Ulice Sunagakure

(Niichan znamená brácho ^^ )

Usmála jsem se. "O to co? No, můžeme dát cvičný boj, abych zjistila, jak si vedete ve dvou směrech.." Oznámila jsem. "Za prvné - Taijutsu.." Zvedla jsem jeden prst. "A za druhé Ninjutsu" Dodala jsem a zvedla i druhý prst, načež jsem oba spustila dolů. "A genjutsu? To etto.." Nevinně jsem se pousmála. "Neovládám. Vím jen, jak se z něj dostat, ale s jeho schopnostmi jsem na bodu mrazu!" Podotkla jsem, ale nijak jsem se tím netrápila. Každý není dobrý ve všem a ani nevím, proč jsem jim prozradila jednu ze svých slabin. "Umm, takže zítra kolem poledne si dáme trénink. Můžu vás trénovat i něco.. Cokoliv budete chtít, ale nejdřv si vás chci tak nějak.. Prozkoušet.." Pousmála jsem se.

Usmál jsem se.. "Je nutný hned bojovat?" řekl jsem a nebyl jsem si jistej, jestli jim chci ukazovat svoje schopnosti.. ,,Slabá v Genjutsu?" pomyslel jsem si.. ,,To by někdo mohl být ve značné výhodě.. přeci jen Genjutsu v boji jeden na jednoho je hodně dobrá věc" pomyslel jsem si a řekl jsem: "Ale Taijutsu si rád procvičim"

"Ne, není to nutné. Takže jen boj v Taijutsu, dobře" Pousmála jsem se. Přes absolutní obranu nemají šanci projít, no možná písek používat nebudu, uvidíme. Ale pokud půjde automaticky, nic s tím nenadělám..
Opustila jsem tyhle dotěrné myšlenky.
"Umm, pokud jste dojedli půjdeme?" Zeptala jsem se a zaplatila staříkovi určenou cenu.

Chvilku jsem se na ní zase zadíval a pak jsem řekl: "Díky za jídlo" a mrkl jsem na ni.. "A kam to vlastně teď pujdeme?" řekl jsem nervózně při pohledu na její oči.. ,,Hmm.. má modro šedivé oči.. připadá mi jako strejda z Chigakure, taky měl takové oči.. jsem zvědavej jak používá ten písek v boji" pomyslel jsem si a zvedl se ze stoličky a přišel jsem k plátěným dveřím do stánku a rozhrnul jsem je aby Yoko a Hitomi mohli projít. Hned jak prošli, vyšel jsem ven za nimi.

Mlčky jsem vyšla ven ze stánku a porozhlédla se po vyprázdněné ulici. Sem tam nějaké opoždilec spěchal domů, protože noci v Suně jsou opravdu kruté. Trošku jsem se zatřásla, ale pak to přešlo, když jsem si na zimu zvykla. Přes den vedro, v noci zima. I přesto tuhle vesnici mám ráda! Usmála jsem se při pohledu na noční Sunu a pak se otočila ke Carmarckovi. "Je pozdě, cesta sem byla dlouhá. Jdeme ke mě" Zasekla jsem se, ale pak pokračovala. "K nám domů. Venku vás spát nenechám, a na návštěvy jsme už zvyklí, takže je vše v pořádku" Dodala jsem a čekala na jejich reakce, nechtěla jsem jít moc brzo, abych je neztratila. Pilice to nevadí, Amayo taktéž ne. A volné pokoje tam jsou stále.

"Cejtim se tu jako v ráji" řekl jsem i když mi byla trochu zima. ,,Sakra, ta holka je fakt hrozně milá a hodná.. až se tu nad ní rozplývám" pomyslel jsem si.. "A nebude to nikomu vadit?" optal jsem se zvědavě, ale přitom jsem v duši skákal radostí, že se hned první den dostanu dokonce k ní domů.. "Můžeme teda jít" řekl jsem a v čele s Yoko jsme vyšli.. já a Hitomi jsme jí nasledovali.. můj pohled směřoval na jedno nejmenované místo..

Zavrtěla jsem hlavou. "PiliKKa - Kazekage i kdyby byla doma bude pravděpodobně spát a ostatní obyvatelé domu taktéž, takže když nebudeme dělat kravál bude to v pohodě" Pousmála jsem se a pak vykročila černou nocí, směrem k místu, kterému jsem mohla hrdě říkat domov..
(Přesun dům rodiny Akasuna)

Dorazila jsem do ulice a rozhlížela se. "Tudy" Podotkla jsem a zamířila k jednomu menšímu stánku. Už z dálky se ke mě linula příjemná vůně, možná stejně příjemná, jako rámen. Došla jsem až před stánek a zastavila se.
"Jsou tu různé druhy grilovaného masa, uzenin, ale pravděpodobně i špízy." Pousmála jsem se a pak zapadla dovnitř. Byla jsem tu jen jednou a na chvilku, hmm.

