Ulice Sunagakure

"Ehmmm..." podívala jsem se vedle. "Vždyť... úbec mě neznáš a navíc už jsme dávno zadaná!" odfrkla jsem si a otočila se.

takto mě to nespolkne ... rychle jsem se naklonil k ní a políbil jsem jí jak nejlépe jsem dokázal

vstal jsem z mrtvých a usekl Totovi hlavu.

Odstrčila jsem ho od sebe. "Co to sakra bylo?!" zavrčela jsem. Poslouchal jsi mě vůbec. "Já jsem zadaná!!" zasyčela jsem jedovatě. "Te´d se obrátím, půjdu domů jinou ulicí, zítra přijdu a budu dělat, že se vůbec nic nestalo!!!" upozornila jsem ho a ztratila se v další temné ulici.

né zavřel jsem oči a ty jsem si přikryl rukami a vydal jsem se neznámo kam
- přesun

Dorazila jsem s ním až do ulice. "Tady už se ti nic nestane, jdi domů a vyspi se, dobře?" Řekla jsem mu a otočila se k odchodu. A zapomeň na dnešek.. Pomyslela jsem si, ale nahlas nic nevyslovila, pak jsem odešla pryč a ztratila se v uličkách.
(Přesun)

vyhodila mě zrovna v nějaké tmavší ulici, začali se mi třást ruce, našel jsem si nějaký spoj budov v zatáčce kde jsem si sedl kolena jsem si přitáhl k sobě a po té jsem si do nich dal hlavu

Ještě než jsem dorazila k Pilice pro dceru a snoubence, zastavila jsem se v nějakém obchůdku. Měla jsem radost, měli tam Dango. Na posezení jsem ho snědla, pičemž jsem přemýšlela. Kisuke se mě ptal na pečeť..Pečeť a moc..Kso, jak já tohle nenávidím...Ale něco s tím udělat musím.. Zastavila jsem se uprostřed ulice a dívala se na noční oblohu. V noci tu bylo chladno, tak, jak jsem to měla ráda.

Jen jsem seděl v mezi spoji budov a nebyl jsem zde téměř vidět, po chvíli jsem se odvážil jedním okem kouknout kolem sebe a uviděl jsem jakýsi odstín budovy
''halo ?'' zvolal jsem na osobu

Otočila jsem se za hlasem.
,,Etto.." zamrkala jsem a přiblížila se. Díky bohu za výcvvik ANBU a mlhu v Kiri, jinak bych už odtud zdrhla!
,,Je tu někdo?" zeptala jsem se přohlouple, neb jsem věděla, že ano, když to na mě promluvilo.

''tady'' ozval jsem se z rohu

Přiblížila jsem se ještě víc, ten hlas mi byl povědomý. Dál jsem šak nemohla, byla tam tma. Neviděli bychom nic ani jeden.
,,Musíš za mnou." pobídla jsem ho mile.

odvážil jsem se k jednomu skoku, vyletěl jsem z úplné tmy a přistál jsem potichu za ní, jelikož zde byla velká tma nebylo to vidět a pochybuji že slyšet ''nejsi ty Mizukage ?'' zašeptal jsem jí do ucha, až z toho musel jít mráz po zádech

Otřásla jsem se a padla na kolena, jak jsem se lekla. Pootočila jsem hlavu.
,,To už...nedělej, nebo z tebe budu mít smrt." oddychla jsem si upřímně. ,,Hai, jsem Mizukage." přikývla jsem a naklonila mírně hlavu na stranu.

mile jsem se usmál, konečně byl někdo semnou, natáhl jsem k ní ruku abych jí pomohl vstát ''tak vstávejte''

Přijala jsem jeho ruku a za jeho pomoci se vyhoupla na nohy.
,,Díky." usmála jsem se a vyšla z uličky, kam dopadalo měsíční světlo.
,,Co tu vůbec děláš tak pozdě sám?" zeptala jsem se.

držel jsem se opět u ní a částečně jsem se jí dotýkal tělem fóbie k nezaplacení
''já... no... byl jsem na procházce'' roztomile jsem zamrkal

Překvapila mě jeho těsná blízkost, ale ignorovala jsem to.
,,Na procházce?" pozvedla jsem obočí. ,,V tak pozdní hodinu a ve tmavé uličce?" naklonila jsem hlavu na stranu.

''ano, na procházce, a pojďme ke mně domů'' chytl jsem jí za ruku a táhl jsem jí směrem ke mě

,,He?" zamrkala jsem, ale to už mě kamsi táhl. ,,Po..počkej." zastavila jsem se. ,,Jak k tobě domů?" nechápala jsem. Možná raději chápat nechtěla. PiliKKa se s ním nebojí?..Silná to žena..

už je to jenom kousek
''p-pojď'' chytl jsem jí za ruku a táhl jsem jí do obytné části
- přesun i s Mizukage

Procházel jsem ulicemi a nevěděl jsem ani kam jdu. Z očí mě pomalu stékaly pramínky slz, které jsem, ač marně, chtěl zadržet. Nevěděl jsem kam půjdu, ale bylo mi to jedno.

Dobehl jsem ho a rekl... Je mi to lito, ze to dopadlo takhle... Co ted budes delat???

Jen jsem dál šel a nezastavoval."J-já nevím...ale stejně mu musím nějak pomoct...ty peníze, co jsem mu tam nechal mu dlouho nevydrží...zítra si musím zajít tam, kde nejčastěji pracuji...k uklízečům...vezmu si aspoň ty peníze, co tam mám..." Otřel jsem si slzy a jen tak se sklopenou hlavou šel dál.

Pockej vzdyt ted nemas ani kde bydlet... Chytil jsem ho za rameno a donutil ho tak zastavit...