Ulice Sunagakure

"Fumi stůj!!" křičela jsme na psa, který se zjevně rozhodl, že když já začala utíkat, on mě předežene a dáme si závody.. ovšem bez daného cíle. Byla jsem naštvaná... doufala jsem, že je tady a místo abych jí hledala jsem honila štěně! Ten dárek běžel tak rychle, že jsme ani nestíhala koukat na cestu. Najednou jsem matně zahlédla někoho před sebou, co zjevně taky nedával pozor na cestu, jenže už jsem nestačila uhnout. "Pozor!!" vykřikla jsem jen, ale to už jsem do něj vrazila a oba jsme se sesypali na zem. Promnula jsem si čelo. "Fumi já tě zabiju!!" vyhrožovala jsem naštvaně. Zvedla jsem oči, abych se sraženému omluvila, když... "YOKO!! Já věděla, že jsi to ty!!" radostně jsem jí doslova skočila okolo krku.

Vyskákal som na sklau kde som mal pekný výhlad na celu Sunagakure .

"Kso.." Zaklela jsem a třela jsem si bolavý zadek. Zvedla jsem se ze země a až pak jsem si všimla osoby, která do mě narazila...
Černé vlasy, modré oči.. To musí být ona!
"PI-PILI?!" Vykřikla jsem nadšeně a objetí jí opětovala. Byla jsem tak hrozně šťastná a překvapená z našeho komického střetnutí. Tak moc mi chyběla. Byla jediná má žijíící příbuzná a nikdy bych jí nechtěla ztratit.
"Stýskalo se mi.."

"A jak mě!!" kníkla jsem a pořádně ji objímala. "Už jsem myslela, že jsi v Konoze zapustila kořeny, že tě Assasin zavřel do sklepa, nebo že jsi zapomněla cestu domů!" Štěstím jsem se mohla jenom usmívat.

Jenom jsem zářila. Konečně po tak dlouhé době, jsem viděla někoho, kdo mi dokonale rozumí.
"I kdyby mě tam zavřel, utekla bych a domů bych si našla cestu kdykoliv! Ale.. Jsem tady jenom na návštěvě.." Ušklíbla jsem se a i když nerada, tak jsem se odtáhla, protože mi něco skočilo na nohu.
"Hee? Od kdy máte psa?" Zeptala jsem se a naklonila jsem hlavu na stranu. Sklonila jsem se a štěňátko podrbala za ušima.

Nasadila jsem výraz Ježíše na kříži, ale co mi zbývalo něž jen pokývat hlavou. Věděla jsem, že ji nemůžu držet v Suně, ale bylo mi to hrozně líto... zas tolik kamarádek jsem neměla a ona byla pro mě tak důležitá!... "Chápu.." zamumlala jsem, ale rozhodla jsem se, že si nebudu kazit radost. "To je Fumi... koupili jsme ho dětem, ale kdo se o něj pak stará?" ušklíbla jsem se.

"Já.. Gomene Pili-chii.. Hrozně se mi stýskalo a i když Sunu miluji nade vše tak.. Chci se sem vrátit, až budu dostatečně silná!" Usmála jsem se. Musím si tento den užít!
"Vsadím se, že ty.." Ušklíbla jsem se a pak jsem dodala. "A když už jsme u těch dětí, jak se jim daří?"
Chtěla jsem pokračovat, ale můj žaludek byl rychlejší a hlasitě zaprostestoval. "Gomene, celý den jsem nic nejedla, nezajdeme někam?" Zeptala jsem se s úsměvem.

Musela jsem se usmát... nkteré věci se nemění! "Jasně! Zajdeme si na ramen pojď!" vzala jsem Fumiho na ruku a rozešla se do jedné z postraních uliček, kde stál Ramen bar.

"Nezapomněla si, co mám nejraději.." Ušklíbla jsem se a rozeběhla jsem se za ní, abych jí dohnala.
Vešly jsme do Ramen baru a já si hned objednala tu největší porci. Takhle moc jsem nejedla už hodně dlouho.
"Tak povídej! Co je v Suně nového? Jak zvládáš děti? Co tvůj budoucí manžel, nezlobí?" Při té poznámce jsem se ušklíbla. Potřebovala jsem vědět novinky. Potřebovala jsem na chvíli zapomenout na všechny problémy.
"Tak do toho, jsem jedno velké ucho.."

Na stolku nám každé přistála jedna naplněná miska. "Itadakimasu!" usmála jsem se a vyndala hůlky. "Co ti mám povědět... je tu nuda... jsem žena v domácnosti na plný úvazek!" zasmála jsem se. "Děti jsou pořád stejné... zlobí!" pousmála jsem se. "A manžel? Ten pro jistotu není doma... asi si potřebuje dokažovat svou mužskou část... chlapy!" nabrala jsem si hůlkou nudle a strčila je do pusy. "Co ty? Nenašla jsi si nějakýho frajera?!" po očku jsem se na ni otočila.