Přišel jsem ke stánku kde už čekala Yoko a viděl tu spoustu masa co se grilovalo. Sednul jsem si na stoličku, ale nejdřív jsem pomohl Yoko se posadit. "Dám si tohle, tohle, tohle a tohle" ukazoval jsem postupně na dva kusy masa a dva špízy. "Platí on" řekl jsem a ukázal na Hitomiho.. "Itamakidasu!" řekl jsem a pustil se do jídla.

Sedla jsem si a jen si objednala vodu a kousek kuřecího. Hlad jsem dneska neměla, což bylo vskutku podivné. "Itadakimasu" Popřála jsem po chvilce také a pustila se do jídla. Dobré! Usmála jsem se a pak posunula prázdný talíř stranou. Byla jsem ráda, že chutná ostatním a hlavně Carmarckovi, protože ten vypadal, že by byl schopný spořádat snad celý obchod. Usmála jsem se a hrála si se skleničkou vody v ruce. "Umm, takže až dojíte půjdeme za Kazekage. Zítra totiž máte být v Iwě, tak chci, aby to bylo vyřízené.." Dodala jsem s úsměvem.

Přišel jsem ke stánku.
Tekly mi už sliny při pohledu na všechno to jídlo.Mmm.........jestli já v té Suně už nezůstanu.....''pomyslel jsem si.
''Škoda že mi tu nedají své recepty''povzdych jsem si.
''Takže vidím že jste si už objednali''řekl jsem
Kývnul jsem na prodavače a řekl jsem že platím.
''Itadakimasu''

Jakmile jsem dojedl tak jsem se otočil na Yoko a ulevil si a spokojeně si poplácal břicho.. "Jak jsme si při boji vedli?" optal jsem se. ,,I Hitomi si vedl dobře.." pomyslel jsem si. Ale teď budeme muset za Kazekage a zejtra zase pryč.. ,,Co já budu bez ní dělat"..

Upila jsem ze skleničky a pak se na něj otočila a pousmála se. "Vedli jste si skvěle, to musím uznat. Vaše kombinované techniky, ta spolupráce! Hodně jste předčily veškerá má očekávání. Iwa má další dva velice talentované Shinobi.." Pousmála jsem se a pokývala hlavou. Pak jsem zamyšleně propalovala pohledem skleničku před sebou. Kde jsou ty časy, když jsem i já byl genin? Bez Shukaka, chtěla jsem se zaměřit jen na Fuuton, neuposlechnutí babičin rad, PiliKka sensei.. Přijde mi to jako včera a přesto už je to několik let.. Zakroutila jsem nad tím hlavou a musel ase znovu usmát.

Dojedli jsme a dopili a já byl polichocen tím, že jsme si vedli dobře. Už jsme byli na odchodu a já jím zase podržel tu tzv. plachtu a prošli jsme ven. Před budovou kazekage jsem se Yoko optal: "Chtěl jsem ti poděkovat za všechno za nás oba. Co jsi pro nás udělal. Dala si nám cvičnou lekci a i si nás na noc ubytovala. Já mám v plánu odejít do Iwy ještě dneska." řekl jsem celkem smutně.. ,,Nevím proč, ale něco mě do Iwy táhne zpátky" pomyslel jsem si. "Každopádně. Odteď už jsi pro mě Yoko-sensei. Doufám, že mi někdy Tsuchikage-dono Smortn povolí, odejít do Suny a nechat se od tebe trénovat." řekl jsem a prošli jsme bránou do budovy Kazekage.

(Přesun)

Jen jsem se pousmála, polichocena jeho slovy. "To nestojí za řeč, jsem ráda, že jsem si s vámi oběma mohla zatrénovat. A kdykoliv přijď, ráda tě něčemu přiučím." Pousmála jsem se a pak už vkročila do budovy Kazekage.
(Přesun)

Procházel jsem se ulicí s rukama jako obvykle zastrčenýma v kapsách a kručícím žaludkem. Měl jsem jen jeden plán a to co nejrychleji najít jen jeden vytoužený krámek. Při mé lenivosti bylo až k neuvěření, že jsem po ulici najednou pobíhal jako šílený a hledal onen krámek.
"Byl tu, byl tu já to vím!" Mumlal jsem si pro sebe už trochu popuzeně a zuřivě jsem nakopl kámen, co se mi připletl do cesty. Fakt, že jsem si zřejmě přitom ukopnul palec jsem ignoroval. Začínal jsem být zoufalý až jsem se po několika hodinách zastavil před mega cedulí. Dango!!! Zaadoval jsem se v duchu a jako splašený vběhl do stánku, kde už jsem si sladkou pochoutku patřičně vychutnával a ukojil tak věčně nespokojený žaludek.

