First topic message reminder :

hlava udělala boing boing najednu stranu a části těla žuch a prásk na zem


(poznámka uživatelky: to si děláte prču ne? chudák Reinička jako )

Přiběhla jsem ke troskám nějakého domu. Nebyla jsem zrovna orientovaná. Držela jsem se za Roko.
Co se to tu stalo?!
Zastavila jsem se kousek dál a rozhlížela jsem se po lidech kolem a doufala, že nikdo nezůstal uvnitř.

Dobehol som sem a už z diaľky som videl to zbúranisko a kráter .
No až k nemu som neprešiel radšej som sa pozeral z diaľky nech vidím čo a kto tu je a či vlastne neucítim niekoho iného .

Zaločul som nejaký výbuch tak som sa tam rozbehol že by zase Roka mala svoj den, pomali som došiel na miesto odkial to prišlo,,sadol som si do vačšej dialky a pozoroval tých nespočetne vela ludí.Teda ani by ma nenapadlo že sa tu furt niečo bude diať povedal som si pre seba a rozpozeral sa na ludí čo tam boli.Hm Mzikage Roka samozrejme potom ten chalan zo včera všimol som si shinobiho s konohy a ešte niekoho v Anbu ach smola že tu neni Sayuri aspon by nám zahrala na flautu a možno by sa skončilo toto šialenstvo ostal som tam oprený a pozeral som sa na vývoj situácie pretože vkročiť tam ako hrdina ktorý nevie o čo ide by bolo dosť hlupe.

Počula som to, všetko, všetkých, pomocou kg som zistila aj to že je tu Mizukage, to mi úplne stačilo. Spravila som pečať a v momente sa všade naokolo rozostrela hmla. Síce boli shinobi v Kirigakure, všade kde sme sa nachádzali som vytvorila niečo ako bariéru ktorá stlmila každý zvuk na úplnú nulu. To znamená že sa v hmle nevedeli orientovať ani oni, s výnimkou mňa. Nebolo totiž počuť nič, ani dych, ani búchanie srdca, ani kroky ale za to ani ten najsilnejší výkrik. Ja som sa pomocou shouhasou shunshin presunula popri nich v ohromnej rýchlosti inam. (presun)

.zvuky boli zase počuť až keď som bola preč

Takže to byla ona... Jenom jsem zase posmutněl a potom vzal zpátky Fua do náruče. Vydal jsem se s ním ze střechy k ostatním...

Kolem nás všech se začala vytvářet mlhla.
Mlha? Vždyt tohle jutsu na většinu shinobi nepůsobí!
Najednou jsem si uvědomila, že nic, absolutně nic neslyším. Jako bych měla zalehlé uši. Sklonila jsem hlavu a rukou jsem si shla na ucho. Rozhlížela jsem se kolem sebe. Viděla jsem tak na deset centimetr před sebe.
Za chvíli jsem zase slyšela a mlha se pomalu rozptylovala.
Přistoupila jsem blíže k centru dění.
"Co se tu stalo?!"

Najednou se rozhostilo hrobové ticho. Takové, jaké jsem v životě neslyšela. Ztuhla jsem a zastavila na místě. Trvalo to jen chvíli. Byla to nějaká technika. To jsem poznala, když mě Samehada začala zásobovat čakrou. A taky jsem už věděla kdo to byl.
Jenže proč to?
Na tváři se mi objevil zděšený výraz. Rozběhla jsem se k Mizukage.
Mizukage- sama, musíme něco udělat! Tohle byl nejspíš jen manévr na odlákání pozornosti!

