First topic message reminder :

hlava udělala boing boing najednu stranu a části těla žuch a prásk na zem


(poznámka uživatelky: to si děláte prču ne? chudák Reinička jako )

Štěstí, že Dai není o moc vyšší, než DarkSten, dá se to upravit, pousmála jsem se a vytáhla nějaké tričko, mikinu a kraťasy, které by měly být DarkStenovi dlouhé jako kalhoty. Na hromádce jsem to vzala a pomalu šla za nimi.
,,Bude ti to větší, ale to časem mohu upravit a nebo ůžeme koupit nové oblečení. Prozatím to postačí." usmála jsem se a podala oblečení DarkStenovi. ,,Koupelna je tady dole." ukázala jsem na dveře kousek od schodiště.

pousmial som sa a povedal " to nevadi , ked sa upravim tak mi povies kde je tatko " odisiel som do kupelne , osprchoval som sa ,osusil, navonal , ucesal , a obliekol visiel som z kupelne a vratil som sa

Potichu jsem šel na zahradu udělal jsem pečetě

a zakřičel jsem.

Raiton shunpu! mohlo to být slyšet až do domu a najednou se mi v ruce vytvořila blesková koule ruce z fialověli a najednou mě to odhodilo do zdi domu a měl jsem zavřené oči.

Už jsem se nadechovala, abych mu cosi odepověděla, když jsem uslyšela menší výbuch. Okamžitě jsem se rozhlédla po osazenstvu. Jistě, Toshihiro chyběl.
,,To snad ne!" vykřikla jsem a hnala se na zahradu. Rozhlédla jsem se a...Ležel u zdi. Přiběhla jsem k němu a zkontrolovala mu tep. Dýchal a v bezvědomí taky nebyl. Jen měl zavřené oči.
,,Baka! Řekla jsem ti, aby sis odpočinul!" pohladila jsem ho po tváři a vzala do náruče, abych ho odnesla opět dovnitř, kde jsem ho položila na gauč.

Ruce jsem neměl rudé,ale fialové otevřel jsem oči.
Co?!Já musim trénovat!

Nudil jsem se tak jsem vyšel na zahradnu mistn toshiho zaktivotal jsem akagan a začal jsem cvičit me 2 nové jutsu

"tak kto je ten moj takto " stale sa nedockavo vipitujem " mam vela otazok ked si nic nepametam " skolnil som hlavu dole

Začal jsem křičet bolestí:


Aaaa kso to bolí aaa!Dokonce jsem začal bolestí brečet.

Daisuke

Vyskočil jsem za Hitomi a podíval se na toho kluka na zemi.Achjo..tohle je vážně hrozné ty děti.Vrátil jsem se za timi dvoumi v domě a usmál se.''Táta šel na chvíly pryč,za pár dní se vrátí'',řekl jsem k tomu klukovi a podíval se na Hitomi.

(Zajímalo by mě,jak si potichu odešel na zahradu když jsem vás hlídal,ale tak dobrý ;o)

AAA to je bolest!!! řval jsem a přitom jsem se na tu bolest snažil nemyslet,ale nešlo to prostě jsem silně začal řvát.



(sry to jsem nevěděl)

,,Toshihiro, klid..Šššš.." tiskla jsem si ho co nejvíce k tělu a stírala mu slzy. Hladila jsem ho po vlasech, po tváři a házela čím dál zoufalejší pohledy na Daisukeho.
,,Zblázním se..." šeptla jsem a houpala se s Toshihirem dopředu a dozadu, abych ho trochu uklidnila. Bolelo mě, když jsem ho slyšela plakat bolestí. Je to úplně něco jiného, než pláš smutku. Nevěděla jsem si rady.

AAAAA zase to začalo a začal jsem řvát ruce jsem měl pořád fialové a já už bolesti podléhal a bylo to silně poznat.

Kráčel jsem sebevědomě k domu, s rukama zabořenýma v kapsách, kde se to hemžilo rádoby funkčínimi věcmi, ale hlavně věrnou krabičkou cigaret. Típl jsem před domem poslední cigaretu a došel ke dveřím. Zaslechl jsem křik a pláč.
No, co se to?! Další cigáro jsem neriskoval, tak jsem vyhrabal zázračné párátko a ve spěchu si ho ledabyle strčil do úst. Znovu se ozval křik a to už jsem vstoupil dovnitř. Doběhl jsem až za zvukem tohle neutichajícího randálu a pak spatřil Hitomi a další lidi.
"Himi? Můžeš mi laskavě vysvětlit, co tady děláte, dělají, děje se?" Snažil jsem se zachovat klidný tón, ale všechno bylo jaksi hektické..
To se mi to tady jako přes noc rozmnožilo? Nepamatuji si, že bych..
Nechal jsem těch dotěrných myšlenek a těkal pohledem z jednoho na druhého.

