Ulice Sunagakure

Musela jsem se smát. "Jenom trochu... i když do výšky to moc nebylo!" zazubila jsem se. "Nemůžu uvěřit, že tě vidím, když jsi odešel tak... nevěděla jsem co se s tebou stalo a pak si přijdeš a... páni, povídej, všechno mi musíš říct!" zakřenila jsem se nadšeně.

Pozeral som sa na nu a nemohol som sa vynadívať že zo všetkých Shinobi narazím zrovna na nu.
"He v podstate u ma nnič neni zaujmavé stále taký aký som bol malí a neposlušny".čo som sa škrabal za hlavou.
"Ako sa s teba stala Kazekage?Neni to možné celé roky som nad tebou rozmýšlal a ked pomali osm zabudla tak si sa zrazu objavila".
"Ale som velmi rád že ťa opať vidím.

"Jak jsem se stala Kazekage? Normálně, zvolili mě!" zazubila jsem se. "Moc si se nezměnil, co je pravda, ale taky si trochu vyrostl!" dívala jsem se na něj se zakloněnou hlavou. "Ale jen maličko!" zakřenila jsem se. "Nemůžu uvěřit, že jsi to vážně ty!"

He pousmial som sa nanu.
"Tak každý stárneme".
"Ale ako Kazekage by som si ta nepredstavoval a ako sa ti žije teraz kedže máš vela povinosti?"
Mal som na nu tolko otázok že som ani nevedel ktorou začať.

Pozvedla jsem obočí. "Jsem kage už tři roky, nestěžuju si, stíhám u toho... etto.. všechno!" usmála jsem se. "Víš, mě si jako Kage nepředstavoval nikdo, ale jsem jí." zazubila jsem se. "Co ty? Jak jsi se dostal do Kumo?"

"He tak hlavne že to stihaš"
Tuto temu som nemal celkovo rád.
"Potom čo mi zomreli rodičia som cestoval zo sestou ktorá nakoniec zomrela a potom si ma našiel Raikage ktorý ma vychoval.
Mal som na tvári smutny pohlad no nechcel som to nijak rozvíjať.
"Pametáš jak sme ako mali sedávali pri vode a netušiac čo znás bude sme snívali".

Stiskla jsem mu ruku. "Je mi to líto, opravdu..." zamumlala jsem, ale pak se pousmála. "Jistě... bylo to hezké, bláhové období, nevím o čem jsi snil ty, ale já snívala o tom jak si mě vezmeš!" zazubila jsem se upřímně.

Ako ma chytila za ruku jemne som sčervenal pretože na čo sa týkalo žien som bol hnup.
"Heh to naozaj ja som si ta chcel zobrať od kedy som ta prví krát videl.Vždy si bola pre mna niečo viac ako kamarátka ale ved to vieme".Cervenal som sa a tupo usmieval a škrabal sa za hlavou kedže jemne som mal trému.
"Tak ako Kazekage hosťovy by si mi to tu torcho mohla poukazovať"Jemne som sa pousmieval

"No jo... byli jsme malý a hloupý! Realita byla horší... ale nemůžu si stěžovat, ty snad ano?" lehce jsem se usmála a pustila jeho ruku. "Tak pojď, k vidění toho moc není, ale stejně!!" zazubila jsem se a vydala se napříč ulicí.

"Ale kdeže super bolo".
Pousmial som sa a kráčal vedla nej bolo mi jedno čo uvidím hlavne že som bol pri nej po tých rokoch som mal zvláštny pocit cítil som sa opať ako chlapec ktrého nič netrápi konečne som sa cítil uvolnene.
"Ehm a teraz máš niekoho?"
Neviem prečo ma zrovna napadla táto otázka no aj tak ma zaujmala.

Zahihňala jsem se jako puber´tačka. "Kde jsou ty roky, kdy mě nikdo nechtěl!" zasmála jsem se. "Momentálně jsem už š´tastně zadaná žena a matka dvou dětí!" vyplázla jsme na něj jazyk. "A ty a ženy?"

Pozrel som nanu a len zakýval hlavou a jemne sa usmial aby sa neurazila.
"No bola si trochu strelená ale to aj ja preto sme si rozumeli"začal som sa na tom smiať.
"Takže 2 detí no to im nezávidím".
Jemne som ju potlapol po rameen aby vedela že to myslím zo srandy.
"Ja heh ved vieš aky som bol vždy čo sa ich týkalo nikdy som nebol na ne odborník aj ked teraz som dása povedať čerstvo zamilovaný"
Pousmial som sa.

