First topic message reminder :

hlava udělala boing boing najednu stranu a části těla žuch a prásk na zem


(poznámka uživatelky: to si děláte prču ne? chudák Reinička jako )

Nechal jsem se zvednout a část váhy přenesl na Hitomi-san."Není zač...ale nemusíte si se mnou dělat starosti. Nechci vás otravovat..." Ale i tak jsem nekladl odpor. Taky jsem na to teď vůbec ani neměl.

(Neva .... já toho mám dost na práci xD )

Dívala jsem se na to co se tu děje a pocit normálnosti se zase velmi rychle vytratil.
Hai Mizukage-sama, promiňte, nečekala jsem, že by se tak moc přiblížil, ale on je tak naprosto nevypočitatelný. Povzdechla jsem si.
Ale pomohl nám.
Pak jsem se otočila na Akihira.
Zdravím.

Podíval jsem se na Akihira a pak zpět na Roku
"co se tady dělo, když jsem si spokojeně spal ?" optal jsem se

"Ahoj..." Pousmál jsem se, i když do smíchu mě zrovna nebylo."Je to trochu zamotaný...Roko, vysvětlíš mu to...já na to teď jaksi nemám, znovu o tom mluvit..."

Zavrtěla jsem hlavou.
Moc věcí a málo dobrých.
Podívala jsem se na chladný výraz Mizukage.
A já mám pocit, že jsem něco zkazila, ale jak jinak jsem měla zjistit, kdo to byl? Ksó!

,,V pořádku, mě to nic neudělá." ujistila jsem ho a zašla s ním dovnitř. Pomohla jsem mu do jednoho z pokojů dole, aby nemusel do schodů. ,,Kdybys něco potřeboval, ob dvoje dveře od tvého pokoje je koupelna. Obývákem jsme procházeli a kuchyň z obýváku najdeš jednoduše. Věřím ti, takže tě tu nechám samotného. Pokud budeš něco potřebovat, budu v kanceláři. Sore dža, Akihiro." až nyní jsem se mírně pousmála. Potom jsem opět nasadila kamenný výraz a vyšla před dům, kde stál i Daisuke a Roka.
,,V pořádku, Roko. Jen by další setkání nemuselo dopadnout dobře, i když by byl na dobré straně. Stále je to nukenin. A neměj strach, že bys něco provedla. Jen nastává...nové těžké období." potom jsem se otočila na Daisukeho.
,,A co se tu stalo ti částečně poví Roka. A až budeš mít čas, stav se za mnou v kanceláři. Něco ti pak řeknu." a stím jsem se definitivně rozloučila a s plnou polní a výzbrojí se vydala do kanceláře.

Zavřela jsem oči a povzdychla si.
Těžké období, no, to je fakt něco, když se člověk musí bát svých přátel.
Nadechla jsem se a otevřela oči. Podívala jsem se na Daisukeho.
Chceš si to poslechnout tady, nebo jinde?

Nechal jsem se odvést do jednoho z pokojů. Byl jsem rád, že jsem zase na posteli, i když bych radši už něco dělal."Arigato..." Poděkoval jsem ji za pomoc a za vysvětlení, kde co je. Také, ale i zato, že mě věřila a to pro mě bylo nejdůležitější. Když odešla, pomalu jsem se natáhl a zahleděl se do stropu. Musel jsem se, co nejdřív zotavit. To, co se Lizz stalo už nesmím nikdy dopustit...musím zesílit...musím zkusit ovládnout další stupeň vypuštění čakry....prostě musím....

"můžeš mi to říct tady, je tu klid" odpověděl jsem
(promiň nemohl jsem dřív)

Přikývla jsem a posadila jsem se na schody.
'Takže, předevčírem tady byla nějaká žena a udělala Lizzy na rameni podobnou pečeť jakou má Mizukage-sama. Akihiro se jí pokoušel bránit, ale byl s ní ještě nějaký jinchuriki s Kekkei genkai kostí, nebo jak to Akihiro říkal. A ten mu provrtal do břicha tu díru a nechal ho tam ležet. Tam ho našel Hirak, který celý souboj pozoroval a odnesl ho do nemocnice,' povzdechla jsem si. Takhle to znělo velmi jednoduše, ale věděla jsem jak vážné věci říkám.
Když jsem se to druhý den dozvěděla, přivolala jsem Hiraka a ten mi prozradil, že ta žena byla Tsukiko a ten jinchuriki její sluha. No a pak jsem v noci potkala Mizukage, ztichla jsem a čekala na jeho reakce.