Zasmála jsem se. "Nemáš to nejjednodušší.." Zakroutila jsem hlavou a dodala. "Chlapy, co bychom chtěly.." Ušklíbla jsem se a při poslední otázce jsem se zamyslela a pak jsem zrůžověla. Doufala jsem, že si toho PiliKKa nevšimla. Radši jsem zakroutila hlavou.
Nedělej si zbytečné naděje..
Pozvdechla jsem si a pak jsem se usmála. "Frajera? Ne. Jsou s nimi akorát takstarosti!" Řekla jsem vážně.
"Páni tohle mi chybělo! Jen tak sedět a povídat si. A co práce Kazekage? Doufám, že mi tě tam moc neotravují.."

Na tváři se mi usídlil úsměv ala Já jsem Bůh nového světa. "Yo-chii? Ty mi tu právě lžeš!" řekla jsem rádoby sladkým hláskem a dloubla do ní hůlkou. "Tak povídej, který šťastlivec tě zaujaal?!"

"Jak jsi to poznala?" Rezignovala jsem. Lhát Pilice? Nemožné..
"Já etto.. Jeden z Konohy, ale stejně by o mě neměl zájem..ů Zakroutila jsem hlavou. "Někdy je to vážně složitý.." Usmála jsem se. "Chtěla bych bejt občas zase malá.. Všechno by bylo veselý, barevný a jednoduchý.. Hrály by jsme si na schovávanou a dělali blbosti" Usmála jsme se nad těmi vzpomínkami a marně jsem se snažila změnit téma..

"Jistě... a sebrali babičce inkoust a počkárali se... teda.. já počmárala tebe!" zasmála jsem se. "Ale k věci... nevěřím, že by byl nějaký blbec tak natvrdlí, že by si nevšímal zrovna tebe! Musel by to být totální truhlík!" naklonila jsme hlavu na stranu. "Znám ho?"

"Jo a já za to na tebe byla naštvaná!" Zazubila jsem se.
"Pili.. Kdo by si všímal malé, slabé a nezajímavé holky? Ale to je jedno. A etto..myslím, že ne.." Usmála jsem se a pohrávala si s hůlkami.
Že já vůbec něco začínala.. Pomyslela jsem si. Dokud se PiliKka nedozví jméno bude se mě neustále vyptávat. Když si vezme něco do hlavy, nikdo jí už nic nerozmluví!

"Baka!" zabručela jsem. "Jsi silná osobnost, zajímavých vlastností se vzhledem missky a slušnýma béčkama!! Na co si ty stěžuješ!" zabručela jsem. "Koukej mi to jméno říct, ať mu jdu osobně vytetovat BAKA na čelo!!" dojedla jsem. "Musím si z toho dát něco sladkého!" vzdychla jsem.

Zčervenala jsem a hůlkama jí dloubla do žeber. "Baka no Pili.." Zamumlala jsem a pak jsem dodala. "Přesně kvůli tomu ti to neřeknu.." Vyplázla jsem na ní jazyk. "Dáme si.. Dango?" Zeptala jsem se a toužebně se zasnila. Dango jsem neměla dlouho. A vím, že ho PiliKKa miluje..!

"Musíš mi to povědět! Jinak na tebe použiju mučící techniku Akasuna no PiliKKy!! Muhehehe!" hrozivě jsem se zasmála, i když v mém podání to znělo spíš směšně xD. "Dango?!" zpozorněla jsem xD.

S Rukim jsem šel po ulici a zpíval si písničku veselou o shinobi.

Shinobi shinobi budu silnej a velkej a budu Kazekage shinobi shinobi.Všichni naokolo se na mě dívali jak na blbečka ale mě to bylo jedno.

"Už se bojím.." Ušklíbla jsem se a pak jsem přikývla. "Umm, je tady někde poblíž krámek s tím nejlepším Dango? A potřebujeme toho ještě tolik probrat! No tak co se událo dál za tu dobu, co jsem tady nebyla? Nebyla jsem tady celkem dlouho!" Zamyslela jsem se. Pak jsem zaplatila. Vzala jsem PiliKKu za ruku a vytáhla jí na ulici, kde jsem se rozhlížela. Pustila jsem jí a řekla "Veď mě.."

"Platit jsme měla já!" zamračila jsem se. "Dobře, tak za to ti ukážu svůj tajný krámek, kam chodím na to nejlepší Dango v Suně!!" zasmála jsem se a za ruku jí táhla ven z uličky a přes celou hlavní úlici do jiného zapadlého obchůdku. "Tak vybírej!" dívala jsem se na výlohu plnou sladkých pochutinek.

"Sugeee!" Zajiskřilo mi v očích a rozplývala jsem se nad vším tím sladkým.
Nedokázala jsem se rozhodnout. "Co mi poradíš?" Usmála jsem se.

"Ummmm víš co? Uděláme to jednoduše!" zamrkala jsem na prodavače. "Dvakrát toto, potom tady tohle, jednou červené, jednou žluté a pak samozřejmě tyhle zelené!" ukazovala jsem prstíkem na jednotlivé kuličky a sladce a blaženě se usmívala. "Všechno děkuji!" položila jsme na stůl peníze a vzala si plný sáček. "Takže... kam to půjdeme rozfofrovat?" zazubila jsem se.

"Umm.." Zamyslela jsem se a pak jsem se ušklíbla. "Někam, kde nás nebude nikdo otravovat! Víš o takovém místě? Potřebuju přijít na jiný myšlenky"
Usmála jsem se. Bylo to zase jako za starých časů.