"Co?!"
Chvíli jsem se dívala na neurčité místo. Přemýšlela jsem...
"Kruci!!"
Otočila jsem se a rozeběhla jsem se zpátky do kanceláře. Ve vesnici nebylo nic moc ceného všechny svitky byly v knihovně, kde byly stráže a nebo v mé kanceláři.
-přesun-

Hm, zajímavé. Přešel jsem k nejbližší kaluži vody a stoupl si na ni.Jestli chceš vodu, mohl si říct. V hlavě se ozval smích, ale moc jsem ho nevnímal. Radši jsem složil pár pečetí a aktivoval Mizu no jikuukan. Zmizel jsem pryč.(přesun)

Vyjeveně jsem se koukala jak odbíhá. Nakonec jsem se ale trochu vzpamatovala a rozběhla se za ní.

Vyjeveně jsem se koukala jak odbíhá. Nakonec jsem se ale trochu vzpamatovala a rozběhla se za ní.

Ja som tiež zmizol ale niekam inam .

Ako začala byť mlha azatvoril som oči a zvuk tak isto o chvílu prestal nijak som to nedával na javo kedže som nevedel o čo ide dufal som že to prejde čo sa aj stalo.No zabadal som že tá osoba zmyzla a všetci ostatný sa niekam presunuli ah jo ani neviem o koho išlo ani čo nebude dobré ked sa do toho budem pliiesť a začal som kráčať preč.
(presun-jazero)

Sakra, to byla, ale pořádná šlupka... Jen tak tak jsem se vznesl do vzduchu a unikl tak z dosahu výbuchu... Snad se nikomu nic nestalo... Někdo tu udělal pořádnej binec... Krásný kráter tu zůstal, to se musí nechat... trochu ďábelsky jsem se usmál...

Fu mi stále spal v náruči a já jen tak smutně hleděl na trosky bývalého domu klanu Yamada.Lizzy...toto opravdu chceš?... Jen jsem si znovu povzdychl a podíval se na Fua.Přemýšlím, co mu to dal za uklidňující lék, že tak spí... Ale musel jsem se pousmát. Vypadal tak dětsky a nevině, když jsem se na něj díval. Velmi mě připomínal mě.

Všiml jsem si Akiho a rychle k němu doletěl... Jste v pořádku??? podíval jsem se ustaraně na oba... Co se vlastně stalo, v jedu chvíli si člověk trénuje a najednou na něj málem spadne barák, tohle tu mate na denním pořádku??? To na Kiri někdo útočí nebo co??? řekl jsem zcela klidným hlasem, jako by mě to ani trochu nepřekvapilo...

Jen jsem zvedl hlavu a podíval se na Taschera."Ano...jsme v pořádku...a nevím, co se stalo..." Zalhal jsem, ale nedal jsem nic na sobě znát. Dokonce jsem byl i úplně klidný, když jsem mu to říkal. Moje myšlenky teď zase byli zpátky u Lizz."Zanesu Fua teď už ke mě domů...jestli chce, můžeš jít taky..." Otočil jsem se a kráčel pryč od místa kráteru. Zamířil jsem si to přímým směrem do obytné části Kiri.
(přesun)

Došla jsem k troskám domu klanu Yamada. Věděla jsem, že tu někde musí být. Prohledávala jsem trosky, občas si pomohla Suika no jutsu. Po čase jsem je skutečně našla. Své staré meče. Odházela jsem trosky a vzala je do rukou. Chvíli jsem tam jen tak tiše stála. Pomalu jsem zavřela oči a přidělala si je na záda naučeným pohybem. Některé věci se zkrátka nezapomínají. Otevřela jsem oči a rozhlédla se po troskách. V podobné stavu byl vlastně teď můj život. V Kiri už jsem neměla co pohledávat. Ku podivu jsem ani neměla nějaké tendence k breku. Bylo to takové, zvláštní, jakoby před tím ve mě hořel takový požár, který vypotřeboval všechem kyslík a teď ve mě zbyli jen doutnající uhlíky. Ten požár mi ale bohužel stihl vypálit život téměř do základů. Zhluboka jsem vydechla, nasála jsem vlhký vzduch, který tu všude byl a pomalu se vydala k bráně.
(přesun)