Znuděně jsem bouchl rukou do stolu.Jen jsem se omluvně usmál na vylekaného číšníka,zaplatil a vypadl ven...Achjo..Co mám dělat?Setřel jsem si pot z čela a podíval se na mou ruku.Hlavně tu techniku musím dovést do konce..Utvořil jsem pečetě a v ruce se mi objevilo Chidori,tentokrát už větší a zářivější.Jen jsem se usmál a zrušil ho...Kousl jsem se do prstu a přivolal znovu jestřába.Usměvem jsem ho pozdravil a vyskočil na něj,počemž jsem vyletěl nadu Sunu,a létal do kola.Bylo to příjemné,natáhl jsem se a dal si ruce pod hlavu.Sledoval jsem mraky,které byli teď blíž ke mě..Jen jsem se usmál a zavřel oči..

"No dovol?!" zasmála jsem se. "A která pak š´tastná to je?!" otočila jsem se na něj a čekala odpověď. "A je to vážné?!"

Cítil som sa ako za mlada a vobec nemal zábrany takže jako malí som ju torchu potukol do boku.
"Nejak si moc zvedavá"a pousmial som sa.
Nemal som v umysle hovoriť že sa jedná o Raikage dohvie aké by sa ešte o nej veci ponášali.
"No je to jedno super dievča hehe no trvá to len chvílu a moc sme ešte nemali času spolu byť pretože má vela roboty a ja ako jounin tak isto".
"A čo tvoje deti kolko maju rokov a ako sa volaju?"

"To je skvělé!! Moc ti to přeju, někdy mi jí musíš přivést ukázat!" usmála jsem se. "A ummmm mám Amayo a Rukiho... jsou to dvojčata, oběma je šest..." pousmála jsem se, i když přo vzpomínce na Rukiho mi malinko zesmutněli oči.

No myslím že bto by nebol najlepší nápad povedal som si v hlave.
"Heh tak to je super takže další ninjovia v rodine"
V tom sa začalo diať niečo divné počul som tlkot srdca Kazekage.
Co sa to zase deje a mierne ma rozbolela hlava.
"Takže celkom máš príjemný život".
"Od raikage som počul ževraj Kazekage ma sepialné techniky chcel by som o nich niečo vedieť keby sa to dalo"

"Ummmmm co myslíš těmi speciálními technikami?!" podívala jsem se na něj.

"Bol som oboznámený ževraj Kazekage ovláda piesočné techniky tak som chcel vedeť či je to pravda".
Jemne som sa pousmial

"Hai.... jedna z mých dovedností." kývla jsem hlavou a lehce se pousmála. "Proč tě to zajímá?!"

Opať moj stav bol presne ako včera moje oči sa začali byť viac červené a moje videnie začalo byť opať šedé.
Musel som sa vrátiť čo narýchlešie do Kumi.
"No ehm vlastne ani neviem hehe"
Podišiel som k nej zobral ruku a pobozkal jej ju.
"Som rád že som ťa opať videl a už viem kde ťa hladať táto návšteva mi velmi pomohla no teraz už musim ísť".

"Ummmm...?" pohlédla jsem na něj. "Vždyť jsi teprve přišel! To chceš zase jít? Jsi v pořádku?" trochu zděšeně jsme na něj koukala.

Moj pohlad sa behom chvíle zmenil a opať som videl šedo ako včera jemne osm si pretrel po očiach.
"Heh no už áno povinosti volaju a určite aj teba aspon som zistil kdo je Kazekage a myslím že som tu vždy výtaný".
Jemne som sa usmial a opať si pretrel oči.

"Ummm hai to jistě jsi!" starostlivě jsem se na něj dívala. "Určitě ti nic není?"

Podišiel som k nej a ako za mlada som jej dal malu pusu na čelo.
Odstupil som od nej a zapozeral sa neostro a šedo.
"Heh určite ne ja som vždy bol v poho a aj budem ale teraz už musím takže snad sa uvidíme skoro maj sa perlička".
Otočil som sa a kráčal preč kedže zrak sa zhoršoval musle som rýchlo vyraziť lebo by som nič nevidel ale ešte raz som sa nanu otočil.
A potom už len kráčal dalej.
(presun)