi tak zvláštne.. cítila som sa taká prázdna, pri pohľade na pravú stranu postele som s trpkou chuťou v ústach zistila že to nebol iba sen a on je naozaj preč.. nemala som náladu takmer na nič.. len som tam tak ležala.. pohľad som uprela niekde do stropu a nechala som sa unášať svojimi myšlienkami..

Dorazila jsem domů. Zavřela jsem za sebou co nejtišeji, ovšem Pá-chan to slyšela.
,,Páníček s tebou nebyl venku, co?" zeptala jsem se němé tváře a šla ji tedy vyvenčit. Tentokrát jen na chvíli ven, zase jsem co nejrychleji zašla dovnitř. Posadila jsem se se štěnětem v náručí do kuchyně a nepřítomně Palmičku hladila, přičemž jsem koukala z okna a přemýšlela.

O nejaký čas som pomaly ale isto zliezla z postele.. rukou som si prehrabla blond vlasy po čom som pomaly zašla až k zrkadlu ktoré v izbe bolo.. vyzerala som celkom.. rozospato.. vlasy som mala strapaté a neučesané no moc mi to nevadilo.. len som s miernym zívnutím vyšla z izby až dole do kuchyne kde som však uvidela Himi.. celkom som sa začudovala že ešte nespí.. vyzerala tak zamyslene a ani som nevedela či si ma všimla.. len som podišla k nej a položila som jej jemne jednu ruku na rameno.. trápi ťa niečo? spýtala som sa potichu pri čom som sa posnažila nahodiť úsmev no bol to celkom zúfalý pokus a tak som to už radšej nerobila..

Když se mě dotkla, prudce jsem sebou trhla a celkem si i potom oddychla. Teď to bylo ještě čerstvé. Chudinka Pá-chan, která mi ležela na klíně. ,,Jsem v pořádku, Lizzy..JAk to, že nespíš?" pousmála jsem se.

Hm.. nemohla som zaspať.. bola si preč.. povedala som a len som Himi jemne pohladila po vlasoch.. chcela som si spraviť čaj.. alebo tak.. dáš si tiež? spýtala som sa ešte po čom som len išla k linke a začala som si nejaký vyberať.. pri tom som čakala ako mi Himi odpovie..

Povzdychla jsem si. ,,Hai, arigato~u, Lizzy." hladila jsem Pá-chan dál.
,,Nemáš hlad, Lizzy? Dlouho jsi spala a nic nejedla." zeptala jsem se jí na oplátku.

Vybrala som nejaký čaj, len som si tipla no dúfala som že jej bude chutiť.. napustila som konvicu vodou po čom som ju zapla a čakala som kým sa voda ohreje.. popravde.. nie som si istá.. či by som do seba nejaké jedlo vedela dať.. a znova ho.. ehm.. nedokončila som a len som sa zatvárila mierne sarkasticky no bola som jej teraz chrbtom takže to nemohla vidieť.. rukou som si opatrne chytila brucho a trocha som ho pomasírovala.. trocha ma bolelo. .a aj keď som hladná bola naozaj som nevedela či mi nervy dovolia niečo zjesť..

Položila jsem Pá-chan vedle sebe a zvedla se. Cosi jsem štrachala v lince, než jsem nakonec vytáhla sáček s dětskými piškoty.
,,Mám je ráda." usmála jsem se a rozbalila je. Počkala jsem, než Lizzy udělá čaj a mezitím jsem jeden piškot dala Pá-chan.
,,Víš, že to ale nesmíš papat, že?" pohladila jsem čtyřnohé stvoření. ,,Zato tobě prospějou. Jestli je ti zle, pomůžou a nasytíš se." usmála jsem se na Lizzy.

Len som sa otočila pri čom som v rukách držala dve šálky mätového čaju ktorý tak pekne rozvoniaval.. jeden som položila ku Himi a sama som si sadla tak vedľa nej.. uhm.. si si istá? spýtala som sa takým mierne neistým hlasom páč som s piškotami moc skúsenosti nemala.. aspoň nie keď mi bolo tak divne ako teraz.. nakoniec som však len prikývla a opatrne som si jeden zobrala pri čom som sa s ním trocha hrala v ruke a nejak som sa stále neodhodlala dať si h odo úst..