Daikimu na rameni přistála písečná holubice a rozpadla se na prach. K jeho rukám se snesl malý, zažloutlý papírek.

Vzkaz:

"Ještě jedno prosím!" Zahlaholil jsem a pak si všiml písku na rameni a papírku, rychle jsem ho přečetl a pak si odfrkl.
"Tse, tady člověk klidu nenajde!" Podotkl jsem a zvedl ruku. "Tak mi tu jednu porci zabalte, no vlastně dvě!" Prodavačka na mě koukala, jako kdybych po ní chtěl hodinky s vodotryskem, ale po chvilce mi přinesla dvě krabice. "Arigato!" Hodil jsem na stůl několik Ryo a štrádoval si to do kanceláře s jednou rukou v kapse a pískovištěm na rameni xD
(Přesun)

Prechádzal som sa po Sune bola to nádhera žiadne mraky nič len piesok.
Na chvílu som si klakol a chytil piesok do ruky bolo to neuveritelné citil som sa ako na velkom pieskovysku.
Postavil som sa a pozeral sa na okolie ludia dosť divne pozerali kedže mi nebolo vydno do tváre a nemal som na sebe šati shinobi zo Suni.
Ako som kráčal zbadal som velku budovu povedal som si že tam určite musí byť Kazekage.
Takže som zamieril k nej.
(presun)

Vyšla jsem před budovu a zastínila si oči, jak mi do nich svítilo ostré odpolední Slunce. Bylo horko, ale to jsem nějak nevnímala. Zhluboka jsem se nadechla a pak se otočila. "Ummmm směla bych alepsoň znát vaše jméno, když už s vámi dělám soukromí rozhovor?" zazubila jsem se.

Ako som višiel von s nou nechcel som to držať dalej chcel som isť priamo k veci.
Sice som nemal tušenia či to bude ona a možno budem za blbca no za pokus to stálo.
"Takže vlastne došiel som kvoli tomu aby som sa pozrel na Sunu no ked som vás zbadal boli ste to vy"
Pomali som si dával dole masku.
"Už je to nejaký čas že perlička"
Dal som si dole masku a pozrel som sa nanu odhalenou tvárou.

Perlička?! Prudce jsem se otočila, abych se mohla dívat, jak si sundal masku a... "To není možné..." dívala jsem se do jeho tváře, viděla jsem před sebou malýho kluka, co jsem s ním... změnil se, rysy mu zmužněli, ale pořád.... navíc to oslovení, tak mi říkal jen,..."Isasi!!" vykřikla jsem a objala ho. "Kde se tu bereš a... jak jsi se... můj Bože, tolik let!!" pořád jsem sledovala jeho tvář a nemohla uvěřit, že ho vážěn vidím!

Otevřel jsem oči,ale hned je zase zavřel před prudkými paprsky slunce.''Ehm,co to?''Vykoukl jsem nechápavě zpoza rohu a jen se ušklíbl.Usnul jsem?Pootočil jsem se a o zeď byl asi dva metry ode mě opřený můj jestřáb.Pozvedl jsem obočí,a jen se usmál.Přišel jsem k němu a pohladil ho po zobáku,počemž jsem ho odvolal.Vyrazil jsem do ulic,s cílem najít nějaký obchůdek s ramenem.Achjo..tady je strašné vedro.Prohlížel jsem si ránu na ruce,která se už pomalu zacelovala..Na chvilinku jsem se opřel o zeď,a zavřel oči.Měl bych sehnat nějakou..misi.Najednou mi hlasitě zakručelo v žaludku.Znovu jsem se rozešel,doku jsem nenašel obchůdek s ramenem..Sedl jsem si na vysokou židli a objednnal si dvojtou porci...

"Už je to nejaká doba že Kazekage".Pozeral som na nu pri čom som sa usmieval.
Moja tvár bola v jase bol som rád že je to ona a oapť vdim tvár z mojej minulosti.
Pozeral som na nu a predstavoval si čo bolo dávno.
"Nejako si povyrástla"Ukázal som prst na hore a usmieval sa stále.
"Takže s teba sa stala Kazekage?Jeo to zvláštne po tolkích rokoch perlička".