Brána Sunagakure

Prošla jsem bránou do vesnice a ušklíbla jsem se.
Nic se nezměnilo.. Suna je stále stejná.. Tak jak si jí pamatuji..
"Konečně doma.." Špitla jsem si sama pro sebe a rozešla jsem se do ulic Suny.

Stejně jako jsem dnes přišla, dnes také odcházím..
Pomyslela jsem si trpce. Podívala jsem se na celou Sunu. Snažila jsem se vrýt si každý detail do paměti. Bude mi scházet, tak moc. Stejně jako PiliKKa. Kdy si zase takhle popovídáme? Až za hodně dlouho..
V očích se mi zatřpytili slzy, ale hned jsem je setřela. Usmála jsem se.
Je vážně na čase jít.
Pomyslela jsem si a otočila jsem se k Suně zády. Hned na to jsem vyšla z vesnice.
(Přesun)

Kontrola...
Stráž "Důvod návštěvy Sunagakure?" ptá se strážný a zkoumavě si mě měří.
Já "S vnučkou jsme tu přijeli jako turisti" usměju se a pohladím vnučku/Ayame po hlavě.
Stráž "Dobře...Mno můžete jít" kvýne rukou a,už kouka po dalších lidech.
Usměju se v duchu Paka a jdeme s Ayame pomalu směr Hlavní budova s kanceláří Kazekageho.

Na střeše domu u brány..na protější střeše již stojí skupinka šesti ninjů ze Suny.
"Ale pánové...chci jen odejít...." usměju se.
Suna ninjové něco na mě řvou...pak vyjde dopředu jeden z nich Mluvčí jo?
"Co tu chceš....hned to řekni...jinak Tě budem nuceni zajmout" řekne tvrdě,asi jejich velitel...
Já se usměju "Člověk se nemůže ani podívat do své rodné vesnice...takže důvod,už znáte..." zašklebím se.
Má odpověď jimi asi otřásla "Ty jsi ze Suny...zrádče...Jaké je Tvé jméno...ty svině.." řve nepříčetně mluvčí i jeho kolegové.
"Ale,ale,ale...tak sprostí jste na každého?...jinak jsem Sho Kanetsu....ale opravdu nemám čas se s vámi tady patlat." usměju se u dělám rychle pečetě "Katon: Karyū Endan" mocně se nadechnu a vyprsknu na ně velký proud rychle letícího ohně.
Ten se zakousne do protější střechy s oněma ninjama.Někteří z nich stihnout uskočit...dva bohužel byli pohlceni plameny.
"Joj..promiňte...a nazdar" vrhnu se do plamenů..kterými proletím a využívám zmatku a velkou rychlostí mizím v dáli.

(Přesun sídlo)

Házela jsem si s míčem, běžela ulicemi a vůbec si nevšímala, že už jsem dávno daleko za hranicí, kterou mi rodiče stanovili. Moc jsme to tedy neřešila a uháněje za míčem, doběhla jsem až těsně k bráně.

Sedel som na vozíku pár metrov pred bránou.
"Bude to jednoduchšie ako som si myslel. Snáď to nepokazíš."

Bolo mi z toho síce nanič, no aj tak som šiel.
"Dúfam, že dodržíte slovo."
Vyskočil som pred Amayo.
"Ahoj, dievčatko. Poď so mnou, rád by som ťa zaviedol na jedno nádherné miesto."

Založil som ruky a starecky si odfúkol.
S deťmi to vôbec nevie.

Naklonila jsem hlavu na stranu. "Když já nesmím chodit s cizými lidmi pryč..." zavrtěla jsem hlavou a dál si házela s míčem. Jednou jsem hodila moc. Míč odletěl daleko ode mě.

Bežal som chytiť tú loptu a keď sa mi to podarilo, otočil som sa zasa jej smerom s úmyslom jej ho vrátiť.
"Ale ja nie som cudzí, posiela ma za tebou tvoja mamička. Má o teba strach, preto chce, aby si išla so mnou na bezpečnejšie miesto."