Začal jsem ještě víc řvát.
AAAAAAAA!!Kso to bolí AAA

Vidět Daie mi přidalo. Rozbrečela jsem se jak malá. Z brašničky, kterou nosím na stehně, jsem vytáhla senbony a tak, jak mě to učili v Anbu, jsem je Toshihirovi zabodla přimo do krku. Upadl tím do bezvědomí, ale nic se mu nestalo. Neměl by tím cítit bolest. Upadl mi bezvládně do náručí a já pouze brečela. Položila jsem ho na gauč a úplně zapomněla, že jsou kolem všichni ostatní padla Daiovi kolem krku.
,,Nezvládám to...Co když se nezvládnu postarat ani o vlastní dítě? ...Já, já..." vzlykala jsem a hlavu mu zabořila do trička, které jsem mu máčela slzami.

Ležel jsem na gauči nic jsem nevěděl co se děje okolo mě jen jsem ležel na gauči a byl v bezvědomí.

Daisuke

''Teď jsem tu už navíc'',usmál jsem se a vyběhl ze dveří...Zamířil jsem přímo k tréninkovým místům...
(přesun)

Pozeral som na Hitomi ako place a tiez mi zopar slz uslo. Chcel som jej nejako pomoct ale nevedel som ako tak som podisiel knej dal ruku na rameno a takym jemnym hlasom povedal " Ty to zvladnes"

Přitiskl jsem ji k sobě blíž a jemně hladil po vlasech, abych ji uklidnil.
"Himi.." Zašeptal jsem jí její jméno do vlasů. "Budeš ta nejlepší máma na světě. Proč si myslíš, že tihle všichni, jsou tu s tebou. Chtějí být s tebou, mají tě rádi. To malé, může být štastné. Lepší maminu totiž nemohlo dostat" Usmál jsem se a palcem jí setřel slzy stékající jí po tvářích, pak jsem jí políbil na čelo.
"Nemusíš na to být sama. Zvládneme to.." Ruku jsem jí jemně přiložil na bříško a usmál se. Pak jsem ji zase stáhnul a pohladil jí po tváři.
.V tom utěšování se budu muset zlepšovat.. Ušklíbl jsem se a dál ji k sobě tisknul, přičemž jsem pozoroval Darkstena a Toshihira v bezvědomí.
Tak na vysvětlení si zřejmě počkám, no co... Ptát se teď nebudu..

Ruce začali zase vracet svojí barvu po chvíli byli už normální.Já jsem byl v bezvědomí a necítil jsem bolest nic.

Polkla jsem další slzy a potom, co mi sáhl na bříško, jakoby do mě vyslal novou energii. Stoupla jsem si na špičky a políbila ho. Jemně se slanou příchutí od slz. Potom jsem se otočila k DarkStenovi. Stoupla jsem si znovu na špičky a lípla mu pusu na čelo. ,,Děkuji," pousmála jsem se. ,,Zvládneme to..Všichni." Pohled mi znovu padl na Toshihira. ,,Hned jsem tu.." řekla jsem těm dvěma. Vzala jsem Toshihira do náruče a odnesla do jednoho z pokojů. Uložila jsem ho do postele a přikryla dekou. Políbila jsem ho na tvář a pohladila po vlasech. Poté jsem jeho pokoj opustila a vrátila se k Darkymu a Daiovi. Starosti jsem se snažila zahnat prací, něco jsem dělat musela, nemohla jsem se zastavit.
,,Nemáte hlad?" pousmála jsem se a hodlala zamířit do kuchyně.

Pousmial som sa a povedal som "nieco male by som si aj dal "

'to by mohlo stačit' vejdu dovnitř a zaslechl jsem hitomin dotaz 'ne mne bude stačit troška vody' nesměle se spiše dotažu než odpovím

Oknem vletěla do kuchyně holubice, postavila se n linku a tam se rozpadla na písek.
Vzkaz

Spoiler:

Vzbudim se sice mě ještě malinko ruce boleli,ale jinak mi začínalo být dobře.Zvedl jsem se z postele a šel dolů.Viděl jsem tam Hitomi a pár kluků.