hm ...
Podíval jsem se na ní
"takže Tsukiko už se nudí .. už jí nebaví mít jednu oběť .. a teď mam trénovat někoho kdo je skoro mrtvej a má pečeť .. to je opravdu úchvatný .. no hlavně, že jste to přežili"

Podívala jsem se na něj.
Jenom skoro mrtvej. Pečeť má jen Lizzy.
Povzdechla jsem si a zavrtěla jsem hlavou.
A ta Tsukiko, kdo to je? Hirak říkal, že je opravdu velmi mocná.

tak Lizzy .. ještě lepší .. zachvíli tu všichni zemřou na pečeť ..
"Tsukiko dala Himi pečeť to znamená, že si asi dokážeš představit jak mocná je .. a mimo to se přátelila s Reinou během války .. nevíme co od ní můžem čekat ... Hiraku se zdá být inteligentní, radši ho bedlivě poslouchej, ikdyž vůbec nemám páru kdo to má bejt"

Člověk, na kterém mi opravdu záleží, bývalí člen akatsuki, nukenin a jediný žijící příslušník klanu ovládajícího plazmu. Radši se ani neptej, jak se z nás stali přátelé, povzdechla jsem si a zakroutila hlavou.
Nevidím nejmenší důvod, když už to ví Mizukage, proč by to neměl vědět on.

"nic mi do toho není, nemusíš mi to říkat .. abych pravdu řekl, nejsem nukeninem jen kvůli Himi .. jinak bych už ve vesnici dávno nebyl .. takže se opravdu nestarám ani kdyby si měla něco společného s Tsukiko .. jde mi jen o to splnit rozkazy a těmi jsou momentálně jen to, že tě mám trénovat ... a zapoměl jsem se tě zeptat jaké je tvé hlavní zaměření"

Ušklíbla jsem se.
Zajímavé, uvidíme jaký si nakonec udělám názor na tebe, sensei. 'Nesuď celek, ale člověka,' tak nějak jsi mi to kdysi řekl, ne, Hiraku?
Znovu jsem se myšlenkami vrátila do přítomnosti.
Ninjutsu.

"nevím, jestli tě dokážu naučit něco z vodních ninjutsu které ovládám .. většinu umíš a na ty zbylé nejsi připravena .. to až po zkouškách .. takže opravdu nevím jak tě mám trénovat, jedině kdyby jsme se společně učili nějaké lehčí ninjutsu ze svitků"

Pokrčila jsem rameny.
' Přesně tak jsem se naučila všechno, co umím, takže žádná změna. '
Podrbala jsem Chikako, která mi vyskočila na rameno po hlavě.

"taky by jsme se společně mohly pokusit nějaké jutsu vytvořit, ale to už by bylo těžší a navíc mě nic nenapadá, ale když s něčím přijdeš, nebudu proti .. docela by bylo dobré, kdyby ses naučila nějaký kombinovaný útok s tvým .. ehm .. mazlíčkem ?" podíval jsem se na chikako

Sladce jsem se na něj usmála, ale byl to trochu moc sladký úsměv.
Životní partner, to je to slovo, které hledáte.
Chikako jen uraženě seskočila na záda, mezi mé dva meče, kde se obvykle nacházela.
' A jinak jsem za tu dobu, co jsem se vrátila do Kiri vymyslela dvě techniky. A momentálně, na chvíli jsem se odmlčela, protože mi došlo, že se ty svitky stále ještě válí po stole, 'se snažím na něco přijít.

"když můžu, pomůžu" usmál jsem se
životní partner .. hezké ..
"mimochodem, jak se vůbec těšíš na zkoušky ?"

No, doufám, že uspěju a taky jsem zvědavá.
Zamyslela jsem se.
Zajímalo by mě, jak to bude, slyšela jsem, že se chuninské zkoušky dělají v týmech, ale já v podstatě žádný nemám.

"to je pravda .. na to tě taky musíme připravit .. nejspíš budeš muset být sama, nebo přidělena do jiného týmu, možná s shinobi suny, ale nikomu se nedá věřit .. proto se musíš naučit silnější techniku, která ti dá výhodu nad ostatními, jsi má studentka, musíš uspět !" pousmál jsem se

Přikývla jsem a usmála se. Pak jsem si na něco vzpoměla.
Neříkal jsi asi před dvěma dny, že mě naučíš nějakou techniku?