"Moje maminka? Ty znáš mojí maminku? Odvedeš mě za ní?" nadšeně jsem se za ním rozeběhla. Moc se mi po mamce stýskalo, chtěla jsem ji vidět.

"Ale samozrejme a veľmi rád. Len poď za mnou."
Chystal som sa aj s ňou odísť.

Ninja 1.
Skočil jsem před něj a zamračil se. "Kdo jste? A proč se bavíte s tím dítětem?" přeměřil jsem si ho pohledem.
Ninja 2.
Doskočil jsem vedle něj, ale jen tiše zůstal stát.

Chytila jsem se ho za ruku. "On zná maminku! Odvede mě za ní!!" usmívala jsem se na ninji.

Ninja 1.
"Máte nějaký důkaz? Dopis od Kazekage, příkaz či něco takového?" mírně jsme se rozkročil.

"Vyzerá to na plán B."
Ľavou rukou som udrel malú po krku tak, aby stratila vedomie a pravou som rýchlo tasil svoj meč, ktorým som sekol do Ninju 1. Cez jeho vestu však nebolo jednoduché prejsť.

Ninja 1.
Meč se mi prosekl přes oblečení a zabodl se do kůže. Vykřikl jsem bolestí, protože jsem to nečekal.
Ninja 2.
Na nic jsme nečekal a začal skládat pečetě. "Futon: Daitoppa!"

Bol som nutený pustiť dievčatko na zem, aby som stihol doraziť onoho ninju. Rozsekol som ho a jeho časti sa zošili navzájom, no skôr, než som stihol vziať telíčko malej a zmiznúť, ma Fuuton Daitoppa odmrštil do kaktusu.
"Sakra."

Ninja 3.
Přiběhl jsem na místo a ryhle zhodnotil situaci. Než se ninja stačil vzpamatovat, popadl jsem děvče a rozeběhl se i s ním na rukách pryč.
Ninja 2.
Začal jsem znovu zkládat pečetě. "Futon: Kamikaze!" poslal jsem na něj několik malých tornád.

"Suiton Suijinheki !"
Pokúsil som saspomaliť a odkloniť jeho techniku vodnou stenou.

Vozíkom som vletel do ninju s dievčatkom na rukách a lakťom som mu vrazil do čela pomerne nečakaným spôsobom.
"Ďakujem, že ste mi ju podržal, mladý pane."
Vzal som dcéru Pilikky a zmizol aj s ňou v planúcom ohni.

Ninja 3.
Vykřikl jsem. Bylo mi horko a pálelo mě celé tělo, ale rozeběhl jsem se za staříkem, když mi začala hořet hlava. Začal jsem bolestně křičet a sesunul se k zemi.
Ninja 2.
Vyskočil jsem do vzduchu. Začal jsem skládat pečetě i když jsem měl chakru tak na dvě-tři jutsu. S tímhle maximálně na dvě! "Fūton: Atsugai!"
Ninja 1.
Strácel jsem velké množství krve a upadal do bezvědomí.
Ninja 4.
Spolu s Ninjou 5. jsme přiběhli k bojujícím.
"Co se stalo?" křičel jsem na ninju 2.
Ninja 2.
"Unesli dceru Kazekage!"
Ninja 4.
Vytvořil jsem klon a oba jsme se pomocí techniky Doton: Dochū Eigyo no Jutsu schovali pod zem.

Väčšina častí môjho tela sa pri poslednej technike premenila na vodu.
Je ich tu na mňa priveľa, nemám na výber. Musím uniknúť.
Čo najrýchlejšie som tvoril rukami, ktoré som ešte napriek takmer kompletnej premene na vodu stále mal, pečate na shunshin no jutsu.

Ninja 4.
Vylezli jsme s klonem já před ním a klon za ním a oba jsme složili pečetě. "Doku kiri!" Na ninju se vyvalil veliký oblak jedovatého plynu.
Ninja 5.
Přiskočil jsem k nim blíž. Rozeběhl jsem se do hustého dýmu, mezi čímž jsem skládal pečetě. Chytil jsem ninju za paži a zvedl ruku. "Raiton: Hiraishin!"